Home Fejetony
2018
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2018
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2018
Archív fejetonů
2013 - 2018

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2017, Kolo: finále, Téma: TV seriál

TV seriál

Lenka Čapková, věk: 25 let

128
x přečten

Ve 21.století genderizace naplno hýbe světem. Čím dál větší je rozkol mezi mužskou a ženskou rolí v domácnosti, v zaměstnání v rodině. Téměř třicetiletá Silvie je hrdinka žijící v polorozpadlém přechozením vztahu pracující v Praze v obrovské pobočce zabývající se investicemi, a přestože je ve svém oboru velice úspěšná, necítí ze svého života v luxusu uspokojení.

Ve 21.století genderizace naplno hýbe světem. Čím dál větší je rozkol mezi mužskou a ženskou rolí v domácnosti, v zaměstnání v rodině. Téměř třicetiletá Silvie je hrdinka žijící v polorozpadlém přechozením vztahu pracující v Praze v obrovské pobočce zabývající se investicemi, a přestože je ve svém oboru velice úspěšná, necítí ze svého života v luxusu uspokojení. Má za sebou úspěšné studium a před sebou začátek slibné kariéry. Může si dovolit drahé oblečení a velká auta, hodně mužů v ní vidí nesnadný úlovek a vymýšlí různé taktiky, jak se jí dostat na kobylku. Silvie se kdysi rozhodla, že svou rodinu opustí a nebude po nich nic chtít a postavila se na vlastní nohy. V okolí má obdivuhodný respekt a působí jako chladná sněhová královna. V této roli obchodníka se vůbec necítí dobře, stejně jako v konferenčním stejnokroji. Touží se vrátit domů a obléknout si zase montérky jako její otec a její děd a cítit se jako doma.
Náhlý zvrat nastane, když umře Silviin otec a dojde ke sporu o pozůstalou automobilovou stáj, kterou se Silviina babička i matka pokouší prodat. Silvie je proti a odmítá se vzdát dědictví svých mužských vzorů. Po dlouhé rozepři mezi příbuznými, kterým jde vlastně jenom o peníze, se Silvie rozhodne využít svých kontaktů, zadlužit se a vyplatit své příbuzné, aby navždy odložila kancelářské oblečení a vrátila se do světa motorů. Znamenalo by to ovšem všechno zahodit a začít znovu. Nakonec se rozhodne a pokusí se o to. Partneři jejího děda a otce s ní zezačátku nechtějí nic mít, ale Silvie má obchodní talent a peníze, které jejích rodiny potřebují. S příchodem tohoto velkého rozhodnutí, začíná Silvie svůj nový život, vrací se na školu a učí se vše o tom, jak fungují motory s puberťáky a kamarády svého bratra o polovinu mladší, než je ona sama A právě mezi nimi Silvie nalézá blízko své domoviny přátele a porozumění a nečekaně i lásku.

Silvie - 30 let, velice chytrá, učenlivá, přátelská, trpí nedostatkem důvěry v lidi kolem sebe a bojí se někomu věřit, hraje si na tvrdou, ale je velice zranitelná, její okolí to však nikdy nepozná
Alice - matka - život si s ní nepěkně zahrál, je hrdá až arogantní, ale tvrdá jako skála, pohrdá muži a nade vše miluje své děti, ochranitelský typ, co musí mít vždycky pravdu, ráda s lidmi manipuluje
Martin - bratr - 16tiletý puberťák, anarchista toužící po svobodě, nesnáší autority a školství, má uměleckou duši, nízké sebevědomí, vzdorovitý
Amálie - babička - typická staromódní babička se smyslem pro humor, přátelská, podporující, přelétavá v názorech, lehce senilní, preferující „staré" mužské a ženské vzory společnosti


