Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Soutěžní příspěvek

Téma: Rodina

Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.

Beata Mareke, věk: 36 let

91
x přečten

Krutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky

Jste-li mámy, tak mě nejspíš pochopíte, jestli tedy nemáte potřebu lhát sami sobě, abyste si nezkazily představu svého dokonalého života. A jestli ještě matky nejste, tak si to raději ani nečtěte, protože hrozí, že už nikdy děti chtít nebudete.
Ale né, zase tak hrozné to není, my ženy ve středním věku, máme potřebu přehánět, abychom se cítily zajímavé. Mám druhé dítě, takže možná jen doopravdy přeháním anebo je to důkaz toho, že my ženy jsme občas nepoučitelné. Mezi námi, přikláním se k druhé variantě, ale mému manželovi to neříkejte.
Hlavní problém je v tom, že všechny mámy se tváří, jak je všechno perfektní, jak mají dokonalé manžely nebo dokonalé partnery, uklizenou domácnost, navařeno, nejlépe z BIO potravin a po tom, co jim děti sami usnou už před sedmou hodinou večerní, objeví se před svými partnery dokonale nalíčené a učesané, v hedvábné košilce a splní mu všechna jeho nejtajnější přání. Ano, i ta, o kterých naše generace nemluví, protože je to přeci tabu.
Není to perfektní? Takto to chodí, v seriálech, filmech a románech, ale upřímně a narovinu vám říkám, že realita je úplně jiná. Proč když chcete děti, vám nikdo neřekne pravdu? Nikdo neřekne, že ve skutečnosti je to náročné, že se vám bude chtít brečet únavou. Že máte občas chuť nechat děti manželovi, říct, že jdete na nákup a už se nikdy nevrátit. Jak když máte krizi, je vám jedno, že vaše dítě si sundalo plínku a hrozí, že se někde počůrá nebo pokaká, a že si zrovna teď hraje se šroubovákem. Ano, mohlo by se zranit, ale ono se nezraní, protože vy mu věříte a vysvětlila jste mu, že se s tím šroubuje a on se teď snaží rozebrat manželovi nový volant, který si koupil do svého auta. A taky víte, že manžel bude šílet, že tam má malé škrábance, ale je vám to jedno. Mateřství z vás udělalo sobce, jste nadšená, že máte pro sebe chvilku klid a že po vás to nádherné stvoření, které vám každý den vykouzlí úsměv na rtech, momentálně nic nechce a nechává vás v klidu dýchat. A proto je vám jedno, že tu běhá jen v tričku, i když je venku mínus osm stupňů, protože vy přeci máte vytápění v podlaze a tu jeho nahou prdelku vyhřívá teplá podlaha.
Sednete si ve vytahaných teplákách na židli a chcete si vypít svou již druhou kávu. Sice je druhá, ale tu první jste po dvou hodinách vylila do dřezu, protože když jste si uvědomila, že vlastně máte kávu, už jste na ní ani neměla chuť.
Jenomže v tom se to stane, počůrá nový teď již poškrábaný a pomočený volant a než to stihnete utřít, vykaká se doprostřed obývacího pokoje, takže jdete uklidit bobek, ano bobek, oficiální název. Už u prvního dítěte vám došlo, že tohle už nikdy nebude hovno, i když by se vám vyslovením toho slova trochu ulevilo. Říkáte si, jak je to nechutný, i když to řešíte po miliónté, a poté co se bobek vydá na svou vlastní cestu osudu kanalizací, najdete malého nezbedu, jak se zbytkem pana bobku sedí na vaší sedačce. Zásadní chyba, nejdřív jste měly umýt dítěti zadek! A že ho umyjete, protože přeci nechcete používat vlhčené ubrousky plné chemie na prdelku vašeho drahocenného pokladu. Takže poté, co je jedno z vašich největších štěstí opět krásné čisté a voňavé, musíte se jít postarat o sedačku, takže drhnete, dezinfikujete a čistíte.
„Hotovo, hurá!" říkáte si a jdete se napít kávy, jenomže zjistíte, že zatímco jste uklízela a zachraňovala novou sedačku, vaše dítě vysypalo všechno lego na zem a do toho nasypalo další didaktické a jiné dřevěné hry, které mají z vašeho dítěte udělat to neinteligentnější dítě na světě. Zajímalo by mě kdy, asi je budu muset reklamovat.
A i když mu vysvětlujete, že se hračky musí uklízet, stejně to nakonec musíte uklidit všechno sama. Ale víte co? Vy v tom bordelu budete do poslední chvíle, protože jste rezignovala, a když se bude blížit hodina, kdy váš manžel chodí domu, rychle začnete hysterčit, běhat a uklízet, sbírat a vysávat. Ano vysávat, protože ani jedno z vašich dětí a to ten starší už chodí do školy, neumí sedět u stolu a jíst, i když jste jim šla vždy dobrým příkladem a nevíte, kde se vlastně stala chyba.
Takže když dorazí manžel, jste zpocená až na zadku, motá se vám hlava, máte pocit, že musíte vyvětrat nebo si dát sprchu, tak připravíte večeři pro děti, ano jen děti, protože už na víc nemáte náladu a jdete se osprchovat. Vlastně jste v pyžamu ještě dřív než vaše dvě děti, dáte si večeři, přemluvíte manžela, aby vykoupal děti, protože si chcete užít alespoň deset minut nicnedělání a po dvou hodinách, kdy se vám konečně podaří toho mladšího obléknout a vyčistit mu zuby, ho jdete uspat, protože nechce spát sám. Cestou si říkáte, proč to tak je, vždyť první syn si čistil zuby od roka sám a tenhle ve dvou a půl letech nechce ani otevřít pusu. Takže i když jste se osprchovala, jste opět zpocená až na zadku a ve svém vytahaném bavlněném pyžamu si jdete lehnout do pokojíčku, kde máte velkou manželskou postel, protože víte, že tam nakonec usnete.
A když vás večer probudí kopačka do hlavy nebo malá ručička zamotaná ve vašich vlasech, která vám nevědomky trhá vlasy, nemáte dost sil dojít do ložnice za manželem, kterého jste nahého neviděla už dva měsíce. No vlastně viděla, když jste šla čůrat a on se zrovna sprchoval, ale to se nepočítá.
Tak tohle je realita, a taky je realita to, že přiberete, zhubnete, přiberete, když budete mít štěstí jako já, opět zhubnete, strie přehlížíte, protože to za to stálo, vaše prsa by potřebovaly přizvednout a váš zadek by taky snesl být tak o pět centimetrů výš.
A přestože probdíte prvního půl roku kvůli prdíkům a teď nemyslím těch vašich, uvědomíte si, že přes to všechno, vyčerpání, spánkový deficit, nedostatek sexu a vykojeného mozku jste vlastně ten nejšťastnější člověk na světě, protože máte dvě krásné zdravé děti, máte manžela, který zatím neutekl za jinou, a z celého srdce si vážíte, že toho všeho jste součástí. A i když zítra možná budete brečet, únavou, až půjdete na malou a budete mít třicet vteřin čas pro sebe, než váš syn zjistí, že jste někam zmizela. Víte, že za ten den, vám ten malý rarach nejméně padesátkrát dá důvod k tomu se usmát.
Takže ano, stárnu, mám šedivé vlasy a mám vrásky, ale ty vrásky jsou z radosti díky tomu, že jsem matkou a toto je skutečný život. A ano, můj manžel je ten nejúžasnější chlap a ne, zatím mě opravdu nepodvádí a ne, není to gay, ale možná, je to můj anděl.

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.7. až 30.9.

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing