Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Trampoty rodiny Veverkovy

Klára Mutinská, věk: 25 let

1820

x přečten

Komediální seriál inspirovaný realitou rodinného života. Jana je zaměstnaná na plný úvazek v práci i doma. Obstarává všechny domácí práce, ale její rodina si toho neváží. Jana nežije, ale přežívá. Rozhodne se pro razantní změnu a uvalí každodenní povinnosti na všechny členy rodiny. O trapasy a úsměvné příhody není nouze

Námět na seriál

Postavy:

Jiří – otec, 45 let, úředník. Flegmatik, ale zbrklý a trochu líný.

Jana – matka, 43 let, kadeřnice. Ztrápená životem, ale odhodlaná pro změnu.

Markéta – dcera, 17 let. Puberťačka, urážlivá, vztahovačná. S bratrem se stále pošťuchují.

Petr – syn, 15 let. Teenager, průšvihář, ale prospěch nemá nejhorší.

- babička Milena, Janiny kamarádky, kolegové z práce, spolužáci dětí

Čas: prosinec – červen

Prostředí: pražský byt, práce Jany a Jirky, škola

Jana po příchodu z práce začíná další „šichtu“ doma. Úklid, vaření, mytí nádobí, žehlení, zkrátka nekonečné kolečko. Nepomůže jí manžel, ani děti. Vše vrcholí o Vánocích. Nový rok znamená nový začátek a Jana se rozhodne, že dál nebude dělat rodině sluhu. V rodině Veverkových musí všichni přidat ruku k dílu. Jana ví, že to bude těžké, ale je odhodlaná to zkusit.

Jana oznámí rodině, že domácí práce se rozloží mezi všechny a připraví rozpis prací. Manžel i děti to neberou vážně, protože podobnou situaci už zažili několikrát a vždy se vše brzy vrátilo do starých kolejí. Netuší však, že Jana ze svého cíle tentokrát neustoupí.

Roztáčí se kolotoč trampot a humorných scén, které způsobí nesplněné úkoly. Nepořádek, hledání věcí, nedostatek čistého prádla, nevynesený čpící koš atd. Jana dokáže velice dobře odhadnout, jaké úkoly nebudou splněny a obratně se ji daří proplouvat rodinným chaosem celkem v klidu. I když má několikrát pocit, že to nezvládne, od cíle neustoupí. Při potížích je Janě oporou její matka Milena a kamarádka Erika. Obě jsou zvědavé, jak Jana obstojí.

U Veverkových se řeší běžné radosti i starosti – škola, práce, volný čas. Postupně se Janě daří ušetřit si pár chvil i pro sebe. Může se věnovat zálibám, kterých kvůli péči o domácnost musela kdysi zanechat. S manželem začne chodit na taneční kurzy, což je pro něj další pohroma. Jana má ze změn radost a říká o tom kamarádkám. Ty se odhodlají zkusit to také. Ne všem se daří tak, jako Janě. Ta se proto rozhodne založit blog a radí v něm ženám, jak se osvobodit z domácích pout a jak naučit rodinu odpovědnosti. Zjišťuje, že má pro psaní netušený talent. Její blog rychle nabývá na oblibě a ona ho s radostí plní dalším obsahem. Konečně má ze sebe dobrý pocit.

Rodina se s novým systémem těžko vyrovnává. Vymýšlí různé finty a fígle, jak udělat co nejrychleji a nejsnadněji jen to nejnutnější. Děti se dostávají do trapných situací, kterými se jejich okolí baví. Neuklizený pokoj jim přináší ostudu u kamarádů, nepřipravené věci jsou příčinou pokažených plánů. Jirka své úkoly řeší „jako chlap“, tedy nepečlivě a bez trpělivosti. Janě na blog píše spousta žen. Posílají ji své příběhy a zkušenosti se snahou nastolit v rodině „dělbu prácí“. Jana jejich příhody začne sbírat.

Rodina zjišťuje, že v domácnosti je víc práce, než si mysleli. Svoje úkoly se učí plnit, i když ne vždy se daří. Blíží se léto. Jana doufá, že režim udrží i přes prázdniny, tedy v době, kdy jsou děti pořádně rozdováděné. Janina blogu si všímá jedno z nakladatelství a nabízí ji spolupráci.

Přijme Jana nabídku z nakladatelství? Naučí se Veverkovi fungovat jako tým? Příběh může pokračovat.

Díl první - Konec starých časů

Jana vyndávala z trouby vánočku a na sporáku smažila kapra. Manžel Jirka seděl v pokoji a louskal si oříšky, děti byly přišpendlené k počítačům. Štědrý večer nastal.

Na Boží hod měla Jana napilno. Obě děti odjížděly na hory. „Petře, sbalil sis to oblečení, co jsem ti připravila?“, ptala se Jana. „Ještě ne!“, odpověděl bezstarostně syn. „Dělej. Markéto, přinesla sis ty lyže ze sklepa?“, volala Jana z kuchyně, kde připravovala svačinu na cestu. „Ne. Nemohla bys mi pro ně skočit?“, odvětila dívka se sluchátky na uších. „Běž si pro ně a hned! Nejsi malá holka!“, rozčílila se matka. Markéta jen podotkla: „No jo.“ Jana se obrátila na Jirku: „Prosím tě, dohlídni na ně. Nebo si zapomenou i hlavu. „Ano lásko, hned. Jen dokoukám ten pořad, 10 minut.“, zněla odpověď.

Janě tekly nervy. Lítala z pokoje do pokoje, balila děti a vyháněla je od počítačů. „Mohly jste to balit dřív. Všechno na poslední chvíli! Markéto, švihej pro ty lyže!“, opakovala matka. Čas utíkal. Jana popoháněla děti k odchodu. Jirka si náhle uvědomil: „Broučku promiň. Ráno jsem si líznul likéru a nemůžu řídit.“ Tvářil se jako učiněné neviňátko. „To už musím hlídat i tebe? Krucinál!“, odpověděla Jana a polkla několik nadávek. Popadla klíče od auta a byla připravená k odchodu.

V úzké předsíni jeden nemohl projít přes druhého ke dveřím. „Mami, kde mám ty lyžařské brýle?“, ptal se Petr a dral zpět do bytu. „Uhni brácha, jdu ven!“, cpala se proti němu Markéta. „Au, ty blbko, stojíš mi na noze!“, křičel syn. Jana je musela rozehnat. „Mami, nemám tu bílou čapku, kde je?“, vyhrkla dcera. Jana se přemáhala, aby se nerozeřvala na celé kolo: „Nevím, vezmi si jinou.“, odpověděla. Markéta se začala vztekat, ale matka ji vystrkala i s věcmi ven. V tlačenici Jirka lyžařskými holemi málem všem vypíchnul oči.

Měli zpoždění, ale byli u auta. „Nemám pití!“, vykřikl Petr. Jana ho odbyla slovy: „Ty tři hodiny to vydržíš.“ Děti se začaly opět hádat. „A dost! Do auta!“, křičela Jana. „Děcka, nezlobte maminku.“, podotkl Jirka. Při nakládání věcí se Jana ostře otočila na dceru: „Kde máš ty lyže?!“ „Jéjdá, no jo. Ještě že jsi mi připomněla.“, odpověděla dcera a culila se od ucha k uchu.

Jana už nevěděla, co se na ulici tehdy odehrálo. Věděla jen, že vybuchla. Pamatovala si, jak dcera běží pro lyže, jak syna popadl záchvat smíchu a jak ji Jirka musel držet, aby Markétu neroztrhla vejpůl. Byla tak dopálená, až pod ní tál sníh. Děti odvezla a po cestě ignorovala jejich další hádky.

Doma Janu čekalo špinavé nádobí a šílený nepořádek po balení. Začala uklízet. „A takhle to tu vypadá pořád. Kéž by to někdy bylo jinak.“, povzdechla si. Z obýváku k ní dolehl vlídný hlas Jirky: „Broučku, nevíš, na kterém programu bude ta komedie? A uděláš mi tu tvojí výbornou kávu? Děkuju.“ „Alespoň, že děti teď pár dní nemusím obsluhovat.“, pomyslela si.

Příchod nového roku manželé slavili s přáteli v hospůdce. Tančilo se, hrálo a zpívalo. Jana přemýšlela nad uplynulým rokem. „Nemám čas na své koníčky.“, uvědomila si. Dřív chodila tancovat, malovat, psala články do školních novin. Teď zařizuje spoustu věcí, sama se stará o domácnost a pomalu uvadá. Z úvah ji vytrhla kamarádka Erika, která už měla upito. „Holka, co předsevzetí? Napiš je tady k ostatním. Za rok bude sranda!“, křikla a lehce škobrtla, takže málem skončila pod stolem. Janě se zablýsklo v očích. Vytáhla Eriku na židli a vykřikla: „To je ono!“ Jana napsala na papír: Tento rok přestanu být otrokem v domácnosti. Rozdělím domácí práce mezi sebe, děti a manžela. To bude rodeo!

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%

freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu