Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Čtyři z vinotéky

Milada Langerová, věk: 58 let

370
x přečten

Čtyři kamarádky v jednom městě. Znají se už mnoho let. Na první pohled je to přátelství nesourodé, každá z nich je docela jiná a žije odlišný život. Přesto se pravidelně scházejí. Vždy ve čtvrtek v oblíbené vinotéce Zpovědnici. 

Námět na seriál

Čtyři kamarádky v jednom městě. Znají se už mnoho let. Na první pohled je to přátelství nesourodé, každá z nich je docela jiná a žije odlišný život. Přesto se pravidelně scházejí. Vždy ve čtvrtek v oblíbené vinotéce Zpovědnici. Tady probírají události uplynulého týdne, své radosti i starosti. Témata i chování hlavních hrdinek se léty měnily. My se s nimi ocitáme v době, kdy s věkem přichází na řadu bilanční tématika. Dámy se totiž postupně chystají oslavit šedesátku. Je vlastně ještě co oslavovat? Trápí je první zdravotní obtíže, otázky o smyslu života, o nenaplněných snech, strach ze smrti. Stačí ty tři hodinky týdně v útulné vinárničce všechno vyřešit? Kdo se tady u stejného stolku týden co týden vlastně schází. 

Začněme Milenou, která nás bude celým dějem provázet svými komentáři. Je to vášnivá cestovatelka, která si řadu let dokázala poradit jako matka samoživitelka. Musela hodně pracovat, ale k penězům nemá žádný vřelý vztah. Když jsou, tak se zkrátka spotřebují, když nejsou, přejde se na úsporný režim. Na své okolí působí jako dokonalá pohodářka a nezdolná optimistka. V současnosti však na ni udeřila existenční krize s maximální silou. Najednou jakoby nevěděla kudy kam. Co ji vlastně baví, co chce ještě dělat? Co si ještě potřebuje dokázat a co v životě zažít? Není ta její věčná touha hýbat se z místa na místo jen jakýmsi únikem před realitou?  Lída už řadu let hraje roli ženy v domácnosti s velmi dobrým finančním zázemím, které ji poskytuje vhodně zvolený manžel. Ačkoliv působí nenápadným, až usedlým dojmem, její kabelka Prada za 11 000 Kč nebo letmá zmínka o včerejší drahé večeři v nobl restauraci, nikoho nenechá na pochybách, že Lída na to zkrátka má. A to nemusí hnout ani prstem, i když v poslední době přece jen našla svou seberealizaci v drobné péči o vnoučata. Navenek je tedy vše zalité sluncem. Ale jaká je skutečnost? Snad Lídě i v tom přebytku něco nechybí?  Třetí z kamarádek Álu děsí už delší dobu věk. Neumí stárnout důstojně a násilím se nutí do něčeho, co není. I když na nastávající šedesátnici vypadá skutečně výborně, stále touží po nějakém vylepšení, na které ovšem nemá dostatek financí. Co s ní udělá střet s o 15 let mladším milencem? Chce být opravdu ta věčně mladá, anebo objeví skutečnou pravdu sama o sobě? Poslední Dáša je tvrdý, nesmlouvavý workoholik v sukních. Celý život si buduje kariéru a je pro ni na prvním místě. Když je ve svém „pracovním“ živlu, musí vše stranou – manžel, děti, přátelé, odpočinek, zdraví. Velmi si zakládá si na svém pracovním postavení až do chvíle, než se celý její svět zhroutí – dostane výpověď. Co drží tuto čtveřici pohromadě? Vždyť se zdá, že se vzájemně ani příliš nechápou. Přesto je nesmírně důležitý tento babinec, kde se člověk může vypovídat ze svých zážitků, radostí a bolestí. Má to ale jeden háček. Ženy se poznaly v době, kdy chtěly stále víc, být lepší, úspěšnější, šťastnější, bohatší. Hrály své role ve společnosti i před kamarádkami – přeceňovaly své zásluhy, schopnosti, finanční možnosti, flirty. Nebyly k sobě tak docela upřímné, potřebovaly obdiv svého okolí a často přeháněly a někdy i dost rafinovaně lhaly. Ale vzájemně si to leta přehlížely, protože jim vyhovovalo, že své vlastní „přikrášlené“ skutečnosti mohou někomu vyprávět. Jak ale na ně nyní doléhá věk, strach ze samoty, pochopí, že jiná zpovědnice, než tady mezi osmi očima v malé vinárničce už není a nebude. Postupně odhazují své masky, které měly nasazené pro svět kolem sebe. Je to očistné, osvobozující být sám sebou a na nic si už nehrát. Proč si nepřiznat chybu, neodpustit si. Ustojí ten náhlý nápor pravdy, která se jim vnucuje ze všech stran a přiměje je přestat lhát druhým i sobě. Říká se, že šedesátka je časem druhé dospělosti. Čtyři z vinotéky dospěly a otevřely si srdce. Mít dobré kamarádky je neuvěřitelná výhra. Přátelství je dar. 


Díl první 


Oči mi už pokolikáté sjely na ciferník hodinek. To čekání je příšerné, copak lidé nedokážou chodit včas? Nesnáším čekání a neuchlácholí mě ani to jiskřivé vínko ve sklence přede mnou. No konečně! Přichází Lída, jak jinak než zase obtěžkaná obrovskými nákupními taškami. Lída nesmí projít kolem obchodu, skoro si začínám myslet, že ten její shopoholizmus už hraničí se závislostí. Navíc čas, přestože ho má z nás ze všech nejvíc, vůbec neřeší. Manželovi se daří v podnikání a tak si Lída nedělá starosti ani s tím, jak zaplatit složenky, jestli jít či nejít do restaurace na večeři, jet do Barcelony. Na nějakou dobu ji toto obrovské štěstí, že může vstávat v devět a starat se o co chce, vyvedlo trochu z míry. Pak její dcera porodila dvě vnučky a Lída, léta nevytížená prací, začala s občasným hlídáním. Takže nás dnes už neprudí detailním líčením, jak si na aukci koupila starožitný obraz, ale zahlcuje nás historkami ze svého hlídacího dobrodružství, fotkami a videi vnuček. „Ahoj Mileno,“ Lída rozhodila tašky na všechny strany a pohodlně se uvelebila na židli.  Vzápětí se přihnal přeochotný číšník. Už dávno věděl, že téhle kamarádky je ze všech těch čtyř třeba si všímat nejvíce. Ta nezůstane u jedné sklenky obyčejné Frankovky. A dýško také nebude marné. Mezitím už do vinotéky vstoupila Ála. Děsí ji ubíhající léta a její módní kreace i vystupování bývají často docela děsivé. Tentokrát ohromila džínovou minisukní, kožešinovou vestičkou a zrzavým přelivem na vlasech. „Ahóóój, všichni,“ křičí už na schodech, „ráda vás vidím!“ Álin syn se oženil a šel za prací na druhý konec republiky. Tam ho pohltila manželčina rodina a za matkou se dostane málokdy. Jejich krásné vztahy se nabouraly a Ále tím dost trpí. Ale samozřejmě to nikdy nepřizná. Jako poslední se do vinárny vřítí Dáša. Přirozeně, ona je přece neustále ve spěchu, nestíhá, má práce nad hlavu a musí to dávat neustále najevo. Víc než svého manžela a dospělé děti, miluje svou práci. K životu potřebuje úspěch, uznání, fofr, šibeniční termíny, přesčasy, dramatické porady, prací naplněné víkendy, nenadálé zvraty a kdoví co ještě. Všechno je dobré, hlavně, když se něco děje. Dáša usedla na židli a elegantně hodila nohu přes nohu. „To byl zase den!“ záhadně se usmála a čekala až na ni budeme všechny dychtivě viset pohledem. Ona, coby redaktorka jistě mohla zažít různá dobrodružství. Jako tenkrát při svém románku se skvělým Alešem K. Jenže Álu tyto její úžasné historky iritovaly. Zřejmě ji nastavovaly zrcadlo její vlastní nudy všedních osamocených dnů. Já jsem sice věděla, že Dáša přehání, ale celkem mi to nevadilo. Její historky byly vždy zábavné a čas u vínečka tak příjemně plynul. A Lída? Ta její slova přímo hltala. Jakékoli zprávy ze světa mimo její domov, byly pro ni úžasné. Zejména, pokud šlo o nějaké drby o umělcích. „Jé, ty máš novou kabelku,“ přerušila Dášin tok informací Ája a vrhla se po Lídině tašce. „To je Gucci, žejo?“ Vyvalila nevěřícně oči a závist z ní v té chvíli přímo prýštila. Naše nezávazné tlachání se tak úspěšně rozvíjelo a my hrály své role bezchybně.  Přece hlavním cílem bylo ukázat kamarádkám, že jsme v pohodě, že se máme dobře, vše je OK. Jen tak jsme mohly o tom přesvědčit i sami sebe. Jenže ten den se mělo všechno změnit. Po šokující události jsme každá prošla nějakou záhadnou změnou. Jako bychom vypili elixír pravdomluvnosti. Jakoby na nás sáhla smrt. Uprostřed jásání nad Lídinou kabelkou se ozvala rána. Zraky všech hostů se stočily jedním směrem. U vchodu na toaletu ležela na zemi žena, která ještě před chvílí seděla u vedlejšího stolu. Po poskytnutí první pomoci od duchapřítomného barmana bylo hned jasné, oč jde. „Holky, to je mrtvice,“ vyrazila ze sebe šokovaná Dáša. Koukala přitom vyděšeně na ženu sedící na zemi, opřenou o zeď a čekající na sanitku. Paní byla elegantně oblečená, měla perfektní účes, moderní sestřih. A byla určitě mladší než my! „To je hrůza!“ Ája byla bledá jako stěna a šla si raději sednout ke stolku. Následovaly jsme ji. Záchranáři naštěstí přijeli velice rychle a nešťastnou ženu odvezli. My už se ale ten večer nezmohly prakticky na žádné slovo. Mlčky jsme dopily, zaplatily a domluvily se na příští týden. Na týden, kdy naše pravé přátelství mělo teprve začít.

                             

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing