Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Finálový soutěžní příspěvek

Ročník: 2016, Kolo: finále, Téma: TV seriál

Azyl

Lenka Martinková, věk: 21 let

92
x přečten

Námět: 10ti dílný seriál ze současnosti, odehrávající se v malém azylovém domě pro muže. Každá část je věnována jednomu nebo více obyvatelům; sérií provází mladá vrátná, která seznamuje s osudy jednotlivých klientů.

Námět na seriál

Azyl

Námět: 10ti dílný seriál ze současnosti, odehrávající se v malém azylovém domě pro muže. Každá část je věnována jednomu nebo více obyvatelům; sérií provází mladá vrátná, která seznamuje s osudy jednotlivých klientů.
Prostředí: patrový dům v sousedství hřbitova a přilehlé okolí. Většina oken je obrácených na hřbitov, v popisu práce na vrátnici je otevírání a zamykání hřbitova, stejně jako pravidelné obchůzky kolem domu.
Postavy: 16 obyvatel - v každém díle se mění hlavní a vedlejší postavy
Mladá vrátná - krátce po škole, drobná, zdánlivě nepříliš asertivní
Další postavy: údržbář, kolegové vrátní, občasní dárci oblečení a potravinových balíčků, pošťačka, zájemci o ubytování...
Prostředí 1. části: Chodba s okénkem do vrátnice a společné prostory domu.
Postavy 1. části: pan J. - vysoký, atletický i v pokročilejším věku svalnatý. Celkem pohledný i přes občasné jizvy na rukách

Vrátná - viz výše

Další obyvatelé


1.díl: Excirkusák

Dveře se s třísknutím otevírají a vstupuje obyvatel J., vykřikuje pozdrav, chce klíč od pokoje.
„Že jste si dal něco na kuráž?" odtuší vrátná a připraví si alkoholtester.
„Bysem věděl, dybych měl ňákej chlast, ne? Sem měl akorát kafe..."
„S rumem, co? Tak se nadýchněte a dáme se do toho."
„Tam budou samý nuly!"
Elektronické pípnutí, na obrazovečce naskakují čísílka 0,000.
„Čtyry nuly a vy ste mně to nevěřila! Vidite, že sem vám nekecal?"
Vrátná přikyvuje. „Bezvadný, ještě aby vám to dlouho vydrželo."
Podá obyvateli klíč, cosi přerovnává na stole a odškrtává ve výkazech. Pan J. se nemá k odchodu.
„Sem byl v cirkuse, abyste věděla. Grátis! Přijeli sem Humberťáci, byl sem se na ně mrknout. A vzali mě na představení a do zvěřince a moh sem si pohladit malý tygry, co teď maj nový."
„A to vás tam nechali bez placení, jo?" usměje se vrátná ironicky.
„Dyž sem s nima pět let jezdil, tak proč ne? Pak sem si zničil zdraví a vod tý doby sem bezdomka."
„Vy a cirkusák? To si nedovedu představit... Co jste pro ně dělal?"
Vyzve ji, aby hádala.
„Možná...krotitel dravých šelem?" nadhazuje..
Pan J. se smíchem vrtí hlavou: „Sem byl rekvizitář! To já sem měl na starosti úplně všjo, vod kostýmů až po pomůcky pro polykače vohně!" Pyšně se rozhlíží kolem.
„Měl byste se k nim vrátit. Svědčí vám to. Rozhodně víc, než když děláte sekuriťáka v bance..."
Posmutní: „Sem moc starej a nikam jinam mě nechtěj. Ale bylo to hezký. Taky sem s klukama projel kus světa: Rumunsko, Itálie, Francie, Polsko, Slovensko, Česko... každou chvíli jiný místo a tý legrace, co sme si užili. A i řeče sem se naučil. Čovek mluví blbě rodnym jazykem, ale dohodne se všude... Proto tady taky nechodim na tu jejich výuku anglicky. Co bystem z toho asi tak měl?"
Vrátná neví, co odpovědět. Měla by ho lákat na dobrovolné kurzy, má to v popisu práce, ale u pana J. to nemá smysl. Mlčí a snaží se nějak zaměstnat, aby se s ním nemusela dál bavit.
„Helejte se, sem si koupil mandarinky cestou sem."
Upře na něj nechápavý pohled.
„A teď koukejte! Tramtarará!"
Žongluje ovocem, tanečními krůčky přichází k igelitce odložené na zemi a tahá z ní tvarově rozličné předměty, které kolem něj víří vzduchem.
„To umim vod nich!" vyráží ze sebe.
Z pokojů se vynořují ostatní obyvatelé. Někteří se vracejí pro vhodné předměty a přidávají se.
„A dneska sem si to osvěžil, dokonce mi pučili kuželky a dyž to viděli, chtěli vědít, esli bysem s nima zase nechtěl jezdit. Ale sem řek že ne, že je mi fajn tady," pokračuje mezi figurami.
Přidá piruetu a neadresně se chlubí: „Vybrali mě jako odvážlivce z publika a házeli po mě nože!"
Chytá pomůcky a ostatní ho napodobují. Potom zadýchaně kývne na vrátnou: „Hodim si věci na pokoj a skočim si ven na cígo, tak abyste to věděla!"
Vysekne mírnou poklonu a s tichým pohvizdováním stoupá do patra. Za zády se mu ozývá rozpačitý potlesk.

 

 

Hlas lidu - hlas boží. Jak se vám příspěvek líbil? Kolik % příspěvku udělíte?
10% - 20% - 30% - 40% - 50% - 60% - 70% - 80% - 90% - 100%


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing