Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2016, Kolo: podzimní, Téma: Rodina
Býti pozůstalým není vůbec snadné
Dana Beňaková, věk: 60 let
Když člověku odejde někdo blízký na Onen svět, je to vždy smutné. Ale patří to k životu a chtěj nechtěj se s tím každý dříve či později nějak vyrovná. S čím se ale vyrovnává velice těžko, jsou všechny ty odhlašovací a přehlašovací peripetie, které musí také absolvovat, protože zesnulý také někde bydlel, platil nájem, inkaso... Po absolvování všech těchto zařizování člověk nutně musít dojít k jednomu jedinému závěru: Až se budu chtít někomu opravdu skutečně pomstít, pak nejspíš tím, že umřu.
Když se člověk stane pozůstalým, znamená to, že mu někdo odešel, navždy, někdo blízký. A že ho už nikdy více neuvidí.
Vyrovnat a smířit se s touto skutečností není vůbec snadné.
A aby toho nebylo málo, musí se pozůstalý člověk, mimo zařízení pohřbu, potýkat ještě s množstvím dalších problémů a záležitostí, které je třeba neprodleně vyřídit.
Povětšinou každý platí nějaké to inkaso - rozhlas, televizi, elektřinu,vodu, plyn. To vše je třeba přehlásit na nového plátce, nového odběratele.
Řeknete si, proč z toho dělat vědu, dojdu tam, doložím úmrtní list a bude vyřešíno.
Omyl, vážení, velký omyl.
Jistě, ten úmrtní list pro odhlášení potřebujete. Nahlásíte, že osoba odebírající tu kterou službu zemřela, požádáte o vyúčtování a sepsání nové smlouvy, na vás. A hotovo. Jenže to si jenom myslíte.
Smlouvu s vámi sepíšou jen na přechodnou dobu, nejvýš na půl roku, potom, až budete mít v ruce papír, že poděděné je i „papírově" úředně vaše, čeká vás to všechno znovu.
A ani s tím vyúčtováním na zemřelou osobu to nejde tak hladce, jak se domníváte.
V dobách, kdy o nějakém počítači neměl ještě nikdo ani zdání to jednoduché bylo. Úředník vzal papír, tužku, kalkulačku, někde ještě stařičkou Nisu na kličku, spočítal, sepsal a bylo. Vy jste spotřebu doplatili, v případě přeplatku vám byl vrácen v pokladně.
Dnes? V době elektronického přenosu dat a všelikých počítačových vymožeností ? Zmíněnou fakturu dolujete z poskytovatele služeb měsíc od nahlášení úmrtí stále marně.
Na vaše urgence se vám po trapném uvíttacím „jak vám můžu pomocííí...", dostává jediné stále stejné odpovědi, že je to složité, a bla, bla, bla...podobné blafy.
Jediné, co vás může uklidňovat je, že nejspíš tam tedy bude přeplatek.
A tak si nevěřícně říkáte, jak asi že na tom ten který koncern, poskytovatel služeb či energií musí být špatně, když mu pomůže zadržování peněz od takového běžného občana?
Jak je tedy potom možné, aby si ke konci roku vypláceli tak obrovské odměny v řádech milionů, když jsou tak chudí?
Pokud totiž je někde něco k doplacení, tu fakturu vám předají obratem spolu s doporučením, že nejlepším řešením je přeplatek uhradit okamžitě na místě u nich v pokladně.
Když ale mají něco vracet oni, to se načekáte!
Ani tak ale ještě nemáte vyhráno, i když jste si celé inkaso převedli na sebe, SIPO na zemřelého zrušili a všude nahlásili nové, svoje, spojovací číslo SIPO.
Jako by nebylo dost, že s tou fakturou si dávají víc než načas, byť tvrdí, že ji vystaví ke dni ohlášení.
Ani se nenadějete a v poštovní schránce máte papír na SIPO adresovaný zemřelému. Že i na Onom světě by mu účtovali zálohy na energie? Tak na tohle přecejenom jen tak každý neskočí.
Obrátíte se tedy na příslušného poskytovatele služeb, ale uspokojivé odpovědi se nedočkáte.
Jistě, fakturu vyhotoví ke dne nahlášení, ano, ale to nějakou dobu potrvá. Záloha? No tak ji budete mít pak u nás...za tu my nemůžeme, to pošta. Voláte poštu...no to my ne, to ten poskytovatel služeb, neinformoval nás, že se to má zastavit, tak to tedy nehraďte...
Jde vám z toho hlava kolem,.
Když potom v klidu si doma vše probíráte, nutně musíte dospět k jednomu jedinému závěru, a sice že si někdo chtěl ty peníze strčit do vlastní kapsy.
Během dalších pár dnů máte ve schránce další inkasní lístek na zemřelého, tentokrát od jiného poskytovatele služeb a rovnou jako upomínku.
Že by opravdu pošta z Onoho světa?
Úmrtí jste nahlásili v měsíci X a k tomu datu bude také provedeno zúčtování.
V měsíci Y přišel předpis na další zálohu na jméno zemřelé osoby. Kde by ta platba skončila? Vrátil by ji někdo? Nejspíš ne, protože zúčtování by již bylo uzavřeno. O doručování na Onen svět si myslíte své, nevěříte v ně. Kdo by taky věřil!
V dřívějších dobách sice kněží vybírali takzvané odpustky, ale o nějakém jejich odeslání na Onen svět se nikde v žádných historických pramenech nedočtete.
Neplatit? Jistě, zdá se to nejlogičtější.
Ale co když...v dnešní éře exekutorů a skupovávání pohledávek, starých nedobytných pohledávek... Nejrozumnější se jeví požádat o stornování těch posmrtně předepsaných záloh. Jenže ouvej , ono to prý že nejde!
Kopanec udělat jde a snadno,opravit už ne. Ale jen a pouze u úřadů a firem. To jenom občané musí nést odpovědnost za sebemenší chybičku a být za ni okamžitě víc než důkladně trestáni.
Tak trnete hrůzou, kdy kdo kde tu neuhrazenou neoprávněně předepsanou zálohu vyhrabe, prodá ji nějakému horlivému exekutorovi, který se s nikým mazlit nebude. Budete to vy, kdo bude muset složitě dokazovat, že věc se má jinak. Zatím vám ale exekutor „vybílí" byt a zničí co se dá.
Copak chcete tak mnoho? Copak v téhle současné úřední mašinerii není schopen nikdo uznat svou chybu a také ji co nejdříve opravit? Není.
A tak vám ještě k zármutku ze ztráty blízkého člověk přibude strach, že kvůli chybě a umíněnosti úřední mašinerie vám ještě někdy v budoucnu může hrozit ztráta střechy nad hlavou.
Opravdu , v tomto státě není snadné býti pozůstalým.
