Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2013, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Jedna musí z kola ven
Helena Kratochvílová, věk: 52 let
Námět na seriál popisuje životní osudy Elišky a jejích blízkých, přátel a známých.
Námět na seriál:
Název: Jedna musí z kola ven
Osnova:
1. díl – Eliška se stěhuje k Adamovi, vztah naruší příjezd jeho dcery.
2. díl – Jája znepříjemňuje Elišce život, Adam nedokáže dceři nic odmítnout, Eliška doufá, že až se Jája vrátí ke svému muži, problém zmizí. Eliščina dcera Rikki posílá mail, že bourala s cizím autem a potřebuje větší částku peněz.
3. díl - Eliška odjíždí domů, setká se s Rikki, dozvídá se podrobnosti o nehodě, kterou Rikki zavinila. Podléhá dceřinu nátlaku a souhlasí s pronájmem svého bytu partě studentů, aby získala potřebné peníze.Po návratu k Adamovi zjišťuje, že místo u dědečka v ložnici si zatím zabral Šimůnek.
4. díl - Adam se snaží spřátelit Elišku s Jájou, nedaří se to, Jája se před Adamem tváří vstřícně, ale mezi čtyřma očima dává Elišce najevo, že ji v domě nechce.Eliška se trápí, kvůli Adamovi ustupuje,pomalu se stává opravdu jen uklízečkou a kuchařkou, spí v bývalém dětském pokoji v podkroví. Nakonec se svěřuje Petíkovi.
5.díl. - Petík se snaží rozmluvou s Adamem Elišce pomoci. Adam neví, co má dělat , nemůže vyhovět dceři a Elišce zároveň. Petík mu radí, aby se obrátil na Jájina muže. Adam radu přijímá, žádá Elišku o trpělivost a odjíždí za Rudou. Dveře mu otvírá neznámá mladá žena. Ruda přiznává mimomanželský vztah a vyčítá Adamovi ,že Jáju rozmazlil.
6. díl - Adam se vrací s nepořízenou, sděluje Jáje ,že se Ruda chce rozvést.Jája se definitivně rozhodne Elišku z domu svého otce dostat.Znepříjemňuje Elišce každý den, citově Adama vydírá. Eliška se rozhodne vrátit domů a sdělí to Adamovi.
7. díl – Adam nechce o Elišku přijít, ale Jájinu nátlaku a slzám nedokáže vzdorovat. Nabízí Elišce, že jí prozatím sežene podnájem na druhém konci města a budou se – než se to s Jájou vyřeší- scházet tajně jako dřív.Eliška ale cítí, že se jejich vztah začíná hroutit, žádá čas na rozmyšlenou. Chce zrušit pronájem svého bytu a odjet. Řekne o tom Rikki, ta ale matku nechápe, udělá jí scénu a odmítne přijet na Vánoce.
8. díl – Eliška neví,co dál. Tajně doufá,že adventní čas přinese smíření.Ale Šimůnek navedený matkou dělá co největší nepořádek a Jája schválně nechá připálit Eliščino vánoční cukroví.Navíc po chodbách domku vyvěsí staré rodinné fotky. Je na nich i Jája na lyžích. Eliška proto navrhuje Adamovi, aby odjeli přes svátky na hory. Plánuje jeden pokoj pro Jáju a Šimůnka, druhý pro sebe a Adama. Ještě doufá, že neutrální prostředí by mohlo pomoci. Adam neví, jak to má dceři říct,tak návrh přednese Eliška u večeře sama. Jája se rozpláče , nesouhlasí , chce trávit Vánoce v domě, kde vyrůstala. Posílá Elišku, ať si jede sama, že jí nikdo nebrání. Adam k tomu mlčí, Eliška čeká, že něco řekne, a když se nedočká,telefonicky si rezervuje nocleh v hotelu a odchází.
9. díl - Jája triumfuje, chystá Vánoce pro Adama a Šimůnka, utrácí Adamovy peníze. Adamovi Eliška chybí, ale cítí povinnost se postarat o dceru a vnuka. Eliška hodnotí svou situaci – hotel je pro ni příliš drahý, její byt bude volný až za půl roku, potřebuje tedy práci u Petíka a jiné levnější bydlení. Petík se zachová jako správná kamarádka a domlouvá Elišce bydlení u svého staršího samotářského bratra Karla. Ten vlastní poněkud zchátralý domek po rodičích, je v podmínce za rvačku v hospodě, přes týden pracuje jako lesní dělník mimo město. Nijak nadšeně,ale přece jen Petíkovi vyhoví a pronajme Elišce pokoj. Když Karel vrací na svátky domů, vítá ho naplněné krmítko a vánoční věnec na dveřích. Zjišťuje, že ženská ruka v domě není marná.Eliška se na Štědrý den pokouší Adamovi dovolat, Adamův zvonící mobil leží na pračce v koupelně a Jája , když vidí, kdo volá, hodí telefon do vany ke kaprovi.
10. díl – Adam začíná vidět Jájiny nedostatky, v domě je všechno vzhůru nohama, Šimůnek může všechno, moc se utrácí. Karel je naopak spokojený, Eliška, zvyklá na pořádek, v jeho nepřítomnosti domek postupně uklidí , vypere, co je potřeba, když po měsíci chce Eliška zaplatit nájem, Karel nechce nic a nechá Elišce i svoji kartu, aby koupila nové záclony a co je potřeba. Eliška má sama hluboko do kapsy,váhá, ale pak možnost nákupu přijímá. V nákupním centru ji uvidí po týdnech Adam, kterého tam dovlekla Jája a Šimůnek , aby jim nakoupil, co chtějí. Adam je otrávený a mrzutý a tyto pocity se ještě vystupňují, když Eliška s vozíkem věcí pro domácnost zastaví u hromady pánských košil .
11. díl – Karel postupně vylepšuje svůj zanedbaný zevnějšek. Eliška se od Petíka dovídá, že podmínku Karel dostal za rvačku s chlapem, který se Petíka pro jeho orientaci ztrapňoval. Nespokojený Adam, kterému Šimůnek zničil soubory v počítači, se pohádá s Jájou a řekne jí, že chce přivést Elišku zpátky. Jája se rozbrečí, že jí zrazuje i otec, a Adam zase couvá. Rikki volá matce , sonduje situaci a přiznává, že je těhotná s jedním ze studentů, kteří bydli v Eliščině bytě. Plánuje dokončit semestr,vrátit se domů a bydlet se svým chlapcem a pak s dítětem v Eliščině bytě. Eliška si uvědomuje,že s jejím návratem domů dcera nepočítá. Opláče to.
12. díl – Jája chce Elišku z otcova života s konečnou platností vymazat.Vidí, že otec není spokojený se stavem věcí a tuší, že je otázka času, kdy Elišku u Petíka vyhledá. Proto za Petíkem sama zajde a vydírá ho, nutí ho, ať dá Elišce výpověď, jinak zveřejní jeho vztah s ženatým mužem. Petík pod tlakem řekne Elišce, že jí dál zaměstnávat nemůže. Nevidí v tom takový problém, o stavu Rikki neví, počítá s tím, že by se Eliška stejně za pár měsíců vrátila domů. Elišce je to hrozně líto, nechce zůstat tam, kde už není vítaná, podepíše výpověď a odchází. Petík o ni dostane strach, volá Adamovi a svěřuje se mu.
Adam jde do Karlova domku, najde Elišku zdrcenou. Eliška mu vyčítá svoji situaci, Adam jí nabízí peníze a podnájem mimo Jájin dosah. Eliška vidí, že pro něj by byla vždycky až daleko za Jájou. Do jejich hovoru zasáhne Karel, vrací se z práce o den dřív.
Řekne, že si Eliška žádné bydlení hledat nepotřebuje, že on bude rád, když u něj zůstane co nejdéle, nejlíp napořád a peníze ať si Adam nechá . Pak ukáže Adamovi dveře a rozklepanou Elišku obejme.
Do děje je možné zasadit další vedlejší postavy: Kamarádi Rikki, Petíkův partner a okruh jeho známých , Jájiny spolužačky z dětství , Karlova parta z lesa , Adamovi spolupracovníci ,Eliščina širší rodina…
Děj se odehrává v průběhu cca jednoho roku, je možné v něm pokračovat.
Díl první:
I. Eliška
„Liško, Lištičko, vstávej, já už musím jít,“ řekl tiše Adam a poroztáhnul závěsy. Ranní světlo dopadlo na rezavé vlasy rozhozené po polštáři. Eliška se zavrtěla ,otevřela oči a usmála se na něho.
Adam nebyl příliš pohledný, dlouhán s úzkými rameny , začínajícím bříškem , prořídlou kšticí a brýlemi. Sousedé Elišku podezírali, že se k Adamovi nastěhovala ze zištných důvodů a že z téhož důvodu ho dostrká až k oltáři. Nebyla to ale pravda. Poznali se před pěti lety, na školení pro vedoucí pracovních týmů. Adam tam byl jako lektor, Eliška seděla mezi těmi, kdo mu naslouchali. Na školení jela s nechutí. Ztracený víkend , škoda volného času. Adam jí ale zaujal svým specifickým smyslem pro humor, kterým dokázal svůj výklad učinit stravitelným pro všechny.Jeho zase zaujala její narezlá rozčepýřená kštice a úsměv. Večer pak seděli všichni účastníci pracovního víkendu u vína, přišel i Adam. Eliška se na něj usmála a pak tam spolu prostě seděli tak dlouho, až se ostatní odporoučeli a oni dva zůstali sami. Byla to dlouhá noc a Eliška se pak cítila provinile. Matka dospívající dcery a takový…úlet. Který určitě nebude mít pokračování. Ale měl. Scházeli se pak co týden v hotelích okolo Prahy, oba se na pár hodin dostávali z kolotoče všedních dnů a povinností. Eliška už byla v té době rozvedená a...osamělá. Její dcera Erika, zvaná Rikki, si matku tvrdě uzurpovala pro sebe. Nesnesla by v bytě vedle Elišky jiného muže. Elišku to zpočátku dojímalo, ale po čase na ni začala doléhat vidina osamělého stáří. Než se Rikki postaví na vlastní nohy, bude už Eliška mávat poslednímu vlaku. Adam byl ženatý muž, otec tří dětí, studentů -vysokoškoláků. Rozvod pro něj nepřicházel v úvahu. Na rodinu si ani nijak nestěžoval, jen občas mu uklouzlo, že je pro ni hlavně strojem na peníze. Eliška ho chápala. Manželka, která nechodí do práce a jen opečovává dům, a tři děti zvyklé na určitý komfort, to dokáže utahat.Ona sama měla také občas co dělat, aby Rikki udržela na uzdě, pokud šlo o nároky na oblékání a výši kapesného. A taky ji to někdy unavovalo, ta sobeckost mládí, která lačně natahuje k rodiči zobáček.Dej! Na sebe nemysli! Dej! Není podstatné, co chceš ty, ale co chci já! A tak se scházeli a radovali se z té chvíle, kterou vyzískali sami pro sebe a kdy jim celý svět mohl být ukradený. Smířeně pak přijímali tíhu všedního dne. Před necelým rokem pak přišel den, kdy se Adamova žena zabila v autě, které na Adamovi vyloudila k narozeninám. Adam si sice myslel, že Jaruš svoje auto v podstatě nepotřebuje, ale pocit určité viny za tajné výlety s Eliškou v něm zapracoval natolik, že ji koupil malou červenou hondu. Mnohem silnější pocit viny ho pak převálcoval, když mu u dveří zazvonil policista a sdělil mu,co se stalo. Nějaký čas se pak s Eliškou nevídali a ona si už myslela, že je mezi nimi konec. Pak se jí ale znovu ozval a nabídl jí, aby spolu zkusili žít. To už Rikki odjela studovat do Rakouska a domů jezdila málokdy.Adamova nejstarší dcera byla vdaná, syn se odstěhoval kamsi na druhý konec republiky kvůli práci a nejmladší dcera hodlala ochraňovat klokany kdesi v Austrálii. Adamovi bylo v té době padesát, Elišce čtyřicet dva. Ne už mladí a ne ještě staří, chtěli ještě od života kousek sluníčka. Eliška váhala jen pár dní. Pak svěřila byt do péče sousedky, v práci dala výpověď a odjela za Adamem. Tiše prošla jeho domem i zahradou a všímala si toho,co čekalo na ženskou ruku: zablešený pes, mšice na růžích, pach málo větraných místností. Postála v Adamově původní ložnici a vysvětlila mu,že bude lépe, když oni dva budou nocovat jinde.Trvala na tom, že si najde práci, i když by jí Adam měl raději doma. Nakonec jí našel práci sám, u jednoho ze svých kamarádů, který ho vzhledem ke své sexuální orientaci nemohl ohrozit. Petíka těšila společnost mladých chlapců. Eliška se u něho brzy zapracovala jako sekretářka a pomocná účetní, práci zvládala dobře, ostatně jako dlouholetá matka samoživitelka byla zvyklá v práci zabrat. Petíka zas těšilo, že u osob neznalých jeho soukromého života mohl trousit poznámky o tom, jak Eliška plně uspokojuje jeho nároky. Eliška ho chápala, chápala tu potřebu vybočit na chvíli z hranic čtyřprocentní menšiny, a tak mu občas,aby nekazila hru, jakoby omylem před hosty zatykala. Petíka to těšilo a na oplátku s Eliškou občas strávil milou chvilku nad módními časopisy. Z práce pospíchala Eliška rovnou domů. Připadalo jí,že se dům, zahrada i pes na ni těší.Zahradu postupně zbavila plevele a skleník osázela zeleninou, kolem psího kotce nechala kus pozemku zarůst trávou, aby měl Brix kde blbnout s míčem a dům nenápadně zbavovala nevkusných umělých květin a křiklavých barev. Když poprvé zatopila v krbu, zůstal před ním Adam udiveně stát. Pak řekl: „ Co jsem ho tu nechal postavit, netopilo se v něm. Jaruš to nechtěla, že se nadělá moc nepořádku…“ Eliška si dávala vždycky pozor, aby jeho zemřelo ženu nekritizovala, a tak mlčela. Sice si myslela, že žena,která nechodí do práce, by klidně trochu toho prachu mohla setřít, ale nahlas neřekla nic. Jen se na Adama usmála a natáhla ruce k ohni. Sedávali pak po večerech na koberci před krbem se skleničkou vína v ruce a pozorovali tančící plamínky. Adam se často zahleděl na Eliščiny vlasy, které zář ohně obdarovávala životem.Liška Eliška. Tenhle dům je úplný až s ní. Ale nahlas jí to neřekl. V domě přece dřív žila i Jaruš a byla taková, jak jí to toleroval. Adama občas pronásledovaly výčitky svědomí.Kdyby jí tolik nepovoloval, byla by možná příjemnější. Kdyby jí nekoupil to zatracené auto, mohla by tu ještě dnes být. Někdy mu hlavou proletěla i myšlenka, že by snad bylo líp dům prodat a koupit něco jiného, ale byl to domov, kde vyrostly jeho děti. Domov, který pro ně postavil. A kam teď patří i Eliška. Měli bychom se vzít,uvažoval, aby tady byla stoprocentně doma. Koupím prstýnky a dám je pod stromeček. Pod náš první vánoční stromeček. Vánoce jsou za tři měsíce, to je tak akorát. Petík může jít za družičku. V růžovém fráčku s bílým cylindrem.
Myšlenky na svatbu a na to, že od sebe Elišku už nepustí, napadaly Adama i teď, když se díval na to, jak se probouzí, a hřál se v jejím úsměvu. „Už fakt musím. Než přijdou ostatní,musím vyřídit pár hovorů. A když tě tak vidím, je mi to líto,Lištičko.“ „ To je jen dobře, Adámku náš,“ odpověděla mu spokojeně Eliška . „ Uvidíme se večer, uděláme si na zahradě ohníček,koupím něco na opékání,“dodala pak ještě. Adam jí zamával a odešel.
Cestou do práce se už těšil na večer a posezení u ohně. Z příjemných myšlenek ho vytrhl telefon, jen co dorazil.Volala starší dcera Jája.
„Tati,musím s tebou nutně mluvit. Já…Ruda je děsnej. Pohádali jsem se. Chce,abych šla do práce! Že už můžeme dát Šmudlu do školky. No …nevím,co mám dělat. Ale mám ho plný zuby.Hele, my se Šmudlou přijedeme na víkend, nebo na pár dní,jo?“ Otázka to byla pouze řečnická a Adam to věděl. „ Tak jo,zastavte se,probereme to .Řeknu to Elišce, uklidí ti pokoj.“
Adam si nebyl jistý, jak moc vzala Jája na vědomí, že má otec přítelkyni.Řekl jí to sice, když se k němu Eliška nastěhovala, ale nijak nezdůrazňoval, že je to natrvalo,o svatbě, kterou se v duchu obíral, se Jáje nezmínil vůbec.Nějak mu to nešlo z úst.
„ Eliška? Jo ta.Ona je zase u tebe?“
„ Je.“ A protože někdo z kolegů bral právě za kliku,dodal jen: „ Už tu mám plno. Přijeď a popovídáme si. Třeba to nebude s Rudou tak horké. Šimůnek by měl jít za pár měsíců do školky tak jako tak.“
„ To ano, ale to neznamená, že já posypu do práce a budu vstávat s klukem ráno před slepicema, aby byl ve školce včas.To snad ne! Tak já přijedu. Zítra. Pa.“
Telefon oněměl a Adam na něj ještě chvíli zíral. Měl ze všeho divný pocit. Ten se ale během dne nějak vstřebal. Jája je přece chytrá holka a Eliška je ženská i do nepohody.Třeba se spolu i skamarádí.To už zapracoval jeho optimistický pohled na svět.
Když se večer vrátil domů, Eliška zalévala zahradu, Brix kolem ní divoce lítal s míčem mezi tlamou a packami a nade vším se vznášela vůně čerstvě pokropených pozdních květů. Adama se chvilku těšil pohledem na ně.Věděl,že chvíle, kdy od osudu nechceme víc, než máme, jsou vzácné. Pak si ho všiml Brix , nadšeně se mu vrhl vstříc a Eliška odložila zahradní hadici, aby mohla psa následovat.
Brix Adama ušpinil tlapami od hlíny a Eliška mu mokrýma rukama pohladila tváře: „ Brix říkal, že si těch špekáčků můžeme klidně opéct víc.“ Adam ji k sobě přitiskl, zatímco se pes se spokojeným funěním cpal mezi ně. „ Tak zapal vatru,ty moje pyromanko, vezmu si tepláky a svetr a hned jsem tu.“
Eliška zapálila připravenou hraničku dříví a k velké psí radosti přinesla tác s uzeninou, chlebem a nakrájenými rajčaty. Adam tu byl opravdu hned. V jedné ruce dvě skleničky,v druhé láhev lína. Natáhl své dlouhé tělo na prastaré lehátko, opékal si večeři a sledoval Elišku,jak se dělí o uzeninu s Brixem. Zítra touhle dobou tu kromě Brixe bude pobíhat i Šimůnek. Vlastně místo Brixe. Vzpomněl si, že v době před Eliškou byl Brix převážně v kotci a na procházky s ním chodil hlavně on. Jaruš ani Jája nechtěly mít na zahradě vydupané psí cestičky a rozhodně nechtěly pustit psa do domu…Ale se Šimůnkem bude veselo…Adam dojedl a obrátil se k Elišce:
„ Eli,volala mi Jája. Má nějaký problém doma,chce to se mnou probrat.Přijede zítra.Teda přijedou,i s klukem.Na víkend,nebo na pár dní.“
Eliška se lekla.Adamovu vdanou dceru znala jen z vyprávění a fotek. Znejistěla. Přijede dospělá žena,která má k Adamovi blíž než ona. A s jeho vnukem.
„ Který pokoj mám připravit?“ „ No, Jájin dětský by byl pro oba malý, Šimon by se už do dětské postýlky nevešel. A sám asi spát chtít nebude…“ „ A co starou ložnici? Je tam letiště. A když tam sneseme hračky, mohlo by to být dobré.“ „ No vidíš,to je ono“, zaradoval se Adam, „ to bude určitě vyhovovat.“
Eliška si opřela hlavu o Adamovy dlouhé nohy a nechala si od něj dolít víno. Brix zlikvidoval zbytky a rozvalil se na trávník tak, aby měl oba v zorném poli a mohl dohlížet na klid ve smečce.
V Eliščině hlavě ale klid nebyl.Copak postele povlékne, to je to nejmenší. Ale taky musí nakoupit, co asi ten mrňous rád? A jak se k ní bude Jája chovat?
Následující den poprosila Petíka, aby jí dal na odpoledne volno,protože ji čeká první setkání s Adamovou dcerou. Petík jí ochotně vyhověl a přidal informaci: „ Jáju jsem viděl vyrůstat.Vždycky byla zvyklá, že je po jejím. No,ale víkend netrvá věčně.“ To Elišku nepotěšilo. Ale kvůli Adamovi to s tou holkou vydrží. A třeba ji mateřská změnila k lepšímu.
Dojela nakoupit. K večeři upeče kuře,to snad jí každý, a malému k němu bramborovou kaši. K pití minerálky,džus a mléko.Víno obstará Adam,jako vždycky.
Když dojela domů, připravila kuře do trouby,oškrábala brambory na kaši a do původní ložnice odnesla kytici aster. Zkontrolovala povlečení a pootevřela okno do zahrady. Na jednu stranu letiště položila plyšového tygříka. Tak. Víc s tím neudělá. Už aby tu byl Adam. Nervózně přecházela domem,padala na ni tíseň. Adam nejel ani nevolal. Po hodině vzala mobil a zavolala mu sama. „ Adame? Kdy…“ Adam ji přerušil: „ Musel jsem pro ně zajet, Jája není zvyklá řídit delší dobu a k tomu s malým v sedačce. Jsme někde u Rokytnice , takže ještě slabá hodinka…“ „ Tak dobře dojeďte, to bude tak právě k večeři.Peču kuře.“ „ Fajn, pa.“ A mobil zmlkl. Eliška se na něj ještě chvíli dívala.Vzpomněla si na Petíkova slova. No,ono se uvidí. Hezky prostřela stůl v kuchyni, to aby mohl malý klidně nadělat trochu nepořádku , dopekla dozlatova kuře s minimem koření – dospělí si ho pak mohou dochutit- a našlehala bramborovou kaši. Právě otvírala jahodový kompot, když před domem zastavilo Adamovo auto a Brix se zběsile rozštěkal.Opláchla si ruce a vyšla ven.
Adam právě zajel dovnitř. Zatímco zavíral vrata,vystoupila z auta jeho dcera a odepínala ze sedačky statného klučíka.Eliška si ji prohlížela.
Jája byla spíš zajímavá, než hezká.Pečlivě a dost draze oblečená,vlasy pěkně upravené a melírované. To vše ale nemohlo zakrýt poněkud hranatou postavu a přespříliš výraznou čelist a nos.To,co na Adamovi působilo mile chlapecky, jeho dceři na kráse nepřidalo.
Jája postavila chlapce na zem a podívala se na Elišku. Eliška se usmála a podala jí ruku: „ Dobrý večer,já jsem Eliška.“
Jája se na ni podívala s odporem. V těch dveřích stávala její matka a teď…Přijala sice nabízenou ruku, ale tón jejího hlasu prozrazoval,že by tu Elišku radši neviděla: „ Jarmila.Šímová.“ Do toho se ozval chlapeček: „ Mami,kdo to je? Teta?“ Eliška se k němu sehnula a chystala se ho zvednout do náruče. Jája ale chlapce přidržela a odpověděla mu: „ To není teta,ta je paní,co tu dědečkovi uklízí.“
Eliška zůstala jako opařená.Adam to musel slyšet,ale nic neřekl. Tahal z kufru auta Jájiny tašky. Eliška se ohlédla po něm, pak po Jáje ,pohladila chlapečka po vlasech a tiše, ale s důrazem řekla: „ Nejen uklízí.“
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
