Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Soutěžní příspěvek

Téma: Rodina

V slzách se rodí láska

Zdeňka Radičová, věk: 42 let

734
x přečten

Rodinky, malé i velké zažívají každý den tisíce příběhů. Některé jsou jak z nejkrásnější knihy o lásce a jiné horové příběhy, kterým se dá jen velice těžko uvěřit. Jeden takový příběh naší rodinky přidávám do vašeho srdíčka i já. Je plný citů, emocí a hlavně lásky.

 

Rodina je velice zvláštní slovo, pro každého znamená něco jiného a každý ho vnímá jinak. Moje rodinka je malé společenství se svými slzami, starostmi, úsměvem i radostmi. Před čtyřmi lety jsem s manželem vychovávala tři puberťáky. Dvě dívky a chlapce. Kdo přežil pubertu svých dětí moc dobře ví, že to vždycky není jednoduché. Všechno vědí zaručeně lépe, hlavně v dnešním světě internetu a facebooku. Jedna z nejhorších věcí kterou může takový rodič udělat, je ho pohladit, nebo nedej bože políbit na rozloučenou nebo uvítání před partou kamarádů.
Životní cesty jsou klikaté plné zatáček a křižovatek, nikdy nevíš co tě čeká zítra. Moje cesta se těsně před čtyřicítkou zamotala a změnila. Ten kdo píše mou knihu osudu, přidal do mého příběhu života další stránku. Ještě nemá jméno, ale už dnes je jasné že změní životy celé naší rodinky.
Oznámili jsme s manželem našemu pubertálnímu potomstvu že budou mít malého brášku. Všichni se najednou změnili, každý chtěl vybrat jméno, postýlku, kočárek prostě se chtěli podílet na všem co souviselo s miminkem. Nakonec se podařilo a my došli k heslu „ Mikuláš přijde v červnu"
Všichni se těšili a já byla moc ráda. Nadešel den kdy jsem porodila mrňouska, bohužel o šest týdnů dřív. Zdravé miminko bylo ovšem moc malinké a já trávila prvních čtrnáct dní na neonatologické jipce. Ještě dnes, když si vzpomenu na péči a ochotu sestřiček i doktorů musím jen souhlasit s názorem že Plzeňská nemocnice je jedna z nejlepších. Na návštěvu za mnou bohužel mohl jen manžel. Každý den když přišel přinesl foťák a fotky Mikuláška nosil domů kde je prohlíželi ti tři. Zkoumali jeho podobu vlásky, no prostě všechno.
Konečně přišel den Dé. Jedem domů. Ten malinkatý uzlíček v modré soupravičce co by byla velká i panence jede poprvé domů. Všichni tři byli doma, škola pro ně ten den neexistovala. Čekali na příjezd brášky. Vlastně ho znali, jeho vlásky ručičky, jeho fotky měli v telefonech na počítači jen pochovat si ho ještě nemohli. Po vystoupení z auta si v duchu říkám, hurá jsem doma. V okně šest očí. Očí které hoří nedočkavostí a čekají na ten první pohled. Stojíme u auta a říkáme si, že je ještě trochu budeme napínat. Vyndaváme nákup, věci z nemocnice, ještě diskutujeme a nakonec vyndám z auta sedačku s tou nejmenší částí rodinky. Vcházím do obýváku a ti tři stojí a jejich pohledy míří do autosedačky. Nahlas říkám ahoj moc se mi po vás stýskalo. Bohužel moje věta zazněla kamsi do prázdna.
Mikuláška jsem postavila na stůl sundala mu čepičku, a ustoupila dozadu kde mě obejmul manžel. Ti tři se postavili kolem mrňouska jak sudičky. Nevím zda to bylo tím, že s ním nikdo nehoupal, Mikulášek se vzbudil a otevřel očička. Obě dcery mu dali prsty do dlaní, Julek ho hladil po hlavičce. A naše miminko, jak kdyby vědělo co se právě děje se usmál kamsi do nebe. Prsty ve svých dlaní vší silou stiskl tou mrňavou pěstičkou. V ten okamžik jsem se musela velice z hluboka nadechnout, všem tekly slzy. Slzy štěstí, ty malé slané kapičky v kterých se právě v tento okamžik narodila láska! Pouto které se zpečetilo na věky a nikdy neskončí. Je to láska sourozenecká. Ten okamžik pronesl syn větu, tak to je ten NÁŠ malej brácha...... Já vím, že i když jejich životy půjdou cestou necestou, vždy je spojí tenhle jediný okamžik.
Jak zpívala moje oblíbená kapela z mládí Markýz John- důvod žít měl by mít spoustu jmen, důvod žít měl by mít úroveň. Můj důvod žít má čtyři nejkrásnější jména Kateřinka, Štěpánka, Julek a Mikulášek. Všem přeji aby každý z Vás měl každý den důvod žít a aby měl úroveň za kterou se nikdy nebudete stydět.
Každý kdo se rozhodne mít dítě a vychovávat ho, se vzdá svého srdce, už navždy bude chodit mimo vašeho těla. Všem maminkám přeji hodné děti a úžasného muže, kterému budou říkat tatínku.

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.4. až 30.6.

Téma: Rodina, 59x přečten

Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.

Beata Mareke, věk: 36 let

Přečíst

Krutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky

...

Téma: Rodina, 82x přečten

Zase ti důchodci ...

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Již několik let převládá ve společnosti názor, že právě důchodci jsou přičnou všeho toho "zla" ve společnosti, že jsou to právě oni, kdo nám...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing