Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Úvod 1. dílu románu na pokračování

Doba: Historie, Téma: Reálný příběh

Tudor a klaun

Veronika Moreira, věk: 35 let

Život, doba a vláda nejmocnějšího, nejproslulejšího a nejbezohlednějšího anglického panovníka, Jindřicha VIII. Krále, který doufal, že dosáhne nesmrtelnosti díky vítězstvím na bitevním poli, dosáhl jí však díky nevídané, násilné církevní reformaci a kruté bezohlednosti, s jakou se zbavoval svých manželek.
Okázalost jeho dvora, jeho lásky a vášně, intriky, moc a nepředvídatelnost, především však jeho osudové ženy, dramatická manželství a nezáviděníhodné osudy jeho šesti královen.
To vše očima člověka, který si k němu dovolil víc, než všichni ostatní, a jen náhodou ho nestihl krutý trest, jako většinu jeho přátel i nepřátel. Nebyl jím nikdo jiný, než William Sommers – jeho dvorní šašek a přítel, snad jediný, který z něj neměl strach… možná…

Objednat celý 1. díl za 39 Kč.
Možnost objednat i další díly.

Anglie, červen 1560
Kostnatou rukou se dotkl mého studeného čela. Ještě dýchám. Ale jeho soucitné doteky už jsou mi vzdálené. Snad je to blízkostí smrti, snad necitelností vyschlé, líčidly a rtutí spálené kůže, křehké jako ohořelý papír. Ještě dýchám...

Můj zastřený zrak bloudí po místnosti, tu neútulnou klášterní cimru ještě poznávám. Nejsem obklopen truchlícími dětmi, nesklání se nade mnou slzící manželka, aby mi poslušně zatlačila oči a dala poslat pro rakev, než se s úlevou vrhne do cizí náruče.
Já jsem tu sám. Jen se svou sebelítostí a strachem. A s ním. Sedí v nohách mé postele, shrbený, vrásčitý, smutný stařec, farář, snad starší a trpělivější než sama smrt. A stejně jako ona, tiše vyčkává.
Má potemnělá mysl se snaží oživit vzpomínky na verše přítele Wyatta, na ten jediný, který mi utkvěl v paměti:

„A pak se ke mně sklání,
když vešla bez vyzvání,
na bledé rty mě líbá,
v nich poslední dech dřímá,
je studená, je vlídná, má milá - smrt."

To ticho je k nesnesení. Mám snad jen počítat vteřiny, údery srdce a času, které mi zbývají na tomto ponurém světě? Jak rád jej budu jednou opouštět, myslel jsem si.
Svět mé doby, studený, šedivý, slizký a zkrvavený. Přesto bych teď dal svou mrzkou duši na pospas všem temnotám, kdybych si mohl koupit čas. Víc času... to je to jediné, co si nekoupí ani král...

Do posledního dechu jsem jí hrál. Třásla mnou zimnice, pot se leskl na mých dlouhých, bílých pažích.
A ona tam seděla, rusovlasá, třpytící se zlatem, bílá ramena skrytá pod kožešinou. Viděl jsem ji, tu snovou bytost, živý obraz svého otce.
Tu, která měla být jeho synem. Teď nosí jeho korunu, vládne jeho zemi a ta jí leží u nohou. Protestantská země. Odkaz její matky.

Vybavily se mi poslední hodiny mého krále. Oba budeme brzy stejně nazí a zubožení, před Jeho tváří. Moje směšná existence, vysmívání se Bohu i smrti, drzosti proti králům i kardinálům a nemravnost celého světa v mých nestoudných popěvcích a zhýralé poezii - nic z toho mě nezachrání.
Ani jeho neměl kdo zachránit. Neměl už nic. Jen víru, kterou kdysi zhanobil ve jménu lásky, jak říkali. Ale jiní to řekli jinak. Bořil kláštery, bořil svět, pošpinil království, jen aby se jí dostal do klína. A ona?
Jen se vztekala a odstrkovala jeho lačné prsty. Jen s korunou na hlavě, můj králi. Ne jako se služkou na slamníku. Ach, Otče, snad i já si můžu dovolit trochu sentimentu. Vidím ji jako dnes... jeho dámu, padlou královnu.
Tehdy jsem se myslel, že i nehezká žena může být zahalena v auře charismatu, které udělá z mužů pošetilé blázny, otroky touhy po smilnění.
Přesto možná neokouzlí každého, někoho jako já, kdo se vždy a všude sklání a padá k nohám fyzické krásy, ať je to, co tu krásu nosí, jakkoli tupé, hašteřivé, nízké a nesnesitelné.

Ale když se to charisma snoubí s krásou, inteligencí a odvahou, je to bytost spíš mystická než lidská, bytost, kterou lze jen k smrti milovat, nebo k smrti nenávidět. Nelze ji ovládat. Věděl jsem to. A věděl to i král, jenže bylo už pozdě. Příliš pozdě. Snad proto ji zabil...

A kde je teď? Snad už mě čeká. Můj pán. Můj Bůh...

Nebyl jsem snad jeho přítel? Někteří si to mysleli. Nakonec jsem však jenom slouha, co vyhlíží svůj konec a nemá už sílu ani na poslední, bezduchý taneček. Pomatenec, kterého jen prázdno v hlavě zachránilo před popravčím špalkem. Nebyl jsem jeho přítel. On neměl přátele.

Odnesli mě v bezvědomí. Možná si toho nikdo ani nevšiml. Jak osamělé je čekání na smrt... ještě mi v uších zní jejich smích... Všichni zas chtějí být v blízkosti Slunce, hřát se na něm a obdivovat jeho zář.
Král je mrtev, je mrtev i následník, i jeho prvorozená dcera, poslední katolická mučednice, fanatička pravdy Boží. Teď je to na ní. Ona je to Slunce, poslední Tudorovna, živý obraz svého otce..... Alžběta....
Bere mě za ruku. Jeho vyhaslé oči mě vyzývají, abych promluvil. Abych se usmířil. A tak bolestně nabírám dech do plic, vnímám ten zatuchlý vzduch a nasládlý pach těla, které opouštím.
Nebudu se zpovídat, Otče. Nechtěj mou lživou zpověď, výčet hříchů ze života, který nikdy nebyl můj. S Bohem jsem smířen, po svém. Nikdy mě nevyslyšel.
A tak jsem si zvykl ničeho nežádat. I to je hřích? Kůže kolem úst se bolestivě napíná. Nánosy pudru a barev mi dávno vzaly mou pravou tvář.

Budu jen mluvit, Otče, chcete-li poslouchat blázna. Jen mluvit, dokud mám o čem. Vždyť ještě dýchám... ano, ještě dýchám... a on tam sedí a jen se usmívá.
Vyslechne mě až do konce, než obrátím oči k věčnosti a ona mě svým sladkým polibkem jednou provždy umlčí....

 

 

Objednat celý 1. díl za 39 Kč. Možnost objednat i další díly.


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing