Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Rodina

Michala Žáková, věk: 30 let

180
x přečten

Tento seriál je nekonečná řada úsměvných, někdy trpkých, někdy hořkých, ale často spíše humorných příběhů jedné mladé rodiny se třemi dětmi, které vypráví jejich maminka. Dovolí nám nahlédnout do nejniternějších zákoutí svého srdce, společně budeme prožívat každodenní starosti i radosti, ale také výjimečné situace jako je letní dovolená,

Námět na televizní seriál

Tento seriál je nekonečná řada úsměvných, někdy trpkých, někdy hořkých, ale často spíše humorných příběhů jedné mladé rodiny se třemi dětmi, které vypráví jejich maminka. Dovolí nám nahlédnout do nejniternějších zákoutí svého srdce, společně budeme prožívat každodenní starosti i radosti, ale také výjimečné situace jako je letní dovolená, Vánoční svátky, narozeninové oslavy a jiné významné události.
Něco si o této rodině povíme. Tatínek, který se živý jako houslista, a který se stále ještě nevzpamatoval z příchodu nových členů rodiny, dnes již půlročních dvojčat. A to ještě zdaleka netuší, že v průběhu seriálu se rodina opět rozroste o další členy a jemu přibudou dva noví potomci. Často je nucen díky své profesi měnit místa výkonu povolání a rodina putuje s ním. Tento kočovný život boří veškeré mýty o jednotvárnosti na mateřské dovolené. Tatínek je urostlý muž s plnovousem, s bohémským a otevřeným pohledem na svět a se srdcem větším, než je celý Vesmír. Maminka, většinu času neskutečně šťastná, že má tak velkou rodinu, občas ale ztrhaná, neurotická, vyčerpaná a z každodenního kolotoče tak trochu poblázněná žena mnoha tváří a podob. Její černý humor a sarkasmus dokáže okořenit běžné věci, které život nabízí. Starší syn Matyáš, kterému jsou čerstvě 4 roky. Jeho svéhlavá povaha dostává často rodinu do nezáviděníhodných situací, jak už u nich v malém panelákovém bytě, kde se těsnají na pár metrech čtverečných s roztomilou vyhlídkou na polorozpadlý dům s vysokým komínem neznámého původu, tak i na prázdninách u babičky. A v neposlední řadě dvojčátka, chlapeček Toníček a děvčátko Kristýnka s vlastnostmi tak odlišnými, že se můžete ptát, jak je možné, že těch sedm měsíců u maminky vydrželi spolu bez následků. Společně tvoří pevný tým a čelí nástrahám a překážkám, které jim osud často klade pod nohy.
Jejich život je opravdu obyčejný a pestrý zároveň. I lidé kolem nich dokáží jejich příběhy obohatit. Třeba neojedinělá postava všetečné a neustále si stěžující sousedky, tchýně s velmi svérázným humorem sobě vlastním a další šílení příbuzní, kteří je někdy pronásledují na každém kroku.
Rodina zakotvila po několika stěhováních v Severních Čechách, konkrétně v Libereckém kraji, jehož členitá krajina, velkolepé hory a přírodní bohatství dokáží okouzlit nejednu romantickou duši. Často se ale objevuje i v jižních krajích naší země, zvláště pak v kulturní metropoli Jižních Čech, Českých Budějovicích. Jejich velikou vášní je právě cestování a to je se třemi malými dětmi nejen odvážné, ale možná i trochu šílené. Na druhou stranu díky tomu neznají slovo nuda, stereotyp a šeď. Ono vypravit takovou posádku, pobalit potřebné věci pro nejmenší na celý den, obléknout je do věcí s možností všech vrtochů přírody a počasí a to některé z dětí někdy i vícekrát za sebou je někdy až nadlidský úkol.
Až se po několika dílech rodina opět rozšíří, nastanou další velké změny. Maminčino oznámení, že čeká znovu dvojčata, přinese novou vlnu lehce zoufalého humoru a vypořádání se se škodolibým osudem. Čekat je bude hledání nového bydlení, nové auto, ale také nové štěstí a zázrak zrození nových životů.


1. díl

Večer v Budějicích


Léto začalo a jak už to tak bývá, přesunuli jsme se celá naše rodina ze severu na jih Čech, kde trávíme každé prázdniny. A protože se ocitáme v rodině plné muzikantů, všechny večery jsem s dětmi sama ve velkém domě, zatímco manžel s rodiči a bratrem odchází kulturně obohatit diváky lačné po hudbě.
Všichni odjeli na otáčivé hlediště do Krumlova. Venku se pomalu stmívá. Odcházím do sprchy, než Matyášek dojí večeři, ať mu pak můžu přečíst pohádku, než půjdu krmit dvojčátka, která jsou v podkroví v postýlce a zírají na sebe do zrcadla. Snad mi Matyho mezitím nesežere nervózní starý jezevčík. Stihnu sundat akorát triko a Maty už je u mě a oznámí mi: "Jdu taky plavat", musím ale čekat, než se vykaká, chce totiž do sprchy první, aby mi ukázal, jak prochází dveřmi jako duch( posuvné zařízení sprchového kouta). Po jeho dvaceti minutovém snažení to vzdávám, protože dvojčata už se začínají hlásit o slovo. Lovím záchodovou vůni s nádechem borovice, kterou Maty shodil, ze stále ještě nespláchlé toalety plné překvapení. V rychlosti ho kvičícího vysprchuju za neustálého stěžování, že ve sprše se přece nedá plavat. Svou očistu těla odkládám na neurčito. Konečně jsme hotoví. 6x se vracím a vybíhám točité dlouhé schody, protože kufry máme v obou pokojích nahoře i dole a vždycky něco zapomenu. Už mám snad všechno nachystané. Ne, ještě horká voda do termosky na noc mi chybí. Hotovo. Jenže miminka se tak rozeřvala, že jdeme nejdřív krmit. Maty to bere sportovně, že může být ještě vzhůru a trénuje boj mušketýrů jako každý den, je to nyní jeho životní poslání a postačí mu k tomu cokoliv, co je zrovna po ruce. Například slané tyčinky, ulomená noha od panenky, srolované kupní smlouvy. Trénink probíhá v každou denní( někdy i noční) hodinu, kromě dnů, kdy mu po boji zmodral palec a celá dlaň, to prohlásil, že s bojováním navždy končí. Vydrželo mu to asi den a půl, pak si vyžádal jako správný hrdina obvaz, aby se na zranění nemusel dívat a pokračuje směle dál.
Krmím Týnu. Maty našel k boji úžasnou dřevěnou tyč, kterou odloupl neznámo odkud. Možná psací stůl je trochu nakřivo, hmm. Než ho stačím varovat, hodí si jí na palec. Odkládám ječící Týnu a utěšuju Matýska. Jde trénovat radši beze zbraně a já krmím Týnušku. Toník ječí, Maty ječí, všiml si, že mu teče krev. Odkládám už značně naštvanou Týnu, Toník ječí, Maty ječí, má nohu v umyvadle pod ledovou sprchou. Jdu mu číst pohádku, dvojčata ječí.
Uklidněný Máťa kouká na medvídka Pú a já krmím Týnu. Toník už ječí hystericky a z posledních sil. Týna mě komplet poblinkala, převleču jí i sebe, dám jí do spacího pytle, do pusy dudu, do ruky králíčka a jdu krmit už skoro modrého Toníčka. Nejí a ječí. Už se najedl a teď tlačí a rudne. Běžím o patro níž. Sakra, tady v tom kufru přece byly náhradní plenky, snad to se mnou není ještě tak zlé. Není, plenky našel a ze dna tašky si vypůjčil babiččin milý psík a celá měsíční zásoba je rozškubaná po obýváku. Pes se tváří jako superhrdina a s jediným kouskem, který ještě nezvládl rozžvýkat běží ke mě.
Neublížím mu, zatím ne.
" Mamííí", křičí ze spaní Matýsek. Probudí ho sen o bojujícím medvídku Pů. Uspím zpoceného syna a s pomocí mateřské improvizace přebalím obě děti. Dívám se, jak pomalu usínají a skoro až s nadpřirozenou lehkostí couvám z pokoje a tiše zavírám dveře. Jdu hledat, kde má tchýně schovaný tvrdý alkohol. Ne nejdu, pes už nemá co kousat a tak začal štěkat. Všichni jsou vzhůru. Miluju svoje děti.

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing