Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Tři Studničky

Filomena Litleová, věk: 50 let

150
x přečten

Bylo, nebylo? Věřte, není to tak dávno, co se tento současný příběh protnul s povídačkami dávno minulých let. Ve vysokých tatranských horách, kdy každý kopec za pastvinami dřevorubeckých osad měl svoji pastoušku s babkou bylinkářkou, nedaleko Troch Studniček, taky jedna taková pobývala. Říkali jí Veronika. Veronika, ne jako světice stejného jména, ale jako mocná léčivka rozrazilu lékařského. A tato Veronika sehrála důležitou roli v životě mladého páru Jakuba a Anny.

 

Námět na seriál

Tři Studničky
Bylo, nebylo? Věřte, není to tak dávno, co se tento současný příběh protnul s povídačkami dávno minulých let. Ve vysokých tatranských horách, kdy každý kopec za pastvinami dřevorubeckých osad měl svoji pastoušku s babkou bylinkářkou, nedaleko Troch Studniček, taky jedna taková pobývala. Říkali jí Veronika. Veronika, ne jako světice stejného jména, ale jako mocná léčivka rozrazilu lékařského. A tato Veronika sehrála důležitou roli v životě mladého páru Jakuba a Anny.
„Bude víkend, co budeme dělat," ptá se Anna a udělá takový ten výraz očekávající dobrodružství. Rozhodně tedy něco jiného, než poskakovat u linky, hlídat bublající hrnce a utírat prach.
„Jestli je ti dobře, mohli bychom někam na vzduch, můj plán jsou hory, hory převysoké, Kriváň," řekne Jakub vesele a usměje se na ni, tak že Anna celá roztaje.
„Ale to je nápad, je květen, teď tam bude nádherně, málo lidí, všechno bude pučet a zelenat se," pohled se jí sveze na její bříško, a ještě dodá, „prospěje nám to."
Ruka se jí svezla pod pupík a krouživými pohyby si hladí bříško přesně tak, jak to dělají nastávající maminky na celém světě. Anna ale zatím neví, jestli bude v očekávání, nebo ne. Nic není jistého, i když dnešní medicína, a možnosti jak otěhotnět, tady jsou. Proč, zrovna ona, má neprůchodné vaječníky, vždyť je a byla vždy zdravá, proč s tak přirozeným krásným posláním přivést na svět dítě, má problém? Ona, ekoložka, téměř vegetariánka a propagátorka zdravé výživy, která klíčí semínka, mixuje smoothie z kopřiv a banánů, pohybuje se, medituje a miluje! No, samozřejmě! Sexuální život má pojištěný HA, ale to snad dnes, kromě křesťanů, každý. Tady si může sypat popel na hlavu. Těch jedů, co od svých divokých mladých let vyčurala do městské kanalizace a za smrčky na výšlapech, bylo dost! Dnes je jí třicetdva a možná dlouho čekala na toho pravého. Přišel. Tím si je naprosto jistá. Dala by ruku do ohně za jich pevný vztah. Jakubův postoj je mužný a neochvějný jako skála, nosí ji na rukou, ale taky ji dokáže napomenout. Znají se čtvrté jaro, a kdyby bylo na něm, vzal by si ji hned to první léto a měl s ní kupu dětí. Měl to snad rozhodnuté od prvního dne. Dokázal po ostré domluvě respektovat její touhu rozběhnout po vysoké škole praxi výživové poradkyně. Cítil marnost a rouhání nad umělým zabíjením jeho bičíků. A pak, když už má mít žena odrodíno, těžký ortel doktorů. Nepůjde to! A to chtěl mít nejmíň tři děti. S Aničkou by se nebál. Cílevědomost mladých dívek ho rozčilovala. Kariérismus je svině, která ryje s rypákem v zemi a zapomene zvednout oči, aby zkontrolovala okolí, zda na ni nemíří odněkud zákeřná zbraň.
Každý nepřítel má přítele, po každé tmě přijde světlo, z každého zla, může přijít dobro. Nabídli jim umělé oplodnění. Anna je nadšená, podstoupily odběry, našetřily tisíce. Ale jsou zde nedokonalosti. Je to opravdu umělé, umělý náhodný výběr. Zásah do božského tvoření. Příroda si sama vybere to nejsilnější a nejdokonalejší vajíčko k oplodnění. To člověk ani pod mikroskopem nedovede. Taky to můžou být dvě, nebo tři. Nemusí se udržet žádné, může být slabé a nemocné. Jakubovi je líto, že dlouho čekali, až Anna přestane radit ostatním, co jíst. Pak se sami stali čekateli v lékařských poradnách. Egoismus, past. Kruh řetězu se uzavírá. Každý řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. A teď čekají, jestli budou čekat.
Na Kriváň vyráží brzy ráno.
„Pojedeme na Tri Studničky, Peter, spolužák z vejšky, mne už tisíckrát zval, abychom se stavili a přespali u něj, až někam půjdem. Je to fakt dobrej kluk, uvidíš," ujišťoval Annu, že to nebude trapný, že je v pohodě, i když nejsme ohlášený.
Auto nechali před hotelem. Peter se pořád nehlásí, tak kdyby něco, přespí tam. Šli po modré, měli skvělou výbavu, kvalitní boty a dobré počasí. Když vyšli tři sta výškových metrů, odbočil Jakub z cesty ke studánce, aby se hlavně Anka napila, nějak se necítila. Osvěžili se. Nebyli sami. Přichází sem jakási tajemná osoba. Není to turistka. Je místní. Jakub ví o té dřevěné chalupě nad studánkou z přítelova vyprávění. Že by to byla ta bylinkářka Veronika. Měla dubovou hůl, pajdala na jednu nohu, hnědou sukni při každém zhoupnutí courala po zemi. Dlouhá pletená vesta a malý klobouček z ní dělaly mystickou postavu, která vystoupila z knihy, popisující středověk.
„Zdravíčko, máte tu dobrou vodu," povídá Jakub.
„Chvala Kristovi," odpoví Veronika. Anna se zvedne od studánky, aby taky něco řekla, ale v tom se jí šťávy z žaludku sunou nahoru a rychle odskočí bokem, aby se vyzvracela.
„Ale cože, nie je vám dobre, děvenko, poďte ku mne, urobím vám bylinkový čaj, ten vás upokojí. Bývam tamto."
„To budeme moc rádi, chopí se situace Jakub, vy budete asi Veronika, že?" Kývla a oni šli. Chalupa vypadala zchátrale, ale dokonale se hodila k bylinářce. Zahrádka, ne nějak úhledná, ale jistě chytře opečovávaná, pod verandovým převisem spoustu svazečků loňských bylin, hopkající králík, dvě ovečky s beranem, koza a ve voliérách spousta ptactva. Dozvěděli se, že krahujec, sova, orel a drobné ptactvo, všichni byli přes zimu jejími pacienty, nebude trvat dlouho a vypustí je. Jednoduše zařízená světnice, samé dřevo s cestičkami červotočů, ale všude útulno. Na stole voněl fenyklový čaj, který Anně opravdu udělal dobře. Rozpovídali se o svém problému, snad to zvracení značí počátek těhotenství. Veronika si je poslechla a reagovala úplně jinak, než očekávali. Její rada a doporučení bylo jen to, aby dnes rozhodně přespali v hotelu Tri studničky. Nakonec se dohodli, že půjdou ještě kousek výš, na malý vrcholek odkud je pěkný výhled, a na zpáteční cestě se k ní ještě zastaví, že jim něco dá. Výstup na Kriváň dnes přenechají ostatním. Když stoupali, ozval se Peter, že se omlouvá, ale že je na Ukrajině, tak snad příště, druhou návštěvu Veroniky doporučil, a ať se nebojí si od ní cokoliv vzít, vždy každému pomohla, někdy více, někdy méně, záleží na tom, jak se k jejím radám dotyčný postaví a co bude chtít na sobě změnit. Mnohdy při léčení doporučuje půst, a to se lidem nechce. Druhá návštěva byla zvláštní. Podala jim v kastrolku na másle opražená játra, hlavně prý pro Annu, na žaludek. Snědli je a zapili opět fenyklovým čajem. Při loučení jí dala do ruky lněný pytlík s Andělikou lékařskou, rozrazilem a s kontryhelem. Všichni tři se za vlídného objetí rozloučili a Jakub slíbil, že se na podzim staví a pomůže jí naštípat dříví na zimu. Měli z toho setkání hřejivý pocit, jakoby jim bylo pomoženo, nebo snad, že jsou pod ochranou bylinného pytlíku, a toho světla, která ta stará žena vyzařovala. Jakub se ještě ve dveřích otočil a zeptal se, co to bylo v tom rendlíku za dobrotu, ale to asi neměl dělat.
„Pečeň z capa," řekla bez obalu Veronika, Anka už dlho zvracať nebude, možno nikdy."
Přišli do hotelu a hlavou se jim míhalo všechno možné. „Budem věřit Peterovi, Veronika je neškodná, a kromě toho je ti teď dobře, ne," uklidnil ji. Pokoj pro dva byl kupodivu volný. Spali klidně, ale kolem půlnoci Anna slyšela naříkání. Sílilo. Jakub ji obejmul, za chvíli nevěděli, jestli se jim to zdá, nebo je odněkud něco slyšet. Nad ránem, byl jejich chodbou slyšet pláč. Vyběhli na chodbu, na jejímž konci bylo v hotelové peřině ovinuté plačící nemluvně. Nikde nikdo, dveře z protilehlého pokoje otevřené a na posteli krev. Volali všude tam, kam měli a ta půlhodina než přijel do těchto odlehlých končin doktor, byla žalostně smutná, ale i krásná, půl hodiny si mohli chovat holčičku, Veroniku.
Jakub dodržel svůj slib se štípání dřeva a na podzim se sem vypravili. Nemohli se dočkat toho, až řeknou Veronice, že Anna i přes její dvojnásobné těhotenství ani jednou nezvracela. Čekají dvojčátka a vše vypadá dobře. Radost nadruhou! A aby toho nebylo málo, jednu holčičku, Veroniku, už mají. Vyřizování papíru o adopci bylo sice hrozné, ale kdo jiný by ji měl dostat, když jim byla porozena přímo do klína. Jakub se nakonec dočkal a měl opravdu tři vysněné malé princezny, tři děti ze Troch Studniček.

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing