Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: podzimní, Téma: Muži
Pomáhat a chránit.
Miloslava Černá, věk: 80 let
Když postarší ženu za volantem zastaví silniční kontrola, může to být jen malé zdržení, ale někdy také pořádný malér. Zvlášť, když zlomyslná náhoda způsobí, že dosud nic netušící okradená dáma se podle pravidel silničního provozu ocitne téměř v roli zločince.
Pomáhat a chránit.
Měla to být docela obyčejná silniční kontrola. Stáli v zatáčce u výjezdu z města, když jsem musela prudce zabrzdit před výstražně zvednutou plackou. Krabici s dortíky, které jsem na poslední chvíli koupila v cukrárně obchodního centra, sklouzla se zadního sedadla a já už v duchu kňučela nad představou, jak kamarádce k narozeninám vybalím nevzhlednou směs.
Zastavení na krajnici. „Silniční kontrola. Vaše doklady, paní řidičko!" Vím, že stačí sáhnout na sedadlo spolujezdce - a šok! Otevřený zip boční kapsy, peněženka s doklady, platební karta - všecho je fuč. Bleskově se mi vybavil okamžik, kdy jsem v tlačenici na eskalátoru opatrně svírala krabici se zákusky oběma rukama a houf uspěchaných návštěvníků se na mě tlačil s obou stran. „Okradli mě!" Zavyla jsem do pootevřených dveří a strážci zákona po sobě podezřívavě pohlédli. Mlaďoši napasovaní v uniformách, které zjevně podtrhovaly jejich ega.
„Takže doklady od vozu nemáte. A co občanský a řidičský průkaz?"
„Nic nemám, všechny doklady byly v té veliké peněžence- ale počkejte, mám kartu zdravotní pojišťovny, byla jsem dopoledne u zubaře-" Objevila jsem ji v kapse kabátu. Nedůvěřivě ji prohlíželi, pak se rozhoupal ten aktivnější, stoupl před auto s fotoaparátem a zaměřil se na poznávací značku. Jeho kolega mě zatím vyzval ke spolupráci a rozbalil testovací soupravu.
„Foukněte mi tady do té trubičky!" Nedařilo se. Po zubařském zákroku mi proud vzduchu unikal okolo nové protézy- co mohou mladíci vědět o problémech sedmdesátníků! Ten druhý zatím porovnával mé jméno z pojišťovací karty s údaji, které v tabletu lovil z registru vozidel.
„Takže vy jezdíte bez dokladů, nemáte potvrzení o zdravotní způsobilosti a to vozidlo je registrované na nějakého Jiřího Machovce!" Cítila jsem, jak se mi zvedá adrenalin.
„Pánové, Jiří Machovec je můj syn, to auto mi dal k dispozici, protože sám jezdí služebákem. A co se způsobilosti týče, já jsem za volantem projezdila celou Evropu, ještě když vy jste ani nebyli na světě. A potvrzení od doktora samozřejmě mám, u toho ukradeného řidičáku." Navzdory návalu vzteku jsem se snažila hovořit klidně.
„Machovec, no jo, ale vy se jmenujete-"
„Je to syn z prvního manželství. Můžu mu zavolat?" Smůla. Mobil hlásí, že účastník je dočasně nedostupný.
„Musíme vás vzít k nám na služebnu."
„Do Prahy? Ale co auto?"
„Paní, co bysme dělali v Praze? Patříme do středočeskýho kraje, zajedem na okrsek- Franto, objednej odtahovku-ať tady to vozidlo netarasí-"
„Moment! Zkusím zavolat druhýho syna, ať s tím odjede-"
„Tak to si radši zkontrolujeme! Dejte nám jeho číslo, a taky jméno!"
„David Svoboda-"
„Svoboda?"
„Ten je z druhýho manželství. A já se jmenuju po třetím muži - jenže ten mi loni umřel." Zaslechla jsem jen přidušené zaúpění- recidivistka! Ale to už jsem vytočila známé číslo. „Mám průser, synku, vyzvedni mi doma velký techničák a přijeď, urychleně! Budu tě čekat ve vyšetřovací vazbě!"
Oba policajti vyměkli. Z alfasamců, které z mladých mužských dělá uniforma, se splaskli do podoby docela normálních tvorů. Na služebně jsem rozbalila krabici s pomačkanými dortíky, které jsem nestihla včas dopravit k oslavenkyni. „Můžu vám nabídnout, než dorazí syn?" Když přijel, měli muži zákona ruce upatlané od šlehačky a já s nimi v pohodě upíjela nechutnou břečku rozpustného policejního kafe.
