Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: letní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Nekonečná módní story
Ilona Pluhařová, věk: 43 let
Skutečnost, že móda může vyvolávat nejrůznější účinky na lidský organismus, a to ve spektru od afrodiziakálních prožitků ke stavům rovnajícím se destrukci lidského organismu, můžeme zkoumat už po vyřčení ...
Skutečnost, že móda může vyvolávat nejrůznější účinky na lidský organismus, a to ve spektru od afrodiziakálních prožitků ke stavům rovnajícím se destrukci lidského organismu, můžeme zkoumat už po vyřčení prachobyčejné věty: „Jdeme nakupovat oblečení." Zatímco se holčičkám, mladším dámám, puberťačkám či téměř dospělým adolescentkám rozsvítí oči, rozbuší srdce a den před kýženými nákupy radostným rozrušením ani nespí (o dospělých a zralých ženách ani nemluvě), nositelé chromozomálního uspořádání XY podvědomě zapínají své nouzové mechanismy. Můžeme pozorovat například zježení vlasové kštice na dikobrazí způsob spojené se zoologicky neidentifikovatelným zvukovým projevem, mnohé ovládne náhlá hluchota provázená spuštěním procesu sublimace s konečným efektem zmizení po anglicku, při těžším zasažení organismu touto nenadálou zprávou může dojít dokonce k vyvracení očí jako při epileptickém záchvatu, k pokřivení obličeje připomínající obrnu či dokonce k akutní hrozbě utopení, pokud například daný jedinec v inkriminovaném okamžiku „hovoří" s půllitrem piva. Veškeré tyto různorodé projevy jsou však v drtivé většině případů navenek ventilovány pouze úspornou hláškou: „Už zas?"
Co tedy dělat, milé dámy, když se svršky našich drahoušků dodřou až na švy, puky praskají a celkový design nositele směřuje ke stylu à la bezdomovec? Každá z nás má na tyto situace vyvinuty více či méně účinné mechanismy. Menší mládence většinou ještě utáhneme na zmrzlinu, starší nás za prožité příkoří pumpnou o drahý časopis či lístky do kina, u puberťáků je však mnohdy potřeba zvažovat donucovací strategie celé týdny a trpělivě vyčkávat na vhodný okamžik, zda nepomůže alespoň krajní metoda, neskrývané vydírání.
Jak už však tušíme, dostat chlapa do krámu s oblečením je jen část nevděčného ženského úkolu. V další etapě ho musíme donutit, aby si nejen vybral oblečení, ale aby si vybral vyhovující oblečení. A právě pojem „vhodné oblečení" se jeví jako bludný kořen, zhoubná past, alfa a omega nekonečných módních lapálií.
Adamovi v ráji stačil pouhý fíkový list a otrávený chlap polovysvlečený ve zkušební kabince svého biblického praprapředka poslušně napodobuje.
„Jo, tohle je dobrý," bude vám tvrdit u modelu připomínajícího strašáka do zelí, stejně tak v ohozu evokujícím léta světové hospodářské krize, stoletou vodu, přistěhovaleckou krizi či pohádku „Jak se housenka nemohla rozhodnout pro barvu a vzor svého motýlího oblečku".
„Už jdeme," vybavují se mi slova staršího syna během posledního oblékacího martýria, „vždyť mám oblečení víc než dost."
Jen můj zoufale nesmlouvavý dopálený výraz křísnutý varovným šlehnutím očí ho vrátil zpátky do převlékací budky. Ochotná prodavačka, s rukou na telefonu pro případ nutnosti rychlé lékařské pomoci jednomu z nás, kmitala jako čamrda mezi regály a jako poletující vlaštovka snášela kalhoty a trička, jež dosud nebyly vrženy do oblékací štvanice.
A náhle se stal zázrak! Opona převlékárny se rozestoupila, náš sebevědomý pubescent se vynořil s rozsvícenýma očima, zcela jistě i s rozbušeným srdcem od radosti, že nastává konec vymóďovacích muk. Mně bylo rázem jasné, že tu noc zcela jistě neusnu rozrušením z designu, jejž se nám po hodinách smrtelně vyčerpávající dřiny podařilo vytvořit. Vytahané triko podivně vybledlé barvy odpovídající vzhledu příslušníka africké pouštní jednotky za druhé světové války, kalhoty s několika okázalými prodrbanci, s ještě okázalejší cenou, zřejmě za nepřehlédnutelný dojem postavy právě vytažené z popelnice.
A ptáte se, co teď, milé matky či ostatní stejně postižené spolutrpitelky?
Pomůže snad jen uklidňující pohled do oblak, neprůhledné sluneční brýle či zánět spojivek. Móda je móda!
