Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Život hrou

Michaela Haklová, věk: 52 let

81
x přečten

Jedná se o pokus bláznivého ředitele jedné mediální stanice, který chce ukázat, že všechny profese jsou důležité. Chce dokázat, že vše má své pro a proti a chce zapojit dospělé i děti.
Hra ze současného života má za cíl uvědomit si, že lehké je kritizovat, ale už ne tak lehké je ocitnou se na druhé straně.

Námět na seriál

Život hrou

Jedná se o pokus bláznivého ředitele jedné mediální stanice, který chce ukázat, že všechny profese jsou důležité. Chce dokázat, že vše má své pro a proti a chce zapojit dospělé i děti.
Hra ze současného života má za cíl uvědomit si, že lehké je kritizovat, ale už ne tak lehké je ocitnou se na druhé straně.
Délka jednoho dílu by se měla vejít do 60 až 90 minut a délka seriálu záleží na množství jednotlivých profesích /a že jich není málo/.
Jeden díl - jeden den.

Zpracování - hraná forma, nebo show.
Hraná forma by byla propracovanější, reality show by byla opravdu ze života.

První díl - Servírka
Příští díl - Učitelka základní školy - první stupeň

Druhou variantou je život hrou ve škole. Děti by si vyzkoušely profese se vším všudy, aby si uvědomily, co zakouší servírka, učitelka, prodavačka, pokladní apod. Možná by se potom chovaly lépe, protože ne všichni rodiče vychovávají s úctou. Možná by pak všichni pochopili, proč je servírka zakaboněná, učitelka vystresovaná, prodavačka nepříjemná atd.


Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


První díl SERVÍRKA

V Lidické ulici je televizní štáb a vysílá tuto výzvu: „Vyzývám všechny, kdo mají odvahu žít jinak, mohou si to vyzkoušet na jeden den. Jsem právě v Lidické ulici. Kdo přijde první, zkusí si profesi, kterou si vylosuje, ale musí vydržet celý den a musí přijít ihned. Stačí přinést občanský průkaz, ve vašem zaměstnání vše zařídíme a vy se po celý zítřejší den můžete stát někým jiným. Za dokončený den dostanete padesát tisíc."
V oknech se objevují zvědavé hlavy. I Anna vykoukne. „Co je mami?" ozve se téměř dvouhlasně. Šestnáctiletá dvojčata Anička a Adam pozorují mámu, která se dívá chvíli z okna a chvíli na televizi. „Jdu do toho," řekne Anna po chvíli a utíká z bytu na ulici. „Vzali mě," vrací se do bytu, volá matce kvůli hlídání a potom se ocitá před otáčecím pestrobarevným kolem, kde jsou zapsané různé profese. Vylosuje si servírku, noc stráví v jednom hotelu a ráno se ocitá na place v restauraci. K ruce má servírku Marii. Jsou přibližně stejně staré a Anna má pocit, že ve svých čtyřiceti letech náhle nabírá nový dech.
Dech se jí však krátí každým úkonem. Zjišťuje, že práce servírky není jen nošení jídla. Uklízí před jídlem, po jídle, po hostech, co neustále drobí, na toaletách je skoro každou chvíli a přitom to vypadá, jakoby tam nebyla týden. Bufet se musí stále doplňovat, káva mizí a varná konvice nevaří příliš rychle. Děti řvou o sto šest a rodičům je to jedno. Vylité malinovky a čaje na ubrusy Anně připomenou jednu dovolenou, kdy ona byla tím hostem a děti byly těmi dětmi, co vše vylévají a řvou a pobíhají po lokále a ona se ještě divila, proč se personál kaboní. Teď ten úsměv doluje stejně těžko jako tehdejší hostitelé. Snídaně skončily, přípravy na oběd byly v plném proudu a Anně začaly pálit chodidla. Rychle se podívala na hodinky. Včera seděla ve své kanceláři a upíjela po obědě svou kávu. Uvědomila si, že za sebou nezastrkuje židli, až když zasunovala snad patnáctou. Taková maličkost, pomyslela si a šla znovu uklízet toalety. Teď by odcházela z práce. Vypnula by počítač, umyla by hrneček od kafe, zhasla by a šla domů. Tady je na nohou od rána a hotova bude až po večeřích. Padesát tisíc, zabubnovalo v hlavě. Při obědech se sotva držela na nohou, ten kolotoč byl nekonečný. Marie vyplňovala objednávky na večeři a Anna se divila, jak to může všechno stihnout. Načepovala pivo, malinovku, udělala latté a presso a připravila kuchaři talíř na palačinku. Trpělivě opakovala výběr jídla a čekala, co si lidé vyberou. Ohnutá nad stolem s tužkou v ruce vyčkávala objednávku a děti se ofrňovaly, že chtějí něco jiného. „Při večeřích se budu ptát na zítřejší obědy," řekla Marie a Anna byla ráda, že už tu zítra nebude. Modlila se, aby dnešní večeře nějak přežila.

„Co vám to dalo?" zeptal se Anny přímo ředitel televizní stanice.
Anna večeře přetrpěla, výhru dostala, ale přiznala se, že se na servírky bude teď dívat úplně jinak.

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing