Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2015, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Život ve třech pod jednou střechou
Lenka Kepesyova, věk: 51 let
Zde začíná náš odvíjející se děj našeho příběhu, z kterého by byla dlouhá povídka na pokračování, protože těch zážitků hlavních hrdinů je mnoho. Odehrává se v současnosti v reálné době, která sebou nese různé potíže, ale i příležitosti jak pracovní tak i mezilidské, milostné vztahy,...
Námět na seriál
„V jednoduchosti je krása“, říká se, no jo, ale kde to jde jen tak jednoduše bez jakýchkoli problémů a ztrát?
Když už si myslíme, že toho všeho je až dost, pak najednou přijde ta radost, nové překvapení, touha a smysl života.
Zde začíná náš odvíjející se děj našeho příběhu, z kterého by byla dlouhá povídka na pokračování, protože těch zážitků hlavních hrdinů je mnoho. Odehrává se v současnosti v reálné době, která sebou nese různé potíže, ale i příležitosti jak pracovní tak i mezilidské, milostné vztahy,...
Jsme však teprve na začátku, proto přijměte mé pozvání na místo, kde vše začíná.
Pevným bodem je dům č.7 v malé vesnici jménem Radostná.
Vesnička krásná, tichá a osvěžující už jen svou polohou a názvem.
Leží v údolíčku mezi lesy, všude okolo zelené louky, stavení jak z dob dávno minulých je tu dnes málo, ale přesto i nové domky mají své kouzlo.
Hlavními postavami jsou dnes již tři rodiny rozdílných generací, které spolu ač nechtěly, ale přesto musí žít v jednom domku za rybníkem. Domek je středně velký, s rozlehlým dvorkem a bývalým chlívem, který se jim časem podařilo přestavět na obytný prostor, kde mohla jedna z rodin žít trošku zvlášť. Přišly však okolnosti, které jim jejich plány během pár minut zkazily.
Problémem nebyl jejich osudný dům, ve kterém žili již jejich praprarodiče, ale vzájemné vztahy mezi nimi.
Po několikaletém spolubydlení se chtěli od sebe odstěhovat, aby každá ze tří generací žila po svém a nikdo jim do toho jak se říká nekecal. Nebylo to tak lehké, jak si mysleli, do cesty se jim stavěly různé překážky a i když pár měsíců žili odděleně, situace je donutila, aby se opět sestěhovali k sobě.
To přinášelo již zmíněné radosti, ale i starosti.
Nejstarší obyvatelkou v domě byla Růžena, kterou skoro všichni oslovovali Rosmeríí - žena kyprých tvarů, přitom malá, ale se srdcem na dlani. Měla všechny okolo sebe ráda a byla tou pomyslnou kvočnou, co se stará skvěle a oddaně o svá kuřata. Né každý o to však stál.
Její manžel Václav byl pravým opakem, hubený vysoký chlap s drsnou vyzáží a prořízlou pusou, co na srdci, to na jazyku. Každému řekl vše od plic a to samosebou nedělalo dobrotu, málokdo ty jeho řeči snesl a pochopil. Proto taky chodil často do hospody na návsi, kde mu kamarádi rozumněli.
Syn Karel byl obyčejný chlap – zedník, vyučil se a dalo by se říct, že jeho práce byla vidět všude kolem něj. Každý něco potřeboval a on rád pomohl a zkrášlil, co se dalo.
Měl syna Petra, ten ale o práci moc nestál, raději se bavil s kamarády, obrážel hospody v širokém okolí a časem se stal gemblerem a málem prohrál i dům, ve kterém všichni žili.
Jeho sestra Alena byla jiné povahy, moc se o nikoho nestarala, měla svůj život – tedy ten pracovní, protože v soukromí se jí až tak moc nedařilo. Vystudovala ekonomickou školu a pracovala jako hlavní účetní. Dojížděla do nedalekého velkoměsta a tak se snažila problémům se všemi vyhýbat. Když se však někdy společně všichni sešli, bylo o zábavu postaráno. Alena měla humoru na rozdá- -vání a doplňovala ho všude tam, kde chyběl.
Růžena s Václavem měli ještě jedno dítě – dceru Hanku, ta byla taková nějaká jiná, jak se říká – nezapadala. Kam jí postavili, tam jí našli. Byla rozvedená, zažila si psychický i fyzický teror od bývalého manžela a zanechalo to na ní nepěkné následky.
Z manželství měli syna Tondu, o kterého se neustále s bývalým manželem přetahovali a ten tím vším samozřejmě velice trpěl, ale zaroveň měl i štěstí, protože jejich sousedka si na něj myslela a každou volnou chvilku s ním jezdila na výlety a taky do poradny pro narušenou mládež, která nebyla daleko a kde se nakonec sešlo mnoho lidí z Radostné, i když o to nikdo z nich nestál, protože každý měl svá tajemství. Zápletky byly složité a nikdo nechtěl, aby se o jeho potížích někdo dozvěděl.
Sousedka Janička - byla veselá, s každým se dala do řeči, ráda se smála a pro všechny byla takovým sluníčkem mezi mraky.
Díl první
Začíná jaro – vychází sluníčko, vše se probouzí, ptáci si prozpěvují.
U rybníka kvákají žabky, občas se na hladině ukáží kroužky a pod nimi zahlédneme rybku někdy i velkého kapra.
Přijíždí autobus, lidé z městečka se scházejí na zastávce a povídají si.
Z dáli přibíhá Hanka, která se jede podívat na novou práci.
Doprovází jí sousedka Janička, která půjde na procházku s Toníkem, než si Hanka vše vyřídí. Volá na sousedy, aby řidiče chvilku zdrželi, chce si ještě skočit vedle do krámku pro oblíbený časopis.
Sama ho tolik nepotřebuje, ale ráda čte cestou Tondovi.
Po pár minutách už je taky na zastávce, všichni nastoupí a každý jede, kam potřebuje.
V autobuse je živo, všichni štěbetají a probírají novinky, o které se chtějí s ostatními podělit.
„Už jste to slyšeli?“povídá jedna z cestujících sousedek,
„co?“
Ptá se jí druhá a zvědavě natahuje krk dozadu, jestli tam není někdo z těch, o kom bude řeč. No přeci o Aleně a Petrovi,..
Alena má nějakého milence, je o osm let mladší a dost to tají, protože doma by z toho byl poprask -
„lepší mladší než starší“, povídá paní, co sedí před nimi. Kdyby byl o tolik starší, bude se o něj muset nakonec ve stáří starat a takhle by to mohlo být naopak.
Kdo ví, jestli jim to vydrží.
Vzpomínáš jak měla tu ženskou, tvrdila, že je to kamarádka a po dvou letech se provalilo, že je její milenka. A co ten Petr, to je teda případ!
Jak to, zase něco provedl? Chudáci, ty jeho rodiče,...jakoby nestačilo, že má ručičky dozadu, pije a ještě k tomu dělá dluhy. No jo, to je známá věc, slyšela jsem, že si vzal půjčku a jelikož nemá práci, neplatí a už to prý je tak daleko, že rodičům hrozí exekuce,.. ještě to nevědí, to bude zase rána – nemají to s ním lehký, přitom jeho táta je takový šikovný chlap a co to vychoval, škoda mluvit!
To naše Janička s Haničkou, to jsou naše sluníčka.
Hanička se směje a Jana vypráví vtipy na celý autobus, všichni se smějí.
Po půl hodině cesty jsou na místě a všichni se rozcházejí za svými povinnostmi.
„Tak odpoledne ahoj“, řekl kdosi. Pozítří se k nám stěhuje nová sousedka, otevírá tu nějakou erotickou poradnu, už se těším – budu tam každou volnou chvilku. Tak to bude fajn, konečně nějaká změna a vzrůšo!
Jo a Petr má dnes soud, tak pak zajdeme na jedno, říká jeden ze sousedů a vše probereme.
Dveře autobusu se zavřely a odpoledn
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
