Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2014, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Černý kočky
Jitka Večeřová, věk: 28 let
Rámcovým dějem je život mladé ženy Ivany, která od dětství vyniká schopností vidět střípky své budoucnosti. Dar, který jí v dětských letech přinášel spíš pobavení, a který se s nástupem puberty snažila potlačit, a naopak který se na prahu dospělosti chtěla naučit ovládat a za každou cenu vyvolat. Toto umění se jí stane prokletím, když si jedné noci vyvolá za pomoci silných hypnotik vizi, která jí odhalí události přístích několika let- romantickou lásku, vztah, svatbu, dítě, ale i tragédii v podobě smrti milované dcerky.
Námět na televizní seriál: Černý kočky
Seriál ze současnosti s fantasy prvky.
Rámcovým dějem je život mladé ženy Ivany, která od dětství vyniká schopností vidět střípky své budoucnosti. Dar, který jí v dětských letech přinášel spíš pobavení, a který se s nástupem puberty snažila potlačit, a naopak který se na prahu dospělosti chtěla naučit ovládat a za každou cenu vyvolat. Toto umění se jí stane prokletím, když si jedné noci vyvolá za pomoci silných hypnotik vizi, která jí odhalí události přístích několika let- romantickou lásku, vztah, svatbu, dítě, ale i tragédii v podobě smrti milované dcerky.
V této chvíli začíná příběh, kdy se Iva pokouší o pro ni dosud nemožnou skutečnost, změnit vlastní osud, doposud se jí to nikdy nepovedlo. Zároveň, ačkoli by nejraději své vlohy pohřbila, její síla stoupá, a ona začíná vidět příští události i u lidí z okolí. Každý díl přinese historku člověka, kterému Iva nahlédne do života- nevěrné ženě kamaráda, dceři kolegyně trpící anorexií, sousedovi závislému na hracích automatech, bratranci podvádějícímu na daních. Ke svému překvapení zjistí, že ostatní dokáží najít nový směr cesy a původní vidiny zvrátit. Podaří se jí to také? Každý další čin v ní zvýší naději.
Ivana je tichá, introvertní žena. Má velmi silné sociální cítění, je citlivá a empatická k potřebám druhých, ráda také vždy nabídne pomocnou ruku. Jejím životem se stane spiritualismus a hledání alternativních možností. Miluje přírodu, její čistotu, uznává přírodní lékařství, ačkoli se původně chtěla věnovat “západní” medicíně. Možná až naivně věří v dobro lidstva, vidí svět i přes všechno pozitivně. Postupně nabíráním zkušeností, stoupá i její sebevědobí a stává se silnou ženou. Zároveň s poznáním skutečnosti, kdy dojde ke smrti dítěte, a přibližováním se k osudnému termínu, zvýrazňují se její negativní rys- impulsivnost a potlačovaná agresivita.
Druhou důležitou postavou děje je Ivanina kamarádka Zuzana. Ta je opakem Ivany. Když někam vkročí, je jí všude plno. Je bavičem společnosti, energická osoba, která občas překročí svoje hranice a vstupuje do teritoria jiných a je si toho plně vědoma. Vnímá své okolí realisticky a stojí nohama pevně na zemi. Kamarádství s Ivanou jí mění. Zklidňuje a zjemňuje její duši, učí jí naslouchat sobě i ostatním, že není špatné snít a jít za svými sny.
Životy těchto dvou žen pojí nejen přátelství, ale také fakt, že k tragické události má dojít na svatbě Zuzany.
Jak příběh postupuje, Ivaně se skutečně plní vše, co té jedné noci viděla. Vše se zdá být jako z pohádky. Dokonalý muž, ještě dokonalejší život a nejdokonalejší dcera. I Zuzaně se mění život pouhé milenky bohatého obchodníka v partnerku pohodového chlapa, a vše spěje k oné svatbě, která je vrcholen děje.
Přítomnosti Ivany a jejího muže na svatbě je nevyhnutelná- ona nejlepší kamarádka nevěsty, on bratr ženicha. A přes veškerou snahu zabránit dceři účasti na svatbě, přesto se tam objeví- chůva si zabouchne klíče a přijede s dítětem na ono místo. Ve svatebním zmatku dojde k uzamčení Ivany ve sklípku. Pak se skutečně stane vážná nehoda. Obětí však není malá Ivanina dcera, ale Zuzana, která dítě zachrání před jedoucím vozem. Sama je však těžce zraněná převezena do nemocnice. Po několikadenním komatu se probudí. Ivana, která se nehnula z jejího pokoje jí obejme a děkuje.
První díl:
Tichá, tmavá místnost v bytě na sídlišti. Z okna je výhled na prázdnou, lampami osvětlenou silnici, lemovanou zaparkovanými auty. Klid noci je náhle zničen výkřikem ženy: “Neee!” Jak se prudce posadí na posteli, silueta její postavy se objeví ve svitu ulice do okna. Zrychleně dýchá. Začíná plakat.
Když se trochu zklidní odejde do kuchyně. Nechává zhasnuto a zapaluje plyn na sporáku, napouští konvici a položí na plamen. Otevře stříňku, vyndá si hrnek a hodí do něj pytlík čaje. S vrznutím židle se posadí. Zvedne mobil a displej jí osvítí uplakanou tvář. “Šest zmeškaných hovorů.” “Vypnout mobilní telefon?” “Ano.”
Do tmy bytu hlasitě píská konvice na vodu, v povzdálí je slyšet šumění sprchy. Klíče zarachotí v zámku, odemknou a světlo z chodby osvítí vysokou, ženskou postavu v šatech. Vběhne dovnitř a běhá po bytě. “Ivano! No tak sakra, kde jsi? Proč máš vyplej mobil? Jsi v pohodě?” Vypne sporák a zamíří ke koupelně. Otevře dveře a vyvalí se na ní oblak páry. “Ivano?”
Ze sprchového kouta se ozve naštvaně: ”No, co je?”
Žena vstoupí do koupelny a rukou odfoukává mlhu. “Můžeš mi říct, proč nebereš telefon?”
Ze sprchy už klidně Ivana odpovídá: ”Ahh! Promiň, zkazila jsem ti večer.”
Rukou otře zamlžené zrcadlo a usměje se na sebe. Pak se otočí směrem ke sprše. “Ale vůbec ne. Ale na tohle u tebe nejsem zvyklá. Pak si byla nedostupná, bála jsem se o tebe! Stalo se něco?”
Sprcha se zastaví. “Můžeš mi zalít čaj, prosím?”
Ivana se posadí do kuchyně naproti své kamarádce Zuzaně. Do ruky si vezme hrnek a napije se. “Díky!”
“No, to nemáš za co. Ale můžeš mi konečně říct, co je?”
Ivana se odmlčí, nabírá odvahu: “Já... já dokážu vidět budoucnost!”
Zuzana se zarazí a vyhrkne: “Cože? Hele, vždycky si byla trochu...no....jiná...zvláštní, ale budoucnost? To jako fakt? To se mi tady jako podíváš do dlaně a řekneš mi, co mě čeká?”
“Ne, takhle to nefunguje!” vykřikne a postaví se. “Já nevím, jak to funguje, přijde to samo. Když nechci...”
Zuzana jí s povzdechem posadí zpátky: ”Uklidni se. Tak mi to vysvětli od začátku. Abych to pochopila, protože mi to přijde jako pěkná blbost, nezlob se na mě.”
A Ivana začíná vyprávět svůj příběh. O tom, jak jako malá dopředu věděla, kdy se co rozbije, kdy dostane špatnou známku, ale i první pusu. Dokázala předurčit všechny okamžiky spojené se silnou dávkou emocí. Na gymnáziu si nechtěla připadat jako pošuk třídy, ale krotit přicházející vize se jí dařilo jen částečně. Takže to nakonec vzdala. Začala se snažit pochopit, kdy a proč se jí budoucnost zjevuje, chtěla to ovládnout.
“Vždycky to byla jenom moje budoucnost. Nebylo to tak, jako bych viděla film, ale jen ústřižky, který mi třeba ani nedávaly smysl. Ale vždycky se to přesně tak stalo. Potom, jednou, jsem se bavila s Davidem, víš, s tím...”
Zuzana se zhrozí: “Feťákem? Dealerem? Ne... To nemyslíš vážně... Nevzala sis od něj nic?
Ivana mlčí a sklopí hlavu.
Zuzana ostře pokračuje: “Ivano? Jestli jo, tak jsi normální... kráva, jo přesně to jsi! Co to bylo?”
Iva se podívá na svojí kamarádku, pokusí se udělat smutný výraz, a stydlivě zašeptá: “L S D.”
Zuzana se opře o židli, zasměje se a pobaveně řekne:” Ty, která sis nikdy nevzala ani jedinou cigaretu a připíjíš si s náma vodou... Ty, svatá Ivana... Tos mě pobavila. Uuuuáááá! No, dobře. A co, mělo to účinek? Vyvolalo ti to nějaký ty vize, nebo co?”
“Vyhodí mě ze zkoušky. Mihl se tam papírek s číslem 28 a pak jsem slyšela jen ‘Tak přijďte příště’.”
“No, to je toho. Tak tě vyrazí. Já třeba ani nic jinýho nečekám. A to je všechno? Kvůli tomu tady sedíš jak bezduchá?”
Ivana posmutní, zírá do prázdného hrnku. “Ne...” Dlouho mlčí a Zuzana cítí, že by měla také. “Viděla jsem svůj život, jaký bude za pár let. Zamiluju se... Budu mít svatbu... Narodí se mi dcerka...” Začíná plakat.
Zuzana jí hladí po ruce: “No, vždyť to jsou samý pěkný věci...Nebul! Vždyť není...”
“Ona umře!” skočí jí do řeči. “Na tvý svatbě! Umře!” Křičí. “Umře a já s tím nemůžu nic udělat, nikdy jsem to nemohla změnit. Nikdy!” A mrskne hrnečkem o zem. Zuzana k ní přiběhne a pevně jí obejme.
Za pár dní později, když už se Ivana poměrně uklidnila, jdou spolu se Zuzanou na termín zkoušky. Jdou po ulici.
Zuzana poskakuje jako malá holka: “Ivi Ivi, dneska uvidíš, že to všechno byl jeden velkej blud. Halucinace a nic víc!”
Ivana jen mávne rukou.
“Tu dvacetosmičku teď dokonce umím skoro líp než ty, jak sis to pořád opakovala. Jo a taky jsem nad tím přemýšlela, jak si říkala, na mý svatbě... Já se nikdy vdávat nechtěla, to přeci víš, a Filip taky nevypadá, že by se chtěl rozvádět. Takže asi tak.”
Ivana se zastaví: “Můžeš o tom, laskavě, přestat pořád mluvit!?”
Na schodech před učebnou sedí deset studentů, někteří mají hlavy ponořeny v knize nebo papírech, jiní si potichu povídají. Z učebny vyjde starší asistentka: “Marková, připraví se Novotná!”
Zuzana špitne: “Drž mi palce!”
Když vejde i Ivana, rozhlédne se po třídě, Zuzana se na ní otáčí, lítostivý pohled v očích a v ruce drží lístek. Je na něm číslo 28.
Zuzana čeká na Ivanu na schodech a nevěřícně si prohlíží index. “Výborně.” Dveře se otevřou, vyjde Ivana a jen zakroutí hlavou. Sedne si vedle Zuzany, položí jí hlavu na rameno: “Tak už mi věříš?”
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
