Finálový soutěžní příspěvek
Ročník: 2015, Kolo: finále, Téma: TV seriál
Jadran
Martina Babičová, věk: 44 let
Příběh Anety, které se po rozvodu život doslova obrátil na ruby zásluhou nečekaného dědictví na azurovém pobřeží Jadranského moře. Děj seriálu se odehrává v současnosti a vypráví o hledání původu a odkazu předků.
Námět :
Na začátku léta se Aneta po rozvodu vrací i s dětmi do rodného města. Tady dostala práci v městské knihovně, syn Dan má za sebou přijímačky a v září nastupuje na místní průmyslovku. Taky dceru Vanessku čeká nový začátek, po prázdninách z ní bude prvňáček. Aneta si novou práci jaksepatří užívá, vždyť mezi knihami je odjakživa jako ryba ve vodě. A jako bonus ke skvělé práci vnímá skutečnost, že dostala báječnou příležitost vypátrat něco o svých kořenech. Z otcovy strany je potomkem Moravských Chorvatů, kteří k nám na Jižní Moravu přišli někdy kolem 16. století. Anetu vždy velmi zajímalo odkud, z jakého místa té krásné hornaté země lemované azurovým jadranským mořem vlastně přišli. Za pomoci kolegyně se pustila do pátrání, pročetla spoustu knih a hovořila s mnoha pamětníky, kteří jí umožnili nahlédnout do kronik a dobových listin. Až se dopátrala místa, ke kterému se sbíhaly snad všechny nitky, také se v té oblasti hojně vyskytuje jejich chorvatské příjmení. Neváhala a v cestovní kanceláři zakoupila dovolenou v severní Dalmácii.
To léto si u moře s dětmi jaksepatří užili, okořenily jim jej i četné pátrací akce po okolí Primoštenu. Na jedné ze svých výprav narazili na malou zátoku, kde byla jako na dlani kouzelná vesnička se starým kostelíkem. Zaljev byl oázou klidu a snem všech, kteří dávají přednost klidné dovolené bez přelidněných pláží. A najednou ho spatřili! Dům u pláže, který hrdě nesl na štítu jejich jméno. Osmělili se a zaklepali na dveře. Setkali se s vřelým přivítáním a pohoštěním, tolik pověstným pro lidi od Jadranu. Penzion patřil dvěma starým manželům - Jadrance a Josipovi. Byli dojatí, když jim vyprávěla svůj příběh o hledání kořenů. Další léto jela Aneta s dětmi k Jadranu znovu, ale to už rovnou k Jadrance a Josipovi, mořské babičce a dědečkovi, jak je nazvala Vanesska. Ti je přijali za své, nikdy nezjistili, jestli jsou skutečnými pokrevními příbuznými a ani se o to zvlášť nesnažili, nějak prostě cítili, že k sobě patří.
Vloni, když přijela Aneta s Vanesskou na celé léto, aby jim pomáhaly na penzionu, ještě netušila, že je to jejich léto poslední. Jak už to tak v životě chodí, Jadranka se vydala na věčnost na podzim, a protože měli celý život pouze jeden druhého, nemohl ji nechat Josip dlouho samotnou a první týden nového roku odešel za ní. Po Josipově pohřbu čekalo Anetu obrovské překvapení. Jadranka s Josipem jí odkázali svůj dům a posledním jejich přáním bylo, aby zde našla druhý domov, aby uzavřela kruh a vrátila se po letech tam, odkud její předkové museli kdysi dávno odejít. Mořská babička a dědeček pro Anetu opravdu hodně znamenali, rozhodla se tedy, že jejich přání vyhoví, nebo se o to alespoň pokusí.
V knihovně dala výpověď a ke konci května, po Danově úspěšné maturitě a přijímačkách na vysokou školu, se rozhodli vyrazit směr Jadran a změnit tak od základů svůj dosavadní život. Vanesska, díky pochopení ve škole, zakončila čtvrtou třídu o něco dříve, jak jinak než se samými jedničkami. Na cestu se vydali opravdu v hojném počtu, vždyť bude zapotřebí každé pomocné ruky. Doprovází je babička Maruška, děda Josef a dva Danovi nerozluční kamarádi, Marek s Romanem. Kluci se rozhodli, že využijí příležitosti a u moře oslaví tu svoji maturitu a přijetí na vysokou. Děda Josef se pasoval na správce penzionu a rozhodl se, že k Jadranu přesídlí natrvalo, byl to vždycky jeho velký sen. Babička Maruška se na konci sezony vrátí s Danem a kluky domů na Jižní Moravu, jedině tam je doma a nikdy tomu nebude jinak. A taky přece musí dohlédnout na Dana, aby nerostl jako dříví v lese. Každou sezonu, ale za nimi přijede, stejně jako Martin, Anetin bratr, s rodinou.
A co Aneta? Co si počne s tak nečekaným dědictvím, o které se jí zatím stará sousedka a kamarádka Darija s manželem Bogdanem. Celý život ji to táhlo k Jadranu, tolik se snažila najít místo, které bylo domovem jejich předků. Teď Najednou, kdy má vše na dosah, kdy je to až neskutečně skutečné, váhá. Bude schopna opustit své rodiště a přestěhuje se k Jadranu? Kdo a jak ovlivní její rozhodnutí?
Seriál má otevřený konec a nabízí se tak spousta dalších dílů, které mohou navazovat na stěžejní první díl. Dokonce se mohou zapojit i diváci a spolupodílet se na dalších pokračováních.
Díl první : KRUH SE UZAVÍRÁ
Půlnoční dálnice byla téměř prázdná, žádný div, byla půlka května a sezona naplno propukne až začátkem prázdnin. Aneta rukama svírala volant a unavené oči upírala před sebe na cestu. No konečně! V dáli se vynořilo několik budov – hranice. Jasně svítící nápis DOBRO DOŠLI ji pohladil na duši, ostatně jako pokaždé, když jej míjela. „Jsme doma“, zašeptala posádce červené fabie. Skoro všichni ve voze spali, až na Josefa, který coby řidič v záloze, trpěl na sedadle spolujezdce a oka nezamhouřil. Vanesska s babičkou Maruškou pochrupovaly na zadních sedadlech. „Tati, zastavím hned na prvním parkovišti za hranicemi, potřebuji kávu.“ Zadními světly dala znamení autu, které se drželo v těsném závěsu. Dan se svými nerozlučnými kamarády Markem a Romanem je na cestě k moři doprovázeli.
Zastavila, vypnula motor a otočila se dozadu na spící dceru. ,,Stojíme ?“, Marie na ni ospale mžourala. „Ano mami, potřebuji si protáhnout tělo a dát kafe.“ Vanesska spokojeně spinkala dál. „Zatím ji nebuďme, zdržíme se tu déle.“ „Mami, pauza?“,zaklepal jí na okýnko Dan. „Jo, nechcete něco k jídlu?“, podávala mu plastové dózy s řízky a buchtami. „Dá si někdo kávu?“, zeptala se rodičů. Ti se už procházeli okolo auta. Oba současně zakroutili hlavou. „Tak jdu sama, kdyby se Vany vzbudila, tak ji doprovoď na WC, prosím“, kývla na Marii, která se snažila rozchodit mravenčení v nohách.
Aneta se posadila s šálkem horké černé kávy ke stolečku před bistrem. Zapálila si cigaretu, natáhla kouř a pomalu vydechla. Cigaretku s kafíčkem si chtěla jaksepatří vychutnat. Po rozvodu s tím sekla. Kouřila tehdy jednu za druhou. Už je to pět let. Rozvod byl jediné rozumné a nevyhnutelné řešení. Igor žil dávno ve svém vlastním světě, tolik vzdáleném od toho jejího a dětí. Zcela ho pohltily blikající světýlka herních automatů a on jim doslova propadl. Obětoval jim všechno, peníze, zaměstnání a nakonec i rodinu, kterou svou vášní stahoval stále více ke dnu. Jediným východiskem pro ni a pro děti bylo co nejdříve pryč od toho všeho. Ani nic nenamítal, když se rozhodla vrátit ke svému rodnému chorvatskému příjmení a nechala ho změnit i dětem. Patrně si ani nevšiml, že se odstěhovali. Jak je najednou tohle vše tak vzdálené. ,,Mami, Vanesska je vzhůru a děda brblá, že už by se mělo jet.“ Danův hlas ji vytrhl z rozjímání. „Už jdu“, típla cigaretu a dopila zbytek kávy.
Za svítání sjížděli dolů k moři. A i teď, stejně jako pokaždé, a stejně jako tehdy, kdy jí bylo patnáct a ona s rodiči a bratrem jeli poprvé k moři do Jugoslávie, ji zaplavil ten úchvatný pocit plný očekávání, kdy se hory rozestoupí a před nimi se rozprostře mořská hladina. „Mořééé, hurááá!“, projevovala své nadšení Vanesska . „Já už se ták těším! Konečně! Moře moje!“, nebyla k zastavení. „Ještě chvilku a jsme tam“, řekla Aneta a ve zpětném zrcátku kontrolovala kluky, jestli správně odbočují. „Jedou za námi, já se dívám“, bylo jasné, že děda Josef má vše pod kontrolou.
„Tak jsme tady, to je on“ Aneta zastavila na příjezdové cestě dvoupatrového domu na pobřeží s nápisem VILA GRADIČ. „Pěkné, moc pěkné a ta zahrada, ty květiny …. to je krása“, rozplývala se babička Maruška. „Já věděla, že se ti tu bude líbit“, usmála se na ni Aneta a dala jí pusu. „ Přízemí je celé pro nás, tam budeme bydlet. Dvě další patra se pronajímají. K domu patří také malá oblázková pláž. Abych nezapomněla, v zahradě je malý zahradní domek, takže tati, pokud to myslíš vážně a chceš se tady opravdu usadit, můžeš se tam zabydlet. Kluci ti určitě pomůžou s úpravami, že jo?“ „Jasně“ ,ozvala se trojhlasná odpověď. Na ni už Josef nečekal a spokojeně obcházel domek. „A já budu mít konečně klid a doma uklizeno“, ozvala se taky nadmíru spokojená Marie a mrkla na dceru. „Tak se běžte vybalit, já si zatím zajdu na hřbitov“, šla poděkovat Jadrance a Josipovi za nečekané a štědré dědictví. „Budete mi moc chybět“ zašeptala Aneta, pohladila náhrobní kámen a vydala se ke kostelu zapálit za mořskou babičku a dědečka svíčku. „Dobro jutro“, pozdravil ji před kostelem farář Fabijan. „Tak už jste přijeli?“ „Dobro jutro, ano před chvílí, zrovna se vybalujeme“, přijala od něj podání ruky na přivítanou.
„Kde jsi byla tak dlouho?“, Marie zrovna usedala s kávou na terasu. „Zapovídala jsem se s místním farářem a tak jsem při té příležitosti na příští neděli domluvila Vanessce to křtění.“ „A už jste jí vymysleli křtící jméno?“, vmísil se Dan, který nosil věci z auta, do hovoru. „No přece Marííííja!“, ozvalo se dívčím hláskem z pokojíčku, kde si Vanesska právě pokládala na okenní parapet svoji oblíbenou sošku panenky Marie. „No jak jinak“, ušklíbl se Dan. „Hledala tě tady nějaká sousedka“, vzpomněla si Marie.„A pozvala nás na grilování.“ „To byla Darija, stavila jsem se za ní cestou ze hřbitova, uspořádala pro nás něco jako uvítací párty, přijdou lidi tady ze Zaljeva. Je to kamarádka, spolu s manželem Bogdanem se starali o dům, než jsme přijeli. Jsou moc fajn. Však uvidíš večer.“ Aneta se protáhla a zívla. „Ještě jsem se nepřivítala s mořem, kdo jde se mnou?“ „Jááá“ přiběhla s jiskřičkami v očích Vanesska : „a babička půjde taky, že jo, babi?“ „To víš, že ano, ty moje malá mořská vílo“, pohladila vnučku po vláscích. Cestou zazvonil Anetě mobil. „Ahoj brácho … To víš, že jsme přijeli v pořádku … Samozřejmě, pro tebe ten nejhezčí, kluci si dají záležet … No tomu teda říkám pecka, to bude překvápko! … Ano, rodiče na to připravím … Už se moc těšíme! … Taky pozdravuj a mějte se!“ Když uviděla otazník v očích Marie, začala hned tlumočit: „Martin si právě zarezervoval na celý srpen jeden apartmán. Někoho nám přijedou s Dominikem představit. Ale to není všechno, mami, on se mě ptal, jestli bych dokázala uspořádat tady v zahradě a na pláži malou svatbu.“ Marie zůstala stát jako opařená : „Proboha! Vždyť já ani nevím, že někoho má a on hned svatba! Jak se znají dlouho? No určitě moc ne!“ „Ale to přece není důležité, s Tamarou chodil deset let, než se vzali, a jak to nakonec dopadlo? Ze zdravotní sestry na prestižní soukromé klinice je nakonec feťačka a regulérní magor. I když to ona byla vždycky“, nikterak neskrývala své mínění o bývalé švagrové Aneta. „Ještěže Dominika svěřil soud bráchovi do péče.“ „Děti moje, vy máte stejně na ty partnery neuvěřitelnou smůlu!“ „Ale mami, špatně už bylo! Je načase to změnit. No není tady nádherně? Podívej se na tu krásu kolem!“, vykřikla Aneta a rozběhla se i v oblečení do ještě chladných mořských vln a Vanesska ji nadšeně následovala. „ Holky moje bláznivé, pojďte se honem osušit, ať nezahájíte sezónu s pořádnou chřipkou“, se smíchem na ně volala babička Maruška z pláže. Na terase na lehátku trávil děda Josef siestu u pohárku červeného. A pak, že se sny nedají splnit.
Večerem se nesla vůně grilovaných ryb široko daleko po pobřeží. Přišli snad všichni ze Zaljeva. „Moc ti děkuji, Darijo“, Aneta objala kamarádku a ta obětí opětovala. „Tak ať se tady cítíš jako doma.“ „Budu se snažit, vždyť Morava není na druhém konci světa“. „Mám pro tebe jedno překvapení, pozvala jsem i Gorana, chce se s tebou konečně také seznámit“ , mrkla Darija na Anetu. Jejich rozhovor přerušil zvuk motorového člunu u mola. To snad nemyslí Darija vážně? Ona toho protivu pozvala taky? Aneta ho od vidění zná už z dřívějška a o seznámení s ním nikdy nestála. Takový náfuka, co důležitě brázdí pobřežní vody ve svém člunu. Dělá správce majáku na protějším ostrůvku. „Vidím, že tady budeš mít ochránce“, ušklíbl se Dan a kývl směrem k molu. „Nebuď drzý!“, blýskla po něm naštvaným pohledem Aneta. To tak, komplikovat si svůj nový život s nějakým protivným chlapem. A ještě ke všemu s tímhle sebejistým mořským vlkem. Ale to už na ni Darija mávala, ať jde k nim. Aneta tedy nasadila neutrální úsměv a podala ruku asi dvoumetrovému opálenému svalovci. „Aneta, těší mě.“ „Goran, dobro došli.“
Konec 1. dílu
Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% -
20% -
30% -
40% -
50% -
60% -
70% -
80% -
90% -
100%
