Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Úvod 1. dílu románu na pokračování

Doba: Současnost, Téma: Reálný příběh

Tři Blumen

Ilona Pluhařová, věk: 44 let

Sedmidílný román „Tři Blumen“ rozvíjí osudy tří odlišných žen, Rózy, Lenky a Báry, z nichž se během studia němčiny a dějepisu na vysoké škole stávají nerozlučné kamarádky. Provázejí je společné radosti i strasti studentských dní, v nichž nechybějí humorné příhody, prožívají své lásky, milostná vzplanutí i citová zklamání, nezřídka čelí tvrdým zkouškám i ranám osudu, s nimiž se každá z hrdinek vyrovnává po svém. Společné mají to zásadní. Všechny tři touží po štěstí, každá směřuje za svou představou jeho naplnění a během tohoto snažení, někdy až dobrodružného, se představy jednotlivých aktérek o svém životním štěstí i zásadně mění. Časové rozmezí románu se pohybuje od doby po roce 1989 až do současnosti a příběh je volně zasazen do prostředí města Liberce s vrchem Ještědem. Hlavní hrdinky však zavedou čtenáře do nejrůznějších prostředí jako je zdravotnictví, školství, cizí země, zločinecké podsvětí, vězení, aj. 

Objednat celý 1. díl za 39 Kč.
Možnost objednat i další díly.


Róza stojí u nemocničního lůžka a zavádí pacientovi infuzi. Najednou se však přístroje rozpípají a pacient nedýchá. Rychle obrací ventil s kyslíkem a připravuje ambuvak na umělé dýchaní. Na vedlejším lůžku se začíná dusit další přivezený pacient. Róza běhá mezi oběma lůžky a podává resuscitujícím lékařům stříkačky s léky a další pomůcky. V postýlce pod oknem se rozpláče roční miminko a zmodrá v obličeji. Róza nestíhá!

„Co mám dělat dřív?" rozhlíží se po pokoji.
„Pospěšte si, sestro Skálová," volá jeden z lékařů.
„Rózo," vykřikne jedna z kolegyň, „musíme resuscitovat."
„Rózo, infuzi."
V pokoji je vedro k zalknutí. Sama už skoro nemůže dýchat.
„Sestro Rózo," ozývá se ze všech stran.
„Rózo, Rózo," šeptá jedna ze spolužaček a třese s jejím ramenem, aby se probudila.
Po chvíli si uvědomuje, že se nachází v přednáškové aule lékařské fakulty a její přítelkyně, noční můra, ji opět navštívila.
„Aorta, aortae," skloňuje profesorka latiny, „pokračujte, slečno Skálová."
Róza však shrnuje všechny své věci na hromádku, popadne je do náruče a spěchá ke dveřím.
„Pryč! Hlavně pryč! Daleko odsud. Už ne! Konec!"
„Je tady slečna Skálová?" hledí profesorka zmateně do zasedacího pořádku a hledá Rózu mezi ostatními.
„Omlouvám se," hlesne Róza směrem ke stupínku a prchá ke dveřím.
Rychle bere za kliku a s úlevou za sebou zabouchne těžké dveře studijní auly.
„Chachacha," ozve se vzápětí, když latinářka cosi poznamená na její adresu ke spolužákům nultého ročníku.
„Chachacha," doznívá jí v uších.
Celkem trefný závěr za vším dosavadním snažením.
„Chachacha," za letitými sny.
Za představou, že přesně ví, co chce. Ale teď? Co by chtěla dál, netuší. Ale přesně ví, co už nechce. Nechce studovat medicínu. Nechce mít pocit, že všichni okolo jsou potenciálními pacienty. Má dost čtení o nemocech, úrazech a fyzických vadách. Její hlava víc z toho nepojme. Ve zdravotnictví zkrátka nezůstane. Nemůže!
Nasouká věci do batůžku a vydává se k nádraží. Přéma snad konečně dorazí. Vzala si dva dny volno.
„Co budeš dělat?" zeptá se Přéma, když spolu usednou nad sklenkou vína na jedné z pouličních terásek. „Není ještě brzy, abys v našem věku zakotvila v nějaký práci? Teď, po revoluci, když máme tolik nečekaných možností?"
Róza sedí na dřevěné židličce, pohrává si s nožičkou své sklenky mezi dvěma prsty a rozhlíží se kolem. Všude vládne slunečný den. Ulici lemují barevné slunečníky připomínající pestré luční květy, zasazené mezi zelené zástupy nízkých javorů, a pod nimi nasávají optimistickou atmosféru snad všichni, kdo nemohli opustit odpolední náruč města. Ona však již dlouho žádný optimismus necítí.
„Tak co máš v plánu?" opakuje Přéma svoji otázku a vrací ji do tíživé reality.
„Nemám ponětí. Ale ve zdravotnictví nezůstanu. Mám toho po krk. Při slově nemoc se mi dělá zle."
„Tomu docela rozumím," přikývne Přéma, „mně se dělá slabo jen z představy, že bych měl trávit celý dny ve špitále."
Róza usrkne ze svého vína a zamyšleně hledí na jeho červenou hladinu.
„Pojď do Liberce," navrhuje Přéma rozverně, „pár let si postudujeme, něco si užijeme a pak se uvidí."
„Blázníš?" vydechne Róza překvapeně. „Co bych tam asi dělala? Jako technický antitalent bych na strojárně nevydržela ani měsíc a na textilce jakbysmet."
„Od příštího září otvírají peďák," pokrčí Přéma rameny.
„Fyziku a matiku," ušklíbne se Róza, „nezapomeň, že jsem na matiku odjakživa dřevo a kvůli fyzice mě nevzali na medicínu."
„Pokud mě paměť neklame," přemýšlí Přéma, „měli by otevírat i jeden netechnický obor. Češtinu a dějepis, nebo něco takovýho."
„Umíš si mě představit jako učitelku?" vybuchne Róza smíchy.
„Docela jo."
Róza jen pobaveně mávne rukou a brzy pouští tento ztřeštěný nápad z hlavy.
O dva dny později se však vleče vyčerpaná a rozklepaná z noční směny.
„Resuscitace pacienta, řízené dýchání, přežil jen taktak," žene se jí hlavou.
Tohle už nedá. Nemá na to nervy. Cokoliv jiného, ale tohle ne. Ještěže to zjistila včas. Nakonec má štěstí, že se na tu medicínu nedostala. Poznat svoje slabosti po několika letech studia, to by byl vážně průšvih.
Zamyšleně otevírá dveře ubytovny a nahlíží do poštovní schránky.
„Na poště máte zásilku, sestři," křikne vrátná a znovu se začte do své křížovky.
Na poměrně rozměrném balíku zahlédne Přémovo písmo.
„Od září neotevírají češtinu a dějepis," čte krátký vzkaz svého přítele, „ale němčinu a dějepis. Všechny znalosti k přijímačkám jsou prý obsaženy v těchto knihách."
Róza listuje stránkami zaslané literatury.
„Němčinu pro jazykovky znám," žasne nad známými příručkami, „první tři díly jsme probrali na zdrávce."
Zbývají tři knihy. Jedna jazyková a dva ročníky gymnaziálního dějepisu. Dost podobné učebnicím na zdrávce. Tři knihy na devět měsíců. A měsíc na podání přihlášky. Tři knihy, které mohou změnit její život.
„Ale chci to vůbec? Naši se zblázní! Není to šílený?"
Róza sedí ve svém jednopokojovém bytě nemocniční ubytovny a hledí na obrazec, jenž ji doprovází už spoustu let. Namalovala ho kdysi jako malá a stal se jejím životním talismanem.
Dodnes si vzpomíná na skvělou učitelku výtvarky, jež ji k vytvoření talismanu inspirovala.
„Ponořte se do hlubin své duše," vybavuje si hlas té úžasné kantorky, „a vyjádřete, v čem spočívá vaše osobní štěstí. Co vás udělá šťastnými?"
Jedna obyčejná hodina výtvarky! Jeden nápad jedné učitelky. Ale dočista jí změnil pohled na život. Od té doby si tuto otázku kladla již mnohokrát.
Základ její definice štěstí je velmi jednoduchý. Tvoří ho čtverec, z jehož každého rohu raší důležitý kořen pro statný strom jejího života. Čtyři kořeny, čtyři hodnoty. Zdraví - štěstí - láska - dobrodružství.
Róza dodnes věří, že její talisman je kouzelný a přináší štěstí. Vlastně k ní přivedl i Přému. Přišel k nim jednou domů s jejími bratry a talisman ho přímo uchvátil.
„Máme navlas stejné názory," usoudil Přéma nadšeně, když spolu proklábosili spoustu hodin.
Róza si vzpomíná na rodeo, když rodiče zjistili, že s Přémou začala chodit. Nebylo jí ani šestnáct, Přéma byl o rok starší, když spolu jednoho dne seděli v pokoji pod jejím talismanem. Mlčeli. Mlčeli, ale cítili tu nepřekonatelnou přitažlivost mezi sebou. Přéma se přisunul blíž, její dlaně spočinuly v jeho. Pohlédl jí zpříma do očí a rázem ucítila dlouhý horký polibek. Tehdy jako kdyby se země zachvěla a z jejího nitra vyrostl jejich společný strom. Spalující dotyk rtů je svázal dohromady a plynule přešel do vášnivého objetí. Dodnes si příliš nepamatuje, jak se zbavili veškerého oblečení, které znenadání leželo všude kolem. Přémovy rty rozpalovaly její kůži, že sotva dýchala, a jejich těla se oddala prvnímu milování, jako kdyby spolu souzněla již dlouhá léta. Z Přémova statného těla se chvěla po celém těle, jeho zelené oči hledící z hustých bujných vlasů se vsakovaly do všech pórů její duše a ona se čím dál víc tiskla k jeho porostlému hrudníku, jenž se stával ochranným valem před její milostnou závratí.
Když vydýchávali své náhlé sblížení, vpadl do pokoje táta. Róza si dodnes vzpomíná, jak zbrunátněl vzteky, když spatřil svou jedinou holčičku v náruči usmrkaného kluka. Vytáhl Přému za rameno z její postele a vypadalo to na velmi děsivou scénu.
Přéma však překvapil.
Vzal Rózu za ruku, téměř nahý se narovnal v zádech, neohroženě pohlédl tátovi do očí a pravil: „Chápu Vás, pane Skálo, ale Rózu mám moc rád. Ode dneška se cítím zodpovědný za její štěstí."

Objednat celý 1. díl za 39 Kč. Možnost objednat i další díly.


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing