Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2019, Kolo: zimní, Téma: Rodina
Past na tchýni.
Miloslava Černá, věk: 80 let
Pro seznámení s rodinou mého bratra jsme vybrali nabídku společného víkendu na chalupě, kterou si náš táta na penzi zrekonstruoval. Všichni jsme se snažili zapůsobit co nejlepším dojmem a připravit pohodové setkání.Jenže - náhoda je blbec.
Na setkání rodiny s budoucí tchýní a tchánem mému bratrovi hodně záleželo. Jeho nastávající totiž vyrůstala v poměrech vystlaných restitučním blahobytem devadesátých let. Seznámili se na tenise, a můj brácha, medik věčně bez koruny, jí nedokázal nabídnout ani večeři v lepší restauraci. Evina rodina ovšem ctila tradice, takže po roce známosti dala dceři jemně najevo, že by si přáli poznat i rodinu jejího přítele.
„Co myslíš, ségro, měl bych je pozvat na chalupu?" Roubenka v horách, kterou náš táta zakoupil za pár šupů na penzi. Byla to tenkrát bouračka, jen obvodové trámy a vyřezávaný štít odolaly nenechavým návštěvníkům horské samoty. Ale táta se činil, nová střecha, okna, zrenovovaná světnice s kachlovými kamny a dvě ložničky v podkroví. Časem přibyl záchod i sprchový kout, takže chalupa jako z reklamy by mohla zapůsobit.
„Zeptej se táty, víš, že se rád pochlubí, je to přece nejvíc jeho dílo!"
A tak přijeli. Evu už jsem trochu znala, ale její rodiče- matka v neuvěřitelné kombinaci plážového úboru, krémově bílý kostým, slaměný klobouk a sandály na podpadcích. Otec se zdál být normální.
„Vítejte!" Chlapi si otevřeli lahváče, paní přijala nabízenou kávu a s uznáním zakousla domácí koláč. Táta už připravil ohniště, rozbalila jsem naloženou živáňskou, a když se podvečer rozezněl bráchovou kytarou spadly ze mě všechny obavy. Rodinná slezina jak má být.
Jenže - ráno! Vstala jsem brzy a začala s přípravou snídaně ve velké světnici. Můj muž nanosil dříví, táta se jako vždycky chvíli ráchal v pramenu, vyvedeném do korýtka na zápraží, a pak roztopil kamna a naše Kačka, tenkrát sotva pětiletá, honila po zápraží sousedovic kotě. Jenže najednou rozrazila dveře a už od prahu ječela, oči navrch hlavy.
„Paní- tá- Holanová - spadla do toho tam - venku a visí tam-"
Vyrazili jsme ze světnice. Pohled pro bohy. Z protržené jímky pod zápražím trčela, zašprajcovaná za mohutná prsa, bysta dámy s krajkovým fižím ve výstřihu červeného župánku, sinalý obličej vytřeštěný pod aureolou rezavých ruliček.
Musím upřesnit, že předloni táta vybetonoval kousek za chalupou, pod zápražím, novou žumpu. Poctivou jímku, metr a půl na metr. Zakryl ji tenkrát tlustými prkny a dehtovým papírem. „Časem tam udělám betonovou desku." Neudělal. Prkna pod dehtovou krytinou, zdola vyhřívanou parami z žumpy, vesele hnila a připravovala past.
Nic netušící budoucí tchýně mého brášky, dáma, která si jen v župánku a domácích střevíčkách vyšla před chalupu zapálit první ranní cigárko, odhodila ze zápraží žhavý vajgl a kochala se nádherou horského rána. Leč oharek po dopadu na sluncem rozpálený thérák začal doutnat. Kuřačka nezaváhala. Ve snaze zahladit stopu hupla dolů - byl to jen trochu vyšší schod, ale prohnilá prkna nevydržela. „Pomóóc!!"
Když všichni tři přítomní chlapi vytáhli nešťastnici z hnědozelené smrduté břečky, nenapadlo mého tátu nic lepšího, než rozmotat zahradní hadici a skotskými střiky zaútočit na roztřesenou ženu, aby smyl lejna a páchnoucí sliz z červeného župánku a krajkové noční košile. Můj brácha zbaběle utekl. Tak jsme s Evou dovlekli její matku do sprchy a přidaly do lázně pořádnou hrst krystalků lesní vůně. Jen táta neztratil nervy. Přinesl několik osušek a kafáč hokého grogu.
„Tu máte, matko, snad abyste si teď šla na chvilku odpočinout."
Seznámení, na které se nezapomíná.
