Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Sladké dobro

Jana Poncarová, věk: 33 let

331
x přečten

Jitka je osmatřicetiletá žena, která se po dvou mateřských vrací do práce. Maloměsto posazené v malebném údolí je sice krásným místem pro život, ale vstřícnými zaměstnavateli nepřekypuje. Po dalším nepodařeném pohovoru se zastavuje u kamarádky Emy v cukrárně. Objednává si jen kávu bez cukru. Začala držet dietu, protože nesnese pohled na svá stehna a hlavně pohledy svého muže na svižné dvacátnice. 

Námět seriálu: Sladké dobro

Jitka je osmatřicetiletá žena, která se po dvou mateřských vrací do práce. Maloměsto posazené v malebném údolí je sice krásným místem pro život, ale vstřícnými zaměstnavateli nepřekypuje. Po dalším nepodařeném pohovoru se zastavuje u kamarádky Emy v cukrárně. Objednává si jen kávu bez cukru. Začala držet dietu, protože nesnese pohled na svá stehna a hlavně pohledy svého muže na svižné dvacátnice.
Ema, majitelka cukrárny, je rozesmátá dvaatřicetiletá žena, které ke spokojenosti chybí jediné: dítě, o něž se už rok neúspěšně pokouší se svým mužem. Rozhodla se ale brát život s nadhledem, obklopena sladkým dobrem, jak přezdívá dortům, které si sama peče, neztrácí pozitivní náladu. A o svých intimních neúspěších příliš nemluví.
Do cukrárny každé úterý přichází šestasedmdesátiletá Květa, která sedává u stolu u okna a pozoruje poklidný život na malém náměstí. Dřív ji doprovázely i její tři přítelkyně, které postupem času odešly, ona přesto od své tradice neupustila. Usmívá se a udržuje se při životě. Pokaždé si dává černý čaj, špičku a vaječný likér. Ve středu jde do knihovny, ve čtvrtek na rehabilitaci, v pátek si volá se synem, který žije v Austrálii, v sobotu má pravidelnou vycházku, v neděli zajde na hřbitov. Pondělí si nechává pro všechny případy volné.
To odpoledne, kdy se zkroušená Jitka přijde do cukrárny osvěžit šálkem kávy bez cukru, se všechny tři ženy dávají do řeči. Ema svoji kamarádku nabádá, aby si otevřela second-hand s výběrovým a vintage oblečením, o kterém dlouho tajně sní. Květa, která dlouho pracovala v obchodě a ještě nedávno si přivydělávala jako prodavačka, jí slibuje pomoc. I přes protesty manžela, který pracuje jako architekt a je dobře situovaný, se Jitka rozhodne udělat jednou něco pro sebe a po svém. Všechny své úspory investuje do podnikání. Touží po samostatnosti, která jí má znovu dobýt respekt jejího muže, kterého podezírá z nevěry.
Jitka si obchod zařizuje vkusně. Ve výlohách visí krásné šaty, klobouky a perli. Uvnitř je červené křeslo a velké starožitné zrcadlo. Vintage oblečení střídá luxusní second-handové zboží. Stálým zákaznicím plánuje nalévat cherry a vytvořit tak prostor, kam se ženy chodí nejen zkrášlovat, ale kde se mohou i svěřit se svými starostmi a odpočinout si od každodennosti.
Právě před nudnou a únavnou každodenností utíká i sama Jitka. Všímá si povadlé pleti, prvních šedých vlasů, obává se blížící se čtyřicítky, tloustnutí a ztráty zájmu svého muže. Starost o rodinu, nákupy, úklidy a vaření ji vyčerpávají. Hledá místo, kde může být alespoň chvíli sama sebou.
Ukáže se otevření obchodu s luxusním second-handovým zbožím na malém městě jako dobrý nápad? Uspěje Jitka se svým konceptem podnikání v regionální podnikatelské soutěži? Jaká životní moudra předá Jitce vitální Květa? Podaří se Emě konečně otěhotnět? A s kým? A co se stane, když do poklidného života českého maloměsta vstoupí opálený čtyřicátník Tomáš z Austrálie, který přes léto zůstane u své stárnoucí matky? Najde Jitka ztracenou sebeúctu a pozornost svého muže? A stane se život pro všechny hlavní hrdinky nakonec sladkým dobrem?


První díl: Cukrárna


V tichu cukrárny zacinkala lžička, jak ji Květa položila na talířek. Zadívala se z okna na náměstíčko, které se probouzelo do líného úterního odpoledne. Školáci s aktovkami se postrkovali u kašny. Jinak se nedělo vůbec nic. Ukousla špičku, těšila se na dotek jemného vaječného likéru. Dveře cukrárny se stydlivě otevřely a dovnitř vešla žena se zarudlýma očima. Zamířila rovnou k pultu.
„Emo, prosím tě, udělej mi silný kafe, ale bez cukru. Držím dietu. Už zase. Takže se vším dobrým jsem skončila," povzdechla si Jitka. Ema zapnula mašinu na kávu a postavila pod ní prázdný hrnek. „Vypadáš zdrchaně. Kdyby sis dala větrník, je čerstvě upečený, zvedl by ti náladu. Na můj účet," mrkla na kamarádku. Ta jen zavrtěla hlavou.
Ema si na talířek nandala větrník a lžičkou pomalu ukrojila kousek těsta s karamelovou polevou a šlehačkou. „To nechápu. Jak se můžeš dobrovolně připravit o něco tak výborného, jako je tenhle větrník?" Jitka si poplácala nohu kousek nad kolenem. „Mít moje stehna, taky se nebudeš tak ládovat," usrkla hořkou kávu.
„Neříkej nic, pokud nechceš, ale plakala jsi?" Ema se zadívala do světlemodrých očí své přítelkyně. Ta jen přikývla. „Další pohovor. Zase měli dopředu vybráno. Jsem půl roku bez práce. Všichni se ptají, co dělám. A můj muž," odmlčela se a podívala se oknem na náměstí a ztlumila hlas, když si všimla staré osamělé dámy u stolku pro čtyři, „Ztrácí zájem. Jsem jeho servis lady. Uvařit, nakoupit, uklidit, vyprat, uložit děti," do očí se jí natlačily slzy, zamáčkla je ukazováčkem. Mlčely.
Židle u stolku pro čtyři vrzla. Květa přišla s talířkem. „Dnes se vám obzvlášť povedly, dala bych si ještě jednu," usmála se na Emu. Ta zářivý úsměv opětovala, tahle dáma patřila k jejím stálým zákaznicím. Postupně přišla o všechny tři přítelkyně, s nimiž sdílela stůl a úterky nad sladkým dobrem. Přesto nepřestala chodit. „Co kdybyste zkusila větrník? Nabízela jsem tady své kamarádce, ale drží prý dietu. Jsou čerstvé." Stará dáma se chvíli rozmýšlela. „Proč ne, změna je život," pokrčila nakonec rameny. „A nic není tak horké a hořké, jak se zdá," otočila se k Jitce a povzbudivě se usmála.
„To jí říkám pořád. Možná, kdyby jedla sladké," zasmála se Ema, ale zarazila se, když viděla, jak se do Jitčiných očí znovu tlačí slzy. Natáhla se přes pult a pohladila ji po rameni. „Promiň." Zamyšleně si ukrojila další kousek dortu. „Víš co, ob dům je volný ten malý prostor, prosklená výloha, prvorepublikový interiér. Co když si splníš svůj sen a otevřeš si obchod s obnošeným oblečením? To mě tak napadá, jak se mi rozplývá ten skvělý krém na jazyku."
„Tomu říkám podnikatelský duch," podotkla Květa. Jitka ale zavrtěla hlavou. „Nevím nic o podnikání ani o prodávání." Ema pokrčila rameny a zadívala se na Květu. Ta se usmála. „Ale máte vedle sebe přece skvělou učitelku, tahle žena je výbornou podnikatelkou. Udržet cukrárnu na úrovni v takhle malém městě, to není jen tak. A já vám ráda pomůžu s prodáváním. Třicet let jsem byla za pultem s látkami a oděvy," mrkla na ni Květa.

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing