Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Souboj se životem
Lenka Pohlová, věk: 40 let
Hlavní postavou příběhu ze současnosti je sekretářka Irena a stavební Inženýr Milan, kteří jsou manželé už dvacet let a mají dvě dospívající dcery. Jejich manželství je celkem pohodové a jediným větším problémem je velké pracovní vytížení Milana, které často narušuje plány jejich rodiny. Tedy až do chvíle, kdy Irena zjistí, že Milan tak často neodjíždí pouze kvůli práci, kdy se provalí jeho nevěra. Právě v tomto místě začíná celý příběh.
Námět na seriál
Souboj se životem
„Mezilidské vztahy, neshody v manželství, nevěra, nedostatek peněz, nemoc, zklamání - takové soukromé „souboje se životem", které se divákům snad nikdy neomrzí. Možná právě proto, že je každý zná minimálně ze svého okolí a každý si v nich může najít ten svůj tak dobře známý životní příběh."
Hlavní postavou příběhu ze současnosti je sekretářka Irena a stavební Inženýr Milan, kteří jsou manželé už dvacet let a mají dvě dospívající dcery. Jejich manželství je celkem pohodové a jediným větším problémem je velké pracovní vytížení Milana, které často narušuje plány jejich rodiny. Tedy až do chvíle, kdy Irena zjistí, že Milan tak často neodjíždí pouze kvůli práci, kdy se provalí jeho nevěra. Právě v tomto místě začíná celý příběh.
Souběžně nahlédneme také do života Ireniných kamarádek.
Dvakrát rozvedené Moniky, která už nechce o žádném chlapovi ani slyšet, protože jsou podle ní všichni stejní parchanti.
Zuzany, kterou chce manžel opustit, protože už dál nezvládá život, v němž se vše podřizuje potřebám jejich postiženého dítěte.
Martiny, která je se svým mužem a třemi dětmi sice spokojená, ale neustále řeší finanční problémy.
A Heleny, která má na muže stejný názor jako Monika, ale rozhodně se kvůli opakovaným nevěrám svého manžela nehodlá rozvádět a připravit se tak o luxusní bydlení, exotické dovolené a všechny výhody, které jí ze života s dobře finančně zajištěným podnikatelem plynou. A stejný postoj doporučuje i Ireně.
Irena však takto žít nedokáže. Celá situace ji velice bolestivě zasáhla, a přestože Milan mimomanželský vztah okamžitě ukončil, velmi toho lituje a opravdu se snaží znovu si získat důvěru své ženy, nedokáže se s jeho zradou jen tak vyrovnat. Střídají se u ní stavy, kdy si uvědomuje, jak moc svého muže i po těch letech miluje, že si svůj život bez něj vlastně vůbec nedokáže představit. S těmi, kdy zcela jasně cítí, že už Milanovi nikdy nebude věřit, dělá mu žárlivé scény, vyvolává hádky, vyhazuje ho z bytu, nebo se naopak balí ona. Někdy se až sama diví, že je tohle všechno ochoten snášet, ale zase i tím ji utvrdí v tom, že mu na ní opravdu záleží.
Trvá téměř rok, než je Irena skutečně přesvědčená, že s Milanem chce žít dál a že je zase schopná mu důvěřovat. Jenže ten rok plný stresu se negativně podepíše na jejím zdraví, výrazně se zhorší astma, kterým trpí od dětství, a proto jí lékařka doporučí lázně.
Irena odjíždí jen velmi nerada a zpočátku se jí na léčení vůbec nelíbí. Lázeňské románky, které se odehrávají přímo před jejíma očima, jí jsou spíš k smíchu, a sama zatvrzele odmítá všechna pozvání na kávu či víno.
Nakonec je ráda, když do lázeňského městečka asi po týdnu dorazí i „malý Pavlík", mladší bratr její spolužačky ze základní školy. Protože bydlí ve stejném městě, občas ho Irena potkává s manželkou a dětmi, ale krom pozdravu spolu nikdy nemluvili. Stýkali se pouze jako děti a tehdy ho nesnášela, Pavlík byl dotěrný, užalovaný protiva.
Teď ale s vděčností přijímá jeho pozvání do kavárny. Jednak tak zabije neskutečnou nudu a jako bonus konečně definitivně odradí ostatní „lázeňáky", kteří okamžitě nabudou dojmu, že už ji někdo „ulovil".
Už při prvním společně stráveném večeru u vína zjišťuje, že Pavel z dotěrného protivy dospěl v milého, chytrého a vtipného muže. Že je navíc i velice pohledný a přitažlivý si začne naplno uvědomovat až během dalších setkání.
Nakonec spolu tráví téměř každou volnou chvíli. Chvíle vyplněné procházkami, tancem, ale hlavně rozhovory snad úplně o všem, rozhovory plných oboustranného pochopení. Několikrát si povídají až dlouho do noci a po dopoledních léčebných procedurách na sebe už automaticky čekají v jejich oblíbené kavárně. Přestože mezi nimi, krom pár letmých nahodilých doteků, k ničemu nedojde, cítí, že jí to jejich povídání bude hrozně chybět. Pavel jí bude chybět.
A že ne pouze on jí, se ukáže hned pár týdnů po návratu z lázní, kdy jí Pavel vyhledá v práci s tím, že na ni musí pořád myslet.
Jak se Irena zachová? Oplatí manželovi nevěru a nalezne tak konečně skutečný klid? Dozví se o jejím románku Milan? Nebo mu to snad sama vmete do tváře při první hádce? A dokáže jí on odpustit? Nebo o Milana už v tuto chvíli vůbec nejde? Bude chtít Irena svého muže opustit a začít nový vztah s Pavlem? A cítí to stejně i Pavel?
Příběh se může dál vyvíjet jakkoliv a přinést mnohá překvapení - stejně jako sám život.
1. díl - Vítej v klubu
Irena právě vycházela z obchodu obtěžkána nákupními taškami, když její mobil zahrál melodii oznamující novou zprávu. Otráveně položila tašky na zem a zašátrala v kabelce. Předpokládala, že jí píše manžel, že zase přijde domů později. Rozladilo ji to. Právě nakoupila na sváteční večeři, aby tak urovnala hádku, kterou se s Milanem rozloučili před jeho služební cestou.
Poslední dobou odjížděl často, sice pouze na den, maximálně dva, ale zato kolikrát i o víkendu. A právě kvůli tomu se pohádali. Oznámil jí, že s ní nepojede v sobotu na narozeninovou oslavu její matky, protože musí služebně pryč. Zlobil se na ni, že mu není oporou - jako stavební dozor přeci musí být u toho, když se na stavbě vyskytne nějaký problém.
„No jasně, je to od Milana," sykla a otevřela zprávu.
„Zlatíčko, včera to bylo nádherné. Musíme si to co nejdřív zopakovat. Už teď mi hrozně chybíš."
Irena na prázdno polkla a oči se jí zalily slzami.
•••
„Do hajzlu!" vykřikl Milan. Svou chybu si uvědomil ještě dřív, než se na displeji objevil nápis Odesláno.
„Stalo se něco?" otočil se po něm kolega v kanceláři.
„Jen to, že jsem idiot" odsekl Milan a, s už vyzvánějícím mobilem, odcházel na chodbu.
Zhluboka se nadechl a pokusil se o co možná nejklidnější tón: „Ahoj, zlato."
„Komu jsi psal?" vyštěkla Irena, jakoby jeho pozdrav ani neslyšela.
„Komu bych měl psát?" pořád se snažil zachovat klid a taky získat trochu času.
„Pro koho měla být ta zpráva?"
„Jaká zpráva? Teď?" Milan hrál nechápavého a horečně přemýšlel, co by měl říct. „Teď jsem psal akorát tobě, jinak nikomu."
„Mně jsi psal, že to včera bylo nádherné? Mně jo?!" vykřikla Irena. „Včera jsi nebyl doma, pokud si nevzpomínáš!"
„Já jsem napsal včera? pokusil se Milan o smích, který měl značit jeho překvapení. „Chtěl jsem napsat předevčírem, samozřejmě. Musel jsem se upsat. To víš, mám toho v práci moc. Ale už se na tebe hrozně těším, večer..."
„Nedělej ze mě pitomce!" přerušila ho Irena.
Ani nevěděla, jak dlouho stála před obchodem s mobilem u ucha. Nevšímala si lidí, kteří procházeli kolem ní, ani toho, jak se po ní otáčeli. Křičela, plakala a telefonát ukončila tím, že si Milan může jít večer zase tam, kde mu včera bylo tak nádherně.
•••
„Jo, jsem hysterka, předvedla jsem před tím obchoďákem žárlivou scénu, jak z nějakého pitomého filmu," vzdychla a naráz vypila sklenici vína, kterou před ni Monika postavila.
Ke své nejlepší kamarádce vyrazila tak nějak automaticky. Doma jen odložila tašky s nákupem a řekla dcerám, ať si večeři nachystají samy. Nedokázala tam s nimi zůstat a předstírat, že je všechno v pořádku.
„Tak vítej v klubu podvedených," řekla Monika a pohotově Ireně dolila víno. „Jsou to všechno stejní parchanti."
„Třeba se vážně jenom upsal," zašeptala Irena téměř prosebně.
Monika vstala od stolu a pevně kamarádku objala. „Irčo, já přesně vím, jak ti teď je, jak zoufale si přeješ, aby se to vůbec nestalo. A já udělám všechno proto, abych ti to pomohla zvládnout. Ale musíš se rozhodnout. Chceš jenom utěšit a nechat se uchlácholit jeho výmluvami? Nebo chceš znát pravdu a zařídit se podle toho?"
„Chci pravdu," řekla nejistě Irena, které se už zase do očí tlačily slzy. „Ale pravda může být i to, že psal mně, jak říká, a mělo tam být předevčírem. Předevčírem je hrozně pitomý slovo, to se člověk splete raz dva..."
„Jestli chceš pravdu, tak tyhle řečičky vynech," přerušila ji Monika rázně a s úšklebkem pokračovala „Těch si ještě vyslechneš stovky od Milana. Jak ho všechno mrzí a nejvíc to, že mu nevěříš. On totiž miluje jen tebe. A hlavně to, samozřejmě, vůbec není tak, jak to vypadá."
Irena hleděla na kamarádku neschopna slova.
„No dobře," vzdychla Monika a také se napila vína. „Pokud se opravdu upsal - co nádherného u vás bylo předevčírem? Co jste dělali, než odjel?"
„Hádali jsme se," zašeptala Irena a ani se nesnažila utírat slzy, které jí stékaly po tvářích.
„Je to Milan, že," spíše konstatovala, než že by se ptala, Monika, když Irena sáhla do kabelky pro hrající mobil. Ta jí telefon s otevřenou zprávou beze slova podala a její tělo se začalo otřásat hlasitými vzlyky.
„Irenko, opravdu to není tak, jak to vypadá. Mrzí mě, že mi nevěříš. Vždyť já miluju jen tebe."
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
