Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2013, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Deník kočičího intelektuála
Petra Polsen, věk: 42 let
Seriál je ztvárněním deníkových zápisů Kocoura, jehož vnímání dalece přesahuje kočičí svět. Jeho postřehy ze života „svých lidí“ divákovi zprostředkuje hlas vypravěče. Deník mapuje život rodiny bývalého univerzitního profesora a vdovce Bedřicha Borského. Bedřich žije s Kocourem v malém bytě v Praze.
Námět na seriál:
Deník kočičího intelektuála
Seriál je ztvárněním deníkových zápisů Kocoura, jehož vnímání dalece přesahuje kočičí svět. Jeho postřehy ze života „svých lidí“ divákovi zprostředkuje hlas vypravěče.
Deník mapuje život rodiny bývalého univerzitního profesora a vdovce Bedřicha Borského. Bedřich žije s Kocourem v malém bytě v Praze. Poklidný život jim narušuje sousedka, paní Pechová, posedlá zdravou výživou a myšlenkou na klidné stáří po boku pana profesora, kterého pod nejrůznějšími záminkami pravidelně navštěvuje a nosí mu své „dobroty“.
Na počátku příběhu se Bedřichově dceři Sabině narodí syn Kevin. Sabina je manželkou a matkou na plný úvazek a zapálenou bojovnicí za lepší životní prostředí. Je vdaná za Rona, pohodového Američana s roztomilou češtinou. Bedřichův syn Samuel, programátor a workoholik, žije léta v bezdětném manželství s nepříliš milou a přehnaně ambiciózní Alicí. Na oslavě Kevinova narození nedopatřením vyjde najevo, že Samuel má milenku. Alice se pokusí o sebevraždu a po následném pobytu na psychiatrii začíná docházet do Klubu emancipovaných žen. Později požádá o rozvod a začne bydlet s jednou ze členek Klubu.
Na jaře Bedřich s Kocourem odjíždí na chalupu v jižních Čechách, o kterou se dělí se svou sestrou Boženou. Božena je překladatelkou na volné noze. Když nepracuje, nevaří nebo neuklízí, tráví čas se svým partnerem, o mnoho let mladším lékařem Martinem.
Během léta je častým hostem na chalupě Sabina, která se v Praze cítí osamělá, protože Ron odjel na vojenskou misi na Dálném východě. Božena její návštěvy snáší čím dál hůř, protože má pocit, že jí Sabina organizuje domácnost a flirtuje s Martinem. Situace se vyhrotí, když Sabina přijde s návrhem udělat z chalupy malou ekofarmu.
Bedřich už má dost hádek mezi oběma ženami a Boženiných žárlivých scén a tak se rozhodne vrátit do Prahy. Mezitím Prahu zasáhnou povodně včetně oblasti, kde Bedřich s Kocourem bydlí. Oproti původnímu plánu zůstávají na chalupě, protože jejich dům je zatím neobyvatelný. Bedřich denně sleduje zprávy o situaci v Praze. V televizi ho zaujme reportáž o psovi zachráněném z Vltavy, ve kterém pozná pudla paní Pechové. Krátce poté televize vyhlásí soutěž o „novou rodinu pro psího hrdinu“, díky které se Sigi k velké nelibosti Kocoura stane mediální hvězdou. Bedřichovi vrtá hlavou, co se paní Pechové přihodilo a tak se vydává do Prahy. Zjistí, že sousedka leží v nemocnici; při evakuaci upadla a poranila si hlavu. Bedřich kontaktuje televizi a Sigiho se ujme. Jeho dobrý skutek napjaté atmosféře na chalupě nepřidá. Božena má ze psa pocit nečistoty, a tak neustále uklízí. Sabina odjíždí z obavy, aby Kevin nedostal alergii.
Po několika týdnech paní Pechovou propustí z nemocnice, ale její byt je stále vlhký a plesnivý. Když si přijede pro Sigiho, Božena jí přes pramalé nadšení Bedřicha nabídne prozatímní azyl na chalupě. Sama zakrátko odlétá s Martinem, nyní Lékařem bez hranic, na rok do Afriky. Soužití se sousedkou zpočátku připomíná bláznivou komedii, protože paní Pechová po úraze trpí poruchou krátkodobé paměti. Rychle se ale zotavuje a Bedřich zjišťuje, že když mu nenutí zdravou stravu a „neuhání“ ho, je vlastně docela milá. Nakonec s ní a se Sabinou, Kevinem a Samuelem na chalupě stráví vánoce.
Po vánocích Bedřich pomáhá paní Pechové dát do pořádku byt. Začnou spolu chodit na procházky a paní Pechová na Univerzitu třetího věku, kde Bedřich přednáší. A plánují společné léto na chalupě – k nelibosti Kočičího intelektuála, který k paní Pechové a Sigimu pořád nemá nejvřelejší vztah. Nakonec se Kocour přece jen začne těšit; hlavně proto, že má rád šťastné konce.
Díl první:
Před časem jsem se rozhodl vést si deník. Mohlo by se zdát, že na životě penzisty (můj člověk nemá rád slovo důchodce) a Kocoura (byť intelektuála) nemůže být nic zajímavého. Ale to je omyl. Pořád se něco děje a poslední dobou obzvlášť.
Třeba nedávno. Přišla k nám paní Pechová, naše sousedka zezdola. Paní Pechová velmi dbá na zdravou výživu a s oblibou tvrdí, že kdyby její manžel nejedl špek, nezemřel by tak brzy. Často nám nosí své kulinářské výtvory, které si můj člověk zpravidla bere s sebou, když jde na nábřeží krmit labutě. Paní Pechová se na pana profesora vždycky tak zvláštně usmívá, ale tentokrát to bylo jinak. Přiběhla rozčilená a řekla, že jejímu pudlovi Sigimu se kvůli nám zauzlovala střeva. Když tu totiž byla posledně, Sigiho neuhlídala a on v předsíni zhltal moje granule a mléko. Není divu, dostává výhradně vegetariánskou stravu. Mezi paní Pechovou a mým člověkem proběhla kratší výměna názorů, která skončila tím, že sousedka uraženě odešla a týden nám nic nepřinesla. Sigi nakonec přežil, ale bylo to prý jen o fous.
Na Valentýna se dceři mého člověka Sabině narodil syn. Novopečený dědeček měl obrovskou radost, kterou mu malinko zkazil fakt, že chlapečkovi dali jméno Kevin. Sabinin muž, Američan Ron, mu vysvětlil, že ryze české jméno by pro malého byl handicap, až bude studovat v zahraničí. Bylo to na oslavě, která se bůhvíproč konala u nás. Sabina si s Kevinem v náruči sedla na moje (!) křeslo a dopodrobna líčila průběh porodu. Když jsem viděl, jak můj člověk zbledl, byl jsem rád, že nerozumím lékařské terminologii. Pak všichni Kevina obdivovali a šišlali na něj a vůbec se chovali jinak než obvykle. Jen syn mého člověka, Samuel, vypadal trochu roztržitě. Jako programátor běžně tráví návštěvy s notebookem na klíně, ale dnes měl v ruce jenom mobil.
Při přebalování Kevina položili na stůl a jásali nad obsahem jeho plínky. Celé to připomínalo rituál nějakého primitivního kmene. Samuelova žena Alice, která děti nechce, si neodpustila poznámku, že utírat dětské zadečky není jediným smyslem života ženy. Sabina na oplátku prohlásila, že některé ženy, které vlastně ani jako ženy nevypadají, by za utírání dětských zadečků daly nevímco, jen o tom neví. Alice se zeptala, jestli tím Sabina myslí někoho konkrétního. Sabina řekla, že ne, ale myslela tím určitě Alici, která má vlasy na ježka, nikdy se nemaluje a nosí pytlovité oblečení. Ty dvě se odjakživa nemají rády a nevím, co by bylo dál, kdyby Alici nepípnul mobil. Když si přečetla zprávu, zatvářila se nechápavě, pak zrudla a štěkla po Samuelovi, že jdou domů. Samuel řekl, že jen dopije kafe. Alice vyskočila, obsah hrnku mu vylila na hlavu a rychle odešla. Na stolku zapomněla mobil. Samuel ho vzal a po chvíli řekl něco, co se v televizi překrývá pípnutím. Pak vyběhl za ní. Sabina řekla, že Alice jí zkazila oslavu a že už ji nechce nikdy vidět. Kevin vytušil vážnost situace a rozkřičel se na celé kolo. Ronovi se z tváře vytratil obvyklý úsměv a prohlásil, že z komplikovanosti slovanské duše je někdy dost unavený.
Když jsme zůstali sami, můj člověk si zapálil dýmku a nalil whisky. Obojí dohromady dělá jen výjimečně. Nazítří přišel Samuel. S omluvou a špatnou zprávou. Alice se pokusila o sebevraždu. Naštěstí k tomu použila antikoncepční pilulky a tak jen pořádně opuchla. Samuel jí totiž omylem poslal esemesku, která se manželkám obvykle nepíše. Můj člověk chtěl vědět, co s tím jeho syn hodlá dělat. Samuel opáčil, že netuší. Můj člověk si dlouze povzdychl a vytáhl láhev whisky. Jestli to tak půjde dál, budu si nejspíš hledat jiný domov. S alkoholikem žít nechci.
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
