Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: Erotika

Samolibost

Zdeňka Bajgarová, věk: 39 let

150
x přečten

Budu vám vyprávět příběh sester, které se narodily v osmdesátých letech. 
Hlavní zápletka se bude odehrávat v současnosti v České republice.

Elenu a Hedviku od chvíle, kdy poprvé zakřičely, na porodním sále dělil jeden rok.
Elena se vždy snažila být nejhodnější, nejchytřejší, nejpěknější a většinou se jí to dařilo. 
V dospělosti ji touha být dokonalá zničila vnitřní svět. 

Námět na seriál

 

Budu vám vyprávět příběh sester, které se narodily v osmdesátých letech.
Hlavní zápletka se bude odehrávat v současnosti v České republice.

Elenu a Hedviku od chvíle, kdy poprvé zakřičely, na porodním sále dělil jeden rok.
Elena se vždy snažila být nejhodnější, nejchytřejší, nejpěknější a většinou se jí to dařilo.
V dospělosti ji touha být dokonalá zničila vnitřní svět.
Po neúspěšných pokusech o umělé oplodnění se ocitla v péči psychiatra. Který diagnostikoval Eleně závažné psychické onemocnění.

Hedvika bojovala od narození o náruč svých rodičů. Musela plakat. Plakala často a její záchvaty vzteku, jí pomohly dostat se do náruče matky.
Hedvika bojovala za spravedlivost také se spolužáky, kamarádky a v pracovním kolektivu. Nikdy si nepřiznala, že jediný proti komu cítí zášť je sestra.

Matka Eleny a Hedviky milovala své dcery stejně, přesto každou jinak.
Elena a Hedvika během své adolescence, přestaly bojovat o náruč matky. Staly se z nich kamarádky. Neměly před sebou žádné tajemství. Bylo jejich spojenectví upřímné?

Hedvika se rozhodla, že společně se svým přítelem odjede za prací do ciziny.
Cestu do Anglie naplánovala tak, aby oslavila se sestrou vstup do manželství.
Po návratu Hedviky do rodného města svedla manžela Eleny. Její boj pokračoval. Rozvrat manželství nebyl poslední pokus, který narušil milostné vztahy Eleny.

Marek je sebevědomý mladý muž. Vyrůstal v harmonické rodině společně se svým starším bratrem. Hrdost „muže" porazily dvě osudové ženy. Nalezne své ztracené já?

Elena a dokonalost. Přestala fungovat. Elena hnána svou psychickou nemocí, chtěla svou sestru zabít.

Smrt. Nastane. Je smrt konec soupeření sester.

 

1. díl

 

Elena ležela na posteli mezi květy. Povlečení s rozkvetlou loukou, ji koupila matka.

Velké tmavé oči pozorovaly neviditelný bod na stropě. Nádechy a výdechy Elen byly krátké a rychlé.
Na popelavé kůži měla krupičku. Cítila chlad. Cítila chlad, přestože za okny rodinného domku se probouzel den. Stejně jako včera sněžilo.
Probuzení za šera doprovázely krůpěje slaného potu na drobném těle. Plakal její vnitřní svět.
Štíhlá noha objala peřinu, kterou si přitiskla na hruď. V objetí s přikrývkou pomyslela na manžela a matku. Představovala si, že je v jejich náruči.
Proč? Muselo se to stát? Nebylo jiné řešení? Proč zrovna já? Otázky se chrlili jedna za druhou. Nečekaly na odpověď.
Žádná z nich nezmění sled události. Žádná z nich neomluví to, co udělala.

Elena s Hedvikou slavily narozeniny společně. Starší dívka oslavila osmnácté narozeniny. Mladší slečna se narodila ve stejný den, o rok později.
„Holčičky moje, přeji vám všechno nejlepší," matka objímala hubené dospívající ženy.
Tiskla je silně, a líbala je do vlasů. Před dvěma lety pominuly šarvátky. Před dvěma lety se dcery přestaly popichovat. Nechodily žalovat.
Měly své touhy, lásky a stesky. Skryté před maminkou zavřené v pokoji.
V domě se pár let neozýval křik a pokoje nebyly naplněné pocitem zášti.
„Děvčata moje šup, šup, připijeme si," otec podal ženám svého života skleničky s vínem.
Netušil. Netušil, že za deset let bude jeho domov odsouzen. Rodinou, kamarády a lidmi, které nezná.

Otec Eleny vedl dceru k oltáři, plakal, ale nikdo to neviděl. Jeho slzy byly suché, v každé kapce byla vzpomínka na malou dceru. Propojen se svou holčičkou, v chladném a ponurém kostele, ji předal muži. Muži, kterého Elen znala dva roky.
„Elen, přeji ti hodně štěstí," Hedvika ji podala pravicí zdobenou výrazným prstenem.
„Marečku:" Hedvika se postavila na špičky v lodičkách s vysokým podpatkem. „Přeji ti moc, abys brzo poznal, jaká Elena je. Kdybys hledal útěchu, víš, kde mě najdeš."
„Děkuji za nabídku, ale já jsem si už vybral!" dlaní dostal švagrovou, ze své osobní zóny.

„Marku, můžeš mi laskavě říct, proč jsi po sobě neuklidil nádobí," Erika svěsila ramena, rukama máchala před obličejem. „Pořád abych všechno dělala já, už mě to nebaví, už nemám energii."
„Sklapni! Tak to nedělej, kdo tě žádá, aby bylo doma všechno podle pravítka. Vždyť to tady vypadá jako v muzeu. Ani se nemůžu pohodlně posadit, protože posunu polštářek, " obouval si boty.
Otevřel dveře. Dveře, za kterými není všechno podle řádu. Po třech letech měl chuť odejít. Nevrátit se.
„Jdu na pivo, ahoj," masivní dřevěné dveře zavrzaly, když je Marek zavíral.
Dva roky Marek intenzivně sleduje ovulaci manželky, odnáší vzorky spermatu. Utišuje svou ženu, nad negativním těhotenským testem.
Během posledního roku, podstoupili, tři umělé oplodnění.
Už nezvládá sevření a touží. Touží po svobodě.
Po svobodě, vedle své manželky?
Poslední půl rok, prožíval muka. Věděl, že se nic nezmění.
Večer usínal vedle své ženy a jeho touha po svobodě řvala. Rvala se na svět.
„Miláčku, pojď ke mně," Elena objala manžela.
Vzal její ruku a odhodil ji," máš ovulaci, že se tulíš? „ Kašlu na tebe a kašlu i na nějaké dítě."
„Ale já tě mám ráda, nemůžu bez tebe být."
„Jasně, že můžeš, stačí ti naklizený byt a spermie."
„Tak to není," seděla na posteli, lesklé oči doprovázely Marka, který šel do obyváku.

„Marku, rodiče nás pozvali na oslavu kulatin. Slib mi prosím, že se tam ke mně budeš chovat hezky. Nechci, aby rodiče poznali, že ...." větu nedořekla.
Dech se Elen zrychlil a hlasivky nedokázaly dál pracovat. Plakala. Vztekala se.

Na rodinné oslavě se Marek nedokázal přetvařovat a nebyl schopen se svou vyvolenou komunikovat. Mlčel, i když mu kladla jednu otázku za druhou.
„Smím, prosit švagře," Hedvika se jemně kousla do rtů.
„Jasně," usmál se.
Marek celé odpoledne věnoval své švagrové. Pocítil tolik toužebně očekávanou svobodu.
Na okna dopadaly sněhové vločky. Třpytili se. Ani nulová teplota Marka neodradila k malé procházce
„Jdu na vzduch," řekl přes rameno, na Eriku nepohlédl.
Neviděl, že v jejích očích uhasl plamínek života. Neviděl, že v jejích očích plála nenávist.
Marek sledoval boky Hedviky, které se plynule vlnily. Věděl, že dnes bude jeho. Erekce ho překvapila.
„Hedviko, pamatuješ si, co jsi mi řekla na svatbě?"
„To si piš," zacinkala klíčky od auta." Můžu si tě odvést?"
Neseděl často na místě spolujezdce, ale dnes se cítil na místě smrti bezpečně.
Přitom smrt byla tak blízko.

„Hedviko, chci tě," chytil ji a jemně zatáhl za vlasy na temeně.
„Jsem tu jenom pro tebe, jsem tvoje útěcha," svůdně se pohybovala do rytmu písně a svlékala si punčocháče.
Položil vzrušenou ženu na postel. Lehl si na její pevné tělo, lokty se podpíral, aby jeho váha nedolehla na Hedviku.
Růžové bradavky Hedviky se dotýkaly hrudi, mladého muže, který porušil svůj slib.
Zasunul svůj penis do vlhké pochvy. Cítil mužnost. Přirážel silně a vychutnával si každý pohyb. Cítil, že hlasité vzdechy jsou skutečné. Cítil, že není stroj na spermie.

Elena čekala doma na Marka. Čekala ve své posteli a tušila, kde je její manžel.
Žaludek se, ji svíral a myšlenky pobízely k činu. Snažila se.
Hnána pocity křivdy, se oblékla a do kabelky si dala kuchyňský nůž. Vydala se do bytu své setry.

Elena ležela na posteli mezi květy. Povlečení s lučními rostliny, ji koupila matka. Dostali ho s manželem před třemi lety. Zabalené v červeném papíře, převázané zlatou stužkou.
Velké tmavé oči pozorovaly neviditelný bod na stropě. Nádechy a výdechy Elen byly krátké a rychlé.
Na popelavé kůži měla krupičku. Cítila chlad. Cítila chlad, přestože za okny rodinného domku se probouzel den. Stejně jako včera sněžilo.
Probuzení za šera doprovázely krůpěje slaného potu na drobném těle. Plakal její vnitřní svět.
Štíhlá noha objala peřinu, kterou si přitiskla na hruď. V objetí s přikrývkou pomyslela na manžela a matku. Představovala si, že je v jejich náruči.

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing