Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Soutěžní příspěvek

Téma: Rodina

Velké prádlo

Marta Furchová, věk: 63 let

381
x přečten

Doba se mění. I v praní prádla doznala změny od dob mého dětství.Tehdy plápolaly na větru venku na sušáku cíchy, bílá bavlněná prostěradla, sváteční ubrusy, ale i utěrky a ručníky nebo již zmíněné pánské trenýrky...

Velké prádlo
Konečně máme jaro! Už zas můžu věšet ven vyprané prádlo. To je něco úplně jiného než ho věšet doma v bytě. Na kovovém sušáku. Od Vietnamců. Prádlo, které schne venku se také lépe žehlí. I když, řekněme si upřímně, jaképak žehlení, dnes? Kdy je všecko umělé, nežehlivá úprava. Doba dětských bavlněných plen, ubrusů a kapesníků i červených trenýrek na tělocvik pro potomka mužského pohlaví každého věku je už dávno za námi.
Doba se mění. I v praní prádla doznala změny od doby mého dětství. Tehdy plápolaly na větru venku na sušáku cíchy, bílá bavlněná prostěradla, sváteční ubrusy, ale i utěrky ,ručníky nebo již zmíněné pánské trenýrky. Když jsem byla malá, pralo se doma tzv."velké prádlo". Jednou za dva, tři týdny, už přesně nevím. Asi záleželo i na velikosti rodiny a jejich zvyklostech. Prádlo se rozdělilo na bílé a barevné jako dnes, ale další postup už byl trochu jiný. Nenaházelo se do automatické pračky , protože tehdy ještě tato vymoženost neexistovala. Tedy nevím, jak jinde ve světě, nepátrala jsem po tom. Jen vím, že v Americe nebo i jinde na západě doma pračky ani neměli. Chodili prát prádlo do společných prádelen. To se u nás nikdy neujalo. Soudím tak podle toho, že jsme měli doma na půdě z dávných dob, hned jak naši předci odložili necky a valchy, takovou dřevěnou pračku. Uvnitř byla pozinkovaná nádoba a s jakýmsi dřevěným držadlem se pohybovalo sem a tam. Tím se prádlo dostalo do pohybu a vypralo se. Tedy za přidání teplé mýdlové vody. Pak přišla na řadu /aspoň u nás doma / pračka s ohřevem vody. A ždímačka. Ale na máchání žádný zlepšovák nebyl . Jen ruce pradleny. Prádlo se pak vyždímalo ve ždímačce. Věšelo se buď venku nebo v zimě na půdě.
Když jsem se začala praním prádla pro svou rodinu zabývat já, ještě stále doznívala doba praček s ohřevem vody. Prádlo jsem věšela podle počasí buď na venkovním sušáku u domu nebo v zimě v sušárně. Jednou jsem šla sbírat prádlo ven a co nevidím? Rozestupy mezi jednotlivými kusy prádla jsou nějaké nezvykle velké. Tam, kde plápolaly mé kalhotky zela mezera! To snad ne! Ale kdo by kradl spodní prádlo? Slyšela jsem, že někde zmizí ze šňůry třeba prádlo ložní. Protože bylo tehdy trochu nedostatkovým artiklem. Ale kalhotky? Nechápu. Když jsem se zmínila kamarádkám, řekly: „Chodí tu nějaký fetišista a už kolikrát se někomu spodní prádlo ztratilo." Měla jsem z té informace dost blbý pocit. Kalhotky se mi podařilo identifikovat. Zjistila jsem, že jedny z nich byly totožné s těmi, které mám dosud doma. Měla jsem 2 stejné exempláře. Tolik se mi příčilo pomyšlení, že by někdo jakýmkoli způsobem využíval mé kalhotky, že jsem vyhodila i ty druhé.
Největší frekvenci praní prádla jsem zaznamenala při narození potomků. Denně se praly dětské pleny! To člověk skoro nedělal nic jiného! Při druhém synovi jsem, zaplať Pánbůh , vlastnila již automatickou pračku. Ta byla opravdu velkou pomocí. Při narození vnoučat se už nepraly pleny vůbec . Byly již jednorázové. Zrovna jako kapesníky.
V době, kdy bylo mému staršímu synovi kolem tří let ,jsem ještě vlastnila pračku s vyvářkou a ždímačku. Syn Roman viděl, že mám s prádlem tolik práce, že si s ním nemohu ani hrát. A jal se mi pomáhat. Jednoho dne se zavřel v koupelně na klíč zevnitř. To ale nebylo to nejhorší! V koupelně byla puštěná pračka a ve vaně po okraj napuštěná voda! Když jsem vzala za kliku, ztuhla jsem. Chtělo se mi nadávat, ale tím bych nevyřešila nic. Už jsem ho skoro viděla utopeného ve vaně, nebo opařeného, jak sáhl do horké vody, nebo další scénář- taky děsný. Že odpojí hadičku pračky a vytopí pět poschodí, která se nacházela pod námi! Přistoupila jsem těsně ke dveřím a začala ho navigovat, jak má otočit klíčem, aby se dostal ven.
Mé dítě je geniální! Zajásala jsem po chvíli, když se mu po několika marných pokusech podařilo odemknout. Nic moc se nestalo. Pračka neshořela ani nevytekla. Kluk nebyl ani mokrý. Sláva! Ale něco přece jen ve vaně plné vody utopil. Vedle dvou jeho kachniček na koupání se koupal i devítikilový prací prostředek značky Persil! Smířila jsem se se způsobenou škodou a všechny klíče z bytu jsem uklidila z jeho dosahu. Myslela jsem, že tím předejdu všem dalším škodám. Nestalo se tak. Pod kontrolou jsem neměla ještě čistič oken zn.Iron! Ano, ten odporně modrý na leštění skel.
Dala jsem se do jarního úklidu. Čistím francouzské okno v dětském pokoji. Snad si při tom i prozpěvuji nějakou veselou písničku. V tom se ozval zvonek. Položím Iron na parapet a jdu ke dveřím otevřít. Syn se zmocnil mycího prostředku a začal stříkat okno. Ale Iron mu vyklouzl a padal a padal...Ve svém dopadu měl však překážky v podobě natažených šňůr na věšení prádla. Takže Iron při každém dopadu o patro vylil trochu té ostře modré tekutiny. Snad by se tak moc nestalo. Ale to víte, byl krásný slunečný den. Ve všech patrech kromě přízemí prali asi velké prádlo. Když jsem pohlédla dolů, neviděla jsem to růžově. No, spíše modře. Ve třech z pěti pater vlály sněhobílé pleny /tedy než se potkaly s Ironem/. V jednom z pater viselo prádlo barevné. Nejvíc montérky, tehdy jen modré. Aspoň tak. Než jsem stihla sjet výtahem dolů pro lahev s Ironem, tedy spíše po Ironu a vyhodit ji do popelnice, objevily se zrovna dvě matky mimin z postižených pater. Dožadovaly se buď vyprání skvrn nebo nákupu plen nových. Zvolila jsem variantu B, protože se mi zdála vhodnější. Zakoupila jsem 50 nových plen a chodila po patrech napravovat škody. Ti ve druhém patře odmítli jakoukoli kompenzaci."To se může stát každému" mínili, takže mi ještě asi 15 plen zůstalo.
Dnes už k takové situaci dojít nemůže. Matky pro svá mimina i batolata používají pleny jednorázové. Pračky jsou jen automatické a prádlo suší plno lidí v sušičkách. I já tato zařízení vlastním. Takže mohu bez obav pohlídat tříletého vnoučka. No, jestli bude akční po tátovi, však on si už něco najde. Třeba v kuchyni. A napravování škod mne asi stejně nemine.

 

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Téma: Móda, nákupy, záliby, 10x přečten

Náš zákazník, náš pán u chudého neplatí

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Kde jsou ty časy, kdy si obchodníci vážili každého zákazníka, byť by do jejich obchůdku přišel jen za "deseťák" pro kvasnice do knedlíku....

Téma: Móda, nákupy, záliby, 14x přečten

Přijdu hned aneb krást se nemá

Eva Haltufová, věk: 59 let

Přečíst

Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například...

Téma: Zaměstnání, 32x přečten

Cestovatelská story aneb Já nechci spát v Předměřicích

Marta Furchová, věk: 63 let

Přečíst

Údělem lidí z malého města e dojíždět za prací do města většího. V mém případě krajského, vzdáleného od nás...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing