Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Náhoda nebo osud
Jitka Kubešová, věk: 56 let
Někdy nám náhoda vyřeší naše trápení. Nebo je to osud? Nebo to tak prostě má být? Nevím. V jednom filmu se říká, že jsou v životě cesty hlavní a cesty vedlejší. A stejně tak jsou v našem životě muži hlavní a muži vedlejší.
Ti dva se prostě museli potkat. Temperamentní exotická kráska a charismatický tanečník s propracovaným tělem a překvapivě podmanivým hlasem. Tou kráskou byla Veronika, schopná manažerka cestovní kanceláře a byla vdaná za Matěje, učitele na prvním stupni základní školy. Díky své profesi často cestovala a ráda opouštěla ono ospalé městečko, kde všichni pomalu umírali nudou. Jedno červencové nedělní dopoledne nudu a šeď malého okresního městečka rozezpívala neznámá skupina v čele s urostlým opáleným tanečníkem. Když se oči Veroniky setkali v jedné vteřině s jeho temnýma očima, byla Veronika ztracená. Během krátké chvíle se ocitla v pasti milostného trojúhelníku. Veronika, Matěj a Alex. Kráska a dva zcela rozdílní muži. Rozdílní jako den a noc. Jako černá a bílá. Rozdílní jako kyselý ocet a sladký dort. A Veronika tyto rozdíly od první chvíle po setkání s Alexem vnímala. Cítila, že Alex je schopen naplnit všechny její touhy. Splnit její sny. Dopřát jí vášnivé noci a něco světového. Ne jako Matěj, stále zahrabaný ve svých knihách a kupách sešitů, jehož největším důkazem lásky a vášně bylo koupit dva lístky na průměrný film do místního poloprázdného kina, kde jí bude žmoulat ruku jako školák. To jediné světové na tom je, že film je americký. Kdežto Alex ... Veronika se zasnila. Viděla jeho opálené vypracované tělo, jak ji pevně svírá ve víru vášně a žhavými polibky pokrývá celé její tělo. S Matějem jsou žhavá akorát rozpálená kamna na jejich skromné malé chatě dole pod lesem.
A tak se stalo, že Veronika Matěje kvůli Alexovi opustila. Nechala mu byt i chatičku, jeho knihovnu plnou knížek a pár společných fotografií ve stříbrných rámečcích. Nechala mu dokonce i tu novou automatickou pračku, kterou si společně nedávno koupili, protože ta stará již dosloužila. Veronika si sbalila svých pár luxusních kousků oblečení, které zakoupila na svých pracovních cestách v zahraničí. Do kufru přihodila jednu z fotek ve stříbrném rámečku a odjela s Alexem do hlavního města, aby nadále pokračovala ve své práci v zaběhané cestovce. Měla pocit, že je s Alexem šťastná. Vášnivé noci střídaly divoké večírky v Alexově taneční škole. Život najednou dostal spád, měla pocit, že s ním je to ta správná pořádná jízda. Rozčarování přišlo jednoho podzimního dne, kdy se vrátila z pracovní cesty po několika dnech domů a našla Alexe ve své vlastní posteli se svou nejlepší kamarádkou. A tak si Veronika zase zabalila velký kufr a vrátila se zpátky do toho malého nudného okresního městečka, kde na ni pořád čekal osamocený Matěj. Nic jí nevyčítal, když mu líčila se slzami v očích, jak to s Alexem všechno bylo. Jen se na ni smutně díval a držel ji láskyplně za ruku.
Život se vrátil do starých kolejí. Veronika cestovala dál po světě a Matěj každé ráno odcházel za svými žáky do malé okresní školičky. Občas si spolu zašli na večeři do místní hospůdky, občas Matěj koupil lístky do kina. Veronika se uklidnila a za pár měsíců porodila zdravého krásného chlapečka a v jejich doposud bezdětném manželství zazněl dětský pláč. Když občas pohlédne do jeho temně hnědých očí, hlavou jí proletí vzpomínka. Vzpomínka na urostlého tanečníka, jehož pohled byl temnější než noc. Možná to vidí i Matěj, když vodí malého synka na hřiště, ale miluje ho a nikdy ani náznakem nenaznačil, že by mohlo být něco v nepořádku. A Veronika to pochopila a váží si toho.
Někdy nám náhoda vyřeší naše trápení. Nebo je to osud? Nebo to tak prostě má být? Nevím. V jednom filmu se říká, že jsou v životě cesty hlavní a cesty vedlejší. A stejně tak jsou v našem životě muži hlavní a muži vedlejší. Jsou však i muži, kteří smažou všechno ostatní. Jen nám dá někdy pořádnou práci rozeznat , který je ten hlavní...
