Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Soutěžní příspěvek

Téma: Rodina

Milovaný vetřelec

Zuzana Horňáková, věk: 32 let

477
x přečten

Každý máme své démony, některé z nás tíží méně, některé více. Já se s nimi vyrovnávám psaním. Tato zpověď je o tom, že děti jsou nejenom dar a ztělesnění lásky, ale také vetřelci, kteří ač nevědomky mění naše manželství ne vždy k lepšímu.



Dlouho jsem přemýšlela a zvažovala, zda tohle téma nakousnout a přiznat si tak fakta, kterých se ve skrytu duše děsím. Jsou to takoví duševní démoni, kteří ve vás vyvolávají pocit, že jste špatným člověkem a to jednoduše proto, že toto téma se příliš neprobírá. Mám doma dva milované vetřelce. Jednomu je sedm a druhé jsou dva a já cítím, že ke svým milovaným vetřelcům mám co napsat a svojí zpovědí odhodit tíhu svých myšlenek a emocí, které mě táhnou k zemi už osmým rokem. Třeba je to odsouzení hodné, třeba je to jen k zamyšlení a třeba je to zpověď mnoha z nás, matek, manželek, kterým milovaný vetřelec zbořil mýty o šťastné rodině ve třech nebo ve čtyřech, které si jen málokdo dovolí ventilovat, protože se to prostě nehodí, protože tradice a povinnost velí jinak a protože,.. co by tomu řekli ostatní. Nemyslím si, že bych byla špatným člověkem, špatnou matkou, ale možná jsem jen vyhrála roli špatné manželky a chtěj nechtěj, život mě vnesl do jakési roviny, kde najednou musím volit mezi mužem a svými dětmi. A já se ptám proč? Nikdo mě na to nepřipravil, nikdo mi neřekl, že s příchodem dítěte už nikdy nebude nic takové, jaké bylo předtím. Jasně věděla jsem, že nový človíček bude stvrzením naší lásky, že ho jistojistě budeme milovat a budeme na něj patřičně pyšní a nepletla jsem se. Miluju své děti víc než cokoliv na světě a nikdy bych neměnila, ale proč mě nikdo nepřipravil na to, že můj vztah s mužem, který mi byl po léta přítelem, partnerem a vlastně středobodem vesmíru půjde tak trochu do kytek?!
Děti jsou dar, jasně, souhlas. Děti jsou smysl života, andělé z nebes, vlastní krev, ztělesnění lásky, naděje i touhy. Ano všechno toto, je nám vštěpováno a já nemůžu než souhlasit. Ale někde na té cestě jsem tak nějak ztratila sama sebe a muže, kterého jsem si kdysi před lety brala.
Víte, zvláštní je, že každá matka, které se pár měsíců po narození jejich prvního potomka zeptám, jak jim to doma klape, tak naprosto každá mi bude tvrdit, že je to něco úžasného. Kecají, nebo jsem divná já? Přece to nemůže fungovat stejně anebo je to jen dočasná euforie ze zplození prvního potomka?
Tohle je zpověď. Výpověď o tom, že byť láskou planu ke svým dětem, chci zas být sama sebou. Chci zpátky svoje sebevědomí, svoji postavu, svůj čas pro sebe (aspoň dvě hodiny denně prosím), chci být sama na záchodě, chci si v klidu sníst svoje jídlo, chci v noci spát v kuse až do rána, chci mít uklizeno, když uklidím, chci mít v obývacím pokoji pouze předměty, které patří do obývacího pokoje, také chci vařit dietně a nekupovat tuny sladkostí (moje děti bohužel nic v čem není cukr, zásadně nejedí) a hlavně chci zpátky toho kluka, kterého jsem si brala, se kterým jsem trávila volné večery, jezdila k moři, propařila noc, milovala se s ním vlastně kdykoliv, vodila se za ruku po ulici.
Chci mít dlouhé vlasy, jezdit zase na motorce a před sebou mít toho ramenatého krasavce, kterého mi všichni kolemjdoucí závidějí. Cítit, že jsem důležitá, ne proto, že je třeba uvařit a postarat se o děti, ale prostě jen proto, že jsem milována a on beze mě nemůže vydržet. Jak se zpívá v jédné staré písni: „To všechno vodnés čas..." Je to tak, chápu, že člověk se mění, vyvíjí, změní se životní postoje, hodnoty. Ale sakra, mě se prostě občas stýská.
Tak a co teď s tím? Přečíst si chytré články z ženských časopisů? Začít cvičit? Nebo studovat? Nebo si snad najít milence?
Milovaní vetřelci. Vetřelci proto, že se mi vetřeli do života a milovaní proto, že už nikdy nechci, aby z něj odešli. Mám nový smysl života, ale zabte mě, obětovat se jim nechci. Chci, aby byli na svoji mámu jednou pyšní. Chci dělat kariéru, chci podnikat, chci nás všechny zabezpečit. A já to dokážu! Dnes jsem se rozhodla. Nejsem troškař. Chci buď všechno nebo nic. Zapracuji na tom, abychom byli šťastní všichni.
Hodně štěstí nám všem, matkám, manželkám a hlavně jejich milovaným vetřelcům!

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Téma: Móda, nákupy, záliby, 10x přečten

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby, 14x přečten

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání, 32x přečten

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing