Home Fejetony
2018
Chci si
stáhnout román
Podmínky Vyhodnocení
2018
Kontakt Naše
spisovatelky
Finále
2013 - 2018
Archív fejetonů
2013 - 2018

Archív - soutěžní příspěvek

Ročník: 2013, Kolo: letní, Téma: Zaměstnání

Quo vadis? + Živote postůj

Helena Kratochvílová, věk: 52 let

Stárnoucí učitelka se vrací do školy,kde kdysi začínala svoji pracovní kariéru a zamýšlí se nad tím,co se za dobu její učitelské praxe změnilo a co asi bude následovat.

 Živote postůj…
                           ….prosím skoro každý den,když se vleču obtížená nákupem domů,kde se prostým cvaknutím zámku měním v kuchařku,pradlenu,uklízečku,učitelku a občas i v ministryni financí a generála mírových sborů,majících nastolit v našem bytě klid zbraní. Až pozdě večer,kdy moje početná a hlučná  rodina obsadí místa u televize , rozehraje jakousi podivnou počítačovou hru a má nejstarší dcera odchází do kina zmalovaná – dle mého názoru tak-že by jí náčelník Sedící býk mohl jen závidět,mám chvilku pro sebe.
     Sedím ve sprše,kterou jsem si pochopitelně po všech ostatních musela umýt,a ptám se,kam zmizela ta veselá podnikavá mladá holka se spoustou přátel,jíž jsem kdysi byla? Najdu ji ještě někdy,nebo už je jen stínem na starých černobílých fotkách?
Najednou se mi tom,co bylo,tak moc zasteskne,že usínám s rozhodnutím se po mém dávném já porozhlédnout.
     Ráno vstávám jako obvykle první.Postavím vodu na čaj a jdu do koupelny. Ještě si ani nevyčistím zuby a už se na mě dobývá moje dcera. „ Mami,honem,chci si ještě umýt vlasy!“ Jindy bych vypadla z koupelny a pusu od pasty si otřela pod kohoutkem v kuchyni. „ Mohla sis je umýt včera nebo si přivstat,taky se chci učesat a nejsem tu ani tři minuty.“ Za dveřmi je uražené ticho.
Pečlivě se upravím a vlasy si vykartáčuju do pážecího účesu. Půjčím si i dceřin lak dodávající účesu lesk.Opustím koupelnu, kterou okamžitě obsadí dcera,v kuchyni zaleju svůj čaj i další připravené hrnky a potlačím reflex,jež jsem za ty roky získala,a to připravit všem snídaně a vyndat z lednice svačiny. Sedím u pootevřeného okna,popíjím čaj,chroupu sušenku a poslouchám kosa sedícího v keři pod oknem.Možná láká samičku. Kdy jsem si toho naposled všimla?Do práce si beru hezčí kabát,nač ho pořád šetřit a obouvám se právě ve chvíli,kdy  z ložnice s již správně nagelovaným kohoutkem vykoukne můj  osmnáctiletý syn,oblečený celý v černém – z vývojové fáze čuník,v níž je pubescentovi  třeba zakreslit polohu koupelny na mapě ,postoupil do fáze funebrák: „ Je už snídaně?“ „Čaj tam máte,a rohlík si snad namažete sami. A ukliďte po sobě.  To vlevo od lednice je myčka. Nevěřícně na mě zírá a jeho oči se vykulí ještě víc,když sahám po klíčcích od auta. „Chtěl jsem dnes jet do školy a svézt pak kluky na trénink.“ „ A já zas budu ověšená taškami jako vánoční stromoví .Navíc musím do čistírny.Ty si s klukama na hřiště můžeš doběhnout poklusem v rámci tréninku.Pa.“ Syneček vypadá jako by mu někdo sebral oblíbenou hračku.Což vlastně sebral. Den se mi zdá nějak hezčí.
V práci zaparkuju vedle vrátnice a vrátný mi složí poklonu: „ Vám to ale dneska sluší,paní účetní.“ Oplácím mu úsměvem.
Do kanceláře nedobíhám poklusem,jako obvykle,ale klidně přicházím.A hele,tady nám přibyl docela hezký kalendář a  ta fontánka už taky funguje. V kanceláři si kolegyně prohlíží katalog Avonu.Proč ne, osm ještě není.Přidám se k ní strávíme pár milých minut vybíráním pěny do koupele.Mám ráda vůni lípy,ale kvůli rodině jsem kupovala vždycky jen tu s jehličím.Ne tak dnes.Objednám ty pěny obě a ještě parfém navrch. Poslední parfém jsem si koupila před…už ani nevím kolika lety a občas se ho v prádelníků nostalgicky dotýkám.
      Na oběd jdu s ostatními. V tom ránu plném změn jsem si zapomněla svou krabičku se svačinou. Hodinu posedíme v restauraci hned vedle úřadu.Je milé,když pro změnu někdo vaří pro vás a odnáší vaše talíře. Pochutnávám si na zapečeném květáku.Doma ho nevařím,protože dětem nikdy nechutnal a manžel považuje za jídlo jen něco od masa. Kolem mě bzučí hovor na nejrůznější témata a já jsem ráda,že sem patřím. Tu krabičku na svačiny už nebudu potřebovat.
     Do konce polední pauzy zbývá ještě patnáct minut. Na rohu ulice stojí zmrzlinář:“ Hele holky,dáme si,“ svádím je a vítězím. Holky mezi dvaceti pěti a sedmdesáti se vrací do práce s barevnými kornoutky v rukou.
     Při cestě domů  vyřídím nákup,čistírnu a pak na chvíli přibrzdím u parku.Procházím se po cestičkách,vzduch voní jarem.Na jednom ze stromů je nalepen leták vyzývající začátečníky všeho věku k návštěvě hodin zumby.  Zastavuji se a hladím ten strom.Musel tu stát,když jsem tudy chodila do školy,ale tenkrát pro mě byla jeho krása a síla samozřejmostí. Z plakátu si odtrhnu lísteček s kontaktem na cvičitele zumby. Sice přesně nevím,co to je,ale proč to nezkusit?
   A možná,že kdybych v tu chvíli  otočila,zahlédla bych na chvíli tu holku s mýma očima.Už jsem si byla jistá,že někde ještě pořád je. Jen na to nesmím zapomínat.
                                                              

      


freeSATcz

Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů

Prémiový balíček HBO MaxPak

6 kanálů za super cenu

Právě probíhá zimní kolo soutěže! Ročník 2018, 1.10. až 31.12.

Další nejnovější soutěžní fejetony čekající na Vaše hlasy!

Téma: Erotika

Erotické prádlo aneb přece nebudeš TAKOVÁ

Lucie Jeřábková, věk: 48 let

Přečíst

Každá z nás někdy touží po erotickém prádle, chceme překvapit svého partnera a zvednout si vlastní sebevědomí. Někdy se nám to povede,...

Téma: Zaměstnání

Vždy perfektně upravená

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

Šaty dělaj člověka. Upravená, neupravená, oblečená, neoblečená. O tom, co se Vám může přihodit v práci a jak se některé věci můžou...

Téma: Kamarádky

Zlatá česká klasika

Lenka Staníčková, věk: 27 let

Přečíst

O tom jak může vypadat klasická česká dovolená s přáteli na kolech. Šumava projetá křížem krážem, ušlapané nožičky a otlačený...

... všechny soutěžní fejetony

Home | Soutežní příspěvky | Chci si stáhnout román | Pravidla literární soutěže | Napsali nám | Vyhodnocení | Kontakt

© 2012 Global Publishing