Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: finále, Téma: TV seriál

U spokojené tlapky

Lenka Dlouhá, věk: 28 let

696
x přečten

Hlavním dějem seriálu je příběh čerstvě rozvedené ženy, která se rozhodne spolu se svými dětmi od základu změnit život. Hlavní hrdinkou je Kateřina Veselá, která pracuje jako veterinářka. Odhodlaně odjíždí z města na venkov. Opouští dům, který sdílela 15 let se svým manželem, také veterinářem, jenž  si našel mladou milenku

 Námět na seriál


Děj komediálního rodinného seriálu je zasazen do současnosti. Dětem končí školní rok a začínají letní prázdniny.

  Celý příběh se odehrává na malé vzkvétající vesnici Blatnici, která se nachází nedaleko od hlavního města. Součástí vesnice jsou nádherné a zachovalé statky s krávami a prasaty. V okolí vesnice se nachází rozsáhlé lesy, které jsou plny majestátné zvěře. Blatnice je obklopena loukami a pastvinami pro koně, ovce a krávy a v neposlední řadě i poli s plodnou půdou. Malebnou krajinu dokresluje přehrada orámovaná z jedné strany jehličnatým a z druhé strany listnaným lesem. 

 Dominantou Blatnice je náměstí, na kterém se nachází nádherná kašna tryskající křišťálově čistou vodu. V Blatnici žijí mladé rodiny s dětmi, ale i starousedlíci, co ledasco pamatují. Vztahy v Blatnici jsou přátelské. Každý zná každého a každý ví o všem všechno, což mnohdy způsobuje vtipná i méně vtipná nedorozumnění. 

 Hlavním dějem seriálu je příběh čerstvě rozvedené ženy, která se rozhodne spolu se svými dětmi od základu změnit život. Hlavní hrdinkou je Kateřina Veselá, která pracuje jako veterinářka. Odhodlaně odjíždí z města na venkov. Opouští dům, který sdílela 15 let se svým manželem, také veterinářem, jenž  si našel mladou milenku. Součástí domu, který opouští je i společná veterinární ordinace, kde oba dva pracovali. Manžel Petr se snaží z posledních sil přesvědčit Kateřinu, aby spolu s dětmi zůstala. Ta je však pevně rozhodnutá. Manželovi již nevěří a stěhuje se spolu s pubertální dcerou Janou a malým rozumbradou čtyřletým Adamem do malebné vesnice Blatnice.

 Na venkově nebude mít nouzi o práci. Na vesnici zůstala opuštěná veterinární praxe místního veterináře, pana Dvořáka, který náhle zemřel. Součástí praxe je i krásná a zachovalá chalupa, kterou se Kateřina rozhodla koupit. Na vesnici se nachází zemědělské družstvo s prasaty a krávami, o které by měla Kateřina také pečovat, namísto zesnulého veterináře. Brzy po příjezdu do Blatnice se dozvídá, že MVDr. Dvořák, byl vynikajícím veterinárním lékařem, který budil přirozený respekt a měl u lidí i svých klientů důvěru. 

 Na první procházce po okolí poznává Kateřina sympatického Martina, místního chovatele koní a ovcí a má za sebou první vyřešený úsměvný případ.

 Povede se tedy mladé ženě začít nový život? Podaří se jí přesvědčit obyvatele vesničky, že je dobrou a velmi schopnou veterinární lékařkou pro jejich domácí mazlíčky i jejich hospodářská zvířata? A jak se jim bude žít na chalupě celkově? Budou děti spokojené a šťastné na čerstvém vzduchu, nebo se jim bude stýskat po městě, které je nedaleko. Je možné najít zde i lásku svého života? Pojďte s námi sledovat, jak se Kateřina a její děti poperou s různými mnohdy vtipnými a úsměvnými situacemi, které k veterinární praxi a životu patří. Mnoho situací je inspirováno skutečnými událostmi z veterinární praxe i z reálného života.


Díl první-Vykročit správnou nohou


  Kateřina Veselá chvíli po rozvodu odjíždí s dětmi do nového domova. Rozvod ke spokojenosti všech stran proběhl v přátelském duchu. Ani jeden z rodičů nechtěl přitěžovat ještě více dětem.

„No tak Jano,necourej se tak!“ Kateřina se snaží popohnat dceru do auta. Ta otráveně nasedá na místo spolujezdce a poutá se. Kateřině je jasné, že není z odjezdu a stěhování tak nadšená jako její mladší bratr Adam, který už sedí v autě. „Však se s kamarádkami uvidíš, školu neměníš. Jen budeme bydlet jinde a já tam můžu mít vlastní praxi.“ Vysvětluje dceři Kateřina. „No joo.“ povzdechne si Jana.

  Cesta do Blatnice z města netrvá dlouho. Jako velkou výhodu to vidí i Kateřina. Jana může i nadále studovat stejné gymnázium a nepřijde o své přátelé. Adam bude po prázdninách navštěvovat místní školku. V původní se nezdál být moc spokojený a Kateřina má za to, že mu změna školky prospěje. Děti budou na blízku otci a ještě na čerstvém vzduchu.

 Rodina přijíždí po kamenité cestě k jejich novému domovu a zastavují před chalupou, kterou děti ještě neviděly.

 „Tak vystupujeme!“ zavelí Kateřina. Všichni vystoupí. Děti si trochu nedůvěřivě prohlíží stavení, čehož si Kateřina všimne. „Nebojte se, děti. Sice tu nějaká práce k vylepšování ještě je, ale uvnitř je to útulné a k bydlení nám to zatím stačí. Zbytek uděláme postupně.“ uzavře Kateřina.

  Všichni se odeberou k novému domovu. Otevřou vrzající branku a rozhlíží se po prostorném dvoře.      „Jé, tu se bude hrát kopaná!“ zvolá Adámek. „Maminko, já mám velikej nápad.“ Adam nadšeně poskakuje. „Jo a jaký? Co takhle se na ten fotbal převléknout?“ Následuje pár sekund ticha. „To už si nepamatuju, jakej, ale tenhle nápad to určitě nebyl.“ korunuje debatu Adam. 

 Kateřina vytahuje klíče, odemyká a otevírá dveře chalupy. Chytne děti za ruce a povídá: „Tak děti a teď musíme vykročit tou správnou nohou, aby se nám tu hezky žilo.“ Matka s dcerou vykročí pravou nohou a malý Adámek přeskočí práh domu oběma nohama, div se nerozplácne. Děti se rozutíkají porozhlédnout se po domě. 

  Kateřina se otočí ve dveřích a zhluboka se nadechne. Měla by vyskládat z auta pár základních věcí a potravin, které dovezla. Zbytek věcí mají dovézt stěhováci později odpoledne. Nemusela dělat nic na poslední chvíli. Chalupa byla připravená k bydlení, děti měli nachystané dětské pokoje a ordinace po pár úpravách bude taky brzy připravená k provozu.

 Po vyskladnění auta svolá Kateřina děti. „Pojďte, půjdeme se podívat po okolí. Na procházku.“  Bere Adámka za ruku. Při odchodu si všimne, že je pozoruje zpoza plotu sousedka. Je to paní Černá. Paní Černá je vdova s dobrým srdcem, ale jejímu drobnohledu nic neunikne. „Dobrý den, paní doktorko! Já jsem nějaká Černá.“ „ Dobrý den, Veselá, těší mě.“ zdvořile odpoví na pozdrav Kateřina. 

 Kateřinu překvapuje, že ví, že je zde novou lékařkou. Uvažuje, že na vesnici nebude už tak anonymní, jako ve městě, kde se ztratí, jako jehla v kupce sena. Přemýšlí, zda si na to dokáže zvyknout.

 „ Paní doktorko, prosím Vás, mohla by jste se mi podívat na kocoura? Když on je jakejsi přifouklej! Aby to nebylo něco vážnýho.“ požádala paní Černá Kateřinu. Ta bez váhání kývne: „Tak mi ho ukažte.“ Kateřina s dětmi míří k paní Černé a ke kocourovi, který se vyhřívá spokojeně na zemi.“ Skutečně je přifouklý, ale Kateřina začne tušit, že vítr vane úplně z jiné strany.

  Bere kocourka do náručí a sleduje utrápenou paní Černou. Zvedne kocourovi ocas pousměje se. „Paní Černá. Mám pro Vás dvě dobré zprávy.“ začne Kateřina „ Co je Čertovi?“ ptá se paní Černá.   „ Víte ,paní Černá, že Čert není Čert, ale pořádná Čertice? Je to kočka a čeká koťata, proto je tak přifouklá.“ směje se Kateřina. 

 Paní Černá spráskne ruce a hudruje, že pošle jinou sousedku na oční. „ Ona se mi Nováková dušovala, že to je kocour. A já tak dobře nevidím. A nejsem doktor! No co já s tou nadílkou pak budu dělat?“ „ Nebojte se, něco vymyslíme a vy tu budete mít s malými koťaty veselo. Možná bychom si mohli jedno vzít, co děti?“ utěšuje Kateřina paní Černou. Děti výskají radostí, že budou mít vlastní kočku. „ Nu, co teď už zmůžeme.“ povzdychne si paní Černá a hladí uhlovou kočku. „Když by žil pan doktor Dvořák, nemuselo dojít k mýlce, ale budiž mu země lehká. To byl pane dobrej doktor pro zvířata, ten to s nima panečku uměl. A každej ho měl rád. Vždycky pomohl, ve dne v noci.“ vzpomíná paní Černá na zesnulého veterinárního lékaře.

 Kateřina se pomalu rozloučí s paní Černou a Čerticí, tušící, že by rozhovor mohl trvat hodiny a pokračuje v procházce s dětmi do lesů, které byly nedaleko. 

  Rodina si užívá vycházky. Adam si s klacíkem hraje na křivonořez a vydává u toho hrkavé zvuky. Jana má v uších sluchátka a Kateřina si užívá zpěvu ptáků a jdou kam je nohy nesou. Kateřina pohlédne na hodinky a usoudí, že je čas návratu domů. Za chvíli dorazí stěhovací vůz. Jenže s hrůzou zjišťuje, že neví kudy se má vrátit. Nevnímala cestu a její orientační smysl na to nebyl nejlépe. Byli ztraceni uprostřed lesa. Kateřina začne mírně zmatkovat. „Ježíš mami, uklidni se.“ snaží se mírnit paniku matky Jana. „Tak půjdeme jedním směrem a někde vyjdeme.“ navrhuje Jana řešení.

  Najednou uslyší dunění, které připomíná dusot kopyt. Opravdu. V dáli se objevuje kůň osedlaný nějakým mužem. Přibližuje se k nim. Mladý muž u nich s koněm zastavuje. „Hezký den přeji. Na procházce? Vy nejste místní, že?“ pozdraví skupinku mladý muž. „Už jooo. Ale maminka se ztratila!“ hbitě odpoví Adam. „ Adame!“ okřikne ho matka a ten se jen šibalsky usmívá. „Tak to máte šťastný den.“ konstatuje opravdu pohledný muž. „To zajisté. Dnes jsem u rozvodu řekla ANO!“ vyhrkne Kateřina, která se snaží mírnit sebevědomí neznámého muže. Mladý muž se pousměje: „ Promiňte, mou nezdvořilost.“ omlouvá se. Seskočí z koně a podá ženě ruku. „Jmenuji se Martin Válek a bydlím tady v Blatnici.“ představí se. „Veselá. Kateřina Veselá. Adam a má dcera Jana.“ „ Vy jste ta nová veterinářka?“ ptá se Martin. Kateřina je zaražená: „Překvapuje mě, kolik lidí už o nás ví, zatím co my neznáme téměř nikoho.“

  Martin nabídne doprovod Kateřině domů. Ta souhlasí. Martin vysadí Adama do koňského sedla. Ten se spokojeně usmívá a Jana závistivě kouká. Jana koně milovala a jedním z jejích snů je, naučit se na nich jezdit.

  Zpáteční cestou se Kateřina s Martinem rozpovídají a Kateřina se dozvídá, že bude pečovat i o Martinovi koně a chov ovcí. Stěhováci už čekají nervózně před domem. Martin nabídne svojí pomoc Kateřině se stěhováním. Jana napojí a odstrojí s pomocí Martina koně. Všichni se pak pustí společně do práce se stěhováním. Brzy mají vše nastěhované v domě.

 Večer si všichni společně upečou u ohně špekáčky. 

 Kateřina pozdě večer kontroluje spící děti a míří si to také do postele. Zítra se musí zastavit v zemědělském družstvě, kde má domluvenou schůzku s ředitelem. Ulehá. Zavře oči a zašeptá: „ Doufám, že jsme vykročili tou správnou nohou.“ A s úsměvem na rtech usíná.















 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing