Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Nová ves

Antonie Nováková, věk: 18 let

287
x přečten

Ocitáme se v malém městečku Nová ves, ve kterém se obyvatelé chovají, jako kdekoliv jinde v České republice. Děti již na základní škole dostávají v Vánocům ty nejmodernější technologie. Mobily, notebooky, tablety, Apply, zkrátka cokoliv, co si dokážete představit. Vládu to ovšem přestalo bavit. Není přeci normální, aby děti seděly u oběda a každé bylo zahleděno do svého přístroje. Příjdou, sednou, naťukají několik zpráv a zase odejdou. Žádná komunikace, žádné rozhovory ani veselé historky. 

Námět na seriál

 

Vezměte kotlík plný současnosti. Přidejte k ní hrnek strachu, lžíci statečnosti, špetku odvahy a celé to zamíchejte vařečkou rozhořčení. Právě jste získali všechny přísady příběhu, který by se docela klidně mohl stát. Ale opatrně! Pak by se i ti nejodhodlanější z nás mohli dostat do nesnází...

Ocitáme se v malém městečku Nová ves, ve kterém se obyvatelé chovají, jako kdekoliv jinde v České republice. Děti již na základní škole dostávají v Vánocům ty nejmodernější technologie. Mobily, notebooky, tablety, Apply, zkrátka cokoliv, co si dokážete představit. Vládu to ovšem přestalo bavit. Není přeci normální, aby děti seděly u oběda a každé bylo zahleděno do svého přístroje. Příjdou, sednou, naťukají několik zpráv a zase odejdou. Žádná komunikace, žádné rozhovory ani veselé historky.
A tak se ti „shora" rozhodli udělat tomu přítrž. Nová ves má pouze dvě stě obyvatel, řekli si, že kdyby došlo ke vzpouře, tolik lidí uhlídat zvládnou. Jsou vybaveni jednotkami, které mohou okamžitě zasáhnout.
Nejdříve ze všeho Novou ves obehnali vysokým plotem z drátů a před jedinou bránu postavili hromadu stráží. Nad celé město nahnali desítky dronů, vybavených těmi nejlepšími kamerami. A pak se to stalo.

Začal experiment s názvem „Tma". Celé městečko mělo být na měsíc ponořeno do tmy a sledováno. Měly být zjišťovány reakce lidí, měli si uvědomit, jak je elektřina drahocenná a nezbytná k životu.

První týden postupoval podle plánů. Lidé sice nebyli zrovna nadšení, ale dařilo se jim lépe než se předpokládalo. Doma měli plno zásob jídla a na noc zapalovali svíčky. Jenže všechny věci spotřebovali rychleji než měli. A tak začali již třetí týden hladovět. To mělo za následek vykrádání samoobsluh, ale i velkých supermarketů. I ti nejmenší prohazovali skleněnými výlohami balvany a brali, co se jim zachtělo. Zásoba svíček se také tenčila. K tomu ale postačily klacky, co obyvatelé našli venku. Začali na protest na náměstí pálit menší i větší klády, vše dřevěné, co našli.

A v tu chvíli na scénu přišla Kateřina Veselovská, jejíž pomník se tyčí před místní střední školou. Bez elektřiny se nedalo vydržet, tak se rozhodla, že s tím něco udělá. Jednou v noci nedbala na zákazy a příkazy a dostala se do místní továrny, ve které se mimo jiné nachází hlavní spínač elektřiny. Odtamtud můžete zapnout pouliční osvětlení, ale také přívod do každé domácnosti. Myslela si, že to nebude nijak složité a tak vzala dva rozpojené kabely a chtěla je dát zase dohromady. Jenomže ty byly pod vysokým napětím.
Nejen, že se jí nepodařilo městečku vrátit světlo, ještě ke všemu tady nechala napospas osudu svou devatenáctiletou dceru.

Vláda nemohla nechat obyvatele rebelovat bez následků a tak prodloužila experiment. Experiment, který v tuhle chvíli není možné přežít...

Pět let.

Lucie je dívka bez mámy, která si dala jasný úkol - přežít. Bere svou mámu za zbabělce. Proč jen nemohla ten měsíc vydržet? Proč jen nemohla zůstat s ní? Ona je teď sama. Nucena chodit s kapesním nožíkem v kapse, proběhnout kolem každé uličky. Rabovat v obchodech brzo ráno, kdy tam nikdo jiný nechodí.

Noc co noc chodí na kopec, ze kterého je krásný výhled na město. Tedy spíše na to černočerné nic. První týdny experimentu zde chodily s mámou a sledovaly hvězdy, neboť to byl jediný zdroj světla, který měly. Naučila se rozpoznávat i ta méně známá souhvězdí.

Od smrti její matky uběhly tři roky. Tři tak úkrutně dlouhé roky, kdy se snaží přežít každý další den. Jídla zbylo už minimálně. Každá rodina, která mohla si nadělala zásoby domů a naučila se, jak šetřit. Ale i tyhle zásoby jednou dojdou. Je to stále horší a horší. Obyvatelé jsou čím dál tím více nespokojení. Tady začíná jít do tuhého...

 


1. díl

Povzdechnu si. Zase ta stejná noc. Ta černočerná noc a všudypřítomné ticho. Na obloze se třpytí miliony hvězd, které mě hlídají. Dělají to odjakživa. Zvednu ruku a ukážu na Velký vůz.
,,Tam," řeknu nahlas, i když mě nikdo nemůže slyšet. Protože jsem zde sama. Sama každou noc už po tři roky. Svěsím ruku smutně dolů.
Shlédnu dolů na městečko. Na můj domov. Díky černotě působí smutně a zoufale. Kdyby mohlo zavylo by do noci jako osamělý vlk a natahovalo by krk pro lesk a třpyt hvězd. Kéž by si mohlo trochu světla půjčit od nich. Kéž by to bylo tak moc jednoduché.
Rozhlédnu se po všech těch stožárech, plotech, drátech a kamerách. Je smutné, jak nás tady jako zvířata drží. Denně chodit po tmavých ulicích, bát se každého koutu, každé zapadlé uličky.

KŘUP. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk praskajících větviček. Se škubnutím se otočím. Za mnou stojí chlapec mého věku a vyděšeně na mě kouká.
,,Co tady děláš?" vydechnu zděšeně, protože tohle je moje místo.
Chvíli na mě zmateně kouká, pak se předkloní a zhluboka vydechne. Až teď si uvědomím, jak je zadýchaný a že zřejmě před chvílí utíkal. Proč? Před kým?
,,Asi... jsem se.. ztratil..," řekne mezi přerývanými nádechy a výdechy. Nikdy jsem ho tady neviděla, znám skoro všechny své sousedy. Zavřete dvě stě lidí do klece a poznají se velmi dobře.
,,Takže vůbec netušíš, kde jsi?" zeptám se a probodávám jej pohledem. Právě narušil mé rozjímání o nekonečnosti vesmíru. Vstoupil do mé svatyně, na můj kopeček svobody.
,,Vím, kde jsem. Já... přišel jsem sem, protože tady mám rodinu," řekne už klidným hlasem. Ve světle hvězd se jeho modré oči třpytí jako hladina mechové studánky. Vítr mi nahrne vlasy do tváří a já se zachvěji zimou. Na to, že je srpen, se začalo ochlazovat poměrně rychle.
,,Lžeš," řeknu jednoduše. Protože to poznám. Protože mě neoklame.
Sklopí hlavu dolů, nervozně se rozhlédne, ale nic na to neřekne. Ví, že mám pravdu.
,,Honí tě policie? Vím, že nejsi odsud," řeknu na rovinu. O krok k němu přistoupím a nahnu se blíž. Tichým hlasem se zeptám: ,, Proč jsi přišel? Proč by sem vůbec někdo chtěl jít?" Jediné odpovědi, které se mi dostane je hlasité povzdechnutí. Na patě se otočí a odběhne pryč. Stejně jako se objevil, zase zmizí.

Kráčím po ulici a ostražitě se dívám kolem sebe. V kapse mikiny svírám nožík, který pro všechny případy nosím stále u sebe.
Uslyším křik a tříštěné skla. Opatrně se plížím podél jednoho domu a vykouknu z poza rohu. Zakryji si rychle ústa rukou, abych nevykřikla. To, co vidím před sebou, bych nejraději navždy vymazala. Na náměstí stojí obrovský kůl, ke kterému je přivázána nějaká žena a křičí. Je v plamenech, zmítá se bolestmi. Ten zvuk mi trhá uši. Kolem ní stojí skupinka asi dvaceti lidí, přihlíží a skandují cosi nesrozumitelného. Tohle je jejich forma protestu. Lidé blázní, dochází jídlo. Myslí si, že když udělají něco krutého, něco velkého, že jim vláda odpoví a vyhoví. Ale já vím, co se stalo mojí mámě. Neslitují se, mnohem více je to rozčílí. Jenže co horšího by nám mohli udělat?

Celá rozčílená a vyděšená z toho, co dokáží mí spoluobčané, vyběhnu svůj kopec. Odsud vidím naši soukromou hořící pochodeň, jak postupně uhasíná. Chce se mi křičet a do něčeho si bouchnout. Mám takový vztek. Takhle se asi musela cítit moje máma.
Sednu si do trávy a hledím do prázdna. Najednou uvidím malý bílý papírek zatížený kamenem. Nikdy jsem si ho nevšimla, co je to?
Opatrně jej vytáhnu a třepou se mi ruce. Třeba je tohle naše záchrana! Anebo třeba je to jen prázdný papír. Rozložím jej a zatají se mi dech...

„Záchrana je blíž než si myslíš, Lucie."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing