Soutěžní příspěvek
Téma: Muži
O čem bych si dnes chtěla popovídat s TGM
Renáta Horká, věk: 45 let
V tomto fejetonu vedu rozhovor s TGM a informuji ho o dění v Československu po roce 1918, další osudové osmičky
Dobrý den, vážený pane prezidente, ráda Vás poznávám! Je mně velkou ctí, že jste mě přijal ve svém sídle, abychom si spolu mohli pohovořit.
Je toho hodně, o čem bych si s Vámi chtěla v této hektické době promluvit. Za těch posledních 100 let se toho mnoho změnilo. Zajímaly by mě Vaše názory na témata, která si Vám s dovolením pokusím předložit.
Byl jste vždy čestným člověkem a to, co se děje v současné době by Vás jistě nepotěšilo.
Všude vládne korupce, násilí, podvody, krádeže. Já vím, to bylo v každé společnosti a v každém období, ale to, co se děje dnes je opravdu hrozné. Za Vaší vlády byl trest smrti, v době vládnutí prezidenta Václava Havla byl zrušen a dalšími Vašimi následovníky nebyl obnoven. Podle mého názoru by trest smrti měl být obnoven. Skoro každý den můžeme v televizi, v rozhlase i v novinách číst o vraždách, které jsou trestány mírnými tresty odnětí svobody nebo některé nejsou potrestány vůbec. To, co se děje, vážený pane prezidente, za Vaší vlády nebylo. Já bych byla pro trest smrti, ale pouze v případě, že se vrah přizná, aby nemohlo dojít k justičnímu omylu. Jak se říká „oko za oko, zub za zub". Pokud někdo někoho zabije, nemá nárok žít. Nemá právo nikomu brát život.Vražda se i v historii trestala smrtí a nikdo se nad tím nepohoršoval ani nezastavil, patřilo to k běžnému životu.Je to pravda, že? Nebo na to máte jiný názor? Ráda si Váš názor vyslechnu. Myslím, že i já osobně mám s Vámi hodně společného. Zastávám úctu a lásku k bližnímu. Pro všechny naše prezidenty by jste měl být velkým vzorem. Každoročně se k Vašim pomníkům pokládají květiny a věnce, nikdy se na Vás nezapomene. V mém domácím městě v Neratovicích se podle Vás jmenuje ulice a Vaše busta je vystavena před gymnáziem Františka Palackého. Jste hlavním zakladatelem naší republiky a uznávanou osobností nejen u nás, ale i v celém světě.
Velice si Vás, pane prezidente, vážím.
Mohu Vám nabídnout čaj nebo na kávu? Přinesu Vám je a můžeme spolu posedět v zahradě na terase Vašeho oblíbeného zámku v Lánech. Těch stromů, co tady za tu dlouhou dobu již vyrostlo a co všechno vyslechly zdi zámku? Je tady krásně, nyní chápu, proč jste tady tak rád trávil volný čas, pravé a klidné místo k odpočinku a rozjímání.
Teď se vrátím k našemu rozhovoru.
Vážený pane prezidente, v době druhé světové války za naši krásnou vlast bojovali vojáci ve službách britské panovnice, tzv. RAF (Královské letectvo). Mnoho mužů položilo své životy v cizí zemi a ti, co se vrátili do Československa, místo toho, aby byli vítáni jako hrdinové, skončili v těžkých žalářích jako zločinci. Je to, pane prezidente, nějaká spravedlnost? Je to hrozné a otřesné.Takových hrdinů by si měl náš národ vážit, bojovali nejen za sebe, ale i za své potomky.
Nyní se, pane prezidente, vrátím k padesátým letům minulého století. Za vlády prezidenta Klementa Gottwalda byly zinscenovány politické monstr procesy, po kterých umírali čestní a stateční lidé, kteří „pouze" vyjádřili svůj politický názor. Např. paní doktorka Milada Horáková byla velice čestná a inteligentní žena, která také zaplatila svým drahocenným životem za svůj názor. Mnoho lidí na to již zapomnělo, tyto procesy by se měly připomínat především mladým generacím, aby se na tyto statečné lidi nikdy nezapomnělo.
V srpnu roku 1968 nás přepadla Sovětská armáda a zůstala v naší republice dvacet let. V době okupace zemřelo mnoho lidí, kteří s ní nesouhlasili. Např. student medicíny Jan Palach se dokonce na protest zapálil a následkům svého zranění v bolestech podlehl. Další obětí byl Jan Zajíc. Pane prezidente, to by jste se divil, co všechno se stalo během dalších let.
