Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2014, Kolo: finále, Téma: TV seriál
V pohodě
Milena Mráčková, věk: 25 let
Seriál V pohodě se svým zaměřením a vyzněním soustředí na naprosto běžné obyvatelky, jež jsou výjimečné tím, jaké opravdu jsou a nebojí se být. Děj se odehrává převážně na našem území, ale společně s hrdinkami zabrousíme i do cizích krajů. Tematickou osu celé první série s předpokládanými dvaceti díly pak vytváří čtveřice kamarádek, reprezentujících různé typy žen.
V pohodě
Námět na televizní seriál – každý díl uvozuje následující znělka:
A v pohodě se každé ráno probudíš,
a v krvi cítíš, že se nenudíš!
Oči proto otevřou se dokořán
a ksakru ten projekt není zpracován!
Jak ten robot v krocích za sebou
ženeš se do „emhádečka“ před sedmou!
Třeba do tě nechtě vrazí pěkný chlápek
a ani nemrkneš a klik na rezervace sňatek.
Prohlížeš zeptá se třikrát potvrdit?
Škoda, že se komp nedá lehce zahodit!
A tak dál a dál pojedeme spolu
jednou nahoru a pak někdy zase dolů!
Je to ale všechno jen a jen pohoda,
pohoda tohohle života!
Prostě v pohodě
Seriál V pohodě se svým zaměřením a vyzněním soustředí na naprosto běžné obyvatelky, jež jsou výjimečné tím, jaké opravdu jsou a nebojí se být. Děj se odehrává převážně na našem území, ale společně s hrdinkami zabrousíme i do cizích krajů. Tematickou osu celé první série s předpokládanými dvaceti díly pak vytváří čtveřice kamarádek, reprezentujících různé typy žen. Všechny hlavní aktérky se znají již ze svých středoškolských let, kdy se postupně potkaly na svých cestách do školy a při bloumání po nákupních centrech. Rok 2015 je pro ně výjimečný tím, že slaví desáté výročí od jejich prvního společného setkání. Ačkoli se usilovně snažily o pravidelná setkání, tak se jim jejich předsevzetí o pravidelných schůzkách vždy rozplynula jak mlha nad ránem. Jednou nemohla ta, podruhé ona a té třetí vždycky do termínu schůzky něco vlezlo, až by nakonec vyzbyla ke schůzce jen čtvrtá. Tak se jednoho dne stalo, že i ony samy nechtěně přišly o sebe samé a pomalu začaly přicházet o cenné přátelství, jež je společně pojilo.
Zlomovým bodem se pro naše hlavní hrdinky stala mezivánoční babská porada, kde původně plánovaly všechno probrat a společně si konečně po dlouhém čase pořádně popovídat a vypovídat. Jaké však bylo překvapení všech, když se na pokecu jen prázdně netlachalo, ale odkryly se zásadní plány a pravé tužby našich hrdinek. A co čeká naše představitelky dále?
Anna – mladá, sebevědomá a dravá, se po malých krůčcích, ale i díky šikovným lstem snaží dobýt vyšší místo v obchodní firmě, pro níž by cedila i krev. Vše jí bude procházet jen do té doby, než do firmy nastoupí okouzlující zkušený Manager, jenž ze sebe vyzařuje auru dokonalosti a smyslnosti. Tento Manager však díky svému skvělému pozorovacímu talentu a psychologické průpravě odhalí Anniny záměry a bude se snažit Annu ze společnosti lidově řečeno vyštívat, aby na její místo mohl dosadit všem neznámou ani googlem nevygooglitelnou Dorotu, o níž ve firmě již nyní kolují anekdoty, že to bude skutečně pěkná dorota. Managerovy se však vymknou plány kontrole v ten okamžik, kdy zjistí, že sám nad sebou ztratil kontrolu a jeho podvědomí vysílá jiné signály než mozek. Anna si hravě všimne možného přesunu sil na původní místo a začne jednat, avšak aby se jí toto chování jednoho dne nevymstilo. Vyplatí se Anně hazardovat nejen s Managerovými city?
Jana – mladá, skromná a nešťastná, se pokouší všudemožně sehnat nového tatínka pro svoji dvouletou holčičku překrásnou Janinku. Janin život se jevil ostatním kamarádkám zprvu jako pohádka, ale tahle pohádka nepokračovala ve stylu a žili šťastně dokud neumřeli, spíš žili šťastně, než si vzali hypotéku a Marek zbaběle neutekl. Všechna zodpovědnost tak zůstala na Janě – jak výchova o malou, tak nezdravě zadlužený byt v hlavním městě, navíc daleko od ostatních členů rodiny. Janě nezbývá nic jiného, než se prát se životem den po dni, jak to prostě jde, ale i ta nejmenší banální věc bez muže po boku se na druhý pohled může jevit jako nepřekonatelná překážka. Ustojí Jana svoji nelehkou situaci a bude zase šťastná?
Zita – mladá, volná a usměvavá, dokončila sice vysokou školu, ale i přes veškerou snahu se jí nepodařilo nalézt místo v oboru. Vyzkoušela několik pracovních pozic, ale nikde se jí nezalíbilo natolik, aby tam zůstala až do nedohledného důchodu, anebo platila druhá varianta, že ji z každé pozice vyhodili ve zkušební lhůtě, jako to mají lidé z vedení obyčejně ve zvyku. Zita se rozhodla k zlomovému kroku – doma ji nic nedrží, a tak zvolila variantu odletu do USA, kde zahájí pokus o nalezení štěstí. Poskytne země snů a nekončných možností Zitě to, po čem opravdu vždy toužila, anebo se vrátí se špatnou zkušeností domů?
Věra – mladá, ustaraná a věrná, neustále řešící své milostné problémy, ačkoli se na první pohled může zdát až po krk zamilovaná. Její nutkavá potřeba vše řešit jí zkrátka zcela zbytečně komplikuje život a sama sebe přivádí do problémů. Ve volném čase se ráda stará o bylinky a přímo zbožněně se stará o svoji malou poetickou zahrádku plnou kvítků uprostřed nemilostrdného a nepřátelského světa, kde si každý jde bezohledně za svým cílem. Jak to s Věrou dopadne? Bude stále její nejmilejší rostlinou k pěstování čekanka, anebo se pustí do pěstování oné kytice?
Naše právě představené hrdinky zkrátka prožívají každý den podle toho, jak je právě potřeba. Jednou jsou se svými náladami dole, jednou zase nahoře, ale jejich hnacím mechanismem je přesvědčení, že jednou, snad jednou všechno dobře dopadne a ony se budou mít tak, jak si myslí, že si po právu zaslouží. Pojďme se společně vydat na cestu jejich dobrodružsví a prožijme s nimi několik běžně nevšedních osudů.
1. díl A jede se dál
V povánočním čase se svátečně vyšnořené ulice měst zdají být poněkud smutné, neboť v nich pobíhá jen pár osamělých postaviček sem a tam a tyto postavičky se tváří ztraceně, bezradně, povětšinou smutně, jejich nožky pobíhají bez energie a obličeje se tváři jako bez nálady, zatímco mysl vysílá signály propadlé beznaděje.
„Sakra, sakra,“ špitla si Anna nahlas v rozlehlé a potemnělé kanceláři. Dnes si to mohla dovolit – nikdo jiný tu už nebyl. Věděla, že si za to může sama, protože se na mezivánoční službu přihlásila zcela dobrovolně a teď se na jejím stole a na její hlavě kupila snad miliarda dalších a strašidelných úkolů, jež na ni zcela jistě zlomyslní kolegové schválně hodili, aby se sami obtížných povinností zbavili a v novém roce je už nemuseli řešit, protože vyřešené musí být ještě letos. JEŠTĚ LETOS!
„Ale ale slečno En, co si tu tak vzdycháte? Nebaví vás snad práce pro naši dynamicky se rozvíjející společnost?“ oslovil ji nenadále zezadu Manager a přitom ji propaloval svým pohled vnikajícím skrze vkusný oblek až přímo do duše. Anna ho za to nenáviděla, ale věděla, že se s ním nemůže v tuhle chvíli zapříst do konfliktu. Teď ještě ne, ale až přijde čas … vytasí své drápky.
„Nene, já jsem se jen podivila, co je to už hodin, protože touhle dobou jsem již dávno měla být na posezení s přítelkyněmi,“ zvonkově se zasmála a pohotově tak zamaskovala své lhaní, avšak dobře věděla, že lže jen sama sobě.
„No když říkáte,“ přešel její výrok Manager bez povšimnutí a elegantně pokračoval do své uzavřené kanceláře. Tuto svoji prioritu dal navíc znát tím, že za sebou dveře přibouchl o něco více, než by bývalo nutné.
„Debil,“ pomyslela si Anna a chvatně uložila provedné změny na pevný disk.
V tu dobu na druhém konci města v teplem domova zahřátém bytě telefonovala Jana, přičemž ji u srdce bodala samota jak ledové ostří.
„Ale mami! Vždyťs mi to slíbila!“ rozčilovala se do telefonu na svou matku, jež se náhle rozhodla odjet na seniorský last minute pobyt do zahraničí a nemohla tudíž hlídat malou Janinku.
„No co bys chtěla, kdo ví, kolik let tady ještě budu!“ rozčílila se na svou dceru paní Halská nazpátek.
„Tak si to tam užij!“ vztekle ukončila Jana hovor.
„Pocem, beruško, budeš moc hodná holčička a půjdeš jako velká dáma s maminkou na dort s tetami?“ dřepla si do úrovně očí své malé dcerky a chtělo se jí brečet a zalézt do postele a už se z ní nikdy nevyhrabat.
„Nene, poládku! Poládku!“ netvářila se na maminčin návrh Janinka zrovna dvakrát nadšeně.
„Pohádka bude potom, teď dej mamince ručičku a půjdeme se podívat na tety,“ začala Jana oblékat dcerku ven do svátečního oblečku a po tvářích se jí kutálely slzy jako hrachy. Ještě než odešly z domova - se závanem naděje zkontrolovala Jana email – marně, ani ťuk od Marka. Copak mu je Janinka už úplně lhostejná?
Ve čtyři hodiny odpoledne v zaběhlé prodejně letenek.
„Přejeme šťastný let,“ předala usměvavá slečna Zitě jednosměrnou letenku do New York city.
„Děkuji,“ doslova hladově Zita letenku popadla a zastrčila si ji do kabelky. Hned se jí celý den zdál hezčí a nadějnější. Nemohla se dočkat, až tuhle velkou novinu sdělí holkám. New York, kdo by si to loni ještě pomyslel!
„Ahoj!“ vytrhla ji ze snění Věra, která se ke kamarádce doslova rozběhla.
„Ahoj, tobě to ale dneska sluší!“ popadla Zita kamarádku do náruče a společně se vydaly procházkou po pocukrovaných chodnících sněhem na smluvené místo schůzky.
„Ty se tak nějak potutelně usmíváš! Co se stalo? Potkalas někoho?“ poznala Věra na dlouholeté přítelkyni její očividné nadšení a štvalo ji, že nemohla odhadnout, co za tím vězí.
„Né, jen mám prostě radost, že se zase uvidíme,“ spontánně se Zita rozeběhla po prašanu.
„Ale nééééé, víš že nechci!“ začala Věra spílat, protože se nechtěla přidat ke kamarádčinu nadšenému běhu městem po neodklizených chodnících.
Tou dobou na ně už čekala před kavárnou nezvěstně bledá Anna.
„Co se stalo?“ vyhrkla ihned Zita.
„Volala Jana, měla nehodu, ale nic vážného se jí nestalo. Jen zůstala někde viset. Musíme jet hned za ní.“
„Ale Jani, to bude dobrý, uvidíš,“ konejšila přítelkyni Věra, jako kdyby byla malé dítě.
„Já, já, já už za to nikdy nesednu,“ štkala usedavě Jana a připadalo jí, že se na ni doslova celý svět domluvil.
„To víš že sedneš! Nemůžeš za to! Za to může tenhle namachrovanej idiot!“ rozčilovana se na netečně ingnorantského mladíka Anna, přičemž bedlivě pozorovala pohledného policistu.
„No a co seš ty taková bolaká divná?“ vytasila na Zitu přímo Věra, když se situace na místě uklidnila a Anna měla pod kontrolou Janino auto a částečně i její mysl.
„Víte co, holky?“ nechtěla Zita prozdradit tajemství.
„No to nevíme,“ protočila nedočkavě panenky Věra.
„Pojedu do Ameriky!“ vyhrkla entuziasticky Zita a čekala na bouřilivé rekce, které nepřicházely, v autě místo toho zavládlo ticho, naprosté ticho.
„A co tam budeš proboha dělat?“ prolomila mlčení Anna, vždycky byla pragmaticky založená.
„Nevim!“ jedním slovem radostně vylíčila Zita své plány do nového světa.
„Tak abych měla strach ještě o tebe!“ rozplakala se Jana nanovo. A ačkoli se to zdálo nemožné, její zoufalství se stále stupňovalo.
Mezivánoční debata se nakoce odehrála ke spokojenosti všech v Janině bytě, alespoň si Jana nepřipadala natolik osamělá a malá Janinka si užívala svoji poládku. Anna ukázala kamarádkám profil Managera na facebooku, důkladně jej probrali ze všech úhlů pohledu. Věra si stále komplikovala život, takže jí musely kamarádky opětovně ujišťovat o nastolených a pevně zavedených vztazích a Zita si na internetovém obchodě objednala tričko s nápisem New York. Takže prostě odpoledne v pohodě, i když takhle naposledy spolu v tenhle rok!
„A jede se dál!“ přiťukly si tedy naposled.
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
