Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2015, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Pomocné tlapky
Linda Holubová, věk: 31 let
Seriál má cca 16 dílů. Každý díl je jeden samostatný příběh. Vždy se střídá díl, který je více zaměřený na Žanetu a její práci s psy pro postižené osoby a díl, který je zaměřený na Libora a jeho práci se záchranářskými psy. Seriál má ukázat lidem, jak nepostradatelní jsou psi v určitých životních situacích, a v neposlední řadě, jak těžko se shánějí peníze na jejich výcvik.
Námět na seriál
1) Časové ukotvení: Seriál se odehrává v současné době.
2) Charakteristika prostředí: Prostředí různé, podle dílu seriálu. V největší míře vesnice kousek od Prahy, Praha, horské středisko…
3) Charakteristika postav: Seriál má dvě hlavní postavy, nejlepší přátele, Žanetu a Viktora. Tito dva se znají od dětství a ví, že se jeden na druhého mohou spolehnout. Nikdy víc však mezi nimi nikdy nebylo a nebude. Společně si navzájem v případě potřeby vypomáhají s výcvikem.
Žaneta (28) – dle přání otce vystudovala práva, ale po škole se rozhodla opustit Prahu a odstěhovat se svým manželem na vesnici kousek za Prahu. Žanetin otec si přál, aby se ze z ní stala exekutorka, jako je on. Té se však tato profese nelíbí a založí neziskovou organizaci na výcvik psů pro zdravotně postižené osoby. Zatím bezdětná.
Viktor (28) – bydlí na okraji Prahy v rodinném domku, vystudoval architekturu a jako architekt se i živí. Ve svém volnu se věnuje svým psům a jejich záchranářskému výcviku. Přítelkyně Denisa, bezdětní.
Další postavy:
Radim (30) – Žanetin manžel, zahradní architekt. Příležitostně manželce pomáhá s výcvikem psů pro postižené.
Karel (57) – Žanetin otec, exekutor. Nelíbí se mu, že dcera nejde v jeho šlépějích a dává jí to patřičně najevo.
Alena (55) – Žanetina matka, s manželem žije v přepychu v Praze, pracuje v lékárně. Žanetu v jejím počínání i navzdory manželovi podporuje.
Denisa (25) – Viktorova přítelkyně, nezaměstnaná, pouze utrácí Viktorovi peníze, psy mlčky toleruje, ale sama o sobě by je nechtěla, v průběhu seriálu se s ní Viktor rozejde.
Lenka (33) – Žanetina sousedka, kamarádka, dobrovolnice v neziskovce a matka tří malých dětí. Má svůj e-shop na půjčování látkových plen a věcí na nošení dětí.
Simona (38) – Žanetina kolegyně a spoluzakladatelka neziskové organizace. Žije v Praze. Se Žanetou se naplno věnuje neziskovce a výcviku psů.
Lucie (42) – franchising Yves Rocher, Viktorova starší sestra, 2 dospívající děti, dobrovolnice v neziskovce.
4) Dějová křivka: Seriál má cca 16 dílů. Každý díl je jeden samostatný příběh. Vždy se střídá díl, který je více zaměřený na Žanetu a její práci s psy pro postižené osoby a díl, který je zaměřený na Libora a jeho práci se záchranářskými psy. Seriál má ukázat lidem, jak nepostradatelní jsou psi v určitých životních situacích, a v neposlední řadě, jak těžko se shánějí peníze na jejich výcvik.
1. díl: Žaneta - zaměřen na výcvik psa pro vozíčkáře a osoby s tělesným postiženým.
2. díl: Libor – výcvik psa stopaře a jeho pomoc při nalezení ztraceného muže v lese.
3. díl: Žaneta – asistenční/průvodcovští psi pro osoby s poruchami autistického spektra.
4. díl: Libor – plošné (terénní) vyhledávání.
5. díl: Žaneta – signální psi pro osoby s diabetes.
6. díl: Libor – vyhledávání v sutinách.
7. díl: Žaneta – asistenční/terapeutičtí psi pro dětské klienty.
8. díl: Libor – lavinový psi.
9. díl: Společná dovolená na chalupě v krásné přírodě Novohradských hor.
10. díl: Žaneta – vodící psi pro osoby se zrakovým postižením.
11. díl: Libor – vodní vyhledávání.
12. díl: Žaneta – signální psi pro osoby trpící stavy ztráty vědomí, záchvatovými onemocněními.
13. díl: Libor – vyhledávání v sutinách 2 – v zahraničí.
14. díl: Žaneta – signální psi pro osoby se sluchovým postižením.
15. díl: Žaneta – pořádání charitativního koncertu, shánění sponzorů…
16. díl: Žaneta – canisterapie.
Díl první
„Přesně tohle je ten pocit, kvůli kterému jsem chtěla odejít z Prahy…“ pomyslí si Žaneta, když uprostřed pravidelného ranního běhu cvičí na své oblíbené louce pozdrav slunci. Nikde ani živáčka, jen tiché šumění stromů z okolních lesů a ve vzduchu začínající štěbetání probouzejících se ptáčků. Misty, šestiletá fenka švýcarského ovčáka, si kousek od paničky kouše své milované klacíky a trpělivě čeká, až se vydají na cestu zpět. Za poslední tři roky se toho hodně událo – úspěšné dokončení vysoké školy, svatba, založení neziskové organizace na výcvik psů pro handicapované, stěhování se z hlavního města na venkov, a v neposlední řadě nekončící hádky s otcem ohledně Žanetiny práce. Už při studiu práv, kdy si Žaneta povinnou školní praxi odpracovávala u otce ve firmě, věděla, že tohle dělat rozhodně nechce. Ne každý se do finančně svízelné situace dostane vlastní hloupostí, a tak kolikrát viděla, jak nálepka s nápisem „exekučně zabaveno“ putuje například na televizi či lednici u rodin, které si peníze půjčili kvůli léčbě svých nejbližších a které daly přednost zdraví jejich děti nebo rodičů před hmotnými věcmi. Proto se po ukončení studia rozhodla společně se svou kamarádkou Simonou založit vlastní neziskovku, díky které se snaží těmto rodinám alespoň trochu ulehčit jejich nepříznivý osud pomocí speciálně vycvičených psů.
Cestou zpátky se ještě Žaneta s Misty staví v jejich oblíbené malé domácí pekárničce pro něco k snídani. Paní pekařová si jako vždy neodpustí pár piškotků pro Misty. Má pro ni obrovskou slabost, ostatně jako pro všechny Žanetiny psy, se kterými se u ní kdy zastaví.
V zahradním altánku se kouří z právě uvařeného kafe a Radim už kousek opodál opět něco vyměřuje. Od té doby, co se odstěhovali z Prahy je ve svém živlu. Starší, ale zachovalý statek, který si spolu s Žanetou koupili, má obrovskou zahradu, kde může realizovat všechny své nápady. Jen kdyby mu pořád Dasty, dvouletý pejsek labradora, veškeré věci, které si odloží na zem, neodnášel na stůl. Ale co se dá dělat, Dasty zrovna prochází výcvikem pro osmiletou holčičku Nikolku, která po autonehodě skončila na vozíku. A zvedání věci ze země je nedílnou součástí tohoto výcviku. Takže Radim ještě vždy po takto „uloupeném“ a odneseném předmětu musí Dastyho pořádně pochválit a svou práci začít nanovo.
Lenka už je venku také. Se svými třemi malými dětmi, z nichž dvě se jí na chvíli podařilo usadit do pískoviště a třetí neustále utíká někam po čtyřech, se snaží pověsit další várku plínek. Žaneta si nepamatuje den, kdy by u ní nebyly věšáky plné a z jejich zahrady se nelinula ta příjemná vůně vypraného prádla a dětský smích.
Nyní už si v klidu vychutnává v altánku čerstvě upečený a křupavý rohlík s máslem, když v tom jí zazvoní mobil. Viktor. Má dopoledne volno, tak jí chtěl poprosit, zda by se mu nemohla ztratit někde v lese. Kvůli výcviku samozřejmě. Denisa je opět někde ve městě ve víru nakupování a zřejmě zapomněla, že jí o to ráno požádal. Ostatně jako většinou. Žaneta nechápe, proč zrovna s takovouhle holkou Viktor ztrácí svůj čas, ale nechce se do toho plést. Viktorovo nadějné štěňátko německého ovčáka potřebuje cvičit a pilovat, a Žaneta mu samozřejmě ráda pomůže. Stejně musí po obědě do Prahy za klienty, tak to alespoň bude mít při cestě. Za deset minut už je s Dastym na cestě.
V jednu hodinu má být Žaneta u Veselých. Nikolka už je netrpělivě vyhlíží. Sedí na svém kolečkovém křesle a rty se jí roztáhnou do širokého úsměvu, jakmile vidí Žanetino auto na konci silnice. Dasty si svou budoucí svěřenkyni také moc oblíbil. Kdykoli sem přijedou, nemá Nikolka jedinou šanci, aby její tváře zůstali suché a neopusinkované od čtyřnohého kamaráda. I když je na kolečkovém křesle a nemůže se zatím téměř hýbat, neopouští malou bojovnici optimismus a smích. A právě kvůli těmto okamžikům čistého štěstí dělá Žaneta právě to, co dělá. A tahle práce je přesně to pravé, co jí přináší vnitřní uspokojení a sílu. Už to nebude dlouho trvat a Dasty bude moci jít do své nové rodiny natrvalo.
Navečer se ještě Žaneta stačí zastavit u rodičů a popřát otci k narozeninám. Oslava, samozřejmě majestátní a honosná, či Žanetiným pohledem zbytečně předražená, se sice konala už včera, ale to Žaneta kvůli výcviku nemohla. V první příhodné chvíli jí to je velmi netaktně, jak to její otec umí, vmeteno do tváře, a tak si pouze dvakrát usrkne právě přinesené kávy a už zavírá dveře z druhé strany. Od otevřeného auta se ještě jednou otočí na svůj rodný dům v centru Prahy – na první pohled hezký, opečovávaný, nová fasáda, ale uvnitř neútulný a až nepřirozeně moc nablýskaný a uklizený. Když o tom tak teď přemýšlí, pocit opravdového domova v něm snad nikdy za své dětství nezažila, i když se o to její matka velmi snažila.
Lucii v obchodě už nezastihla. Nevadí. Večer jí zavolá a potvrdí si, zda počítá se zítřkem, jak byly domluvené. Chtějí vzít psy na trénink do města, nejspíš na nádraží nebo do obchodního centra, to se ještě uvidí.
Radim mezitím doma na zahradě nelenil, místo pro malé jezírko na rybičky a okrasné květiny je vybrané a částečně i vykopané. A v čerstvé hlíně si s míčkem v tlamě lebedí, jak jinak, Misty. Žaneta se až musí začít smát, když vidí její šťastný výraz a jindy sněhobílý čenich celý zašpiněný od navlhlé hlíny.
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
