Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Vyhazov z ráje
Věra Cordublas, věk: 63 let
Seriál se odehrává v dnešní době a to jak v pohádkovém světě království víl, skřítků, elfů, gnomů, rusálek, vodníků a jiných tajemných bytostí, tak ve skutečném, každodenním lidském světě. Oba světy se mezi sebou prolínají a doplňují a to díky hlavní postavě zlobivého elfa Fabiána, který je za trest poslán na zem, aby tam odpykal dobrými činy své škodolibé kousky.
Námět na seriál
Vyhazov z ráje.
Seriál se odehrává v dnešní době a to jak v pohádkovém světě království víl, skřítků, elfů, gnomů, rusálek, vodníků a jiných tajemných bytostí, tak ve skutečném, každodenním lidském světě. Oba světy se mezi sebou prolínají a doplňují a to díky hlavní postavě zlobivého elfa Fabiána, který je za trest poslán na zem, aby tam odpykal dobrými činy své škodolibé kousky.
Fabián je nejmladší syn královny Elfanodory a vládce všech větrů, mocného krále Aiola, a již od svého narození nedělal nic jiného, než naschvály a škodolibosti a to jak ve svém světě, tak mezi lidmi. Stokrát, tisíckrát si na něho obyvatelé tajemného Elfajlonu své královně stěžovali, stokrát, tisíckrát ona sama viděla a slyšela nadávky, prosby a pláč prostého lidu v okolí. A jak Fabián rostl, stával se čím dál tím víc vynalézavější a jeho škodolibosti se vypracovaly na takovou míru, že se ho všichni královnini poddaní báli a lidé v okolních vesnicích začali prodávat svoje domy a stěhovat se do měst, co nejdál od lesů, luk a rybníků, které dříve tak milovali. A jak to ale v pohádkách i ve skutečnosti obvykle chodí, špatné skutky se nevyhnou trestu a i pro Fabiána nadešla jeho hodina. Stalo se tak poté, kdy Fabián dostal nápad změnit barvu všem jedovatým a hořkým hřibům a zaplavit těmito plody les... Zpráva o lese plném praváků se nesla od domu k domu a tak si lidé nasbírali plné košíky těch nejkrásnějších a nejzdravějších hub co kdy viděli a těšili se, jak si pochutnají. Bohužel, polovina vesnice skončila na první pomoci s úpornými žaludečními bolestmi, průjmy a zvracením a ti, více šťastní, jen vyhodili do popelnice sváteční, odporně hořký, oběd.
Babka Vondráčková, která bydlela v malém domku hned poblíž lesa a znala a s úctou sbírala všechny lesní poklady, mezi jedním během do kadibudky a druhým, seděla na zápraží, nevěřícně kroutila hlavou a děsivě nadávala. Ona, která na les nikdy nedala dopustit, ho proklínala nejhoršími slovy a když začala spílat i vílám a všem lesním bytostem, královna, která sledovala vývoj posledního Fabiánova kousku na magickém oku, už to nevydržela a rozhodla se darebného syna náležitě potrestat. Poslala tedy pro něho hradní stráž a ta ho dopadla přímo u kadibudky babky Vondráčkové, jak vyměňuje toaletní papír za papír kopřivový, jeho poslední vynález. Fabián dostal pouta a místo škodolibé radosti z babčina červeného zadku, byl odveden i s kopřivami do hradu, kde
očekával obvyklé, skoro něžné mateřské pokárání a jako vždy byl připraven pokorně sklonit hlavu a naoko se kát. K jeho údivu ho čekala naprosto rozzlobená královna a spolu s ní Rada Starších, která se scházela jen pro velice důležitá a závažná rozhodnutí. Královna odhrnula závěs na stěně a v magickém oku ukázala Fabiánovi některé z jeho nejhorších kousků. Marně Fabián koktal, že se jednalo jen o hloupé žerty a nikam nevedla ani obhajoba Velikého Obhájce...
Rada Starších vynesla verdikt o vině a královna svůj rozsudek:
Fabián se stane smrtelníkem a pokud se bude chtít vrátit do Elfajlonského království, musí na zemi vykonat sto dobrých skutků ve prospěch jednotlivců či lidských skupin. Dostane do vínku sto zázraků, které bude moci použít jen pro dobré účely. Blahovolně a velkomyslně je mu taktéž povoleno začarovat si občas pro svou vlastní potřebu a aby mohl sledovat počet svých dobrých skutků a vypotřebovaných zázraků, obdrží chytré hodinky.
Po rozsudku se Fabián ocitne na louce u rybníka, kde se počátečně oddá své žalosti nad ztraceným rájem a kde se ho nečekaně ujme babka Vondráčková.
Od druhého dílu se děj seriálu odehráva převážně na zemi a nechybí komické ani tragické okamžiky. Fabián pomalu poznává lidská pravidla, zvyky a návyky a začíná se přátelit s lidmi.
V počáteční snaze honem, honem si odpykat svůj trest, Fabián občas něco kardinálně pokazí a musí začínat znovu, ale pomalu a jistě se z až moc sobeckého a vysoce sebevědomého elfa, stává sebeuvědomělá lidská bytost, která díl za dílem ztrácí svoje původní distancované a sarkastické pozice vůči lidem a začíná považovat to, co předtím byl vyhazov z ráje, jako největší štěstí svého života.
Každý díl má svůj námět, svoje prostředí a svoje klíčové postavy, svůj začátek a svůj konec. Ariadnina nit je Fabián a jeho vzpomínky na rodný Elfajlon a na všechny ty lotroviny, kvůli kterým se dostal do pozemského vyhnanství.
Další postavy, které najdeme skoro ve všech dílech, jsou královna Elfanodora, babka Vondráčková a její vnučka Blažena.
Sto dobrých skutků je synonymem pro sto dílů, ovšem jejich počet se může zmenšit či zvětšit.
1. díl Trest
Fabián seděl na břehu rybníka a brečel. Slzy mu kapaly na tváře, klouzavě sjížděly k bradě a odtamtud padaly do průzračné vody. Byl to nový pocit, Fabián slzy neznal a pláč také ne. V Elfajlonu byla bolest neznámý pojem a když se někomu něco nelíbilo, s něčím nesouhlasil nebo se něčeho obával, dával to najevo kýcháním či škytáním.
-Je to slané- pomyslel -a teplé- Zamžoural očima proti slunci a protřel si je. Podíval se na svoje ruce, nohy a na tvář, která se zrcadlila ve vodě. „To přece nejsem já!“ vykřikl a lekl se i svého hlasu. Rozvířil rukou vodní hladinu a pozoroval, jak se bublinky mihotají, dělí a znovu slévají v jeden jediný kruh, ve kterém spatřil tvář své matky.
„Mami“ vydechl „Co se stalo? Já chci domů!“
„Fabiáne, nepamatuješ?“ povzdechla si královna „Choval ses jako ten nejhorší z goblinů.“
Vodní kruh se rozšířil a Fabián v něm viděl sebe sama, jak přemísťuje v domech venkovanů stoličky, boty a brýle, jak škodolibě háže bláto do Stříbrného jezera a přivádí nymfy k zoufalství, jak zaměňuje ptačí vejce v hnízdech, jak polévá pryskyřicí vlasy spících lesních víl, jak natírá jedovaté a hořké hřiby, aby vypadaly jako ti nejchutnější praváci a další zlomyslnosti a zlé kousky, až k tomu poslednímu, který se mu nezdařil: nastrčit babce Vondráčkové do kadibudky kopřivový toaleťák.
Fabián se ještě usmíval, když se voda rozvířila a objevil se nový obraz.
„Co může obžalovaný uvést ve svůj prospěch?“ tázal se vážně nejvyšší radní Rady Starších.
„Já... jo... ju...chachacha...“ koktal a chechtal se Fabián.
„Slavný soude, nejjasnější královno“ utíral si pot Veliký Obhájce „je to ještě mladý elf, skoro dítě, vždyť má teprve sto let“...
Radní zrozpačitěl a bojácně zvedl zrak k trůnu, na kterém seděla královna. Vypadalo to, že od ní nemůže čekat žádnou pomoc, seděla s hlavou nakloněnou na stranu a pozorně sledovala svého syna.
„Jistě, je ještě mladý“ vysypal ze sebe Nejvyšší Radní a střetl se s nesouhlasným pohledem panovnice, která vstala a obrátila svou spanilou tvář směrem k lavici, kde seděli ostatní radní.
„Úctyhodní kmeti, před vámi stojí vaše královna Elfanodora, pokořeně a plná studu za špatnou výchovu svého potomka. Srdce matky je někdy slepé a jindy odpouští i tam, kde by nemělo. Fabián byl mnohokrát pokárán za své činy a navzdory tomu, se nikdy nepolepšil. Cesta k odpuštění je otevřena, ale Fabián si musí uvědomit svoje chyby a napravit svoje viny. Vkládám důvěru ve vaši pomoc a podporu a apeluji na vás, abyste se, ve shodě s povinnostmi které na vás ukládá vaše instituce, rozhodli správně a bez jakýchkoliv obav z vašeho verdiktu. Hlasujte podle vašeho svědomí: červený kámen, vinen, zelený kámen nevinen.“
Fabián přestal dýchat. Obraz na vodě se zčeřil a on znovu naslouchal matčině rozsudku:
„Rada rozhodla jednohlasně. Elf Fabián je vinen a bude potrestán. Zbavuji ho tedy okamžitě jeho podoby a všech privilegií a posílám ho na zem, aby tam, v těle pozemšťana, vykonal sto dobrých skutků.“ Královna se odmlčela a viditelně dojata, dodala: „Synu, má láska k tobě je zakotvena hluboko v mém srdci a proto ti tvůj trest usnadním. Dávám ti do vínku sto zázraků, které máš možnost použít i pro tvé vlastní dobro. Pamatuj, že odpovím na sto tvých přání a změním je ve sto skutečností. Jdi, tedy a čiň jen dobro!“
Královna zmlkla, pohladila Fabiána po tváři a ten se v mžiku ocitl na břehu rybníka, až se vodník Fanfula polekal. A když se připravoval, že mládence stáhne do vody a uloží si jeho dušičku do hrníčku, prošla okolo babka Vondráčková s nůší plnou sena. Zastavila se a pomyslela, že už tam mladíka viděla v poledne.
-Co tam ten kluk provádí? Snad se nechce utopit?- Potřásla hlavou -pořád se, bábo, pleteš do věcí, po kterých ti nic není- ale to už stála Fabiánovi za zády a ptala se ho: „Pověz, panáčku, že ty ses tady u nás ztratil?“
„Hmmm.“ zamručel Fabián překvapením, že ho babka vidí a mluví na něho.
„Ty jsi z města?“ pokračovala bylinkářka.
„Jo.“ No, moc toho kluk nenamluví.
„A z kterého? Z hlavního?“
„Jo.“ Fabián nevěděl o čem vlastně babka mluví, ale napadlo ho, že bude nejlepší jí v ničem neodporovat.
„Aha, tak ty jsi Pražák!“ rozzářila se vrásčitá tvář „Mám v Praze vnučku, víš... a co ty, máš hlad?“
„Mám a velkej.“ usmál se Fabián.
„Tak pojď se mnou, najíme se spolu a můžeš u mě i přespat... no, vezmi tu nůši... nějak mě pobolívá celé tělo... já uvařím a ty podojíš kozu“...
Babka vesele švitořila -takový pěkný chlapec, s tím kdyby se naše Blaženka zasnoubila-
Fabián si nasadil nůši a usmál se -první dobrý skutek- pomyslel. Otočil zraky k rybníku ze kterého, jako pára, stoupal matčin obraz a slovy jen jemu srozumitelnými, pravil: „Fabiáne, nést nůši stařence a podojit jí kozu, není dobrý skutek, ale samozřejmost!“
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
