Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Úvod 1. dílu románu na pokračování

Doba: Současnost, Téma: Detektivka

Každý máme svého vraha.

Simona Weidenhofferová, věk: 48 let

Román má 14 dílů. Hlavní hrdinka tohoto románu s detektivní zápletkou je úspěšná žena středního věku, která bojuje se svými démony. Pomůže jí dávná láska nebo shoří nakonec v pekle? Každý máme svého vraha a není to obvykle jen zakuklenec s nožem plížící se temnou nocí. Může nás přemoci minulost, nemoc, zloba a  přetvářka? Spíte s nožem pod polštářem nebo se nemusíte bát vlastního stínu? Skutečně znáte toho, koho denně objímáte? Romantika a úkladná vražda? Strach a věčná láska? Jak to spolu souvisí se dozvíte až na samém konci tohoto příběhu. 

Objednat celý 1. díl za 39 Kč.
Možnost objednat i další díly.

Kapitola 1.
J e z u l á t k o, p o m ó c !!!

Bože, ještě tři sta metrů a mně to v tu chvíli připadalo delší než celý maratónský závod. Kolem projíždějící tramvaje kovově zvonily jako o život a od trolejí jim létaly malé barevné jiskry na všechny strany jako ohňostroj. Vůbec najednou vypadaly spíš jako rozzuřený drak sršící oheň a síru. V rychlém sledu křižovaly kolem mě oběma směry ulici, jako by to měla být jejich poslední spanilá jízda v životě.
Čekala jsem na tramvajovém ostrůvku na náměstí ve snaze přejít na protější chodník, ale snad i pražská doprava byla v tu chvíli proti mně. Ze své majestátní výšky na mě se stoickým klidem shlížel Chrám sv. Mikuláše a vypadal kupodivu vlídně a spokojeně. Kolem svižně procházeli lidé všemi směry, a jen několik z nich o mě letmo zavadilo pohledem. Nezastavovali se. Jen mě mlčky míjeli. I tak jsem je vnímala jenom jako barevné čáry kmitající prostorem. Bylo uspěchané páteční ráno těsně po deváté hodině a já byla na pokraji svých fyzických i psychických sil. Vyždímaná jako citrón. Můj mozek by nejraději ve vteřině explodoval. Byla jsem unavená jako bych sem šla z druhého konce zeměkoule pěšky a v lodičkách na vysokém podpatku. Přitom jsem za sebou měla jen jedinou probdělou noc a jeden z mých vůbec nejnáročnějších pracovních měsíců v životě.
Konečně jsem mohla přejít na druhou stranu a pokračovat těch pár stovek metrů až ke kostelu Panny Marie Vítězné, kam jsem měla to ráno namířeno. Proč? Ateista tělem i duší. Když nic jiného, tak rozhodně Otec Svatý nebyl mým Pastýřem. Přesto mě za poslední čtyři měsíce několikrát bez souvislosti zčistajasna napadlo jít právě do kostela. Jako by mě tam táhla nějaká neviditelná síla. Možná sám Bůh nebo jeho Andělé mi tak dávali znamení, co mám dělat. Nenapadal mě ale žádný rozumný důvod.
Párkrát v životě se mi sice už podobná věc stala. A vždycky to mělo následně konkrétní význam i důsledky. Zřejmě proto jsem se rozhodla ten vnitřní hlas poslechnout. Říkala jsem si, že až potom zjistím přesně proč. To dubnové páteční ráno jsem tam přímo utíkala. Hledala jsem tam spásu a klid? Hledala jsem tam evidentně odpovědi a pomoc. Měla jsem asi milión otázek. Jen mě předtím nikdy nenapadlo směřovat je právě sem.
Klopýtavě jsem dorazila až pod schody kostela, skoro je vyběhla až k hlavním dveřím a vpadla dovnitř jako ničivá povodeň právě uprostřed ranní mše. Farář ani na okamžik nezaváhal a zpěvným hlasem pokračoval v kázání. Jen se náš pohled na malý okamžik setkal a na zlomek sekundy zvídavě propletl. Zato oči ostatních věřících se na mě nekompromisně upřely všechny do jednoho. Po pár vteřinách ti napravení hříšníci obrátili zas hlavu k oltáři, ale ve vzduchu spolu s vůní kadidla a vosku z planoucích svící vzrušeně poletovaly jejich němé otázky a podivné rozpaky.
Vyčerpaně jsem klesla do poslední lavice po pravé straně a konečně trochu svobodně vydechla. Mše zpěvavě pokračovala, lidé vstávali a opět usedali do lavic ve jménu svaté Trojice. A mně zvonivě zůstala v uších znít dvě farářova slova kázání: Spása a Odpuštění. Srdce mi tlouklo jako o závod, krev bušila ve spáncích. Fyzicky špatně mi nebylo. Naopak jsem cítila, jak se v tom zlatém raně barokním prostředí postupně uklidňuji.
Rozhlédla jsem se po té kráse kolem. Hned po pravé straně ode mě byla středně velká soška Panny Marie Vítězné a kousek od ní i Pražské Jezulátko, které zde trpělivě čekalo a z výšky shlíželo na všechny ty úpěnlivé žadatele a polepšené hříšníky už od roku 1641. To Boží batole vypadalo majestátně a vznešeně, tentokrát oblečené ve své sváteční červené bohatě vyšívané róbě s nádherným hermelínovým pláštěm přes ramena. Kamenná Panna Marie v prostých modrých šatech se na mě dívala takovým měkkým klidným pohledem, že vypadala jako živá. Tiše jsem seděla a v duchu opakovala něco jako modlitbu:
*** Prosím tě jako matka matku za svého syna a dceru, ochraňuj je. Pomoz mi získat klid a radost, vyřešit vše, co mě v poslední době trápí. Jen v tvých silách je zázrak spasení, odpuštění a štěstí. Dej mi sílu a nedovol, abych někoho zabila. Zbav mě mé hmatatelné nenávisti, mého strachu sama ze sebe. Prosím o odpuštění všech mých zoufalých myšlenek na něčí smrt. Zachovej konečně mír a klid v mém srdci i v mé hlavě. Pomoz mi odpustit všem těm, kteří se na mně provinili. Mám strach. A ty prý umíš zázraky. Oroduj za nás. ***

 

Objednat celý 1. díl za 39 Kč. Možnost objednat i další díly.


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing