Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2015, Kolo: podzimní, Téma: Rodina

Dvakrát Hostýn

Dana Málková, věk: 48 let

Ve druhé třídě mi třídní učitelka napsala do památníku jednu větu:" Milá Danko, važ si i malých věcí denního života!" podepsáno čínou a tečka. BEZ OBRÁZKU! Vůbec jsem tomu nerozuměla, byla jsem zklamaná tak,že jsem ty moudra chtěla vytrhnout. Přesto si čtyřicet let tu nenápadnou větu pamatuji. O tom je příběh Hostýn. Ať už se to týká té berušky, ztracené a nalezené kabelky, nebo Tomáše, který mi stál po boku, i když je jiný a tohle nemusí....


Čím jsem starší, tím víc miluji příběhy a legendy, které se váží k poutním místům. Ráda vyhledávám vyprávění lidí, kteří zde pořád zažívají živá svědectví, uzdravení nebo jen pokoj v duši. Jsou to magická místa odlehlých horských vršků, kapliček a studánek. Na vrcholcích, kde se nebe dotýká země nějak opravdověji. Mlčí si ve své tajemnosti a čekají na své poutníky, kteří křížovou cestou vystoupají až k pramenu živé vody, občerství se a jdou dál, k cíli své cesty ke křížku, kapličce nebo velkolepému chrámu. Tam si každý vybalí ten svůj batoh starostí a nářků, či poděkování a jde zase dolů, už jen tak nalehko, proměněn. Všimla jsem si, že dolů jde každý s úsměvem, nahoru jsou ty vlídné tváře trochu pokroucené únavou. 

To ať mi nikdo neříká, že to takhle nemá většina lidí, co tam vyrazí. Zrovna já jsem chytla tu vzácnou výjimku ve svém řidiči a současně mém již letitém průvodci. Ano, můj muž, říkejme mu nevěřící Tomáš, vždy šlape, snad jen proto, aby nemusel čekat sám v autě. Nebo že by kvůli mně? Na hoře nic nepředloží, kromě tedy tohoto poznatku, kterého si všiml na Hostýně.

„Podívej, jak jsou tady na silnici namalovaný čáry pro stánkaře, aby věděli, odkud kam se mají roztáhnout, kde bude jejich zlatý důl," řekne tvrdě s pohledem realisty pevně vklíněného do země. Já nic.

„Tak už je to všechno, co jsi chtěla vidět, nebo ještě něco?“ Nepříjemný hlas přechází pozvolna do hlasu nasupenosti.

Lítám si nad ním dva metry vysoko a on mne za nohu strhává zpátky na zem. „Jdeme,“ rozhodnu a nechám za sebou neprohlídnuté dvě křížové cesty, neboť v tomto dusném oparu, bych je nemohla správně zkonzumovat. Mám pocit, že chce manžel stihnout v televizi ještě tenis. Dolů skoro běžíme. Když už jsme nadohled Bystřice, vylepšuji náladu tím, že bychom si mohli spolu zítra udělat ukrajinský boršč, který miluje. Chytl se, „a dnes se spolu vysprchujeme, a pokud neusneme……“ Jeho zamračená nálada se opět vybírá do polojasna. Jdeme v Bystřici ještě do baru „U Hanuše“ na rychlou kávu a v dobrém čase a dobré náladě vyjíždíme. Před Olomoucí si vzpomenu, že bych mohla zavolat našemu odrostlému synkovi do jeho pokojíku v podkroví, zda vůbec za ty tři dny, co jsme byly pryč, sestoupil dolů a zda, pokud tam byla nějaká nedovolená pařba, stačil zahladit všechny stopy, protože náš příjezd se blíží. Najednou ztuhnu. Nemám mobil. Ten je i s peněženkou v té malé turistické brašničce, tedy v tom lepším případě, odložena přes opěradlo židle U Hanuše. Hlásím to Tomášovi. Otáčíme se na kruháči  a vracíme se zpět čtyřicet km. Tohle není dobrý! Půjčím si jeho mobil a přes informace vyhledám číslo baru. Tam mne obsluha ujistí, že brašnu zajistili a že si mám přijet. Ufff, tak aspoň jedeme na jisto! Tomáš se docela drží, nadává jenom na to, že pojedeme po tmě a zlobí ho řidička před námi. Když odbočí, vadí mu zase tři cisterny, které se nedají předjet. Jsme tu. Dnes již podruhé pod Hostýnem. Vyskakuji v ulici, kde je bar. Míjím boží muka, pozdravím se s kamenným křížkem, do kterého je vytesáno Ježíšovo tělo a užasnu. Na jeho levé pleci, přesně tam, kde by mohlo být srdce je červený vystouplý půloblouček. Zcela jistě je to brouček, snad slunéčko. Zaráží mne, že se ani nehne, jakoby tam bylo vrostlé. Jdu tudy již potřetí, v poledne, ani před kávou zde nebylo. A jak velikostně ladí s celým tělem, jakoby tam patřilo. Přivlastním si to žhnoucí srdce jako odměnu za návštěvu poutního místa, vbíhám k Hanušovi, obdržím své poklady a kontroluji cestou k autu křížek. Už je jen šedý, rudé krovky nikde. Nechám si ten intimní zážitek pro sebe a vyrážíme po námi proježděné silnici, abychom ukrojili něco z těch tří hodin cesty před námi. Když projíždíme Olomoucí je už tma. Na Tomáše to dolehlo, sakruje na každém červeném semaforu, nenávidí všechny auta, které netlumí světla, jeho slovník přiostřuje zvlášť, když si uvědomí, kde už jsme mohli být. Naštěstí jeho nadávky visí jen tak ve vzduchu a nemají přesného adresáta, i když nám je oběma jasný, že to jsem já. Když už je ten slovník opravdu drsný a moc neladí s inteligencí a chytrostí  mého skvělého muže, opatrně a něžně mu sdělím. 

„Já už to tvoje nadávání ani moc nevnímám. Vím, že to tak nemyslíš.“

„Jak to říkám, tak to myslím,“ vyvede mne z omylu, chce být za vlka.

Před námi je poslední městečko před naším cílem. Zpozorníme. Je zde značena objížďka.

„Ať mě s tím neserou,“ zařve Tomáš. Nedivím se mu. Znáte ten pocit, když hrajete „člověče nezlob se“ a před domečkem vás vyšoupnou. Jedeme dál a tam je naštěstí objížďka lépe značena. Naše město z ní vypadává.

A teď pozor, milé čtenářky, na závěr naší jinak úžasné dovolené, Tomáš zcela přirozeně a dobrovolně bez mojí jakékoliv evangelizace pronese větu, za kterou si jistě stojí tak pevně, jako za tím sakrujícím balastem, který odhazoval podél naší zpáteční cesty.

„Díky Bohu, je to průjezdné,“ řekne a já se tetelím blahem a sděluji mu tu novinu, že je obrácen. Směje se a říká, že je unavený.









































































































 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Doma dusno

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Hadr na podlaze, neustálý koloběh, nekonečná poušť a "zvíře" lačnící po vaši krvi, to vše vás pronásleduje až do konce.

...

Téma: Zaměstnání

Znáte svoje ikigai?

Věra Černá, věk: 38 let

Přečíst

Setkali jste se už někdy s japonským výrazem "Ikigai"? Znáte svůj smysl života? Dokázali byste ho popsat? Já jsem stále "na cestě" za hledáním...

Téma: Muži

I taková může být láska

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska má tisíce podob. To všichni víme. Může být něžná jako právě rozvitá růže nebo vášnivá jako rytmy tanga....

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing