Home Fejetony
2017
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2017
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2017
Archív fejetonů
2013 - 2017

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2014, Kolo: podzimní, Téma: Móda, nákupy, záliby

Reklamace

Laďka Doubravová, věk: 52 let

Na rozdíl od většiny žen nemiluji nákupy. Nákupy oblečení a bot pro mě bývají noční můrou. Zvlášť když se seknu a zboží pak musím reklamovat. A jako by to nestačilo, během reklamace se o sobě dovím strašné věci.

 

V poměrně velkých časových odstupech se mi stává, že mě přepadne neurčitý neklid ohledně mého oblečení. Když se nespokojenost vystupňuje nebo se některý kousek či boty začnou rozpadávat, neklid se změní v posedlost a přesvědčení, že bez něčeho nového na sebe už dál nepřežiju ani minutu. Nutno ale dodat, že v tomto umanutém stavu se ocitám opravdu vzácně. A taky nutno dodat, že přesná trefa při výběru nového příspěvku do šatníku není přímo úměrná stupni mé posedlosti. Právě naopak. A úplně nejhorší je, když hledám něco, co si usmyslím. Jako třeba zateplenou bundu s kapucí, zipama, cvočkama a s hodně kapsama ušitou z jemného manšestru, v nejlepším případě červenou. Neexistuje. Manšestrové bundy neexistují. Jestli na nějakou narazíte, dejte mi vědět. Může být i khaki, hnědá, modrá, černá nebo tmavě zelená.

Většinou nakupování v tomto jiném stavu skončí nějakou náhražkou, která splňuje aspoň kousíček mé představy. Jako třeba boty letos na jaře. Představa: světlé, z jemného měkkého semišku nebo hrubého plátna, s ne moc tenkou podrážkou, nositelné s ponožkami i bez a samozřejmě ke všemu, sportovně-bohémské, s inteligentně vytvarovanou špičkou, ocvočkované, s kovovými sponkami, ujeté a originální. Výsledek nákupu: příliš světlé, z tužší kůže, stylově nezařaditelné, s dětsky kulatou špičkou, se dvěma cvočkama, s divoce oranžovou stélkou, originálně divné. S jednou kovovou sponkou, která tlačí zespod na kotníku, nositelné bez ponožek za cenu odřených pat. Snažila jsem se sama sebe přemluvit, že si na ně zvyknu, budu nosit náplasti, že se umoudří a změknou a prostě si nějak poslušně sednou. 

Nesedly. Smířila jsem se tedy s ponožkami. S těmi však přišla poslední rána – barvily se v botách do oranžova. Jdete na reklamaci, vyřkla jsem neúprosný ortel s ukazovákem nemilosrdně namířeným na obě nešťastnice. Nechci boty, které mi na nohy pouštějí nějaký hnusný sajrajt.

Stály u pultu dvě. Jedna malá, zakulacená a na první pohled příjemná, druhá štíhlá, autoritativní, s dlouhými staženými vlasy a s komisním pichlavým výrazem. Vyzařovala sebevědomí asi stokrát větší než já - dost nevýhodná výchozí pozice pro reklamaci.

Pozdravila jsem obě a obrátila jsem se na tu první:

„Chtěla bych reklamovat boty, které jsem si tady koupila.“ Přikývla, s lehkým povzdechem se shýbla pod stůl a vytáhla reklamační sešit.

„Účtenku máte?“

„Ano, tady je.“

„Ukažte ty boty. Co je s nimi?“

„No, ony totiž pouští barvu. Nejsou zrovna nejpohodlnější, ale o to nejde. Problém je, že mi barví ponožky do oranžova. Podívejte,“ ukázala jsem jí důkaz.

„Aha. Tak to ale asi není na reklamaci. Některé boty to tak prostě dělají.“

„Ale to přece není úplně v pořádku... nebo je? Já nevím, ale nechci mít z bot zabarvené nohy od bůhvíčeho.“

Cítila jsem, jak se ta druhá naježila a napadlo mě, jak dlouho ještě vydrží mlčet. Bingo.

„Některé boty prostě pouští barvu a na to existuje spray. Tady ho máme, takže si ho můžete koupit,“ prohlásila nekompromisně a rázně postavila spray na pult. Vzala jsem ho do ruky a podívala se na cenovku. 195 korun. No tohle!

„Aha, no jo. Ale přece si nebudu kupovat drahý spray kvůli tomu, abych odstranila vadu na botách, která tam nepatří. A navíc mi žádný jiný boty nebarví, takže to se mi opravdu nevyplatí.“

Fúrie zvýšila hlas:

„Tohle není žádná vada! To je prostě barvená kůže a ta barví. Když jste si ty boty kupovala, tak jste si snad všimla, že ta oranžová není přirozená barva kůže, ne? Nebo si snad myslíte, že tohle je barva kůže?!“

Tím mě docela dostala. Chvíli jsem na ni zírala a horečně jsem přemýšlela, jestli jsem opravdu taková nedovtipa, že jsem se hned při koupi nesmířila s tím, že budu mít oranžové nohy. Do téhle polemiky se mi nechtělo, tak jsem jen řekla:

„Víte co? Já nevím, co považujete nebo nepovažujete za vadu, ale mně se to úplně v pořádku nezdá, takže je chci prostě vrátit, jestli to bude možné.“

První prodavačka zamumlala:

„No, můžeme jim to zkusit poslat, ale oni to stejně asi nepřijmou.“

„To si piš, že to nepřijmou, tohle není žádná vada!“ vykřikla její bojovná kolegyně a probodla ji pohledem, pod kterým se ta první jakoby trošku smrskla.

Pojem vada byl pro mě stále zahalen tajemstvím, tak jsem se zeptala:

„Když říkáte, že to není vada na botě, ale ona barví, tak potom je ale vadná technologie, postup nebo druh barvy, co já vím, nemůže to být něco takového?“

Do polemiky tohoto druhu se nechtělo tentokrát jí. Místo toho vytáhla svůj poslední, úplně famózní trumf:

„To je možné. Ale takhle barvená kůže barví tehdy, když má člověk agresivní pot. Máte prostě agresivní pot!!!“ vykřikla na celou prodejnu.

To mě ohromilo. Nevěřícně jsem zamrkala. Už jsem o něčem takovém slyšela, ale že bych já? Jsem to já, kdo ničí jinak úžasný výrobek svými nechutnými výměšky? Neměla bych se cítit spíš provinile? Třeba si taky málo myju nohy! Vždyť já tím agresivním potem musím páchnout na hony! 

Hned jsem se zase vzpamatovala. Agresivní jste tady akorát vy, chtěla jsem říct, ale podařilo se mi udržet lajnu:

„O svém agresivním potu nic nevím. Nikdy mi žádné boty ponožky nebarvily. Prostě barvící boty nechci a tyhle chci vrátit nebo prostě aspoň poslat na posouzení.“

„No, jak chcete.“ Odfrkla si opovržlivě nad totálním zabedněncem, kterého jsem představovala, a pak škodolibě dodala:

„Ale nepočítejte s tím, že vám to uznají.“

„Takže reklamační lhůta je třicet dní. Pak si zavolejte, tady máte číslo na lístku,“ zakončila první prodavačka hru smírnou remízou.

„Děkuji. Na shledanou.“

„Východ je tamhle,“ zasadila mi dračice poslední ránu.

Vyšla jsem ven. Nemá to vůbec jednoduché, říkala jsem si. Pracovat na takovém místě, když nemá ráda lidi. Napadlo mě, jestli nejsem vadná já, že nechci přijmout něco, na co si člověk zvykne jen proto, že je mu to jako normální vnuceno prodavačem a výrobci a trhem, panovníkem všeho. S mým celkově nelaskavým vztahem k těmhle botám důvody mého boje taky nebyly zrovna křišťálově čisté. Ale co, aspoň se přesvědčím, jestli můžu na seznam pomateností dnešní doby připsat další na vlastní kůži zažitou, totiž že výrobce považuje ponožky zašpiněné z jeho bot za normální. 

Užila bych si to víc, kdybych měla lepší den. Možná bych se i zasmála. Nemůžu ale nepříjemné věci odkládat jen proto, že nejsem zrovna ve formě. Jen u toho není taková zábava. Na to, že nejsem žádný loktař, jsem se docela držela. Aspoň že mám ten agresivní pot, když už nejsem agresivní já.

 


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá letní kolo soutěže! Ročník 2017, 1.7. až 30.9.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Muži

Malý příběh o lásce

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Láska by měla být hlavně radost. Jakmile ji cítíme víc jako trápení, je lepší to v sobě uzavřít. Navrátit do života...

Téma: Muži

Malovat či nemalovat?

Jitka Kubešová, věk: 56 let

Přečíst

Taková těměř hamletovská otázka. Jak reagovat na ono mužské přání, že byste se mu líbila víc nenamalovaná. Já jsem si své...

Téma: Zaměstnání

Denní sprcha

Kateřina Horová, věk: 26 let

Přečíst

Čas nebezpečně tiká, odbíjí a my rosteme s našimi vzpomínkami - dokážeme se vůbec někdy správně rozhodnout a proč?

...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing