Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: letní, Téma: Zaměstnání
NEorientace nebo demence?
Kopsová Štěpánka, věk: 29 let
Nesnáším větu ,,Ty jsi ještě mladá, co ty můžeš mít za starosti?". Proč by člověk ve 30ti nemohl mít starosti jako ti starší? V dnešní době právě, že i my třicátníci máme plnou hlavu starostí no a pak to taky podle toho vypadá! :-)
Neorientace nebo demence?
Je na čase si přiznat, že třicítka už zavání lehce, ale opravdu lehce nějakým problémem s pamětí, nebo spíše orientací, myslíte, že je na orientaci nějaký fígl, nebo jsem prostě lehce dementní? Běžně na naší pražskou oblast trefím bez problému, taky mi půl roku trvalo, než jsem si zapamatovala tu správnou odbočku, ty správné keře, ty stejné cedule apod. Jednoho dne tam něco přibylo, oranžovo černá šipka - objížďka! No, asi takhle... jela jsem dle šipek, najednou šipky zmizely a já jsem se ocitla na konci silnice kdesi u pole, holá pustina. Já teda nevím, kam jeli ty ostatní řidiči zamnou, ale já jsem na tom konci silnice stála úplně sama. Začínala jsem zachovávat paniku, protože za hodinu jsem byla očekávána. Nastartuju navigaci, přivítá mne nepříjemný ženský hlas, říkala jsem si, že by mi ještě mohla vynadat, že jí budím. Navigace by se mohly prodávat zvlášť pro ženy, zvlášť pro muže a zvlášť pro blonďaté ženy. Pro muže bych tam nechala nahrát dámský hlas a pro nás ,,bloncky", příjemný, klidný a trpělivě vysvětlujíc mužský hlas (jéééjej to jsem ale napsala blbost, prý klidný a trpělivý chlap za volantem jo?! :-D) Nicméně ta štěkna na mě vykřikla, abych okamžitě prudce zatočila do prava, lehce jsem jí propleskla, aby se probrala ,,vždyť jsem v poli, jak můžu prudce do prava ty náno". Po chvíli jsem úspěšně byla na silnici, která očividně mě vyhodí zpět k začátku objížďky, silnice rovná jak pravítko a ozve se štěkna ,,nyní odbočte do prava, nyní odbočte do prava", tak to snad není ani možný, co to je za navigaci ,,sama si odboč do prava!". Kdyby vás to zajímalo, tak jsem se opět dostala na konec silnice k poli, navigaci namluvila asi ,,bloncka" a buď byla po přechodu, nebo četla z mapy za krále Klacka. Po hodině jsem byla šťastná, že vidím naši budovu, akorát to prostředí, to bylo takový nějaký jiný. Najednou se objevovali budovy a obchody, které jsem nikdy před tím neviděla, byla jsem jako v Jiříkově vidění,, tohle tady bylo jo?" apod. Když jsem chtěla přijet ke garážím, nebyly tam, zmizely. Nechávám auto na parkovišti, kde je za parkovné účtováno asi polovina mojí výplaty a jdu na recepci, jenže na recepci vůbec nebyl napsaný náš úřad, ale nějaká banka, prostě úplně ta stejná budova. Asi jistě chápete, že ty výrazy, které jsem pak na sebe použila nemohu ventilovat. Auto jsem nechala na parkovišti, šla na metro, sedla do metra, jela na špatnou stranu, na další zastávce jsem přestoupila na správnou stranu ,,aha, přestup na B, jejda" , po další asi hodině jsem konečně dorazila na správnou recepci, rudá jak šaman, splavená a když jsem přišla do kanceláře šťastná, že jsem konečně dorazila, přišla otázka na tělo ,,Dáte mi ty spisy k podpisu?" koukám se na své prázdné ruce, v ten moment jsem se chtěla zabít, ale zmohla jsem se jen na ,, tak já přijdu po obědě" a jela jsem hledat, kde jsem to vlastně vůbec zaparkovala. JO TADY JO!