Kapitola 1.
Bylo to náročné obchodní jednání trvající několik týdnů, ale Silvie dnes poprvé vstává od stolu a třese si se třemi investory rukou na důkaz úspěšně uzavřeného obchodu. Odvedla kus velice dobré práce. Ihned jak starší baculatý klient po boku se svým právníkem odejdou ze dveří, které jim Silvie přidržuje, přihrne se do zasedačky její asistentka Laura a neskrývá své vzrušení.
„Viděla jsem správně? Jdou do toho?" hihňá se jako školačka a odklízí sklenice na vodu a vypité šálky kávy.
Silvie sbírá svoje desky, vzhlédne k ní a mile se na ni usměje: „Už je to tak, můžete konečně otevřít tu láhev, co má Robert na stole"
Laura neskrývá dojetí: „Gratuluju Vám, jste vážně skvělá!" Utíká s tácem ze dveří s tácem v ruce a sklenice se jí na podnose třesou. Silvie se za ní ohlédne, povzdechne si a podívá se z okna vysokého kancelářského domu na všechny ty lidi a auta. Připadá si bezvýznamná a ztracená.
„Nerad Vás ruším," projde do místnosti pohledný gentleman a Silvie se za ním otočí s rukama sepjatýma před sebou.
„Chtěl jsem Vám jenom pogratulovat." Přistoupí k ní a podává jí ruku.
„Děkuji." Tiše ji přijímá, ale dívá se jakoby skrze něj. Po chvíli ruku stáhne, poskládá složky na hromádku a podává mu je: „Teď už je to Vaše."
„Nemáte radost? Měla byste mít. Pana Krause jen tak někdo nezdolá a na to, že jste u nás teprve dva roky podáváte neuvěřitelné výkony."
Silvie mlčí. Po chvíli se na něj přátelsky usměje a chce něco říct, ale muž ji přeruší.
„Předám to obchodnímu oddělení, aby na tom začali pracovat. Měli bychom to oslavit, co třeba dneska v šest?" šarmantně se na ni usměje. Chce ho odmítnout, ví, že už ji dlouho uhání, ale rozhodne se, že to neudělá.
„Půjdu ráda, je to od Vás milé."
„Výborně, zastavím se pro Vás. Uděláme si pěkný večer, zasloužíte si to." Mrkne na ni šibalsky okem a vykráčí s deskami v náručí z konferenční místnosti. Už to na ni zkoušel dřív, ale je to přece její nadřízený, musí na něj být trochu milá. Záleží na tom její kariéra.
Přejde ke svému pracovnímu stolu, s povzdechem si za něj usedne a dlouze se zadívá na fotografii zarámovanou na stole. Je na ní ještě jako dítě se svým otcem, který tragicky zahynul jako jezdec sportovního vozu. Vzpomíná na to, jaké to bylo, když stála u závodní trati s vlaječkami a čekala na jeho slavný červený vůz, až se prořítí kolem závodní dráhou. Ve vzpomínce je se svými prarodiči a matkou, co posílá automobilu z hlediště polibky. Zasteskne se jí po dětství, krutě ukončeném tou tragickou nehodou. Zasteskne se jí po domově. Vytáhne svůj mobil a v adresáři najde kontakt na svoji matku. Chvíli zaváhá, zda má číslo vytočit či ne a najednou se telefon rozezní sám za sebe. Silvie se lekne a přístroj jí vypadne z ruky.
„Ježiši." Zakleje a vleze si po kolenou pod stůl, aby ho našla. Na nic nečeká, přijímá hovor a jednou rukou si zacpává ucho, aby lépe slyšela.
„Mami? Ahoj." Říká do sluchátka a pak nevěřícně vytřeští oči, které se jí zalívají slzami. Pokládá si volnou ruku na ústa, aby ji nebylo slyšet.
„Není ti nic?" běží ke stolku starostlivá Laura.
„Kdy se to stalo?" povídá Silvie do mobilu a zvedá se z podlahy, aby dosedla do obrovské kancelářské židle.
Laura zůstane stát metr před ní a vyděšeně se na ni dívá.
„Ano, přijedu. Pa." Ukončí Laura hovor a zkoprněle odtahuje telefon od ucha.
„Špatné zprávy?" ptá se Laura a natahuje se na vedlejší stůl pro krabičku papírových kapesníků, které Silvii podává do ruky.
„Děda..." Silvie to nevydrží a vzlykavě se rozbrečí, vytahuje z balení kapesník a přikládá si ho na obličej.
„To je mi líto, sluníčko." Objímá plačící Silvii Laura a konejší jí: „To bude zase dobré."
Silvie pláče a rozmazává si pečlivě udělaný make-up. Po chvíli přestane a promění se v chladného obchodníka. Potlačí vzlyky, utře si oči a upraví se.
„Za chvíli dojde paní Marková, musím se připravit na jednání."

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing