Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Soutěžní příspěvek

Téma: Rodina

Moje rodinka

Jana Kořánová, věk: 71 let

443
x přečten

Ne v každé rodině se dobře žije, ne každá rodina je "zdravá" pro každého. Je lepší únik z takové rodiny, a nebo trpět a přizpůsobovat se dál ostatním, silnějším, co v ní mají lepší postavení? A nebo se z ní odstěhovat?

Rodina
Mám velmi špatnou paměť, a tak jsem si ji odborně nechala vyšetřit a vyšlo najevo, že z utrpení a špatných mezilidských vztahů v mé rodině jsem ohrožena Alzheimrovou  nemocí. Je to dnes rozšířená hrozba mé generace. Mám-li „vyjít" ze vztahů bývalých soudruhů, kteří se vyskytují i v mé rodině a nezměněný způsob jejich navyklého jednání s lidmi slušnými. Tak docházím k přesvědčení, že ta milá, "Sametová" revoluce na ně byla až příliš milá.
Rozšíření této civilizační choroby má spojitost s nezměněnými, deformovanými vztahy. Samozřejmě, že k této deformaci je třeba mít sklon k emocionálně „podbarvenému", pokřivenému charakteru s nádechem agrese a se značnou ctižádostivostí. Takovým lidem chybí pokora a úcta k druhému člověku, ale nechybí jim silná sebeláska, touha, touha vládnout, ovládat druhé, jak již byli na to zvyklí v minulém režimu. Dělá jim dobře, že jsou vítězi, že ovládají druhé a že jim to nějakou dobu, či dlouhodobě vychází. A dál se mají dobře, jsou již z dřívějška naučeni tomuto, pro ně uspokojivému, způsobu života. Režim se změnil, ale oni se skutečně nezměnili, ale jen tak „na oko". Bohu žel, takových je u nás dost, a proto ta rozšířená nemoc se špatnou pamětí těch druhých, které tito vlastně ničí. A takto zničených či poničených členů rodin jsou u nás plná zdravotnická zařízení, s lidmi s demencí. aizhamrem a podobným degenerativním onemocněním. Protože toho zklamávání a bolestí si už zažili moc, je mnoho rozpadlých rodin a jedna z příčin může být i tato.
Než nechat se ničit svými blízkými, stojí za to se zamyslet, zda by nebylo na místě, odstěhovat se od svých „drahých" příbuzných, zvláště když je jich v rodině převážná většina. Takovou „výbornou" rodinku opustit a přestěhovat se, to už mě několikrát napadlo. Zásluhy jsou jejich za všech okolností, i když tomu ve skutečnosti tak není a jiné nebude. Co bylo špatné, to zavinil druhý, a co je dobré, to byla jejich zásluha. Takové „herce" mít v rodině, to jsou problémy a neshody a rozepře na pokračování. Má rodinka mě má zařazenou, jako „černou ovci" a tak jim to vyhovuje, už si na to zvykli, mají z toho výhody, tak proč to měnit? Samozřejmě, že pro mne je to nezáviděníhodná pozice. A když jsou ti nejbližší tohoto druhu, tak taková rodina, jako zázemí, jak by měla fungovat, tak nefunguje a je to těžké s nimi vycházet a v jejich společenství žít. Stále prohrávat! Já to již vzdávám a přestěhování vidím, jako svou reálnou záchranu před degenerativním onemocněním, bude-li to ještě možné.
Jakou „výhru" mají ti, co v takové rodině nežijí, kde se i ti mladší nepřizpůsobili jednání, jaké vládlo u nás v minulém režimu a i v některých rodinách přetrvává dosud. Je mi líto mých vnoučat, jak to mají těžší. V těchto rodinách jsou jedni „bílí" a druzí „černí" a těžko to lze změnit. Vyhrává tu zlo nad dobrem. Vyhrávají ti „chytří" z minulých let. S tím souvisí i ta značná rozvodovost u nás. A možná i v některých případech bezdomovectví. A bude toho víc.
A tak ta „jemná" revoluce byla až příliš jemná a změny nejsou v některých rodinách zas tak velké, jak se očekávalo.
V mé rodině se mnou třeba někdo vůbec nemluví, nestojím mu za to, aniž bych tomu člověku něco udělala, jiní se mě straní a prohodí se mnou ze slušnosti jen pár slov, a nebo jsou tu ti, co se bojí a slouží těm s „tvrdšími" lokty. Tak takto funguje moje rodina, kde jsem já tím špatným, nežádoucím elementem.
Ve starším věku se přestěhovat do neznáma chce velkou odvahu a tak se jí snažím „sbírat", abych to zvládla. Mnohdy je to těžký boj se sebou samou, ale „naděje umírá poslední" a tak jdu do toho. Přeci jen se mi nechce do léčebného zařízení, kde dožívají lidé z podobných rodin, jako je ta moje.

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.7. až 30.9.

Téma: Muži, 37x přečten

Malý příběh o lásce

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska by měla být hlavně radost. Jakmile ji cítíme víc jako trápení, je lepší to v sobě uzavřít. Navrátit do života...

Téma: Muži, 30x přečten

Malovat či nemalovat?

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své...

Téma: Zaměstnání, 15x přečten

Denní sprcha

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Čas nebezpečně tiká, odbíjí a my rosteme s našimi vzpomínkami - dokážeme se vůbec někdy správně rozhodnout a proč?

...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing