Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

26.03.2016

Dana Málková

Můj životopis by byl velmi nudný a obyčejný, kdyby se mi nestaly dvě podstatné události. Jednu jsem vyvolala já, druhá ke mně přišla bez pozvání.
Narodila jsem se z krásného vztahu mých rodičů jako druhá nejstarší dcera, k níž zanedlouho přibyly dvě mladší. To je zhruba před padesáti lety. Žiju v nevelkém městě na Vysočině. Nezapomenutelné dětství jsem strávila ve vlídné sídlištní zástavbě. Bylo plné her a bláznivých nápadů. Formovaly mně především vztahy naší dívčí party, které jsou výjimečné svým přesahem do současnosti. Neustále z nich čerpám a hýčkám si je, aby neochably.
Jsem introvert, možná trochu netypický. Nevadí mi být sama se sebou, protože vím, že ze své skrýše dokážu kdykoliv vyjít a zorganizovat si různá setkání s lidmi, s kterými se potkat chci nebo naopak přijmout pozvání, která jsou-li zajímavá, nikdy neodmítám.
Vdávala jsem se ve 22 letech po skončení ekonomické školy a po čtyřech letech administrativní práce pro zemědělský podnik. U vchodu vrátnice na mne čekával vysoký štíhlý fotbalista, k němuž jsem se já, vysoká štíhlá basketbalistka, určitě skvěle hodila. Po roční známosti jsme se vzali a zatoužili po dětech. Máme tři a asi tři tisíce starostí a radostí s nimi. Po deseti letech mateřské dovolené jsem nastoupila jako sekretářka do jedné lukrativní společnosti. Zde jsem ve výborném kolektivu spokojeně pracovala 14 let. Až jsem se jednoho dne zastavila a řekla si dost!
Zde tedy končí můj učesaný život, ozvláštněný pouze riskantními aktivitami zorganizovanými mým mužem jako jsou sjezdovky, běžky, divoká řeka, lezení po horách, v mém případě po kolenou. S přibývajícími lety mých dětí jsem si začala uvědomovat více samu sebe i svoje možnosti a sny z dětství. Přišla jsem k jednoduchému závěru, že se vlastně vůbec nehodím do ekonomického světa, obchodů a frustrujícího papírování a že bych administrativní práce a vaření kafe ráda přenechala nějaké mladé absolventce.
Toužila jsem být užitečnější a dělat to, co mne baví. Třeba psát fejetony. Miluji psaní, protože jsem v něm sama za sebe, není v něm potlačeno moje já. Odešla jsem z firmy za údivu mnohých a nastoupila do pekárny do nočního provozu k majonézovým bagetám, abych mohla přes den psát. Tak začaly moje první fejetony. Psala jsem ale vždycky. Třeba maily, dříve dopisy. Mám pár přátel, s kterými si píšu pravidelně a ráda. Bylo mi velkým povzbuzením, když mi občas napsali, že si ho přečetli dvakrát, aby si ho ještě jednou užili. Snažím se psát co nejpoutavěji a přímo si libuji v podobenstvích a poetických obrazech. Miluji příběh a hluboce se skláním před všemi, kdo ho umí vtipně vylíčit. To je velmi těžké. Snad i já k tomu někdy dorostu. Hranice humoru, klišé a trapnosti je někdy velice tenká.
Nyní jsem doma. Můj čas patří jenom rodině, psaní, čtení, sebevzdělávání, psu a sportovním aktivitám. Já, duchovní bohémka, musím však přiznat, že v mém dni má své místo i mé tělo, které onemocnělo záhadnou nemocí, o které nikdo neví, kde se vzala. Jeden můj orgán nepracuje tak, jak by měl, ale já ho obdivuji za to, že se snaží, zlepšuje se a nebolí. V podstatě můžu všechno, co před rokem, kdy mne nemoc diskvalifikovala z práce. A když už to tady takto prezentuji, přála bych si, aby všichni, kdo to čtou, věnovali pozornost tomu, co vkládají do úst a co pijí. Jídlo a voda se může stát pro tělo lékem i jedem zároveň.
A na závěr to nejdůležitější. Trochu si říkám, jestli to pro mne nebylo takto připraveno od Boha, že jsem teď spokojená a svobodná. Nikdy bych nemohla jenom psát a doufat, že se psaním uživím. Považte, moje tělo zkolabovalo loni v dubnu a v květnu jsem se dozvěděla, že jsem vítězkou. Byla to velká radost! Vím, že ten čas od těch kapaček na JIP mi byl dán navíc a všechno uvnitř mne se chvěje, abych tu šanci dokázala správně proměnit. Tak píšu. Mám finanční podporu i čas, v kterém vymýšlím, co bych mohla ještě dál udělat směrem k lidem. Opouštím tedy lelkující křeslo svého pohodlí, jak nás vyzval papež František a jdu mezi lidi, ať už mám trochu toho talentu nebo jsem jen naivní a stavím si vzdušné zámky.

Mým neskromným přáním je, abych svým psaním nikoho neurážela, ale přesto šla až na dřeň toho, co chci sdělit. Kéž bych byla alespoň pro jednoho člověka motivací a inspiraci k pozitivnímu vnímání světa.

Moje motto: „Kdo doufá v Boha, je jak strom u vody."

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

... zpět

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing