Archív - soutěžní příspěvek
Ročník: 2017, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby
Přijdu hned aneb krást se nemá
Eva Haltufová, věk: 59 let
Každý na vzkaz "Přijdu hned" reagujeme jinak, záleží na mnoha faktorech. Málokdy nás ale nadchne. Ovšemže jsou horší chvíle, například když musíte "nutně, spěšně" a když konečně s vypětím všech sil najdete WC, narazíte na ceduli "Klíč je u obsluhy".
Přijdu hned aneb krást se nemá
„Přijdu hned, jen si místo oběda zařídím něco na úřadě," zahalekal můj kolega a než jsem se zmohla na jakoukoliv otázku ohledně jeho návratu, byl ten tam. Doufám tedy, že to jeho „hned" nebude trvat příliš dlouho. Měla jsem s ním už svoje zkušenosti, jednou si dal na dveře ceduli, že je na obědě, ale nakonec to vypadalo, že zůstal i na večeři. Těžko ale něco řešit, když se dva nedomluví co si představují pod slovem hned, za chvilku, za okamžik, obratem či neprodleně. Nebo taky bezodkladně. Nebo taky přijdu brzy. Moje „hned" ale mělo zcela jiné rozměry než jeho vzhledem ke stupni mého vytočení po jeho asi dvouhodinové absenci. „Kdes byl tak dlouho?", zavrčela jsem rozladěně.
„Ále, to bys nevěřila", a začal mi vyprávět. Úřednice prý byla nezvykle milá a natolik vstřícná v jeho věci, že ho ovládlo nutkání se jí nějakým způsobem odvděčit. Pozvání na večeři zamítl, to by asi nebylo zrovna moc vhodné, kafe se na úřadě najde vždy a tak ho napadlo, že kytička by mohla být dostatečným projevem vděku. Však taky za rohem je takové malé květinářství, tak tam zajde. Vyběhl z úřadu, ale ouha, dveře květinářství byly zamčené a na nich se skvěla cedule se vzkazem pro případné zákazníky „Přijdu hned". No to je pěkný, pomyslel si, co to jako je „hned"? Od kdy se počítá? Od té doby kdy ji tam někdo pověsil nebo od doby, kdy si zákazník tento vzkaz přečte? Marně hledal odpovědi na tyto otázky a definici na slovo „hned" opravdu nenašel. Blesku rychle tedy oběhl pár bloků s nadějí, že objeví jiné květinářství, kde bude prodavačka přítomna a obslouží ho. Na žádné ale nenatrefil, ba ani na žádnou louku s lučními květy nepotkal.Tak zase vzal zpátečku k obchůdku s květinami a doufal, že jednotka času „hned" již uběhla. Ale ne, cedule visela nedotčena na svém místě a zcela jasně signalizovala, že paní prodavačce to její „hned" nebylo ještě naplněno. Co dělat? Tu dostal spásný nápad. Rychlým pohybem vytáhl z nádoby jednu z uvázaných květin, které byly před vchodem květinářství s tím, že až ji ochotné úřednici předá, dojde ji zaplatit. Byl svým duchaplným nápadem nadšen a spokojen sám se sebou pádil zpět na úřad. Paní úřednice netajila radost nad krásným pugétem, asi se jí to tak často nestává. Věnovala mu jiskřivý úsměv, sice s dovětkem, že to nemuselo být, ale potěšena evidentně byla. Bral schody útokem, aby tedy dostál svému slovu a byl na pracovišti zpátky „hned". Mezitím ale musel srovnat dluh. Takto by to byla sprostá krádež a krást se nemá. Jenže už z dálky viděl zase tu prokletou ceduli s nezměněným textem. Jeho oči přejeli vývěsku o pracovní době, IČU a nakonec spočinuli na telefonním čísle. „Že mě to hned nenapadlo", pomyslel si, vytáhl mobil a číslo vyťukal. Na druhé straně se ozval ostrý ženský hlas. Rychle nahlásil, že ukradl kytku, protože ji nezbytně potřeboval, že ji teda původně zamýšlel koupit, ale že krám je zavřený když má být otevřený a kam tedy má dlužnou částku předat. Hlas na druhé straně znervózněl. „Cože, tam nikdo není, říkáte? A jak dlouho?" vyptával se. Nastala znepokojivá odmlka. Pochopil, že nemluví s osobou, která vzkaz na kartičku napsala. Paní majitelka stroze ukončila hovor větou: „To si slečna asi jen odběhla, stavte se tedy zítra a peníze jí předejte". A típla telefon. Nedalo se přeslechnout, že je naštvaná. Přesto si oddychl si, že to má vyřešené a s čistým svědomím se vracel, přesvědčen, že se vrací „hned", jak ostatně slíbil a tím pádem protivná kolegyně nebude mít kecy. Na druhý den odpoledne se vydal dlužnou částku vyrovnat. Dělalo to všehovšudy dvěstepade. Vešel do krámku a překvapeně zíral na starší korpulentní dámu s mrkvovým přelivem, která stála za pultem. „Nesu peníze slečně, které jí dlužím ze včerejška", pronesl a čekal, odkud že se ta slečna vynoří. „Jo, nechte mi je tady", pronesla informovaně paní prodavačka a ještě dodala: „Ta tady ode dneška už nepracuje".
Pozdravil a zahanbeně krámek opustil. Snad měl raději krást.
