Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Soutěžní příspěvek

Téma: Kamarádky

S neznámým není radno si zahrávat

Dana Beňaková, věk: 60 let

478
x přečten

Tajemno odjakživa lidi lákalo. Věštkyně, čarodějky, kartářky - ať už na ně kdo věřil nebo ne, budily u lidí respekt. Že však není radno zahrávat si s tím, o čem vlastně nic nevíme, je víc než "svatá pravda".


S neznámým není radno si zahrávat...

„Měla bys večer chvilku, moha bych se u tebe zastavit? Já bych neotravovala, ale ono to docela i spěchá..", volá moje kamarádka Alena.

„Ale jo, tak se stav, ale až po sedmé večer, až už bude máti obsloužena a uložena ke spánku."

To jsem tedy zvědavá, co mi ta Alena může chtít, až tak nutného. Jsme kamarádky od základy, ale ještě nikdy mne takhle nepřepadala. Navíc když dobře ví, že se starám o nemocnou imobilní matku a s penězma to tlučem jak se dá.
Když jsem ještě chodila do práce, to byla jiná! Alespoň jednou za čtrnáct dnů jsme spolu zašly na pokec, na kafíčko nebo jen obyčejný ovocný čaj a cereální sušenku. Teď už se z domova jen tak neutrhnu, máti potřebuje celodenní péči a dohled.
Opravdu toho mám za celý den až až, nejraději bych měla pokoj od všeho a od každého, ale vím, že Alča to myslí dobře. Chce mne uchránit před ponorkovou nemocí a izolací od světa. Proto na ni nemůžu jen vrčet jak pes u boudy.
Stavím vodu na čaj, když se celým bytem rozlehne drnčení zvonku. Jednou, podruhé, potřetí...Mně z ní snad klepne, copak neví, jak to máti pokaždé rozhodí?
Hned ve dveřích mi strká tácek s chlebíčky, prý že pro máti.
Jo, pro máti. Kéž by je mohla sníst! Doktoři jí zakázali naprosto všechno, co jí kdy chutnalo, není divu že teď jí jen jako vrabec. Dvě lžíce čehokoli, to se strááášně přejedla...
Tohle ale Alča neví. Co taky komu vykládat. To svoje si každý musí unýst sám, s tím mu nikdo pomoci nedokáže.
Stačí, že Alča ví, jak poslední dobou smrdíme korunou. Jako napotvoru stála za mnou ve frontě na zaplacení domovní daně, když já marně škemrala o možnost rozložení úhrady alespoň do dvou splátek.
Tehdy mi potom za týden přinesla pětistovku - prý že ji vyhrála na los, a že mě se bude hodit víc. Hodila, a moc, i když tu výhru Alče dodnes nevěřím.

Konečně sedíme v kuchyni u stolu, každá s hrnkem šípkového čaje a krajícem chleba s máslem a mojí domácí nektarinkovou marmeládou.
Alče to nedá a začne mluvit s plnou pusou:
„Mám pro tebe skvělý typ, jak si můžeš i při péči o matku přijít na pěkný peníze. Nevěříš? Včera jsem byla se známou u kartářky. Byla objednaná prý už víc jak půl roku, ale samotný se jí tam nechtělo. Za čtvrt hodiny keců - a těch peněz, co si od ní ta bába řekla!"
„ A co jako já s tím?"
„Co, co...máš přece Reiki, ne? A o Tarotu taky něco víš. Nějakou tu „omáčku" už si k tomu vymyslíš."
„Jakou omáčku, o čem to mluvíš?"
„Že takovou věštkyni můžeš dělat z fleku taky!"
„Neblázni, Alčo, to přece nejde. A kdyby i nakrásně jsem si nějaký ty žblebty vymyslet dokázala, nemůžu za to chtít peníze. To smrdí průšvihem. A živnosťák si na to teda rozhodně pořizovat nebudu!"
„Klídek, všechno jsem promyslela. Eva s tím svým slaví dvacet roků spolu. Tak co jim vyložit na další roky? Tam si to vyzkoušíš, jen tak, zadarmo. Když nic jinýho, bude to takové zpestření oslavy. Evy ségra je zdravotní sestra, dělala i na LDNce, tak ti mamku navečer ty dvě hodiny pohlídá. Docela ráda se z té oslavy na chvíli vypaří."
„Když já nevím...."
„Ale víš, v sobotu tě vyzvednu a hotovo. Už jsem to domluvila".

--------------------------

„Tedy ta vaše věštba víc než sedí, opravdu."
Všichni kolem hostiteli nadše ě přikyvujjí
„ Za takovou si rádi zaplatíme. Kolik berete?"
„Prosím?"
„No peníze, co jsme dlužni?"
„ Nic, to...to je...dárek", koktám zmateně.

To se tedy povedlo, oni by mi za ty moje řeči snad i zaplatili! A přitom jsem neřekla nic, co by sami nevěděli. Jistě, všechno byla a je pravda, ale copak si jejich mozek vzal dovolenou?
Přeci každý se narodí, žije a jednou umře.Tedy sdělení „budete žít až do své smrti" skutečně nelže. Rovněž tak informace, že za pomoci svých rukou dojdou k majetku není zcestná. Že každý začátek nového je také konec něčeho starého, to už je taky docela obehraná písnička. A to ostatní o sobě pak už vykecali sami.
Ale co, hlavně, že to nebyl až takový trapas, jak jsem čekala. Teď už jenom aby Alča dodržela slovo a odvezla mne co nejrychleji domů. Dvě hodiny utekly jak voda.
Namísto Alči mi ale odvoz domů nabízí sám oslavenec a nedá si to nijak vymluvit. Eva ho prý rozhodně tu chvíli postrádat nebude, když tu má Alču.
Nedá se nic dělat, hlavně ,že se nějak dostanu domů.

Cestou mne Evin manžel překvapí otázkou: „Opravdu byste si nechtěla přivydělat, myslím tím věštěním".
Můj překvapený výraz ho rozesměje.

„Já přece vím, jak to s tou věštbou je. Nechci od vás nic jiného, než abyste tu stejnou či podobnou říkala hostům na mém firemním večírku. Ostatní pak už na sebe vykecají sami, jak jste se přesvědčila. A když se to podpoří troškou dobrého pití... zkrátka potřebuji informace. To víte, konkurence. Tohle se mi jeví jako výborná metoda.
Platím dobře, určitě víc než by vám dali na kase v hypáči. Přemýšlejte. Odpověď chci , až vás vysadím u vás doma."

„Uf, to je teda síla!"

Konečně, už jen zabočit za roh..

Sanitka, se zapnutým majákem, kde ta se tady...

„Vaší mamince se přitížilo, tak jsem raději volala rychlou. Prý jí extrémně spadnul cukr, na 1,1. tak ji raději vzali s sebou do nemocnice, když já nejsem z rodiny".

Doprčic, tohle teda ještě scházelo. Že já radši neseděla doma!

„Tak jak jste se rozhodla?"
„???"
„No, s tím věštěním."
„Aha, věštění. Děkuji za lákavou nabídku, ale ne."
„Škoda. Smím vědět proč?"
„Každá legrace něco stojí. Konkrténě tahle dnešní máminu hospitalizaci ve špitále. Dál už osud pokoušet nechci."

Nejprv na mne nevěřícně zírá a pak pronese: „ Takže ono to zas až takové výmysly nebyly, na té věštbě opravu něco je, viďte?"

Ještěže mi neumí číst myšlenky. Divil by se, co vše se mi momentálně honí hlavou.
Takhle jenom stručné:"Těšilo mne", bouchnutí dveří auta a odjíždí.

A já stojím na ulici před domem, ze kterého právě odvezli moji mámu do nemocnice, a svatosvatě si slibuju, že tohle bylo moje první, ale zároveň taky poslední věštění.
Protože - jeden nikdy neví...

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Téma: Móda, nákupy, záliby, 12x přečten

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby, 18x přečten

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání, 35x přečten

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing