Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Soutěžní příspěvek

Téma: Muži

Návštěva u lékaře

Renáta Horká, věk: 45 let

183
x přečten

Hlavnímu hrdinovi je 75 let a nikdy nebyl u lékaře, až jednou začal mít bolesti a tak se k doktorovi vypravil, jak to, ale dopadlo?

Návštěva u lékaře

Pan Karel Chlupák jde na kontrolu k lékaři ve svých 75 letech poprvé za život. Celý život byl zdravý, ale nyní už má také své „neduhy". Sestřička vyjde z ordinace a vyzve pana Chlupáka, aby se na chvíli posadil v čekárně. Pan Karel není v čekárně sám. Je tam hodně pacientů a každý si naříká, co komu je a co koho bolí. Karel je poslouchá a mlčí. Myslí si svoje. Jste mladíci proti mně a pořád si stěžujete. To budete asi pěkní hypochondři. Mě už taky něco bolí, ale nikdy si nestěžuju. Až teď mě hodně bolí břicho. A často si nemůžu vzpomenout, kde jsem nechal brejle a kam to vlastně jdu.
Tak, pane Chlupáku, prosím, pojďte dál, pan doktor se na Vás podívá", zve sestřička pana Karla do ordinace. „Dobrý den, pane doktore", zdraví Karel mladého lékaře a pošeptá mu: "máte tady moc hezkou sestřičku, ta by stála za hřích, co? Lékař se usměje a začne se Karla ptát, co ho k němu přivádí. „Kdy jste byl naposledy u doktora, pane Chlupáku?" „Já? Nikdy. Jsem zdravej jako rybička, jenom mě teď nějak často bolí břicho a nemůžu nic najít.
„Tak se na to bříško podíváme", odpoví doktor. „Svlékněte se, prosím, do spodního prádla a tady na to lůžko si lehněte na záda, já Vám to břicho vyšetřím".Karel si sundá džíny a košili, na svůj věk chodí moderně oblečený, ale jeho spodky jsou „bombarďáky", které má vytažené až ke krku. Pomalu vyleze po schůdcích na lehátko. Lehne si na záda. „Pokrčte si nohy a uvolněte se", řekne doktor. „Tohle bolí? Tohle taky ne? A tady?" Ne, Karla nic nebolí, ani pohmatem, ani poklepem. Tak se otočte a lehněte si na břicho. V ordinaci jsou na praxi také sestřičky-žákyně zdravotní školy, aby se něco přiučily. Když vidí Karlovy spodky začnou se chichotat. „Přestaňte!" okřikne je jejich vedoucí. Karel jenom mávne rukou. "Vždyť to jsou mladá děvčata, já jsem starej dědek, to je pravda."
Karel se pomalu otáčí na břicho, sundá spodky, aby mu mohl doktor vyšetřit i konečník, když to najednou přijde. Ozve se rána jako z děla. Co to bylo? A další rána. Všichni omdlévají puchem. Na Karla přišly větry, které ho už tak dlouho trápily. Lékař i sestra pod tlakem větrů odletěli na druhou stranu ordinace „Já za to nemůžu, promiňte, ale, jak se mi najednou ulevilo"? omlouvá se Karel. Rozhlíží se kolem a všude je zkáza. Všechny vyšetřovací nástroje jsou rozsypány na podlaze, ošetřující personál leží na zemi a sestřičky-žákyně radši utekly. „Co jsem to jenom provedl"? vyčítá si pan Chlupák. V čekárně nastal zmatek, ostatní pacienti prchali pryč, mysleli si, že došlo k výbuchu ve zdravotním středisku.
Za chvíli se probírá lékař, poplácává sestřičku po zadku: "Zdeničko, vstávej přece, někde tady bouchnul plyn, musíme pryč." Doktor vstane, promne si oči, které ho pálí a vidí Karla ležícího na břiše na lehátku, který si klidně pochrupuje. „Hej, Vy, nespěte, musíme pryč, došlo k úniku biologických látek. Bude vyhlášen poplach.!" Karel klidně odpoví ještě rozespale:" Opravdu? Já nic neslyšel."
„Ještě než půjdeme, chtěl jsem se vás, pane doktore, zeptat, jak se jmenuje ten můj kamarád, co mi pořád schovává ty brejle?" ptá se Karel. „To je Alzheimer, pane Chlupáku". Odpoví doktor. „Aha, tak toho neznám", odvětí Karel. „A co, že se to tady vlastně stalo?"
„Už mi to došlo. To nebyl výbuch plynu, ani biologická látka, to si tady pak Karel po 75 letech „trochu" ulevil. Zdeničko, zavolej, prosím, všechny pacienty zpátky, že je všechno v pořádku. Jenom tady budeme muset trochu uklidit. Hlavně ta hnědě ohozená zeď, to budeme muset nechat nově vymalovat." Rozhodne doktor. ! „A kde jsou moje brejle? Já je zase nemůžu najít?" děsí se Karel. „Ale, pane Chlupáku, Vy žádné brýle nemáte, Vy na svůj věk vidíte jako ostříž. A kromě toho břicha Vás opravdu nic nebolelo?" dotazuje se lékař.

„Mě, pane doktore, bolí celej člověk. Copak v mým věku může ještě něco nebolet? Tady mě píchá, tady pálí, tady křupe. No, to víte, 75 let, to už je věk, ale já si jinak nestěžuju. Ale to břicho mě bolelo hrozně a Vy jste kapacita, vy jste mě vyléčil! Napíšu o Vás do novin a recenzi na internetu, že jste nejlepší doktor v okolí". Prý jste chtěl z naší vesnice odejít do města, to by byla škoda, ztratit takovýho doktora. Zůstaňte tady, my Vás máme všichni rádi." Prosí Karel a k němu se přidá i Zdenička. „To víte, že zůstanu, kam bych šel?" dodá s úsměvem doktor. A tak tam léčí dál.

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.10. až 31.12.

Téma: Rodina, 60x přečten

V poklusu

Kateřina Krumphanzlová, věk: 44 let

Přečíst

Proč se honíme? Sama o sobě tvrdím, že jsem pořád v poklusu. Dokážu zbrzdit o dovolených nebo o víkendech. Když jsem pak vlivem okolností byla...

Téma: Móda, nákupy, záliby, 55x přečten

Proč nejsou v knihovně postele?

Renáta Horká, věk: 45 let

Přečíst

V tomto fejetonu se zamýšlím nad tím, proč by nemohly být v knihovně postele? Možná, že nějaký čtenář by toho využil, mohl by si v klidu...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing