Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Soutěžní příspěvek

Téma: Kamarádky

Třídní sraz aneb o shromažďování se

Dana Málková, věk: 48 let

436
x přečten

Třídní srazy ano, či ne? Vítané i nenáviděné jsou srazy se spolužáky. Jedni tomu fandí, druzí si říkají „Proč?“. Stejně jsme nebyli nic moc kolektiv a teď, po dvaceti, třiceti letech už jsme jinde a jiní.......


Vítané i nenáviděné jsou srazy se spolužáky. Jedni tomu fandí, druzí si říkají „Proč?". Stejně jsme nebyli nic moc kolektiv a teď, po dvaceti, třiceti letech už jsme jinde a jiní. Bude to drbárna, každá vytáhne fotky a bude se vychloubat dětmi, řediteli, auty, domy a svým postavením. Nebo to může být taky skvělý! Jak odložený maturitní večírek. Je na každém, jak se bude bavit.
Tentokrát čerstvě vytažená pozvánka ze schránky patřila manželovi, po pětatřiceti letech. „Nejdu, zase otravujou," tvářil se na oko odmítavě tehdejší třídní oblíbenec, který nesměl chybět u žádné klukoviny. Třídní bavič, balič, pařič, který přes všechny tyto aktivity stačil být i výborným studentem, ještě podotkl.
„Co když se dozvím, že zase někdo umřel, jako minule, takovej férovej kluk?"
„To je život, měl by ses radovat z těch, co přijdou, bude hůř. Zeptej se rovnou Aleny, co to organizuje, jestli všichni potvrdili," radím mu a povzbuzuji k aktivitě.
Týden se nic nedělo. Pak volala sama Alena.
„Tomáši, jsi jediný, který nepotvrdil účast, dokonce přijede i Aleš z Rakouska, co ty?" naléhala.
„No, jestli jsme všichni, tak samozřejmě půjdu," raději rychle souhlasil, než ho ten vysoký výhružný hlas organizátorky semele.
Mohlo by to být fajn, byli jste skoro samí kluci, vzpomínáš na Quirina, s ním nebylo nudných dní, připomeň mi, jak to s tím jeho pádem bylo."
„Když jsme měli akci, nikdo Quirinovi nestačil, pil trochu nekontrolovaně stylem vše, co teče, dobré je. Po jedné pařbě jsme ho v noci nějak uklidili domů. Bydlel na nádraží, v tom věžáku. Opřeli jsme ho o zeď a čekali, až si ho někdo od nich vyzvedne. Ráno si prý šel zakouřit na balkón, s tím vstáváním to ale přehnal. Měl ještě pár hodin spát. A jak byl ještě nedokončenej, jeho dlouhá postava se zlomila v pase a on přepadl přes zábradlí. Letěl ze čtvrtého patra dolů. Ale to by nebyl Quirin, aby i přitom nezažil něco výjimečného. Dřív se ještě sušilo prádlo na takových po domácku udělaných sušácích, které čněly do prostoru. Jeden si to pořídil a celý vchod spolubydlících se po něm začal opičit. Zrovna v dráze letu pod Quirinem těch opičáků bylo asi hodně, protože jeho tělo bylo těmi šňůrami zbržďováno a zachránilo mu život. Těch pár odřenin nestálo za řeč. A tak se v našem městečku stal tím pádem slavný. Každý o něm věděl už proto jeho jméno. Pak se mu narodil syn. Quirin ho pojmenoval po sobě. V České republice byli tedy už od roku 1945 Quirini dva."
Za pár dní se konal třídní sraz.
„Tak co, jak bylo, poznali jste se?" ptám se zvědavě.
„Kluci proplešli, ženský zprdelatěly, jen třídní vypadal pořád stejně, stejně staře. Když jsme si zvykli na naši novou image a zhodnotili, že jsme odvážní hrdinové, že se chceme ještě vidět, zábava byla skvělá."
„Co Quirin, jak se mu daří?" ptám se, protože čekám zajímavé historky.
„Nic nového," řekne Tomáš ledabyle, „nedávno se rozvedl a pořídil si mladou ženu. Porodila mu syna. Hádej, jak se jmenuje!"
Chtěla jsem říct třeba Hugo, ale Tomáš mně předběhl. „O čem přemýšlíš, no přece
Quirin."
„Když jsme si připili na Quirina trojku, tak tam někdo pronesl. Víš, ono je to jedno, jak se jmenuje, hlavní je, aby s tím ten kluk mohl v klidu žít, podívej na Zbyňka, vyženil kluka, který se jmenuje Adolf. Tak jsme si dali ještě po kalíšku na Ádu a uklidnili Zbyňďu, že kdyby se jmenoval Mohamed Abdul, bylo by to na kurz sebeobrany nebo opravdu uvažovat o přesunu do Německa."
Srazy jsou zkrátka báječné! Člověk potřebuje společenství, ať už minulá nebo současná, smysl pro shromažďování se, je jednou za dvacet let určitě potřebný. Zase pocítit tu atmosféru bezstarostného mládí, setkat se spolužáky, být v tlupě. Nevýhodou je, že sebou musíme vláčet naše zdeformovaná fyzická těla /tedy ve srovnání s těly, kdy jsme byli v rozpuku svých naivních hloupoučkých let/ a výhodou je, že něco zůstává pořád stejné. S kým bylo dobře tehdy, většinou je dobře i teď a je radost s ním promluvit.
Jen tak mi prolétlo hlavou, když jsme u těch setkáních. Kdyby naše milá redakce uspořádala sraz spisovatelek, možná by nebylo špatné poznat naše společenství. Já bych do toho teda šla!



 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.7. až 30.9.

Téma: Muži, 37x přečten

Malý příběh o lásce

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska by měla být hlavně radost. Jakmile ji cítíme víc jako trápení, je lepší to v sobě uzavřít. Navrátit do života...

Téma: Muži, 30x přečten

Malovat či nemalovat?

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své...

Téma: Zaměstnání, 15x přečten

Denní sprcha

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Čas nebezpečně tiká, odbíjí a my rosteme s našimi vzpomínkami - dokážeme se vůbec někdy správně rozhodnout a proč?

...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing