Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Získejte roční spisovatelskou smlouvu v hodnotě 120.000 Kč!

Napsali nám

Většina webových stránek má rubriku NAPSALI O NÁS. Ale v těchto rubrikách často bývají tak trochu sebestředné informace. Ale život by přece měl být trochu o něčem jiném. Jak tedy tuto rubriku pojmout tak, aby pomohla i dalším lidem? Aby někoho inspirovala? Proto jsme se rozhodli tuto rubriku přejmenovat na prosté NAPSALI NÁM a byli bychom rádi, kdyby se zde objevily vaše příspěvky, jak vás vše, co se týká čtení a psaní, ovlivnilo. Možná jste poznali, co ve vás dřímá. Možná jste si něco důležitého uvědomili. Možná jste někoho zajímavého potkali, poznali inspirující místa, prožili úžasné zážitky. Něco nového jste se naučili, něco změnili, něco pochopili, někomu jste pomohli. A někdo možná pomohl vám. Vaše příspěvky přikládáme bez redakčních úprav a moc za ně jménem redakce, ale i jménem všech čtenářek, děkujeme. Své postřehy a názory k uvedeným příspěvkům můžete přidat na naší FunPage https://www.facebook.com/Ceskohledaspisovatelky.

Jako motto celé rubriky jsme vybrali jednu pasáž z e-mailu, který do redakce poslala spisovatelka Gabka, účastnice projektu Česko hledá spisovatelky (ČHS):
Budu ráda pokud můj email a příběh pomůže i dalším lidem překonat vlastní obavy z nedokonalosti či malosti. Jediný, kdo lidem brání uspět, jsou oni sami :)


Pěkný den přeji redakci ČHS,
moc děkuji za Váš email, který mne potěšil! Už jsem si říkala, zda Vám přišly moje příspěvky? Trošku mne zlobil PC a tak jsem doufala, že moje povídka,fejeton a vše ostatní dorazilo v pořádku?! Určitě mne nezajímá jen finanční odměna. Na soutěž mne upozornil můj kolega s rádia Kiss Morava a já si tak vlastně splnila svůj sen. Měla jsem rozepsanou knížku a neměla jsem se k jejímu dokončení. Ovládal mne strach a pochybnosti, že co potom s tím, jak budu vypadat před ostatníma a co tomu řeknou atd? Takhle to najednou mělo všechno nějaký smysl. Většinou se do věcí vrhám po hlavě a jak rychle jsem se do něčeho s vervou pustila tak rychle mne opustila odvaha. Je to snad po prvé v životě, kdy jsem skutečně něco ze svých projektů dotáhla do zdárného konce! Takže jsem vlastně přemohla sama sebe-jestli bych to tak mohla říci! Jsem za to neskutečně vděčná a ze srdce děkuji...už tohle je pro mne výhra! Srdečný pozdrav Gabka PS: mám rozdělaný další projekt v Anglii a díky Vám a Vaší soutěži vím, že to zvládnu! :)


Pěkný den přeji všem dobrým duším v ČHS
Předně děkuji za další úžasný email od Vás. Určitě máte mé svolení zveřejnit celý můj email tak jak je i se jménem,datumem,místem zkrátka vše. Za tím co jsem napsala si pevně stojím a nemám důvod něco skrývat! U mne osobně to teda zcela na 100% zafungovalo a to mohou dosvědčit i mojí přátelé :) které jsem bombardovala s tím co si o tom myslí, aby mi dali zpětnou vazbu atd. Můj bývalý rádiový kolega David mi napsal tohle: už rozhodnutí je první úspěch, první krok je druhý úspěch, třetí úspěch je pochopení prvního neúspěchu .. atd. atd. Hned nezávisle na tom mi i můj přítel řekl: proč se pořád koukáš na to co ti kdo řekne? Baví tě to? Tak to dělej a zlepšuj se v tom! Celý svůj život bojuji s vniřními bubáky, kteří se usídlili v mé hlavě a našeptávají mi jak jsem trapná a nemohu uspět.Navíc tyhle strašidla neplatí ani nájem :D tak jsem si jim řekla A VEN! Prostě jak se praví-tonoucí se stébla chytá tak já se stejně křečovitě chytla téhle příležitosti, kterou jste nabídli a zbytek už znáte. Budu ráda pokud můj email a příběh pomůže i dalším lidem překonat vlastní obavy z nedokonalosti či malosti. Jediný kdo lidem brání uspět jsou oni sami :) a za tohle zjištění Vám budu na vždy vděčná!Tak uvažuji, jestli bych za tuhle terapii spíš neměla zaplatit já Vám :D ale pssst ...

