Soutěžní příspěvek
Téma: Rodina
Remcání se nevyplácí
Dana Beňaková, věk: 60 let
Pohled na rodinu z trošku jiného úhlu, sice také jejího člena, nikoli však člověčího. A nemyslete, vůbec není až tak zcestný, jak byste si možná mysleli.
Tak teda nevím, venku je sice šeredně, zamračíno a prší, ale to neznamená, že bych musela celý den jenom prospat! Minulý týden mne páníček budil už v pět ráno, ještě za tmy. Tehdy bych si bývala ještě i přispala. Ale dneska? Holky od vedle už si pěkně trajdají po svém rajonu, a já tu musím dřepět po tmě a zavřená k tomu.
Copak i moji páníčkové nemají budíka? Když už teda jim východ sluníčka nic neříká.
S těma páníčkama je to v poslední době opravdu nějak na levačku.
Dřív byli každý den na zahradě a mne tam brali s sebou. A nemyslete, kus práce jsem tam taky zastala! No třeba při vykopávání brambor. Páníček si na to musel vzít takový dlouhý klacek, na konci zahnutý, říkal tomu motyka a bušil jím do země. Když pak ty brambory posbírali s paničkou do košíka, tak ten záhon začlí prý že uhrabovat. Jo, ale museli na to mít zase jinej klacek, s hůlkama na konci. Ŕeknu vám, nemít mne, co by si počali. Já pěkně zaberu nožkama, a už to lítá, doslova!
A těch dobrot, si při té práci najdu! Panička sice na nimi říká „fůj", ale nejspíš ani neví, co je dobrý!
Taková třeba ponrava je jedna z nejlepších lahůdek! Chutnají mi tak, že celý ten záhon mám já ve chvíli zpracovaný. Jenomže paničce se to nějak nelíbí, a že to po mně musí předělat, tím svým klackem, kterýmu ona říká hrábě. Dodnes jsem ale nepochopila, proč že to vlastně dělá, když nesbírá ani ty žížaly, kterých je tam taky víc než dost.
Co mne ale opravdu štve je, že panička ten záhon po mně přehrabovat může. Já po ní nesmím. To hned vyhrožuje, že mne zavře, mne, takovou pomocnici!Ještěže pak to stejně neudělá.
To páníček je zlejší, ten neslibuje, ale hnedka koná. Popadne mne a odnese rovnou do mého bydlení.
Tedy ne že bych se na ně stěžovala, to ani v nejmenším! Zvlášť, když vidím, v jak nuzných podmínkách bydlí holky od vedle. Těm se o nějaký prkenný zastřešený terase může jenom zdát. A jídlo jim taky užírá kde kdo. To já ho mám pěkně schovaný na tý terase a nikdo, mimo mne tam k němu nemůže pokud já ho vyloženě nepozvu. A já tedy z rozdávačných nejsem,Jen Pepíkovi jsem nabídla, protože on stejně párkrát ďobne a má dost. Nabízela jsem mu i podnájem, ale to on zase že ne, byť byl celej marodnej, křidýlko pochroumaný... Nakonec jsme se dohodli, že bude přespávat na té mojí terase, kde ví, že ho nikdo nemůže otravovat. Je totiž oplocená a páníčkové ji na noc zavírají.
Ani se stravou to já nemám špatný, dostávám dokonce i teplé obědy! To holky od vedle vždycky úplně řvou, jakou na to mají chuť. Však to taky voní! Jenom by mi ten jídelníček mohli trochu obměnit, jsem si teda myslela. Tak jsem začala remcat a pokaždý trochu nechala, by to páníčkům došlo. Nedošlo, naopak, má po obědech!
Navíc se na mne páníčkové asi rozzlobili. Ani ven už tolik nechoděj a radši utikají pryč. Prý že chodí do práce, ale já jim to nevěřím. Copak jí nemají doma dost?!
Vidím je každý ráno nasedat do toho jejich auta. Zpátky se vracejí až pozdě odpoledne. Ne že by na mne kašlali, to ne, jídla a pití mi nachystají na celý den až až. Jenom musím být stále doma, žádný travatý dvorek, žádná zahrada. Dřív si se mnou i povídali, dneska sotva prohodí pár slov. To jejich jen „buď tu hodná, my zase přijdem", znám už nazpaměť.
Ale proč že to tu povídám? Nejspíš je to trest za to, že jsem si nevážila dobrého bydla. Tak
Vaše Pipina
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