Po vpádu Sovětské armády do Československa nastalo období tzv. normalizace. Občané nemohli cestovat bez zvláštního povolení do zahraničí, nemohli nahlas a veřejně vyjádřit svůj názor, mnoho krajanů raději emigrovalo.
Koncem 80.tých let se situace začala zlepšovat. Každý občan Československa měl práci, bydlení. Nyní jsou mezi námi bezdomovci, kteří ne vždy vlastní vinou přišli o domov.Žijí mezi námi tzv. nepřizpůsobiví, kteří berou sociální dávky vyšší než pracující člověk, který se snaží uživit rodinu. Mladé rodiny nemají kde bydlet, hypotéky jsou téměř pro běžného občana nedostupné.Mnoho párů zůstává bezdětných, raději budují svoji kariéru.
Pane prezidente, v době Vaší prezidentské funkce také byli chudí lidé, ale časem se to zlepšilo. Nyní jsou mezi lidmi velké rozdíly. Nejhůře jsou na tom mladé rodiny s dětmi a důchodci. Důchodcům se přidává pár korun každý rok. Jistě budete se mnou souhlasit, že staří občané, kteří celý život pracovali by si zasloužili důstojné stáří, aby mohli třeba jet na zaslouženou dovolenou.
V listopadu 1989 došlo v Československu k tzv. „sametové revoluci", tedy převzetí moci lidem z rukou komunistů. My všichni víme, že k žádné revoluci nikdy nedošlo, že vše bylo připravené, že to byl jenom podvod na lidi.Nyní se vliv komunistů po třiceti letech vrací a sílí. Pro obyčejné lidi se vůbec nic nezměnilo, jenom tzv. „papaláši a korytáři" jsou opět u moci a vydělávají na úkor nás obyčejných „smrtelníků."
Vy jste Československo založil, ale jistě by jste netušil, že nevydrží ani sto let. V době vlády premiérů Václava Klause st. a Vladimíra Mečiara se naše republiky v tichosti rozešly. Slováci byli rozhodně pro rozdělení republik. Nyní se u nich platí platidlem zvaným EURO a myslím, že tím zase tak moc nadšeni nejsou.
Nyní je, pane prezidente, rok 2018. Máme v čele vlády trestně stíhaného premiéra, který není schopen sestavit skoro tři čtvrtě roku vládu, nyní dostal druhý pokus, tak jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. V lednu se konaly prezidentské volby, ve kterých se utkali dva kandidáti. Můj favorit bohužel nezvítězil, ale výsledek byl velmi těsný. Můj favorit pan Prof. Jiří Drahoš by se Vám jistě zamlouval a líbil. Nadále chce zůstat v politice a věřím, že se mu bude dařit.
Je to čestný a inteligentní pán, který by mohl být chloubou našeho národa jako prezident a také jako Váš skvělý nástupce. Věřím, že vy dva by jste si rozuměli a našli společnou „řeč".
Celá naše politika je teď jedno velké panoptikum. Lidé jsou nespokojení, takhle si to po tzv. sametové revoluci rozhodně nepředstavovali. Nejsou zákony, každý si dělá, co chce. V devadesátých letech 20. století si na své přišli tzv. tuneláři, kteří s absolutním klidem převáděli státní peníze na své osobní účty a všechno jim procházelo.
Maléry se řeší, až když se něco vážného stane. Velmi by jste se, pane prezidente, divil, jaké hodnoty nyní lidé uznávají. Prezident Havel a prezident Klaus udělili oba úplně nesmyslné amnestie, po kterých měli podvodníci a vrazi „pré".
V našem státě nevládne demokracie, ale anarchie. Kdo tady zřídí pořádek je ve hvězdách.
V tomto roce slavíme sté výročí vzniku republiky, ale myslím si, že mezi námi žádní velcí patrioti nejsou. Jsou i takoví, kteří se za to, že jsou Češi, dokonce stydí. Náš národ se vždy „semkne" akorát, když vyhrajeme šampionát v hokeji nebo ve fotbale, to jsou všichni najednou hrdí „Čecháčkové".
V cizině také děláme naší zemi ostudu.
Hodnoty, které, jste, pane prezidente, uznával, jsou nám rozhodně cizí.
Velice Vám, vážený pane prezidente, děkuji, že jste mně věnoval svůj vzácný a drahocenný čas, bylo mně velkým potěšením si s Vámi pohovořit. Náš rozhovor byl pro mě přínosem a podnětem k zamyšlení do budoucna.
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
