Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: jarní, Téma: Rodina
Zamyšlení se nad pohodovým životem
Jana Kořánová, věk: 71 let
Rodiny, jaké byly dříve, dnes a jaké rodiny budou v budoucnu? Jak to s námi dopadne a to ještě, pokud nedojde k nějaké katastrofě. A naši planetu budou s námi obývat i roboti?
Recept na pohodový život
Život je velká hra na „pódiu", znamenající svět. Někdy je to veselohra, jindy drama, někdy opera, či opereta. Recept na pohodovou hru, pohodový život, má název „přístup". A ten „přístup" se skládá z lásky, pochopení, tolerance, odpuštění, laskavosti, příjemnosti a uznání hodnot, nejen svých, ale i druhých lidí. Největší část tohoto „receptu" - Přístupu, zaujímá láska, láska všeobjímající, chápající, tedy bezpodmínečná. Spoluhráčem Lásky na pódiu, znamenajícím Svět, je Humor, kterým lze zesměšnit sám sebe a splňuje všechny vlastnosti tohoto receptu na pohodový život.
Všichni dostáváme do „vínku" nějaké dispozice a schopnosti a každý od narození máme nějaký osud, který nezměníme, maximálně můžeme malinko poupravit. Tedy máme lehčí, jindy těžší, a někdy velmi těžké, „role". Ty „role" jsou obtížnější právě proto, že nejsou napsány pro „herce", hrající na „pódiu", ale na „pódiu" znamenající Svět. Úspěšné zvládnutí těchto rolí stojí za to a zaslouží si velkého uznání, velký obdiv.
Ke všem těmto „rolím", přistupuje ještě jedna s názvem „Práce". Není to jen tak obyčejná „role" , jde o „roli" vykonávanou s láskou a všemi vlastnostmi, jaký má „Přístup" být. To „pódium" s názvem Svět má i zápornou „roli" a ta „role" má název Nemoc. Pokud je „role" Práce přiměřená a přijatelná a hlavně vykonávaná s láskou, tak aktér té poslední a záporné role, si moc nezahraje.
Tak to je přirovnání života, zahraného na scéně, na pódiu, ale takové se podobá i ve skutečnosti, v životě, v rodině. Jsou dobré rodiny, harmonické, ale též disharmonické, ale Bohužel , těch druhých bude více. A proto je u nás a v mnohých jiných zemích, tolik rozchodů a rozvodů. Tolik s tím spojených utrpení, někdy na jedné, jindy na druhé straně, nebo na obou stranách.
Jak trvalé byly rodiny našich babiček? A to byly daleko skromnější podmínky k životu. Skromnější jídelníček a namáhavé práce daleko víc, než je tomu dnes. A nebylo tolik krádeží, vražd, šikany, bankrotů a nebezpečí! Kdyby nebyla první a druhá světová válka, které hodně poničily, lidská závistivost, nesnášenlivost, žárlivost a až nezdravá ctižádostivost a hamižnost, mohlo by být lépe. V rodinách na sebe měli více času, kterého se v dnešních rodinách nedostává. Pan učitel byl „Někdo"a děti si jej vážily. A v televizních zprávách nebylo tolik negací. Rodiny trávily večery u společného stolu atak dále.
Vzpomínám si, že jsme před Vánocemi dostávali od babičky husu na dokrmení a večer co večer jsme dělali šišky, pak sušili a pak jimi chodili tu husu dokrmovat. Nebo na vesnicích sousedé společně drali peří, a přitom se povídalo. Zkrátka lidé na sebe měli víc času. Každého staršího člověka jsme si vážili a zdravili. Byla jiná doba a my starší máme na co vzpomínat. Na co budou dnešní mladí lidé vzpomínat? Na to, jak měli ten, či onen počítač, jak s rodiči cestovali po světě, jaké měli drahé, značkové oblečení, jak studovali v zahraničí atak dále. Také to má něco do sebe, ale těch klasických rodin už moc není.
Je hezké, že se staví domy a-la Gaudí, moderní a extravagantní, a nejenom panelové, ale tehdy to byly chlouby architektů a dnes je obdivujeme. Ty nádherné štíty, fasády a každá jiná. Je pravda, že na bydlení pro rodiny se navrhují prostornější domy, které dnešní době víc vyhovují. Škoda, že je dnes tolik případů, kdy jeden rodič vychovává děti, nebo dva stejného pohlaví. Auta začnou jezdit bez živých řidičů a děti se budou rodit z uchovaných spermií. Některé planety budou obydlené a na dovolenou se bude létat na jinou planetu. Tam omládneme a budeme se dožívat 120, 130 let. Ale budeme šťastnější?