Srdečný pozdrav Gabka


Vážená redakce, vždy jsem ráda psala dopisy, básničky a četla napsané věty nejen v knihách a zatoužila jsem ve svém životě napsat knížku, ono se řekne napsat knihu, ale věru to není jednoduchá záležitost. Myšlenek je v hlavě spoustu, je jich tolik jako jehliček na smrku, ale kterou vypíchnout, aby vám začala děj, který něco dá budoucím čtenářům. Knihy mne vždy dokážou odvést od hloupých myšlenek. Fascinují mne ta poskládaná písmenka a často pocítím touhu si s nimi sama zaflirtovat a pohrát tak, aby daly dohromady pár vět, které po přečtení budou dávat smysl. O projektu, Česko hledá spisovatelky, jsem se dozvěděla při ranním listování denním tiskem. Neprodleně jsem vyhledala odkaz, abych zjistila více a celé mne to opravdu nadchlo, je to výzva, opravdová výzva, ke zjištění toho, zda v mém sepisování je nějaká síla, budou mne posuzovat lidé, kteří mě neznají, tedy tam nebude žádná shovívavost k bližnímu svému. Po oznámení z vaší redakce, že moje příspěvky byly ohodnoceny kladně a postupují, se dostavil pocit vítězství, osobního vítězství nad svým otálením svěřit své řádky širší veřejnosti.

Díky za ztrátu studu, který ve mně dřímal.

Dana


Vážená redakce a dobří lidé v ní,
především Vám moc děkuji a jsem vděčná za krásný nápad přijít s touto soutěží a za příležitost, kterou jste nám nabídli. Každá ze zúčastněných dam měla svůj důvod se do soutěže zapojit. A proč jsem se přidala i já?

1. Udělala jsem něco, co jsem v životě ještě neudělala. Mám ráda výzvy. Už léta mám v hlavě chuť něco napsat. Mám téma, ale nemám žádné zkušenosti. Proto jsem si napsala, zatím pro sebe, několik krátkých příběhů svých kamarádek ze sportovní oblasti. Čekala jsem na příležitost, kdy je budu moct nabídnout. Ta příležitost přišla s Vaší soutěží.

2. Rozhodla jsem se přijmout výzvu a dělala jsem pro dobrý výsledek spousty kroků. Pomalu, postupně. Po přečtení podmínek soutěže jsem se rozhodla, že se do psaní pustím. Bylo mi jasné, že to nebude úplně jednoduché - a nemýlila jsem se. Vyzkoušet si napsat čtyři žánry bylo zajímavé a bavilo mě. Nejvíc jsem si užila s povídkou. Úkol: minimálně 25 stránek!!! Dlouho, dlouho jsem neměla téma. Ale nakonec něco naskočilo a já začala psát. Dvě, tři a někdy i čtyři stránky za večer. U třinácté stránky přišlel útlum. Nenapadalo mě jediné slovo, jediná myšlenka, jak pokračovat dál. Tady jsem na tři dny zamrzla. Říkala jsem si: "Obdivuji všechny lidi na světě, kteří dokážou napsat víc než třináct stránek!" A pak to naskočilo. Opět dvě až čtyři stránky každý večer. A potom stále po sobě číst, aby vše navazovalo, vychytávat chyby a opravovat překlepy. Po dopsání povídky se ve mně rozhostil velmi příjemný pocit, že jsem to dokázala. V pořadí fejeton, sebemotivační text, vzkaz i povídku. Amen.

3. Naučila jsem se při tom hodně nového. Za to jsem opravdu vděčná. Zpočátku mi ani nedocházelo, že ještě než začnu psát, budu muset studovat. Internet, slovníky a výpisky. Co je fejeton, co je povídka, jak se tyto literární žánry zpracovávají? Co je pro ně charakteristické, co v nich být musí a co v nich být nemůže. Při psaní jsem často nahlížela do svých výpisků, abych neudělala velkou botu.Naučila jsem se číslovat stránky, ujasnila si, jestli je na konci věty dřív tečka nebo uvozovka :-). A když jsem měla vše napsáno, při odesílání formulářem jsem si přečetla, že mám texty odeslat v PDF formátu. No nazdar! Studium PDF. Občas některým internetovým jazykům nerozumím, nechápu. Co teď? Na tom ta moje několikatýdenní práce nemůže ztroskotat! Když jsem PDF nepochopila, šla jsem znovu do odesílacího formuláře a podívala se pozorněji. Mohu odeslat i ve Wordu. Výborně, jsem na sebe hrdá, ža na tohle stačím :-).

4. Výsledek se dostavil. Co je výsledek mé práce? To, že jsem to zvládla. Že jsem dokázala něco, o čem se mi před dvěma měsíci, kdy jsem tuto soutěž objevila na facebooku, ani nesnilo. Byly to týdny, kdy jsem měla psaní celé dny v hlavě a hrozně jsem se těšila ne večery, kdy začnu v klidu psát. Postup do druhého kola je bonusem navíc. Když mi z redakce přišel blahopřejný a pochvalný email, že jsem postoupila do druhého kola, zacloumala se mnou velká radost. Je to můj první, malý krůček. Ale každý člověk začíná svými prvními, malými krůčky do života. A pak jsme se všichni rozchodili a dokonce rozběhali :-).

Všechny Vás zdravím. Blanka Vykydalová


Vážení a mili,
samozřejmě, že ho můžete uveřejnit. Víte, mám ale obavy, že pokud se nezmění přístup rodičů ve výchově, osloví to jen velmi málo lidí. Chápu, že rodiče mají čím dál větší starosti o materiální zabezpečení rodin, ale ono je to jednodušší, posadit i velmi malé děti před obrazovku, starší děti preferují PC a pohádky na DVD ale když si vpomenu, jak jsem milovala cesty do veřejné i školní knihovny, jak jsem byla nešťastná, když si někdo těsně přede mnou, půjčil nejnovější příběh Neználka, myslím že to není jen škoda, že děti nejsou od malinka vedeny k lásce ke knihám - je to veliké neštěstí, ne pro ty rodiče ale právě pro ty děti. Neměla jsem lehké dětství a knížky byly moje záchrana. Utíkala jsem do jejich děje před realitou skutečného života. Začetla jsem se do děje a dějem samotným jsem pak vlastně žila ve své fantazii. Přežít dětství mi pomohla knížka Heidy děvčátko z hor, nebo Malý Bobeš, divoký pes dingo a jiné. Získala jsem čtením obrovskou slovní zásobu, zamilovala jsem si češtinu...člověk má větší fantazii, může se ztotožnit s postavou z knihy. Neříkám, že všichni rodiče jsou takoví ale když mezi mladými nahodím téma kniha - většinou se jedná o zahraniční tvorbu jako je Harry Potter apod. Já jsem to nikdy nečetla a ani mne to neláká. Kolika mladým lidem by třeba pomohli knihy Ivy Hercíkové, které mě osobně, pomohly přejít "suchou nohou" most puberty...Jen malý dotaz, takže když povídka nedojde do 31.3. - nebudu tím vyřazena ze soutěže ? Já bych jí za dvě hodiny zvládla?! Všechny v redakci zdravím a přeji krásně prožité velikonoce. Vostrá Libuše PS: : Víte , co je zvláštní, aniž bych tušila, že bude vyhlášena tato soutěž, ptali se mě, když jsem nastupovala do reality show Farma, co bych udělala s výhrou milion korun. Moje odpověď byla, že bych zrekonstruovala část naší bytovky, kde bych v létě provozovala hospůdku pro cyklisty s českými specialitami a přes zimu bych svážela děti z širokého okolí, uvařila bych jim kakao, upekla buchty a četli bychom si pohádky a nejen pohádky, prostě českou literaturu. Mají to v TV i natočené. Byl to můj sen. Představte si, jak venku chumelí, v krbu praská dřevo a děti si pochutnávají na dobrotách a u toho jim čtu pohádky...myslím, že by si hodně rychle zvykly. No nic, sen zůstane snem a i to není špatné.

S pozdravem Vostrá Libuše


Vážená a milá redakce,
také já se moc ráda přidávám k řadě děkujících - nejen soutěžících. Velice si vážím docenění v podobě postupu a děkuju za možnost ochutnat, jaké to je, splnit si svůj dlouholetý sen - psát pro druhé lidi. Už jako malá jsem byla knihomol, v knížkách jsem ležela celé dny, miluju jejich vůni, miluju příběhy, miluju ten únik z reality do míst, kde se jinak dostanu jen těžko. Jako starší , jsem si sama sebe představovala jak sedím nejdřív s blokem, později notebookem třeba na zahradě, na louce a píšu - jsem spisovatelkou a provádím lidi místy a zážitky a vyvolávám v nich pocity, jaké mám já sama , při čtení knížek. Námětů na psaní mám mraky. Že život není peříčko, se mi teď docela hodí:) Psaní mi pomohlo si spoustu věcí ujasnit, se spoustou bolesti se vyrovnat...Mám tolik zajímavých kamarádek, že je škoda se nepodělit o jejich životní příběhy-pro mě dříve trochu šokující.. Je to vše velmi osobní a to je také jeden z důvodů, proč jsem do této soutěže nešla pod svým jménem. Velmi si vážím každé z vás, které jste šly se svou kůží na trh - kdyby šlo jen o mou kůži, udělám to nejspíš také -ale právě z důvodu soukromí jsem volila jinak. Dalším důvodem je také fakt, že jsem chtěla měřítko, zda se moje psaní opravdu líbí. Když příjde sms pro někoho kdo vlastně "neexistuje", je to fajn:). Takže ještě jednou velké díky za příležitost, za podporu. Přeju hodně chuti kráčet za všemi vašimi sny, vám milí "tvůrci myšlenky" a především vám milé spisovatelky - protože "SNY SE PLNÍ. KDYBY TO NEBYLO MOŽNÉ, PŘÍRODA BY JE V NÁS NEPROBOUZELA."

Karolína


Milá redakce..

Ráda bych ván všem poděkovala za tento úžasný projekt..
Minulý týden jsem dopisovala poslední stránky povídky..Zdálo se mi to opravdu dlouhé a v prvotní fázi jsem docela tápala o čem budu psát.. Procházím nyní jedním ze složitějších životních období a to se odrazilo i na tématech mých soutěžních textů..Každopádně,když jsem si texty musela kvůli korekturám číst pořád dokolečka,tak se mi stala skvělá věc..Naprosto jsem se od své situace odosobnila a začala ji vnímat,jako čtenář-čitatel,nikoliv jako zúčastněná-postiženáJ Proběhla u mě terapie psaním..Najednou je mi lehčeji,veseleji a dokážu se na věc koukat z více stran.. Jsem moc ráda,že se můžu účastnit vaší soutěže..Netuším,jestli se stanu“slavnou“ spisovatelkou,každopádně velkou výhrou pro mě je už jen fakt,že jsem opět prostřednictvím vás začala pomalu nalézat cestu k sobě a uvědomila jsem si,co pro mě vlastní psaní znamená.. Myslím ,že psaní s láskou a od srdíčka,je opravu jedinečnou terapií..

Mějte krásné dny a ještě jednou děkuji Brigita Komjathy


Vážená redakce , 

chci Vám poděkovat za tuhle příležitost, protože bez ní bych si neuvědomila, jak moc je psaní pro mě důležité a jak velmi mě naplňuje a uspokojuje ono prosté "moci psát"...Od té doby, co o vás vím, píšu po večerech a tak "jako zběsilá" (řekla bych, že víc než dřív). Mám "v šuplíku" řadu "článků" aj., které vznikly jakoby reakce na "pole spisovatelek" (a jejich energie),k němuž jsem se "na dálku" nějak "připojila,... netuším, jestli to k něčemu bude, ale je to zajímavý proces. Ne všechno, co jsem napsala, je dobré (jsem náročný sebe-kritik), ale sem tam něco mi přijde zajímavé. Děkuji za Vaši inspiraci k další práci na sobě. Bůh ví, jestli se mi někdy v budoucnu podaří "stvořit ze sebe opravdovou spisovatelku", kterou toužím být od dětství, ale beru to jako "proces života" a jsem za to vděčná.

 

Moc Vám všem děkuji a přeji hodně štěstí.
Alena


Vážená redakce,

já jsem se o soutěži dozvěděla od jedné známé. Psaní se věnuji již od dětství. Mým dosavadním největším úspěchem v této oblasti je vydání vlastní knížky - vyšla před dvěma lety pod názvem "Poezie všedního dne aneb výchova dívek v minulém století" - nejdříve v nákladu 150 ks, letos ještě dotiskem 50 ks. Když jsem knížku psala, tak jsem měla velké obavy, jak ji přijme mé okolí, protože tam "nesu na trh" nejen svoji kůži, ale i kůži mé rodiny, jelikož obsah je hodně autobiografický. O to větší byla potom moje radost, když se ukázalo, že ji čtenáři přijali velice dobře a dokonce se často ptali, jestli bude mít ještě nějaké pokračování. Nejvíce mě potěšilo, když reagovali velmi pozitivně i cizí lidé.

Vydat knížku (zveřejnit svoji práci) není vůbec jednoduché. Člověk se u toho hodně nadře (psychicky). Dost často se musí i ponižovat (při shánění sponzorů). Ale hlavně se nesmí bát, musí sám sobě hodně věřit, musí mít hodně odvahy, snad dokonce i trochu drzosti , aby to vše mohl překonat. A to já jsem tedy v sobě docela měla, protože jsem do svého psaní šla s plným nasazením a s otevřeným srdcem. A ta upřímnost se mi opravdu vyplatila. Rozhodně mě nikdo nezatracoval, ani se mi nevysmíval. Naopak. A to byla pro mne ta největší odměna, protože, co se týkalo finančního zisku, tak to bylo, jak se říká, že "nula od nuly pojde". Takže pro peníze jsem to rozhodně nedělala.  K psaní jsem se uchylovala vždy, když jsem se cítila hodně špatně. Přenesla jsem se tím ve svých myšlenkách někam jinam a to působilo na moji bolavou duši jako balzám.

V životě jsem se už setkala s několika lidmi, kteří (podle mého názoru) velmi hezky píší (ať už prózu nebo poezii), ale bojí se nebo se stydí své práce zveřejnit. Takže si to ukládají do šuplíku nebo to přečtou nejvýše svým nejbližším. Dokud se přes tuto hranici nedokážou přenést, pak jejich práce budou končit  jenom v tom šuplíku a to je určitě škoda.

V téhle soutěži mně dala nejvíce "zabrat" ta povídka - hlavně kvůli svému rozsahu (25 až 30 stran). Nejdříve jsem totiž odeslala povídku, kterou jsem stvořila již dříve - v rozsahu 6 stran. Byla mi vrácena s tím, že jsem nesplnila stanovený limit rozsahu a že, pokud chci soutěžit,  tak ji musím přepracovat. Už jsem to chtěla vzdát, protože jsem měla za 14 dní odjet do zahraničí a po mém návratu by už termín odevzdání vypršel. Nakonec jsem si ale řekla, že to přeci jenom zkusím, protože jsem už měla něco v hlavě "připraveno". Tak jsem se do toho pustila. Denně jsem zvládla 2 stránky, takže za 14 dní jich bylo 28 a to byl právě požadovaný počet. A ono to vyšlo. HURÁ! Za několik dní (to už jsem byla mimo republiku) jsem obdržela velice příjemná e-mail, že tentokrát jsem všechny podmínky soutěže splnila a že můj fejeton bude umístěn mezi soutěžními texty podzimního kola. A tak se taky stalo. Měla jsem z toho velkou radost a přeji hodně štěstí i ostatním soutěžícím.

S pozdravem Michaela Maxová

freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing