Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2013, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Vlny života
Sandra Rokosová, věk: 29 let
Seriál se odehrává v roce 2010. Hlavní hrdinka manažerka Milada právě bilancuje svůj život. Je již dlouho rozvedená, děti má dospělé, a tak má čas přemýšlet sama nad sebou, a co udělala správně a co ne.
Námět na televizní seriál:
Seriál se odehrává v roce 2010. Hlavní hrdinka manažerka Milada právě bilancuje svůj život. Je již dlouho rozvedená, děti má dospělé, a tak má čas přemýšlet sama nad sebou, a co udělala správně a co ne. V myšlenkách se celý život neustále vrací do roku 1987, kdy její tehdejší přítel Luboš bez rozloučení emigroval. Tenkrát si myslela, že je to ten pravý pro celý život a plánovali spolu budoucnost. Jeho zrada ji proto hluboce zasáhla. Později se dozvěděla, že odjel kamsi do Řecka, snad na poloostrov Peloponés do města Patras. Jedinou zprávou, kterou od něj tehdy obdržela, byl pohled právě z toho města. Na pohledu byla napsána jediná věta, ještě ke všemu řecky. Když si ji nechala přeložit, zjistila, že to znamená „Nemůžu čekat věčně“. Tehdy ji to naštvalo, obrovskou bolest ze ztráty velké lásky vystřídal vzdor. Na truc se vdala a otěhotněla. Chtěla Lubošovi dokázat, že i ona je schopná samostatného rozhodování. Ale pak přišel listopad 1989, sametová revoluce, a ona by mohla svého milého najít, ale…Už byla vdaná a měla malé dítě. Také čekala, jestli nepřijede on za ní. Nyní, v roce 2010, se rozhodla udělat velký životní krok, a snad i napravit to, co za ta léta neudělala. Byla odhodlaná Luboše najít. Kontaktuje přátele, se kterými se Luboš znal, a ti jí řeknou adresu, kde by údajně měl bydlet. Milada v květnu odlétá. Myslí si, že na 2-3 týdny, a v Řecku zůstane do října. Řecko ji uchvátí od prvního dne. Na adrese, kde měl Luboš údajně bydlet, najde jen prázdný byt. Pronajme si kousek od jeho bytu malý pokojík a začne pátrat, zda ho někdo nezná. Druhý den zjistí, že Luboš v bytě bydlí pouze přes zimu, ale od jara do podzimu je na malém ostrově Trizonia, který je od města asi 70 km vzdálený. Milada se vydává vstříc dobrodružství a odjede na Trizonii. Tento ostrůvek si zamiluje, z neosobního sídliště v Praze se najednou ocitá na malém krásném ostrově s minimem obyvatel, který je natolik komorní, že si každý vidí takříkajíc „do talíře“. Na Trizonii Luboše opravdu najde, ale po pár dnech zjistí, že už si spolu nemají co říct. Za ta léta se změnilo spoustu věcí a ona si uvědomí, že je dobře, že se kdysi nevzali. Luboš jí najednou připadá cizí, sobecký a na míle vzdálený. Seriál je ale hlavně o tom, jak si žena středního věku začne plnit své sny. Na Trizonii se Milada sblíží s místními obyvateli a najde mezi nimi opravdové přátele, jaké v Praze nikdy neměla. Slunce a moře ji neustále dobíjí energií a Milada nachází nový způsob života. Začne místnímu farmáři Jorgovi pomáhat na kozí farmě, sbírat olivy a česat fíky a práce ji naplňuje natolik, že si již nedokáže představit jiný život. Na Trizonii zůstane do října, kdy už začne být deštivé počasí. Milada musí zpět do Prahy vyřídit neodkladné záležitosti, a hlavně se rozhodnout, zda se do Řecka a za Jorgem, se kterým se za ty měsíce sblížila, vrátí.
Díl první:
Rok 1987: Milada se právě vrátila domů z práce. Je pátek a chystá se svému milovanému Lubošovi uvařit večeři. Udělá mu řízky s kaší, jeho oblíbené jídlo. Vybalí nákup a hned se pustí do díla. Do hodiny má uvařeno. Je pět hodin odpoledne, každou chvíli by měl Luboš dorazit. Už se těší na společnou večeři s ním. Milada myje a utírá nádobí, a když má hotovo, koukne na hodiny. Blíží se šestá hodina. Luboš stále nepřichází. Milada začíná být nervózní, ještě nikdy se nezpozdil bez předchozího zavolání. Zkusí zvednout sluchátko, jestli telefon funguje. Ohlásí se tón. Nedá jí to a zavolá k Lubošovi do práce, jestli se nezdržel. „Bohužel, ale pan Lamač dnes vůbec nebyl v práci“, řeknou jí na vrátnici. Zamrazí ji. Něco se mu muselo stát! Začne obvolávat jejich společné známé. Nikdo nic neví. Jejich kamarád Martin bydlí nedaleko a slíbí Miladě, že k ní přijde. Když dorazí, Milada je ubrečená a velmi zoufalá. „Milado, mluvil Luboš někdy o emigraci?“, zeptá se opatrně Martin. Milada se na něj překvapeně podívá. „Jednou, ale to bylo spíš z legrace. To by neudělal.“ Martin mlčí. Milada se zvedne a jde se podívat do ložnice do šatní skříně. Nemůže uvěřit svým očím. Většina jeho oblečení je pryč.
Rok 2010, květen: Milada vystupuje z letadla v Řecku, právě přiletěla do Patras. Rozhodla se Luboše najít. Sahá do kapsy a vytahuje pohlednici, jediné vodítko, které jí Luboš za ta léta poskytl, a adresu od jeho přátel, kde údajně kdysi bydlel. „Odvezete mě do ulice Kapodistrias, do penzionu Maria, prosím?“, zeptá se anglicky taxikáře. „Jistě, paní“, odpoví usměvavý Řek. Za půl hodiny už Milada vybaluje své věci v penzionu. Druhý den se vydá do bytu, kde by měl Luboš bydlet. Dům je otevřený, vejde proto dovnitř a vyjde do druhého patra. Najde dveře beze jména a zazvoní. Nikdo neotvírá. Najednou se otevřou dveře protějšího bytu. „Dobrý den, hledám Luboše Lamače, nevíte náhodou, jestli tu bydlí?“, zeptá se mladého muže, který z bytu vyšel. „Ale ano, bydlí tu, ale pouze přes zimu.“ „Přes zimu?“, nechápavě se ptá Milada. „Ano, přes léto je na Trizonii. To je malý ostrov asi 70 km odsud.“ „A jak se tam dostanu?“, ptá se zoufale. „Autem do Chanie, to je malá přístavní vesnička, a tam odtud vodním taxi na Trizonii.“ Milada se vrátí do penzionu a začne si balit věci. Nejradši by odjela domů, do jistoty, ale když už podnikla tak dlouhou cestu, nevzdá to. Druhý den odjíždí na Trizonii. Cestou pozoruje krajinu a je Řeckem uchvácená. Když vystupuje v Chanii, už vidí člun na vodě s nápisem „Water taxi“. Podívá se na moře a asi kilometr od břehu vidí ostrůvek s kostelíkem a pár domy. To musí být Trizonia. Když nasedá do člunu, klepe se nervozitou. „Co tady vlastně dělám?“, ptá se sama sebe, ale touha Luboše vidět a hlavně se dozvědět, proč ji tenkrát opustil, je silnější, a tak se Milada vydává vstříc neznámému. Člun se rozjíždí a Milady životní dobrodružství začíná.
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
