Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Tři kamarádky

Ilona Kotková, věk: 40 let

90078
x přečten

Příběh se odehrává v průběhu 4 - 5 let, během kterých sledujeme osudy 3 kamarádek, především pak v souvislosti s hledáním ideálu ve snaze vlastní ideály neztratit. Místy lehce nahořklé osudy jednotlivých postav s mnohdy komediálními prvky a nádechem absurdity našich dnů.

Námět na TV serial – Česko hledá spisovatelky

1. Časové ukotvení: Současnost, Praha a blízké okolí. 

Příběh se odehrává v průběhu 4 - 5 let, během kterých sledujeme osudy 3 kamarádek, především pak v souvislosti s hledáním ideálu ve snaze vlastní ideály neztratit. Místy lehce nahořklé osudy jednotlivých postav s mnohdy komediálními prvky a nádechem absurdity našich dnů.

2. 3. Charakteristika prostředí a hlavních postav:

Nejčastější místa, kde se odehrává děj příběhu: městská kavárna, kosmetický salón, panelákový byt a bytové interiéry, restaurace, lesní chata, nádražní domek, kancelář, psychiatrická ordinace, automobil; exteriéry (např. pouť, park, les, parkoviště).

Rozvedená Adéla, jedna ze tří kamarádek a bývalá zdravotní sestra, provozuje menší kosmetický salón. Žije v panelákovém bytě spolu s dospívající dcerou. Jde o drobnou ženu středního věku s jemnou tváří a bohatými životními zkušenostmi, realistku i naivku v jedné osobě. Snad nejtěžší na vyslovení je pro ni slůvko „NE“ a významnou životní výzvou nalezení „toho pravého“. Při svém pátrání občas zachází do krajností a tak se její život skládá ze střípků mnohdy neuvěřitelných až komických situací. 

Aktivní Jana, okolím vnímána jako úspěšná žena pracující na významné pozici v realitní firmě, žije v dotovaném městském bytě sama se třemi dětmi, vnukem a psem. Věkem ani vizáží zdaleka neodpovídá "klasické" babičce. Má za sebou dvě neúspěšná manželství, matkou se stala ve velice mladém věku, což následně zopakovala i její nejstarší dcera. Dlouhá léta nosí růžové brýle a věří v zázrak v podobě návratu její životní lásky, bývalého partnera Martina z doby před 15 lety, se kterým udržuje stálý kontakt. Překážkou jí není asi skutečnost, že Martin žije ve svazku s jinou ženou. Jana stále doufá, že se situace otočí a on "prozře". Ve svých 42 letech neztratila mladistvý elán s místy až nakažlivou životní energií. Mnohdy působí poněkud komicky až nepatřičně v situacích, kdy se spontánně rozhovoří. Jako upravená manažerka s velkýma dětskýma očima nejednou překvapí volbou často až vulgárních slov a hospodským slovníkem. 

Poslední z kamarádek, Lucie, jako jediná vdaná. Drobná žena, nejmladší z trojice, žije ve velikém domě na okraji Prahy spolu s manželem a dvěma dětmi. Lucie se živí jako fitness trenérka a "čarodějnice", zabývá se tajemnem, vykládá karty, věští z run a čísel. Životem proplouvá naoko hladce a funguje jako "vrba" a příležitostný terapeut svým kamarádkám. V porovnání s nimi se její život zdá jako nudná idyla, skutečnost je ale jiná. Lucie, navenek působící mile a nekomplikovaně, je uvnitř zmítána častým pocitem vlastní zoufalé nedokonalosti a vysokými nároky, které klade na sebe i své okolí. 

4., 5. Vztahy mezi jednotlivými postavami a dějová křivka: Hlavní hrdinky se navzájem respektují a v důležitých věcech podporují; jejich názory na život a partnerství se však v mnohém liší. Navzájem si otevírají oči, nastavují zrcadlo. Největší třecí plocha vzniká mezi Adélou a Janou. Jana velice kriticky pohlíží na Adélinu nepolevující snahu nalézt partnera za každou cenu a kdekoli; Adéla na oplátku nelibě nese Janino zoufalé čekání na zázrak ve formě návratu bývalé lásky. Trochu tajemná Lucie, postava stojící často v pozadí, mnohdy pracně urovnává vztahy mezi oběma ženami; občas bývá poněkud opomíjena svými kamarádkami ve smyslu „už všechno máš a jsi šťastná“.

Příběh zachycuje osudy tří zcela odlišných žen, přesto dobrých kamarádek, v rozmezí 4 - 5 let. Hlavním a nikdy nekončícím tématem jejich dnů jsou muži. Partneři, manželé, milenci. V úvodu se setkáváme s jinými ženami než na konci příběhu, přestože jde stále o jedny a tytéž osoby. Časem a nasbíranými zkušenostmi postupně mění své nároky a měřítka na vysněný ideál a své postoje různě poupravují i vzhledem k aktuální situaci. Nejsilnějším článkem vyprávění je Adéla. Ona, jako jediná, aktivně hledá toho pravého. Setkává se s nejrůznějšími typy mužů, od komplikovaných volnomyšlenkářů, přes trpící hypochondry až po mírně úchylné „závisláky“. Na konci příběhu, zdá se, konečně nachází toho pravého, ovšem opět se vyskytne zcela zásadní komplikace. Jana, která sama sobě neustále blokuje nalezení nové lásky, kritickým okem sleduje Adéliny pokusy, nakonec dosáhne svého cíle a získává zpět starou lásku. Bohužel s očima o 15 let starší ženy a vztah tak dostává zcela jiný odstín. Lucie, trpělivá posluchačka stojící vždy poněkud v pozadí příběhu, se tiše zamiluje do bývalého spolužáka a málem opustí rodinu i přátele pro neuskutečněný příběh, který si kdysi ti dva společně vysnili.   


Forma seriálu je na bázi necenzurovaného vyprávění jednotlivých hrdinek, které se pravidelně scházejí u kávy a sdělují si novinky. Dochází k prolínání tří různých osudů najednou. Humornou, mnohdy až cynickou formou, s potřebnou dávkou nadhledu. Nebrání se zacházení až do velice intimních detailů a choulostivých obrazů. I dramatické situace jsou však divákovi podávány s mírnou nadsázkou, protože „všichni dosud přežili a příběh pokračuje“. 


 

1. díl  – Jste v pořádku, doktore?

 

Seděly naproti sobě. Jana tu a tam neklidně poposedla a urovnala časem už mírně poznamenaný polštářek za svými zády. Pohledem občas zavadila o vchodové dveře kavárny a nervózně zkontrolovala mobil. „Kde dneska je?!“, zeptala se neklidně a v modrých očích se zaleskla obava. Lucie jen mlčky pokrčila rameny. „Už …!“, zašeptala po chvíli a obě ženy s úlevou sledovaly Adélu, která právě vstoupila.

„Jdeš pozdě!“ Jana významně pohlédla na starožitné hodiny zdobící protější stěnu kavárny. „Máš pro nás nějaké přijatelné vysvětlení?“, pousmála se šibalsky a posunula se ke kraji měkké čalouněné pohovky. Adéla ztěžka dosedla. „Dej mi chvíli“, prohodila směrem k Janě. 

„Dneska jsem ukončila terapii“, oznámila jemně zastřeným hlasem. „Cože?! Jakou terapii?“, reagovaly obě kamarádky s neskrývaným zájmem i překvapením. Věděly, že Adéla prochází složitým obdobím, netušily ale nic o případném léčení. „Nechtěla jsem vám to říkat. Nechtěla jsem to říct nikomu, protože …“, popotáhla. „Protože byste si myslely, že už mi definitivně hráblo!“ Zhluboka se nadechla a neochotně odlepila zrak od hrnečku s horkým čajem. Lucie starostlivě pohlédla na kamarádku a Jana se zamračila: „To, co si k sakru myslíme, nech laskavě na nás, brouku! Tak to vybal, co se děje?!“ 

K velkému překvapení všech se Adéla náhle rozesmála. S ještě lesklýma očima vydávala hýkavé zvuky, což začínalo znepokojovat jak obě přísedící ženy, tak několik dalších návštěvníků kavárny. „Je všechno v pořádku?“, přispěchal s tichým dotazem mladý číšník. Adéla jen bezmocně mávala rukama a tím chlapce na několik dalších minut bezpečně zahnala do ústraní. Lucie s Janou na sebe významně pohlédly a trochu nervózně vyčkávaly, jak se situace vyvine. 

Ještě chvilku trvalo, než se Adéla úplně zklidnila. „Dýchej zhluboka“, radila tiše Lucie a povzbudivě třela kamarádčino rameno. „Tak co je?“, nevydržela Jana a zakoulela očima s předstíraným naštváním. „Hele, vždyť víš, že nám můžeš říct všechno, tak co šílíš? Fakt jsi blázen?! To je super, tak vítej v klubu!“

„No …,“, začala opatrně Adéla. „Vlastně jsem se přesvědčila o tom, že jsem možná v porovnání s doktorama z kliniky ještě docela normální.“ Adéla zvolna upíjela čaj a dala se do vyprávění. 

“Před časem jsem začala mít zvláštní potíže. Jakoby mi pořád foukalo na levou nohu. Něco jako průvan od dveří. Potíž ale byla v tom, že na mě foukalo všude. Nelenila jsem a zašla k doktorovi. Obvoďák mě pobaveně vyslechl a poslal k revmatoložce. Ta měla podobný výraz a narovinu mi doporučila psychosomatickou kliniku. Protože se teď, těsně po rozvodu, necítím nejlíp, objednala jsem si termín. 

Prvorepubliková vila působila na první pohled omšele a trochu smutně. V přízemí budovy mne uvítala přidrzlá mladá recepční, ze které jsem, nevím proč, měla dojem, že musí nutně spát minimálně s jedním z lékařů. Vadila mi její provokativně krátká sukně a hluboký výstřih. Poslala mne po vrzavých schodech nahoru do čekárny. Prostředí bylo čím dál podivnější. Velké nic, jen tu a tam ošuntělé sekretáře. Jak jsem tak čekala v prázdné čekárně, najednou cvak. Opatrně se pootevřely dveře a vykoukla z nich černá kudrnatá hlava. Uhrančivé oči a … rouška na zbytku obličeje. Chraplavým hlasem mne pozval dovnitř. Vysvětlil mi, že u něho právě probíhá laryngitida a vyzval mne, ať se posadím do velkého zeleného křesla uprostřed ničeho. Pozorně mne vyslechl a já četla z nezakryté části obličeje, že mne chápe. Konečně! Dokonce jsem získala pocit, že mi nutně každým okamžikem sdělí: „Komu nefouká na nohu, je blázen“. Po důkladné analýze mi byl následně přidělen jeho kolega, doktor Kolečko. 

U něho to bylo podobné, alespoň co se zařízení ordinace týká. Křeslo a navíc v rohu červená žíněnka. Terapie probíhala … zvláštně. Musela jsem například ždímat ručník a představovat si, že jde o krk mého ex. Nebo jsem dostala za úkol vžít se do situace, jako že sedím na břehu moře (který jen velmi chabě imitovala ošoupaná podložka) a hrát si na to, že mi nohy omývá sluncem vyhřátá voda. Chtěl, abych mu popisovala, co cítím, vydávala i šplouchavé zvuky a já si připadala jako totální idiot. 

Dnes jsem tam byla naposledy. Pan doktor seděl ve svém křesílku zhrouceně, neoholený, evidentně dlouho nemyté vlasy mu lemovaly bledý obličej, límeček u košile pomuchlaný. Chvíli jen tak koukal, pak zívl. Opatrně jsem se zeptala, zda je vše v pořádku. Jakoby na dotaz čekal. Během pěti minut se úplně rozsypal a začal mi vykládat, jak mu to doma neklape a manželka se chce rozvádět. Podávala jsem mu z kabelky své kapesníčky, protože erární už došly. Celou hodinu jsme probírali jeho nemilou situaci, poté zazvonilo nastavené zařízení a terapii byl konec. Zaplatila jsem osm stovek a odešla...“ 

Jana s Lucií nedokázaly už déle zadržovat smích. Smály se teď všechny tři, až se po nich ostatní hosté kavárny pohoršeně otáčeli. Když se dostatečně vysmály, pozornost byla přenesena na Janu a její situaci s Martinem. Ten sice už více než 15 let oficiálně do jejího života nepatřil (stihl za tu dobu vyzkoušet hned několik nových modelů aut i partnerek), Jana však stále doufala, že ho získá trpělivým čekáním zpět. Poté byla vyzvána Lucie, aby z kabelky vytáhla balíček tarotových karet a sdělila kamarádkám, jak se jejich situace bude vyvíjet dál. Adéla se bohužel vydržela soustředit na Luciin výklad jen pár chvil. Následně se začala nenápadně ohlížet po kavárně a hledat zdroj nepříjemného průvanu, který opět začal ovívat její levou nohu.

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing