Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Schováni před světem

Dana Málková, věk: 48 let

466
x přečten

Děj seriálu se zabývá problémy mladých lidí s různými závislostmi, které je vylučují ze společnosti. Nejsou schopni v ní žít. Jde o sociální námět, který přes svoji závažnost nemá vyznít jako beznadějné drama s politováním, či odsouzením ztroskotanců. Naopak je vyprávěn s nadhledem jako ukázka řešení těm, kteří vláčí důsledky svých poklesků. Má odlehčovat i tak vážné věci, jako jsou drogy, krádeže, sebevraždy, život na ulici. 

Schováni před světem  - námět

Děj seriálu se zabývá problémy mladých lidí s různými závislostmi, které je vylučují ze společnosti. Nejsou schopni v ní žít. Jde o sociální námět, který přes svoji závažnost nemá vyznít jako beznadějné drama s politováním, či odsouzením ztroskotanců. Naopak je vyprávěn s nadhledem jako ukázka řešení těm, kteří vláčí důsledky svých poklesků. Má odlehčovat i tak vážné věci, jako jsou drogy, krádeže, sebevraždy, život na ulici. 

Seriálem se táhnou dvě linky. Jednou z nich je „náprava“ v podobě vhledu do komunity Cenacolo. Jde o schovaný dům před vnějším světem v  Králové pri Senci na Slovensku. Po selhání všech možných nápravných zařízení a jiných nucených uvěznění, svět dospěl pro Krista. Proto je úspěšnost vyléčených vysoká. Bez farmak a doktorů. Podmínkou je, že sem příchozí musí vstoupit dobrovolně, protože už nemohou sami ze sebou vydržet a chtějí se změnit. Všichni hledají pravdu o sobě i o světě. Komunita stojí na čtyřech pilířích, bez kterých by to nešlo: přátelství, modlitba, práce a izolace.  To chce opravdu odvahu! Kdo z mladých lidí by dobrovolně pošlapal svoje dosavadní žití a chtěl jít do domu, který má jiná přísná pravidla? Je zde zakázaná televize, mobil, počítač i sex. Je to pouze chlapecký dům. Není zde žádný vychovatel či kněz. Někteří jsou zde i čtyři roky. Každý nováček dostane přiděleného staršího chlapce a ten ho hlídá, je mu přítelem a vede ho. To je vše. Jedinou zárukou je modlitba jako neviditelná nitka, která dává naději to zvládnout. I ta by však ve filmu měla být, ale pouze v mlze. Nemělo by být v každé druhé větě slovo z Bible, záměr je ji nepopírat, ale ani zvýrazňovat. Čím méně slov, tím lépe. 

Druhou dějovou linkou seriálu je běžná rodina z Hlinska v Čechách, která se potýká se vztahovými problémy. Mají syna, který je očima matky vhodným adeptem k léčbě komunitou. Ukazuje svět vně, jak ho známe.  Na první pohled se v něm neděje nic tak závažného, ale v každodenním součtu prohřešků nevyjádřené lásky a úcty, ho můžeme označit jako „příčinu“, proč jsou dospívající děti v opozici k rodičům a nakonec i sobě samým.

Hlavní postava vnějšího světa, Vašek, dvacet pět let

Je poplatný současným trendům doby. Skateboard,  rapper , akční filmy, pařby, alkohol a konopí. S  vizáží Kevina Costnera zaujme vždy na chvíli nějakou dívku, do roka se s ním však rozejde. Jeho citlivosti chybí romantika. Dřív než by vymyslel zajímavý večer, koupí dívce drahý značkový dárek. Tak se přece vyjadřuje láska! To stejné očekává od svých rodičů. Jeho mamonářství nesnáší jeho matka, neustále mu slovně opravuje žebříček hodnot. Povrchnost mu mění za duchovno. Naráží na neúctu. Je to vzdor za její peskování? Možná proto trpí Vašek od osmnácti  těžkými depresemi, které jednoho dne vyústí v kolaps, je léčen na psychiatrii z psychózy. Neúspěšně, antidepresiva ho poškozují a depresemi trpí stejně. Po pěti letech vysazuje prášky a je mu daleko lépe. Dokonce začíná rozvážet po odpolednech na pár hodin pizzu. Je vůbec nemocný? Nyní působí spíše dojmem líného požitkáře. Vašek odmítá se svými problémy něco dělat a odchod do komunity na přání jeho matky zásadně odmítá. Podaří se jí syna přesvědčit, aby sám chtěl udělat krůček dopředu, dodržovat denní režim, postavit se na vlastní nohy? Bude celý seriál pouze smyšleným snem a přáním jeho matky?

Vztahy rodičů

Hynek, padesátiletý inženýr elektrotechnik s reálným pohledem na svět, stojí pevně nohama na zemi. Přes všechny jeho kvality, muž s ovladačem v ruce. Televizní sportovní přenosy nesmí nikdo rušit. Je nevhodné, aby Eliška v tuto dobu vytahovala problémy k řešení. Doma chce mít klid. Nic nebude řešit. To je pro Elišku těžké, protože ta neviditelná zeď zákazu je kolem jejího muže pořád. Je to jako když šlapou v odpadcích, které nikdo nechce vynést, přischnou na nich a vláčí je sebou. Nakonec si na ten balast i zvyknou.

Eliška, čtyřicet pět let. Staví si vzdušné zámky. Křehká, umělecky založená poetická duše, lehce se nadchne do všeho, málo co dokončí. Intelektuálka, často nepochopená svými blízkými. Když nejdou věci podle ní, má sklon k hysterii a ke slovním přestřelkám. Vašek ji viní za svou nemoc, chce mu pomoci, někdy jí chybí takt. Umí naštvat všechny okolo, včetně manžela, ostrými výměny názorů bez řešení a smíření.

Peter, dvacet osm let, druhá hlavní postava, komunitou vyléčený narkoman

Jeho činy byly na hraně přežití, daleko větší balvan k odvalení, než má Vašek, jen s tím rozdílem, že se Peter chtěl změnit. Je ze Slovenska, nyní pracuje jako záchranář v Hlinsku. Žije s dívkou Klaudií, která mu v léčbě pomohla.  V seriálu je pojítkem mezi světem vně a uvnitř.


Díl 1.  


Až na dřeň. 

„Jste v pořádku?“ snaží se za okénkem auta verbálně komunikovat mladý muž.

„Jsem praštěná do hlavy,“ chytne se Eliška za zátylek a otevírá. „Ale to jsem pořád.“

„Zvládla jste to jen s malou oděrkou, pracuji na pohotovosti, dnes jsem mimo službu, ale mám v autě léky a obvazy. Hned jsem u vás.“ 

Kývla a čekala, jak si s ní onen hezký záchranář poradí. Ulevilo se jí, vypadá to, že se nikomu nic nestalo. Venku podupávají řidiči, fotí promáčkliny na autech a čekají na sepsání papírů s dopravní policií. Vypadá to, že je posledním a jediným autem v tom karambolu, které to zvládlo ubrzdit. Zadívala se na svůj cínový přívěsek anděla s turmalinem, jehož jedno křídlo bylo nyní od krve.

 „Pěkný anděl, chránil vás a zároveň zranil,“ povídá Peter a už dává Elišce na zátylek mašličky a obvaz.

 „Napijte se, když jedu lyžovat, jsem vždy vybavený,“ usrkla z termosky teplého čaje a uvolnila mu místo.

„Raději bych chvíli počkal, kdybyste padla do mdlob, zprůjezdnění vozovky může trvat dlouho.“

„Mám dvaceti pětiletého syna, myslím, že by si takhle rozumně nepočínal. Zvlášť, když jde o mně.“ Přiznání bolavého vztahu ze synem rozpovídalo Petera, získala si jeho důvěru.

„ Nebýval jsem rozumný, nezvládl jsem dospívání, byl to jeden průšvih za druhým,“ povytáhl rukávy a obnažil směrem k Elišce jizvy na zápěstích.

„Byl jsem narcis a málem mne to zahubilo. Myslel jsem si, že jsem krásný, že se všichni budou klanět mé nadřazenosti,“ líčil Peter posledních deset let svého života, kdy prožíval peklo. Zpočátku do něj vstupoval nenápadně. Organizoval krádeže a liboval si ve vandalismu a sprejerství. Jenom pro jeho zábavu a radost z toho, že umí řídit kluky z ulice. Jeho oddaní mu přinášeli i drogy, které z něj udělaly trosku. A to už byl velký problém. Droga měla sloužit jemu a ne, aby on sloužil jí. Když pochopil, že je na dně, odešel z domu. Rodiče dlouho nic netušili. Matka byla žádaná modelka, otec měl vysoký post v obchodu a často jezdil po světě. Nějak se jim do jejich úspěšné kariéry nehodil. Nikdy na něj neměli tolik času, kolik by potřeboval. Ani holky už ho nebavily, protože mu sami nadbíhaly a nemusel ani hnout prstem a byly jeho. Bylo to prázdný a ponižující. A pak potkal Klaudii, studovala sociologii v Bratislavě a viděla ho spát na lavičce v parku. Byla prvním přítelem v jeho životě a snažila se mu pomoci. Věděla o komunitě v Královej. Chtěla mě tam hned ráno zavést. Vysmál jsem se jí. Sedla si ke mně a řekla, že nepůjde na kolej dřív, než o tom začnu alespoň přemýšlet. Tlačila mne lavička do boku a tak jsem se zvedl. 

„Podívej, na čem jsi to ležel, čti,“ na lavičce byl nožem vyškrábán ztrácející se nápis.

„Tvoja viera ťa uzdraví, ty vole.“ Bylo divný, že mě to oslovilo. Začal foukat studený vítr, kolem se honilo podzimní listí tak, jako moje myšlenky v hlavě. Bylo mi špatně a nebyl jsem zvyklý někoho poslouchat. Ale pak jsem to sobecky vyhodnotil, že bude zima, zpátky domů nechci a zmrzat v parku taky ne. Uměla to se mnou. Kývl jsem. Celá se rozzářila a já byl zmatený proč. Pozvala mne do nonstop baru a koupila mi čaj s rumem za odměnu, abych se zahřál. 

„To je poslední tvůj alkohol,“ vtipkovala a měla pravdu.

Povídali jsme si až do prvního ranního spoje do Královej a byla to nádherná noc. Doprovodila mne až ke dveřím, řekla, že přijede, a ať se držím. Přijali mne, získal jsem zdarma bydlení na dva roky, kamarády, tvrdě jsem pracoval v lomu a zapomněl jsem na to, že jsem býval narcis a troska. Někdo neviditelný mne zvedal z toho dna, cítil jsem, že někomu na mne záleží. Každý den jsem měl před sebou Klaudii, které jsem však zatím nemohl zavolat. Věřil jsem jí, že na mě čeká a že mi zachovává věrnost. Jedna noc mi stačila na to, abych se zamiloval. Díval jsem se na ni, jak na Panu Marii, byla prostředníkem mezi mnou a Bohem. 

Eliška se na něj účastně podívala: „Přála bych to svému synovi, najednou máte všechno.“ Zasmál se: „Všechno mám, ale nebylo to najednou a bylo to velmi tvrdý, ani teď nemám ještě vyhráno, každý den se musím snažit.“ „Myslíte si, že by to můj syn mohl taky dokázat?“ a v kostce mu popsala synovy deprese.

„Uvidíme,“ a jako správný záchranář vytáhl z kapsy svoji vizitku s číslem.

,

















 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing