Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Soutěžní příspěvek

Téma: Rodina

V slzách se rodí láska

Zdeňka Radičová, věk: 42 let

552
x přečten

Rodinky, malé i velké zažívají každý den tisíce příběhů. Některé jsou jak z nejkrásnější knihy o lásce a jiné horové příběhy, kterým se dá jen velice těžko uvěřit. Jeden takový příběh naší rodinky přidávám do vašeho srdíčka i já. Je plný citů, emocí a hlavně lásky.

 

Rodina je velice zvláštní slovo, pro každého znamená něco jiného a každý ho vnímá jinak. Moje rodinka je malé společenství se svými slzami, starostmi, úsměvem i radostmi. Před čtyřmi lety jsem s manželem vychovávala tři puberťáky. Dvě dívky a chlapce. Kdo přežil pubertu svých dětí moc dobře ví, že to vždycky není jednoduché. Všechno vědí zaručeně lépe, hlavně v dnešním světě internetu a facebooku. Jedna z nejhorších věcí kterou může takový rodič udělat, je ho pohladit, nebo nedej bože políbit na rozloučenou nebo uvítání před partou kamarádů.
Životní cesty jsou klikaté plné zatáček a křižovatek, nikdy nevíš co tě čeká zítra. Moje cesta se těsně před čtyřicítkou zamotala a změnila. Ten kdo píše mou knihu osudu, přidal do mého příběhu života další stránku. Ještě nemá jméno, ale už dnes je jasné že změní životy celé naší rodinky.
Oznámili jsme s manželem našemu pubertálnímu potomstvu že budou mít malého brášku. Všichni se najednou změnili, každý chtěl vybrat jméno, postýlku, kočárek prostě se chtěli podílet na všem co souviselo s miminkem. Nakonec se podařilo a my došli k heslu „ Mikuláš přijde v červnu"
Všichni se těšili a já byla moc ráda. Nadešel den kdy jsem porodila mrňouska, bohužel o šest týdnů dřív. Zdravé miminko bylo ovšem moc malinké a já trávila prvních čtrnáct dní na neonatologické jipce. Ještě dnes, když si vzpomenu na péči a ochotu sestřiček i doktorů musím jen souhlasit s názorem že Plzeňská nemocnice je jedna z nejlepších. Na návštěvu za mnou bohužel mohl jen manžel. Každý den když přišel přinesl foťák a fotky Mikuláška nosil domů kde je prohlíželi ti tři. Zkoumali jeho podobu vlásky, no prostě všechno.
Konečně přišel den Dé. Jedem domů. Ten malinkatý uzlíček v modré soupravičce co by byla velká i panence jede poprvé domů. Všichni tři byli doma, škola pro ně ten den neexistovala. Čekali na příjezd brášky. Vlastně ho znali, jeho vlásky ručičky, jeho fotky měli v telefonech na počítači jen pochovat si ho ještě nemohli. Po vystoupení z auta si v duchu říkám, hurá jsem doma. V okně šest očí. Očí které hoří nedočkavostí a čekají na ten první pohled. Stojíme u auta a říkáme si, že je ještě trochu budeme napínat. Vyndaváme nákup, věci z nemocnice, ještě diskutujeme a nakonec vyndám z auta sedačku s tou nejmenší částí rodinky. Vcházím do obýváku a ti tři stojí a jejich pohledy míří do autosedačky. Nahlas říkám ahoj moc se mi po vás stýskalo. Bohužel moje věta zazněla kamsi do prázdna.
Mikuláška jsem postavila na stůl sundala mu čepičku, a ustoupila dozadu kde mě obejmul manžel. Ti tři se postavili kolem mrňouska jak sudičky. Nevím zda to bylo tím, že s ním nikdo nehoupal, Mikulášek se vzbudil a otevřel očička. Obě dcery mu dali prsty do dlaní, Julek ho hladil po hlavičce. A naše miminko, jak kdyby vědělo co se právě děje se usmál kamsi do nebe. Prsty ve svých dlaní vší silou stiskl tou mrňavou pěstičkou. V ten okamžik jsem se musela velice z hluboka nadechnout, všem tekly slzy. Slzy štěstí, ty malé slané kapičky v kterých se právě v tento okamžik narodila láska! Pouto které se zpečetilo na věky a nikdy neskončí. Je to láska sourozenecká. Ten okamžik pronesl syn větu, tak to je ten NÁŠ malej brácha...... Já vím, že i když jejich životy půjdou cestou necestou, vždy je spojí tenhle jediný okamžik.
Jak zpívala moje oblíbená kapela z mládí Markýz John- důvod žít měl by mít spoustu jmen, důvod žít měl by mít úroveň. Můj důvod žít má čtyři nejkrásnější jména Kateřinka, Štěpánka, Julek a Mikulášek. Všem přeji aby každý z Vás měl každý den důvod žít a aby měl úroveň za kterou se nikdy nebudete stydět.
Každý kdo se rozhodne mít dítě a vychovávat ho, se vzdá svého srdce, už navždy bude chodit mimo vašeho těla. Všem maminkám přeji hodné děti a úžasného muže, kterému budou říkat tatínku.

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Téma: Muži, 10x přečten

Doma dusno

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Hadr na podlaze, neustálý koloběh, nekonečná poušť a "zvíře" lačnící po vaši krvi, to vše vás pronásleduje až do konce.

...

Téma: Zaměstnání, 10x přečten

Znáte svoje ikigai?

Věra Černá, věk: 38 let

Přečíst

Setkali jste se už někdy s japonským výrazem "Ikigai"? Znáte svůj smysl života? Dokázali byste ho popsat? Já jsem stále "na cestě" za hledáním...

Téma: Muži, 42x přečten

I taková může být láska

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska má tisíce podob. To všichni víme. Může být něžná jako právě rozvitá růže nebo vášnivá jako rytmy tanga....

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing