Home Fejetony
2019
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2019
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2019
Archív fejetonů
2013 - 2019

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2013, Kolo: letní, Téma: Rodina

Kdyby

Daniela Rohlederová, věk: 39 let

Určitě to znáte také. Slovo KDYBY. Kdybych tam tehdy šel, kdybych tam naopak nechodil, nestalo by se to... Kdybych mu to jenom neřekl, poslechl je, neposlouchal...atd atd. Ale nikam to nevede, nic nezměníme, kdyby nebyly ryby, nebyly by rybáři, jak se říká. Ale naše svědomí se jen tak nevzdává, stále nám připomíná co bychom, kdybychom, jak bychom jen...

KDYBY
Určitě to znáte také. Slovo KDYBY. Kdybych tam tehdy šel, kdybych tam naopak nechodil, nestalo by se to... Kdybych mu to jenom neřekl, poslechl je, neposlouchal...atd atd. Ale nikam to nevede, nic nezměníme, kdyby nebyly ryby, nebyly by rybáři, jak se říká.  Ale naše svědomí se jen tak nevzdává, stále  nám připomíná  co bychom, kdybychom, jak bychom jen...
  Vítek bloumá bytem a sbírá sílu k víkendové návštěvě otce.  Dlouho za ním nebyl. Už vidí zase jeho tvář za poodhrnutou záclonou, která pak zmizí a za chvíli uslyší rachocení odemykaných dveří.
Neměli spolu příliš dobrý vztah. Otec byl nesnášenlivý a ve svých přesvědčeních často velmi úporný. Nejen teď ve stáří, neústupný byl vždycky, člověk se léty tolik nemění, jen se jeho vlastnosti utvrzují a prohlubují. Poslední setkání proběhlo jedné nervy drásající lednové neděle.
"Měl bych dnes s tebou řeč, Víťo", přivítal ho táta, když mu tehdy otevíral branku. Vítek ho následoval dovnitř.
"Tak věci se mají takto...", začal otec, když za nimi zavřel dveře, “ jak jistě víš, jdu brzy do pečovatelského domu... no ovšem že jsem se tak rozhodl sám.“  Vítek si povzdechl, zatímco otec pokračoval: “Jak víš, je tvůj starší bratr...no trochu pozadu, že potřebuje víc pomoci, ty máš to, jak se říká shůry dáno, on se chudák se vším  moří a nic z toho, však víš...“ otec se odmlčel.
„No tak jsem rozhodl, že tento starý dům mu nechám. Víš, jak se plácají s děckem po nuzných podnájmech a všelijakých ubytovnách. A ty jsi se  zmohl na docela pěkné bydlení a..."
"Tati, hypotéku na malý montovaný domek pro nás čtyři, budu platit ještě za dvacet let...", ohradil se Vítek, což však  pro otce nebyl žádný argument.
"Nemůžeš být trochu velkorysý?"
"Najednou mám já být velkorysý, byl jsi snad ty někdy velkorysý ke mě? Nikdy jsi mi nic neodpustil, za nic nepochválil! To za Ludvu jste tahali kaštany z ohně,  a přitom je línej a jen tě zneužívá."
V tom mu otec s nenávistným výrazem zblízka  zakřičel do tváře: "Takhle by on o tobě nikdy nemluvil! A... a zmiz odtud!" Tak se Vítek sebral a odjel. Od té doby spolu nemluvili, jen dvakrát volal bratrovi, aby se zeptal na otce.  Ten mu jízlivě sdělil, že nijak zvlášť.  Opravdu moc rozumu nepobral. Nijak se tím ale netrápil a svou neschopnost využil jako ochranný štít před problémy a požadavky. Nálepka chudáka mu nakonec docela vyhovovala a nikdo po něm skoro nic nechtěl.
Když se Vítek tehdy vrátil domů, ještě dlouho se klepal zlostí a bezmocí. Z jeho úvah ho později vytrhl telefon. Byl to otec.
"Ahoj, buď tak hodný a přijeď už zítra odpoledne, ať máme víc času."  Projela jím vlna nevole."Ne tati, přijedu až v neděli ráno, jak jsme se dohodli." "Víťo, mám toho víc, co bych ti chtěl, byl bych rád, aby ses zdržel ty dva dny. Nechci se o tom bavit po telefonu, nezlob se. Víš Vítku, chtěl bych abychom se k sobě chovali lépe. Přemýšlím o tom poslední dobou...“
 "Myslíš, že celá léta najednou zmizí a ty se staneš chápavým otcem?"
Ještě chvíli se dohadovali, pak se otec rozloučil a tiše zavěsil.
V sobotu ráno se Vít vzbudil a zamířil do koupelny, když v tom se ozval telefon. Vítek k němu rázně vykročil a říkal si, že musí být neoblomný. Otec to však nebyl, volali z nemocnice, kam v noci otce odvezli. Nikdy na ta slova nezapomene. "Je nám moc líto, vašemu otci už jsme nemohli pomoci..." Ještě dlouho poté, co Vítek domluvil, držel v ruce sluchátko.
 Pomalu se k němu plížily výčitky a zakusovaly se do něj. Stačilo tak málo, překonat jakousi hrdost. Nejitřit vnitřní zranění a vyslechnout ho...A přesto to byl otec, kdo přišel první. A on? Co to proboha udělal? Cítil se jako odsouzený zločinec, otcovrah. Uzavřela se nad ním klec, z níž není úniku. Jak se cítí vězni, když je pak po letech  propustí, líp? Všechno prý pomine, může někdy tíha viny pominout? Otec mu už odpustit nemůže a odpustky se dávno neprodávají.
 

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá jarní kolo soutěže! Ročník 2019, 1.4. až 30.6.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Rodina

Mateřství, aneb když už jste v „tom“, tak vám nepomůže už ani Bůh.

Beata Mareke, věk: 36 let

Přečíst

Krutá a upřímná realita, toho, co vám nikdo neřekne a nikdo vás na to nepřipraví, aneb 25 plus 11 kg neskutečné lásky

...

Téma: Rodina

Zase ti důchodci ...

Dana Beňaková, věk: 60 let

Přečíst

Již několik let převládá ve společnosti názor, že právě důchodci jsou přičnou všeho toho "zla" ve společnosti, že jsou to právě oni, kdo nám...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing